4 Tdo 352/2017
Datum rozhodnutí: 30.03.2017
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



4 Tdo 352/2017-23

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2017 dovolání obviněného O. T. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 9 To 353/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 64 T 7/2016, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 64 T 7/2016, byl obviněný O. T. (vedle spoluobviněného P. H.) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že

společně s neznámým spolupachatelem

1) dne 28. 4. 2015 okolo 9 hodiny po předchozí domluvě s neznámým spolupachatelem přišel k domu poškozené V. O., do ul. N. V., Ú. n. L., která mu u branky svého domu na základě předchozího telefonátu od neznámého spolupachatele, který se poškozené představil jako její vnuk H. (J. E.) a žádal ji o půjčku 70.000,- Kč na koupi vozidla s tím, že on osobně nemůže přijet, proto pro peníze přijede jeho kamarád, kterého jmenoval jako M. H., předala v hotovosti částku 70.000,- Kč, byť tak z počátku učinit nechtěla, neboť se jí obviněný představil jiným jménem, než jak jí bylo řečeno v telefonu, nicméně jí předal telefon, kde se opět ozval hlas neznámého spolupachatele vydávajícího se za vnuka poškozené se slovy: babi, nezdržuj to, dej mu to, ať už je pokoj, já to nutně potřebuju , pročež poškozená bez dalšího uposlechla, protože uvěřila, že peníze po ní požaduje skutečně její vnuk, na to obviněný s penězi odešel pryč, čímž poškozené V. O., bytem N. V., Ú. n. L., způsobil škodu ve výši 70.000,- Kč,

2) dne 5. 6. 2015 okolo 11:30 hodin po předchozí domluvě s neznámým spolupachatelem přišel k domu poškozené M. P., do ul. D. K., P. H., která mu u branky svého domu na základě předchozího telefonátu od neznámého spolupachatele, který poškozenou, kterou oslovil ahoj babi , čímž u ní vyvolal mylný dojem, že je její vnuk, žádal o půjčení peněz na koupi vozidla, přičemž se ptal, kolik mu může poškozená půjčit, na což mu poškozená odpověděla, že částku 300.000,- Kč, s čímž neznámý spolupachatel souhlasil a dodal, že on osobně nemůže přijet, proto pro peníze přijede obratem jeho kamarád, kterého jmenoval jako M. nebo M., předala v bleděmodré obálce České spořitelny hotovost ve výši 300.000,- Kč, neboť se jí obviněný představil jako kamarád od D. (vnuka poškozené), pročež jí na důkaz toho předal telefon, kde se opět ozval hlas neznámého spolupachatele vydávajícího se za vnuka poškozené s utvrzením, ať peníze obviněnému předá s tím, že jí budou do 15hodin vráceny, pročež poškozená, protože uvěřila, že peníze po ní požaduje skutečně její vnuk, který na ně velmi spěchal, uposlechla; na to obviněný s penězi odešel, čímž poškozené M. P., bytem D. K., P. H., způsobil škodu ve výši 300.000,- Kč,

společně se spoluobviněným P. H.

3) obviněný T. dne 21. 7. 2015 v době od 10:00 hodin do 10:30 hodin po předchozí domluvě s obviněným H. volal na pevnou linku a následně na mobil poškozené H. H., trv. bytem P., N., přičemž se jí nepředstavil, nicméně u ní velmi rychle vyvolal dojem, že je jejím synem, a žádal ji o půjčení peněz na koupi vozidla, ptal se, kolik mu může poškozená půjčit, na což mu poškozená odpověděla, že částku 250.000,- Kč, kterou však musí jet vybrat do banky, přičemž téměř po celou dobu, co poškozená jela na kole vybrat peníze do banky na náměstí v N., jí volal, neboť na peníze velmi spěchal, když poškozená vybrala hotovost a vracela se do místa svého bydliště, tak jí sdělil, že osobně nemůže přijet, proto peníze převezme jeho kamarád, kterého jmenoval jako M., což se poškozené nepozdávalo, nicméně na telefonický nátlak před svým bydlištěm uvedenou částku vydala vysokému a hubenému muži v bílém tričku Tommy Hilfiger, slunečních brýlích a čepici (tzv. basebalce), jímž byl obviněný P. H., který se jí představil jako M., a když po něm chtěla poškozená občanský průkaz, uvedl že si ho nechal ve voze, proto si ho poškozená alespoň vyfotila, načež obviněný H. odešel, čímž způsobili poškozené H. H., trvale bytem P., N., škodu ve výši 250.000,-Kč,

společně se spoluobviněným P. H. a neznámým spolupachatelem

4) dne 2. 9. 2015 v době okolo 9:30 hodin neznámý spolupachatel po předchozí domluvě s obviněnými volal na pevnou linku poškozené J. V., trv. bytem P. V., P., přičemž jí řekl ahoj , ale nepředstavil se, nicméně u ní velmi rychle vyvolal dojem, že je jejím synem (V.), a žádal ji o půjčení peněz na koupi vozidla, na což mu poškozená odpověděla, že mu půjčí a to částku 84.000,- Kč, kterou však musí jet vybrat do banky, na to se jí zeptal, zda pro ně dojede, ať je zkusí z banky vybrat, načež poškozená odjela autobusem do banky, kde vybrala 83.000,- Kč, následně když se vrátila, tak jí neznámý opět volal s dotazem, zda peníze již má, a dále jí sdělil, že peníze převezme jeho kamarád M., následně ji volal přibližně v 10:30 hodin a požádal ji, ať jde k brance, že tam už čeká jeho kamarád M., kterému má peníze předat, což poškozená, poté co se ujistila, že u branky stojící muž je M., provedla a obviněnému H., který se jí představil jako M., předala v obálce smetanové barvy (s logem České spořitelny) hotovost ve výši 86.000,- Kč, přičemž obviněný H. poté z místa odešel směrem k vozidlu Škoda Octavia, v kterém na něj čekal na místě řidiče obviněný T., načež oba odjeli, přičemž následně v 10:50 hodin byli ve vozidle zadrženi i s předmětnou hotovostí, čímž způsobili J. V., trv. bytem P. V., P., škodu ve výši 86.000,- Kč,

tedy obviněný O. T. způsobil částečně s neznámým spolupachatelem a částečně se spoluobviněným P. H. celkem škodu ve výši 706.000,- Kč.

Za to byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku a p odle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byla p odle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost nahradit poškozené V. O. škodu ve výši 70.000 Kč a poškozené M. P. škodu ve výši 300.000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla stanovena povinnost obviněných O. T. i P. H. nahradit společně a nerozdílně poškozené H. H. škodu ve výši 250.000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená J. V. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 64 T 7/2016, podal obviněný O. T. odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 9 To 353/2016, zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 9 To 353/2016, podal obviněný O. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace nejprve zopakoval obsah odvolání proti rozsudku nalézacího soudu a dále namítl, že dokazování u tohoto skutku nade vší pochybnost neprokázalo jeho vinu, naopak dle jeho mínění je zde míra nejistoty nadmíru vysoká, a to zejména za situace, pokud hlavním a v podstatě jediným důkazem pro závěr o jeho vině byl vypracovaný znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví forenzní biomechanika. Obviněný má za to, že jednak byla porušena zásada in dubio pro reo , jednak došlo k extrémnímu vybočení při hodnocení důkazů, proto na základě nesprávných skutkových zjištění pak došlo i k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Znalecký posudek, na základě kterého soudy rozhodly o jeho vině, je velmi nekvalitní a stanovil značnou míru odchylky, čímž nelze uspokojivě ztotožnit osobu na záběrech, když dle názoru obviněného ani žádný z nepřímých důkazů ho pak s jistotou neztotožňuje. Obviněný pokládá hodnocení nepřímých důkazů za ovlivněné snahou soudů odvodit ze zjištěných důkazů takový výklad, který by s nimi byl v souladu a který by zároveň svědčil o jeho vině, avšak nebere v úvahu možnost, že z týchž důkazů lze učinit závěr o tom, že se vytýkaného jednání nedopustil.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc příslušnému soudu (bez specifikace) k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 8. 2. 2017 sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně udělil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obviněný v dovolání deklaroval důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu, který primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu, v jehož průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně zjistil, že obviněný v dovolání uplatnil převážně námitky deklarované již v předchozích stadiích trestního řízení i v podaném odvolání, se kterými se již dostatečně vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Navíc dovolací námitky obviněného primárně výlučně směřují do oblasti skutkových zjištění rozhodujících soudů. Obviněný sice v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku či jiné právní posouzení, ale napadá pouze soudy učiněná skutková zjištění. Vznáší výhrady výlučně proti rozsahu provedeného dokazování a proti způsobu hodnocení důkazů rozhodujícími soudy obou stupňů, což je třeba považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti dokazování a jeho hodnocení. Těmito námitkami se obviněný domáhá pouze toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení vyvozuje z předkládané vlastní verze skutkového děje. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jak již bylo uvedeno výše, takovými námitkami je dovolací soud povinen se zabývat pouze a jedině v případě, pokud dojde k závěru o tzv. extrémním nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením.

V posuzovaném případu se ale příslušné soudy ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro rozhodnutí a učinily závěr o tom, že obhajoba obviněného je ryze účelová, učiněná pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti, nadto nemající oporu v provedených důkazech. Nejedná se tak o situaci, kdy jsou skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005 sp. zn. III. ÚS 578/04 ). Dovolací námitky obviněného vycházejí primárně z odlišných skutkových zjištění a z vlastního hodnocení provedených důkazů, přičemž teprve na základě této zcela subjektivně konstruované verze skutkového děje obviněný dovozuje existenci tzv. extrémního nesouladu, čímž však vykročil z mezí dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Nejvyšší soud se na základě zjištěného skutkového stavu věci ztotožňuje s jednoznačným závěrem nalézacího i odvolacího soudu, že u skutku pod bodem 3) skutkové věty tvoří nepřímé důkazy, svědčící o vině obviněného, ucelený řetězec a plně bez důvodných pochybností prokazují jeho vinu. Byť podle závěrů znaleckého posudku nebylo možno definitivně provést identifikaci obviněného na kamerových záznamech z důvodu špatné kvality záznamů, na základě ostatních provedených důkazů zejména rozborů vypracovaných znaleckých posudků, výslechu znalce a zjištění, že dne 21. 7. 2015 bylo vozidlo se dvěma muži, kdy řidič v bílém triku s ornamentem či nápisem se velmi nápadně podobal obviněnému (typem postavy, tetováním), zachyceno kamerami na Pražském okruhu při cestě jednak v ranních hodinách okolo 7. hodiny a následně v poledne krátce po 12. hodině (k trestné činnosti v N. došlo v době od 10.00 hodin do 10.30 hodin), není důvod o vině dovolatele pochybovat. Tento závěr podporuje i srovnání fotografie obviněného z jeho vlastního telefonu s kamerovými záznamy z N. P. v N., při kterém byla vyhodnocena vysoká podobnost postavy zachycené na fotografiích a videích z mobilního telefonu a osoby zachycené kamerou dne 21. 7. 2015 na náměstí v N. Jak správně uvedl již nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, na které je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jen stěží by bylo možno připustit, že právě v tomto konkrétním případě nastalo mimovolně tolik nápadných okolností a shod, a to tím spíše za situace, kdy na danou trestnou činnost obviněného je třeba nahlížet v kontextu celkově páchané trestné činnosti, popsané pod body 1), 2), 4) skutkové věty, z níž je jasně patrný shodný způsob jejího páchání.

Za právně relevantně uplatněnou pak nelze považovat ani výtku, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo . Tato námitka totiž směřuje také výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo in dubio pro reo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. řádu a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. řádu), kdy platí zásada v pochybnostech ve prospěch obviněného . Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (ani žádný jiný, byť neuplatněný) dovolací důvod.

Nejvyšší soud konstatuje, že dovolatel se ve svém mimořádném opravném prostředku míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v něm neuvedl a současně také neodůvodnil jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, případně že by odůvodnil jiné nesprávné hmotněprávní posouzení .

K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného O. T. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. řádu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 30. 3. 2017

JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu