4 Tdo 403/2013
Datum rozhodnutí: 16.05.2013
Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoník



4 Tdo 403/2013-33

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. května 2013 o dovolání obviněného F. P. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 12 To 459/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 231/2011, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2012, sp. zn. 6 T 231/2011, byl obviněný F. P. uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že v době od 13. 7. 2010 do 26. 1. 2011 v obci S.-Č., okres H. K., v rodinném domě neoprávněně odebíral z rozvodné sítě elektrickou energii, ačkoliv věděl, že odběrné místo, registrované smlouvou ze dne 4. 10. 2007, uzavřené mezi společností ČEZ Prodej, s.r.o. a F. P., bylo dne 12. 7. 2010 pracovníkem společnosti ČEZ Měření, s.r.o., se sídlem R. n., H. K. V. P. odpojeno pro neplacení záloh za odebranou elektrickou energii, přičemž svým jednáním způsobil poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a.s., T., D.-P., škodu ve výši nejméně 31.984,- Kč.

Za uvedené jednání a dále za přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 6 T 46/2011, byl obviněný F. P. odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 9 měsíců. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dohledem.

Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 roků.

Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 6 T 46/2011, jakož i všechna rozhodnutí obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená ČEZ Distribuce, a.s., se sídlem T., D.-P., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2012, sp. zn. 6 T 231/2011, podal obviněný F. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 12 To 459/2012, tak, že ho jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 12 To 459/2012, podal následně obviněný F. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, resp. že tento dovolací důvod byl dán již v řízení mu předcházejícím v rámci činnosti nalézacího soudu.

V rozsáhle zpracovaných námitkách pak obviněný vyjádřil názor, že skutková zjištění, na kterých soudy postavily výrok o vině, jsou v extrémním rozporu s důkazy svědčícími ve prospěch dovolatele. Obviněný v rámci dovolání zopakoval svou obhajobu z předchozího řízení, že v rozhodné době elektrický proud ve svém bydlišti neodebíral, neboť se většinou zdržoval na chatě v obci Ř. v O. H. Soudu vytknul, že uvěřil výpovědi desetileté dcery obviněného, která delší pobyty v Ř. popřela a potvrdila, že v bydlišti otce vždy fungovala elektřina. Dále dovolatel vyjádřil nesouhlas se způsobem, jakým soud hodnotil výpovědi řady svědků slyšených k této otázce, rovněž uvedl, že k rozvodné síti jej museli připojit samotní zaměstnanci dodavatele energií.

Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dle jeho názoru v dané věci neexistuje extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, neboť skutkové závěry soudů činných dříve ve věci zjevně mají logickou oporu v provedeném dokazování.

Nalézací soud rozhodně neučinil závěry o vině dovolatele bez návaznosti na obsah výpovědí svědků. Naopak. Tento soud na str. 5 až 7 napadeného rozsudku podrobně vyložil své myšlenkové postupy při hodnocení jednotlivých svědeckých výpovědí. Tyto úvahy jsou logické, navzájem skloubené a podepírají skutková zjištění obsažená ve výroku rozsudku nalézacího soudu. Pokud obviněný v bodu IV. svého dovolání namítl také vadu v právním posouzení věci , je z dalšího textu patrno, že i zde se jedná o pasáž převzatou z odvolání, jejíž podstatou je nesouhlas se skutkovými zjištěními ohledně trvání neoprávněného odběru a ohledně na to navazujícího výpočtu způsobené škody.

Dovolatelem odmítané rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Tdo 800/2008, ze dne 16. 7. 2008 je správné, a to i ohledně výpočtu škody. Za klíčové považuje, že výpočet podle vyhlášky zde směřuje ke zjištění skutečně způsobené škody a že tedy výsledná částka nezahrnuje žádné občanskoprávní či správní sankce. Výpočet neznámé spotřeby elektrické energie podle obvyklého odběru v jiném období se jeví jako logický a spravedlivý. Pokud nalézací soud nekrátil počet dnů neoprávněného odběru o dny, kdy podle výpovědi dcery obviněného nebyly v domě zapnuty elektrické spotřebiče, nelze mu vytýkat, že se nevypořádal s námitkou odvolacího soudu, aby bylo při výpočtu škody vycházeno jen ze dnů, které tato svědkyně označí. Odvolací soud v závěru svého usnesení ze dne 27. 8. 2012 sice takovou myšlenku vyslovil, ale uvedl ji jen jako příklad, jak by také mohla být škoda snížena vedle jiného odborného vyjádření nebo znaleckého posudku.

Právo dovolatele na spravedlivý proces tak nebylo porušeno a není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Shora uvedené důvody dovolání se týkají pouze skutkových zjištění a nikoliv hmotně právního posouzení.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný F. P. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Obsáhlé námitky obviněného týkající se výpovědí nezletilé svědkyně a dalších svědků, a dále námitky týkající se nesouhlasu se skutkovými zjištěními ohledně trvání neoprávněného odběru a na to navazujícího výpočtu způsobené škody, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Hradci Králové, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani v otázkách týkající se doby trvání neoprávněného odběru elektrické energie a výše způsobené škody. Soudy si byly vědomy toho, že obviněný v rámci své obhajoby popřel spáchání činu s tvrzením, že neměl v úmyslu elektrickou energii odebírat a neučinil žádné kroky k připojení odběrného místa k elektrické síti, a již proto hodnotily důkazy velmi obezřetně. Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem odvolacího soudu v tom, že v předmětné věci bylo shromážděno dostatečné množství důkazů a vzhledem k jejich vzájemné provázanosti je vyloučeno, že by skutek tak, jak byl popsán soudem prvního stupně, mohl být proveden jinou osobou nebo jiným způsobem. Dokazováním bylo zjištěno, že obviněný neoprávněně odebíral z rozvodné sítě elektrickou energii ačkoliv věděl, že odběrné místo bylo odpojeno pro neplacení záloh za odebranou elektrickou energii. Toto vyplynulo především z výpovědi nezletilé svědkyně, která potvrdila, že po dobu střídavé péče bydlela v domě obviněného vždy v době, kdy o ni pečoval. Její výpověď koresponduje s výpovědí svědka K., který uvedl, že stav vodičů, kterými byl dům obviněného neoprávněně připojen, nasvědčoval dlouhodobé spotřebě elektřiny. Nalézací soud rovněž podrobně rozebral postup, kterým dospěl k výši způsobené škody, neboť provedeným dokazováním nemohlo být zjištěno přesné množství elektrické energie odcizené obviněným z rozvodné sítě společnosti ČEZ. Soud vyčíslil škodu podle reálné spotřeby elektrické energie, kterou mělo výše uvedené odběrní místo v době před a po předmětném období, neboť měl za to, že takto vypočtená částka se nejvíce blíží reálné škodě, která byla poškozené ČEZ Distribuce, a.s., způsobena. Za tohoto stavu není nic nelogického na závěru soudů, že pachatelem činu byl obviněný. Soudy došly k tomuto závěru postupem, při kterém hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Pokud soudy považovaly za nejpádnější důkaz viny obviněného výpověď nezletilé svědkyně, přijatelně se vypořádaly i s obhajobou namítající nepoužitelnost tohoto důkazu. Soudy rovněž přijatelně vysvětlily, proč pokládají další dokazování podle návrhu obviněného za nadbytečné. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.

Není tedy pochyb o tom, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud tak souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Dalším dovolacím důvodem, který obviněný F. P. uplatnil ve svém dovolání, je důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z dovolání obviněného vyplývá, že tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku za situace, kdy byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Jde-li o tuto druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolací důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy výše vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto na toto odůvodnění (viz výše) odkazuje.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného F. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. května 2013


Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal