4 Tdo 366/2017
Datum rozhodnutí: 05.04.2017
Dotčené předpisy: § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku



4 Tdo 366/2017 -34
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 4. 2017 o dovolání obviněného Mgr. M. V., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 4 To 232/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 73/2015, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 3 T 73/2015, byl obviněný Mgr. M. V. uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (účinného od 1. 6. 2015), kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že od přesně nezjištěné doby, minimálně od r. 2002, nejpozději do provedení domovní prohlídky dne 16. 4. 2014, v objektu čp. ... v obci Č., okres Strakonice, přechovával níže uvedené zbraně, umístěné ve speciálně upravené půdní místnosti, a to, aniž by provedl jejich registraci na příslušném útvaru Policie České republiky, ačkoli byl povinen tak učinit na základě § 41 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, a to:

- zbraně kategorie A, které je zakázáno nabývat do vlastnictví, držet nebo nosit:

položka:

č. 26 - samonabíjecí pistole německé výroby, typ. označení P.38, ráže 9 mm Luger, v. č. ..., - funkční,

č. 28 - samonabíjecí pistole polské výroby, typ. označení VIS wz. 35, ráže 9 mm Luger, v. č. ..., - funkční,

č. 29 - samonabíjecí pistole polské výroby, typ. označení VIS wz. 35, ráže 9 mm Luger, nezj. v. č., - neschopná střelby,

č. 32 - samonabíjecí pistole německé výroby, typ. ozn. P 38, ráže 9 mm Luger, v. č. ..., - funkční,

č. 37 - samonabíjecí pistole československé výroby, zn. ČZ, model 27, ráže 7,65 mm Browning, v. č. ..., - funkční,

č. 40 - samonabíjecí pistole německé výroby Mauser, model HSc, ráže 7,65 mm Browning, nezj. v. č., - funkční,

č. 42 - samonabíjecí pistole československé výroby, zn. ČZ, model 27, ráže 7,65 mm Browning, v. č. ..., - funkční,

č. 44 - hlaveň do samonabíjecí pistole belgické výroby FN, zn. Browning, model 1935, ráže 9 mm Luger, - funkční, použitelná ve zbrani příslušného typu,

č. 50 - samonabíjecí pistole belgické výroby FN, Browning, model 1922 ráže 7,65 mm Browning, v. č. ..., - funkční,

č. 53 - revolver sovětské výroby, systém Nagant, vzor 1895, ráže 7,62 mm Nagant, v. č. ..., - funkční,

č. 54 - revolver sovětské výroby, systém Nagant, vzor 1895, ráže 7,62 mm Nagant, v. č. ..., - neschopná střelby,

č. 58 - signální pistole německé výroby, typ LP-42, ráže 26,65 mm, vč. ..., - funkčnost nebyla ověřena z důvodu absence příslušných nábojů,

č. 59 - reaktivovaná signální pistole sovětské výroby, vzor 44, ráže 26,5 mm, výr. č. ..., upravená, původně znehodnocená, s funkčním závěrovým, spoušťovým a bicím mechanismem, - funkčnost zbraně nebyla ověřena z důvodu absence příslušných nábojů,

č. 62 - vojenská samonabíjecí puška německé výroby, typ G 43, ráže 7,92 mm Mauser, vč. ..., - funkční,

č. 63 - samopal vyrobený v USA, model 1942 M1, cal. 45 ACP, vč ... (pouzdro závěru) a ... (tělo zbraně), - funkční (schopná střelby dávkou),

č. 64 - útočná puška německé výroby, typ. StG-44, ráže 7,92x33, vč. ..., - neschopná střelby,

č. 65 - samopal německé výroby, typ MP 40, model II, ráže 9 mm Luger, vč. ..., - neschopný střelby,

č. 67 - útočná puška československé výroby, typ. 7,62 mm samopal vz. 58 , ráže 7,62x39, vč. ..., - funkční (schopná střelby dávkou),

č. 68 - samopal italské výroby M 38/42, ráže 9 mm Luger, nezj. vč., - funkční (schopný střelby jednotlivými ranami),

č. 69 - samopal sovětské výroby, typ PPŠ-41, ráže 7,62x25, vč. ..., - funkční (schopná střelby dávkou),

č. 70 - samopal sovětské výroby, typ PPŠ-41, ráže 7,62x25, vč. ..., - funkční (schopná střelby dávkou),

č. 71 - samopal polské výroby, typ M 1943/52, ráže 7,62x25, vč. ..., - funkční (schopná střelby dávkou),

č. 72 - útočná puška československé výroby, typ 7,62 mm samopal vz. 58 , ráže 7,62x39, vč. ... , - neschopná střelby,

č. 73 - samopal československé výroby, typ ČZ vzor 26, ráže 7,62x25, vč. ..., - funkční (schopná střelby dávkou),

č. 74 - samopal čs. výroby vz. 61, ráže 7,65 mm Browning, vč. ..., - funkční (schopný střelby dávkou),

č. 80 - jednoranová puška s otočným odsuvným závěrem nezjištěné výroby, bez výr. č., - funkční,

č. 87 - kulomet sovětské výroby, typ DP vz. 1927, původně ráže 7,62x54R, nyní 8x57JS, vč. ..., - funkční (schopná střelby pouze jednotlivými náboji),

č. 88 - vojenská opakovací puška rakouské výroby, typ K98k, ráže 7,92 mm Mauser, vč. ... a vč. závěru ..., - funkční,

č. 89 - vojenská opakovací puška (karabina) rakouské výroby, typ M.95, ráže 8 x 56 R M 30 S, vč. ..., - funkční,

č. 90 - policejní opakovací puška italské výroby, Mannlicher Carcano M 91 T.S., ráže 6,5 x 52 Carcano, vč. ..., - funkčnost nebyla ověřena z důvodu absence příslušných nábojů,

č. 91 - vojenská opakovací puška československé výroby, vz. 24, ráže 7,92 mm Mauser, vč. ..., - neschopná střelby,

č. 92 - vojenská opakovací puška maďarské výroby, typ 43 M, ráže 7,92 mm Mauser, vč. ... a vč. závěru ..., - neschopná střelby,

č. 93 - vojenská opakovací puška německé výroby, typ K98k, ráže 7,92 mm Mauser, vč. ... a vč. závěru ..., - funkční,

č. 94 - vojenská opakovací puška československé výroby, typ K98k, ráže 7,92 mm Mauser, vč. ..., - funkční,

č. 96 - úsťový nástavec hlavně pro střelbu puškových granátů (Gewehrgranatgerät) z německé vojenské pušky K98k, bez vč., není původní,

č. 97 a) - pouzdro závěru k československému samopalu vz. 61 ráže 7,65 mm Browning, s neoriginální hlavní dlouhou 137 mm (originální 115 mm), bez vč.,
- zbraně kategorie B, které lze nabývat do vlastnictví a držet nebo nosit jen na základě povolení:

č. 1 - revolver belgické výroby, typ Bulldog", cal. 320, v. č. ..., - funkčnost nebyla ověřena z důvodu absence příslušných nábojů,

č. 2 - revolver belgické výroby, typ Bulldog", cal. 320, v. č. ..., - funkčnost nebyla ověřena z důvodu absence příslušných nábojů,

č. 3 - revolver belgické výroby, typ Bulldog", cal. 320, bez výr. čísla, - funkčnost nebyla ověřena z důvodu absence příslušných nábojů,

č. 4 - revolver belgické výroby, typ Velodog , cal. 22, v. č. ..., - neschopná střelby,

č. 5 - pistole samonabíjecí zn. Browning, model 1922, ráže 7,65 mm, v. č. ..., - neschopná střelby,

č. 6 - pistole samonabíjecí zn. Mars, ráže 6,35 mm Browning, v. č. ..., - funkční,

č. 7 - pistole samonabíjecí španělské výroby, nezj. značky, ráže 6,35 mm Browning, v. č. ...,- neschopná střelby,

č. 8 - revolver belgické výroby, typ Opekun , cal. .380, v. č. ..., - funkčnost nebyla ověřena z důvodu absence příslušných nábojů,

č. 9 - revolver belgické výroby, typ Opekun , cal. .380, nezjištěného v. č., - neschopný střelby,

č. 10 - revolver belgické výroby, typ Opekun , cal. .380, v. č. ..., - funkčnost nebyla ověřena z důvodu absence příslušných nábojů,

č. 11 - revolver belgické výroby, typ Bulldog , cal. .320, v. č. ..., - funkčnost nebyla ověřena z důvodu absence příslušných nábojů,

č. 12 - revolver belgické výroby, typ. Britský Constabulary , cal. .380, v. č. ..., - funkčnost nebyla ověřena z důvodu absence příslušných nábojů,

č. 14 - revolver britské výroby, typ. Britský Bulldog , cal. .320, v. č. ... - funkčnost nebyla ověřena z důvodu absence příslušných nábojů,

č. 17 - revolver belgické výroby, typ Belgický Constabulary , cal. .380, nezjištěného v. č., - neschopný střelby,

č. 19 - samonabíjecí pistole maďarské výroby, zn. FÉG, typ. označení Frommer, model 1912 (Frommer-Stop), ráže 7,65 mm Browning, v. č. ..., - funkční,

č. 20 - revolver rakousko-uherské výroby, Rast & Gasser, model 1898, ráže 8 mm, v. č. ..., - funkčnost nebyla ověřena z důvodu absence příslušných nábojů,
č. 21 - revolver rakousko-uherské výroby, Rast & Gasser, model 1898, ráže 8 mm, v. č. ..., - funkčnost nebyla ověřena z důvodu absence příslušných nábojů,

č. 22 - samonabíjecí pistole rakousko-uherské výroby, zn. Steyr, model 1912, ráže 9 mm Steyr, v. č. ..., - funkční,

č. 23 - samonabíjecí pistole rakousko-uherské výroby, zn. Steyr, model 1912, ráže 9 mm Steyr, v. č. ..., - funkční,

č. 24 - samonabíjecí pistole FN, zn. Browning, model 1935, ráže 9 mm Luger, nezj. v. č., - neschopná střelby,

č. 25 - samonabíjecí pistole maďarské výroby, zn. FÉG, typového označení Frommer, model 1912 (Frommer-Stop), ráže 9 mm Browning Court, v. č. ..., - funkční,

č. 27 - samonabíjecí pistole německé výroby, typ. označení P.38, ráže 9 mm Luger, nezj. v. č., - funkční,

č. 30 - samonabíjecí pistole německé výroby, zn. Sauer & Sohn, model H, ráže 7,65 mm Browning, nezj. v. č., - neschopná střelby,

č. 31 - samonabíjecí pistole německé výroby, zn. Sauer & Sohn, model 1913, ráže 7,65 mm, nezj. v. č., - neschopná střelby,

č. 33 - samonabíjecí pistole německé výroby, zn. Mauser, model C 96, ráže 7,63 mm Mauser, v. č. ..., - neschopná střelby,

č. 34 - samonabíjecí pistole belgické výroby FN, zn. Browning, model 1935, ráže 9 mm
Luger, nezj. v. č., - funkční,

č. 35 - samonabíjecí pistole české výroby, zn. ČZ, model 85, nezj. v. č., - funkční,

č. 36 - samonabíjecí pistole československé výroby, zn. ČZ, vz. 38, ráže 9 mm Browning Court, nezj. v. č., - neschopná střelby,

č. 38 - samonabíjecí pistole československé výroby, zn. ČZ, model 27, ráže 7,65 mm Browning, v. č. ... (rám zbraně) a ... (hlaveň), - neschopná střelby,

č. 39 - samonabíjecí pistole československé výroby, zn. ČZ, model 24, ráže 9 mm vz. ..., nezj. v. č., - funkční,

č. 41 - samonabíjecí pistole německé výroby Dreyse, model 1907 ráže 7,65 mm Browning, v. č. ..., - funkční,

č. 43 - samonabíjecí pistole československé výroby, zn. ČZ, vz. 36, ráže 6,35 mm Browning, v. č. ..., - funkční,

č. 45 - samonabíjecí pistole německé výroby DWM, typ. označení P 08, výr. č. ..., - funkční,

č. 46 - samonabíjecí pistole německé výroby, zn. Walther, mod. PPK, ráže 7,65 mm Browning, nezj. v. č., - funkční,

č. 47 - samonabíjecí pistole francouzské výroby, S.A.C.M., model 1935 A, ráže 7,65 mm Long, v. č. ..., - funkční,

č. 48 - samonabíjecí pistole rakouské výroby Steyr, model 34, ráže 7,65 mm Browning, v. č. ..., - neschopná střelby,

č. 49 - samonabíjecí pistole italské výroby, zn. Beretta, model 1934 ráže 9 mm Browning Court, v. č. ..., - funkční,

č. 51 - samonabíjecí pistole belgické výroby FN, Browning, model 1922 ráže 7,65 mm Browning, v. č. ..., - funkční,

č. 52 - samonabíjecí pistole belgické výroby FN, Browning, model 1900, ráže 7,65 mm Browning, v. č. ..., - neschopná střelby,

č. 55 - samonabíjecí pistole sovětské výroby, Tokarev, vzor 1933, ráže 7,62 mm Tokarev, v. č. ..., - neschopná střelby,

č. 56 - samonabíjecí pistole vyrobená v USA, zn. Colt, model 1903, ráže 7,65 mm Browning, v. č. ..., - funkční,

č. 57 - samonabíjecí pistole německé výroby, zn. Mauser, model 1910/14 ráže 7,65 mm Browning, v. č. ..., - funkční,

č. 60 - samonabíjecí pistole španělské výroby, zn. Astra, model 400, ráže 9 mm Bergmann, nezj., - neschopná střelby,

č. 66 - útočná puška polské výroby, wz. 88, ráže 5,45x39, vč. ..., - funkční (schopná střelby jednotlivými ranami),

č. 75 - samopal polské výroby, vz. 63, ráže 9 mm makarov, vč. ..., - funkční (schopná střelby při vložení náboje do nábojové komory, není schopná střelby dávkou),

č. 97 b) - zkrácená hlaveň od ústí na déku 116,7 mm k německé samonabíjecí pistoli P.38, ráže 9 mm Luger, výr. č. ... se zaraženou střelou ráže 9 mm,

č. 97 c) - hlaveň německé samonabíjecí pistole Mauser, model 1910/14 nebo 1910/34, ráže 7,65 mm Browning, bez výr. čísla,


- zbraně kategorie C, které může nabývat do vlastnictví a držet pouze držitel zbrojního průkazu příslušné skupiny, který je povinen nabytí vlastnictví této zbraně ohlásit příslušnému útvaru policie:

č. 61 - opakovací malorážka sovětské výroby, cal. .22 LR, v. č. ... a ... (závěr), - funkční,

č. 76 - brokovnice jednuška německé výroby, systém Lancaster ráže 20-65, výr. č. ..., - funkční,

č. 77 - kulová jednuška, systém Lancaster, cal. .320, nezj. v. č., - funkčnost nebyla ověřena z důvodu absence příslušných nábojů,

č. 78 - brokovnice jednuška, systém Hamerles, ráže 20-65, nezj. v. č., - funkční,

č. 79 - brokovnice jednuška, systém Lancaster, ráže 16-65, nezj. v. č., - funkční,

č. 82 - troják rakouské výroby, ráže 9,3x72R/16/16-65, v. č. ..., - funkční (schopná střelby pouze brokovými náboji),

č. 83 - brokovnice dvojka belgické výroby, systém Lancaster, ráže 16/16-65, v. č. ..., - funkční,

č. 84 - brokovnice dvojka německé výroby, systém Lancaster, ráže 16/16-65, v. č. ..., - funkční,

č. 85 - brokovnice dvojka belgické výroby, systém Lancaster, ráže 16/16-65, v. č. ..., - funkční,

č. 86 - brokovnice dvojka francouzské výroby, systém Hamerles, typ. označení Idéal, model 4R, ráže 16/16-65, v. č. ..., - funkční,

č. 95 - opakovací brokovnice brazilské výroby, zn. Imbel, cal. 28, nezj. v. č., - neschopná střelby (z důvodu neoriginálního závěru),

č. 98 - brokovnice dvojka rakousko-uherské výroby, systém Lancaster, ráže 20/20-65, v. č. ..., - funkční (schopná střelby pouze z pravé hlavně),

č. 99 - jednoranová flobertka belgické výroby, systém Varnant, ráže 9 mm Flobert, nezj. v. č., - funkční,

a dále zbraň vydanou dne 17. 4. 2014 podle § 78 tr. ř. - perkusní šestikomorový revolver italské výroby , model Remington 1858, cal. .36, v. č. ..., - funkční .

Za uvedené jednání byl obviněný Mgr. M. V. odsouzen podle § 279 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena na 2 roky.
Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to věcí přesně specifikovaných na s. 8-14 citovaného rozsudku.

Proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 3 T 73/2015, podal obviněný Mgr. M. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 4 To 232/2016, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 4 To 232/2016, podal následně obviněný Mgr. M. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání uvedl, že soudy ve skutkové větě neprecizovaly nedovolenost, resp. neexistenci povolení k přechovávání zbraně, která je obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu nedovoleného ozbrojování , především z toho hlediska, zda mají za to, že povolením je myšleno držení zbrojního průkazu nebo zda se jedná o povolení na jednotlivé zbraně. V tomto směru pak vyjádřil názor, že skutečnost, že byl v době, kdy měl být spáchán skutek, ze kterého je viněn, držitelem zbrojního průkazu, je přesně tím povolením , které měl zákonodárce na mysli. V této souvislosti rovněž obviněný cituje judikáty Nejvyššího soudu, které se dle jeho názoru týkají dané problematiky. Dále obviněný namítl, že orgány činné v trestním řízení extenzivně vyložily ustanovení § 279 tr. zákoníku v rozporu se zásadami trestního řízení. Je přesvědčen, že tímto postupem byla porušena také zásada ultima ratio stanovená v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť bylo namístě hodnotit uvedený skutek jako přestupek podle § 76 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu v platném znění. Obviněný dále uvedl, že vyvstává otázka naplnění subjektivní stránky, neboť on sám aktivně žádnou ze zbraní nepořídil, maximálně na něho přešly. Do výroku o vině byly dle dovolatele v rozporu se zásadou ultima ratio zařazeny i zbraně, které byly úředně znehodnoceny nebo nezpůsobilé ke střelbě.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí jinému soudu.

Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného Mgr. M. V.

Nejvyšší soud rovněž zjistil, že obviněný Mgr. M. V. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v části dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (blíže nespecifikovaných expertiz a odborného vyjádření) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Obviněný také své námitky ohledně subjektivní stránky trestného činu opíral o tvrzení, že on sám aktivně žádnou ze zbraní nepořídil, maximálně na něho přešly. Obviněný podle výroku o vině naplnil zákonné znaky trestného činu tím, že přechovával zbraně, aniž by provedl jejich registraci na příslušném útvaru Policie České republiky, ačkoli byl povinen tak učinit na základě zákona o zbraních a střelivu. Výrok o vině je založen na zjištění, že sám obviněný hromadil zbraně, takže o jeho úmyslu tu nemůže být pochyb. Pokud obviněný úmyslné zavinění v dovolání popřel, vycházel ze své vlastní verze skutkového stavu založené na tvrzení, že on sám aktivně žádnou ze zbraní nepořídil, ale tyto na něho přešly. V tomto ohledu překročily námitky obviněného meze dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nesměřovaly proti právnímu posouzení skutku zjištěného soudem, a staly se polemikou se skutkovými zjištěními soudu.

Přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo bez povolení hromadí, vyrábí nebo sobě nebo jinému opatřuje zbraně nebo ve značném množství střelivo.

Podle § 41 odst. 1 zák. č. 119/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, každá zbraň kategorie A, B nebo C musí být zaregistrována; tato povinnost se nevztahuje na zakázané střelivo, přičemž podle odst. 2 registraci zbraně uvedené v odstavci 1 provádí příslušný útvar policie na základě oznámení o nabytí vlastnictví ke zbrani a přiložení zbraně.

Pokud jde o dovolatelovu námitku ve vztahu k absenci popisu povolení k přechovávání zbraně, která je obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu nedovoleného ozbrojování ve skutkové větě, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se jedná o námitku neopodstatněnou.

Podle § 120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným nebo se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž
i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové větě, musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Nestačí proto, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků, neboť taková citace tvoří tzv. právní větu rozsudku (srov. č. 43/1999-I Sb. rozh. tr.). Pouze obsahuje-li skutková věta výroku o vině úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu ve smyslu § 120 odst. 3 tr. ř., je možno považovat projednání věci před soudem za úplné, tj. v souladu s právem obviněného na spravedlivý proces (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 83/04). Ke skutku, na nějž obviněný v tomto směru poukazoval, lze uvést následující.

Z právní věty rozsudku v tomto případě vyplývá, že Okresní soud ve Strakonicích považoval za naplněné ty znaky trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, které spočívají v tom, že obviněný bez povolení hromadil zbraně.

Z provedeného dokazování vyplynulo, že obviněný přechovával zbraně, aniž by provedl jejich registraci na příslušném útvaru Policie České republiky, ačkoli byl povinen tak učinit na základě zákona o zbraních a střelivu.

Tato zjištění potom soud vyjádřil ve skutkové větě výroku o vině slovy minimálně od roku 2002, nejpozději do provedení domovní prohlídky dne 16. 4. 2014, přechovával zbraně, umístěné ve speciálně upravené půdní místnosti, a to, aniž by provedl jejich registraci na příslušném útvaru Policie České republiky, ačkoli byl povinen tak učinit na základě § 41 zákona o zbraních a střelivu .

Je tedy zřejmé, že dovolací námitky obviněného nemohou obstát, z formulace aniž by provedl jejich registraci na příslušném útvaru Policie České republiky, ačkoli byl povinen tak učinit na základě § 41 zákona o zbraních a střelivu jednoznačně vyplývá, že k přechovávání, resp. hromadění zbraní docházelo bez povolení. Soud především učinil ve vztahu k zákonným znakům skutkové podstaty posuzovaného trestného činu zcela konkrétní skutková zjištění, která následně popsal ve skutkové větě výroku o vině. Postupoval přitom v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 tr. ř., když uvedl všechny konkrétní skutkové okolnosti, v nichž po objektivní a subjektivní stránce spatřuje naplnění trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a zároveň skutek popsal způsobem, který jej umožňuje spolehlivě odlišit od jiného. Mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci tak není dán žádný rozpor. Je třeba podotknout, že obviněný je dospělou a zcela svéprávnou osobou, a lze tedy předpokládat, že pokud do jeho držení přešly střelné zbraně, které zcela jistě nejsou věcí běžné potřeby, zaujme k této skutečnosti odpovědný postoj, tedy se ujistí, že vlastnictví takovýchto zbraní, nepodléhá zvláštnímu režimu, resp. povolení.

Dovolatel dále namítal neuplatnění zásady subsidiarity trestní represe. Nejvyšší soud již opakovaně v návaznosti na judikaturu Ústavního soudu judikoval, že zásada subsidiarity trestní represe jako jedna ze základních zásad trestního práva, vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, to znamená především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní, neboť trestní právo a trestněprávní kvalifikaci určitého jednání jako trestného činu je třeba považovat za ultima ratio, tedy za krajní prostředek. Z uznávaného principu právního státu, jímž je chápání trestní represe jako prostředku ultima ratio , vyplývá, že ochrana právních statků má být v prvé řadě uplatňována prostředky práva občanského, obchodního či správního, a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení chráněných vztahů naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty trestného činu, je namístě uplatňovat trestní odpovědnost. V tomto směru je třeba, aby byla soudy respektována relevantní judikatura Ústavního soudu, kde je možno např. poukázat na nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 541/10, z něhož se podává, že umožňuje-li trestní právo realizaci veřejného zájmu na stíhání trestné činnosti pomocí robustních a osobní integritu jednotlivce omezujících nástrojů, pak jejich použití musí respektovat ústavněprávní limity, v daném případě princip proporcionality (způsobilost, nezbytnost a adekvátnost užití trestněprávního prostředku ochrany). Ústavní soud k tomu např. v nálezu pod sp. zn. IV. ÚS 469/04 konstatoval, že z ústavního hlediska žádný soud nemůže přehlížet zjevnou skutečnost, že nástroje, pomocí nichž se realizuje trestněprávní ochrana, omezují základní práva či svobody, a jen důsledné respektování principu ultima ratio (chápaného z ústavního hlediska) zaručuje, že takové omezení bude možno ještě považovat za proporcionální s účelem sledovaným trestním řízením (ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Obdobně již opakovaně judikoval i Nejvyšší soud (srov. např. rozhodnutí pod sp. zn. 7 Tz 230/2000, 5 Tdo 897/2005 nebo 5 Tdo 563/2008).

Byl-li tedy spáchán trestný čin, jehož skutková podstata byla beze zbytku ve všech znacích naplněna, jak je tomu v posuzovaném případě, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů osob s poukazem na primární existenci institutů občanského nebo obchodního práva, či jiných právních odvětví, jimiž lze zajistit náhradu škody, která byla trestným činem způsobena. Akceptace principu ultima ratio nemůže ve všech případech zcela znemožnit aplikaci základního účelu trestního řízení, jak je vymezen v ustanovení § 1 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto zákonného ustanovení je účelem trestního řádu upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i plnění povinností ke státu a společnosti.

O takový případ se však v předmětné trestní věci nejedná, když i podle Nejvyššího soudu jednání obviněného rozhodně nelze mít za natolik nezávažné a bagatelní, aby bylo namístě řešit jeho odpovědnost prostředky jiného právního odvětví namísto trestní represe. V této souvislosti nelze přehlédnout např. zjištění, že obviněný hromadil bez povolení velké množství zbraní, navíc i z různých zbraňových kategorií. Námitky obviněného jsou tedy zjevně neopodstatněné.

K obecně formulované námitce obviněného ohledně nezákonnosti domovní prohlídky Nejvyšší soud podotýká, že se soudy k této jeho procesní námitce dostatečně vyjádřily, a to soud prvního stupně na str. 16-19 svého rozsudku a odvolací soud na str. 16-17 rozhodnutí odvolacího soudu.

Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný Mgr. M. V. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného Mgr. M. V. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. 4. 2017
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu