4 Tdo 349/2013
Datum rozhodnutí: 30.04.2013
Dotčené předpisy: § 265k odst. 1,2 tr. ř., § 265l odst. 1 tr. ř.



4 Tdo 349/2013-24

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. dubna 2013 o dovolání obviněného P. P. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 9 To 354/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha západ pod sp. zn. 2 T 61/2011, t a k t o:

Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 9 To 354/2011. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha západ ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 2 T 61/2011, byl obviněný P. P. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že

dne 30. 3. 2011 kolem 09.25 hod. řídil po sjezdu dálnice D1, v k. o. P., okr. P. z., osobní automobil tovární značky Mitsubishi Lancer, ačkoli mu byl rozsudkem Obvodního soudu Praha 5 ze dne 12. 2. 2010, sp. zn. 3 T 65/2009, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků, a to počínaje od 27. 4. 2010, jako dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Za popsané jednání byl obviněný P. P. podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků.

Proti rozsudku Okresního soudu Praha západ ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 2 T 61/2011, podal obviněný P. P. odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 9 To 354/2011, zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 9 To 354/2011, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu dovolatel namítl, že se nedozvěděl o veřejném zasedání o jeho odvolání konaném dne 27. 7. 2011, neboť mu nebylo doručeno vyrozumění o jeho konání. Uvedl, že doklad označený jako doručenka do vlastních rukou nikdy nepodepsal a pokud je na této doručence jakási parafa , nejedná se o jeho podpis. Dále zdůraznil, že se v době konání příslušného veřejného zasedání nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici P. P.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný namítl, že v případě projednávané věci byly splněny pozitivní i negativní předpoklady krajní nouze ve smyslu ustanovení § 28 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť bylo zjištěno, že poskytoval vozidlo přítelkyni paní K., jejíž zdravotní stav vyžadoval urychlenou návštěvu zdravotnického zařízení. Odvracel tak nebezpečí hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, přičemž nebylo prokázáno, že nebezpečí hrozící paní K. bylo možno odvrátit jinak. Obviněný je toho názoru, že svým jednáním způsobil pouze zanedbatelný následek , proto podle něj byly splněny všechny předpoklady krajní nouze. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí publikované pod R 19/1968-III.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle § 265k odst. 1 tr. řádu a aby sám podle § 265m odst. 1 tr. řádu obviněného předmětné obžaloby zprostil.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného P. P. se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že námitku obviněného, kterou se domáhá aplikace ustanovení § 28 tr. zákoníku, lze pod deklarovaný důvod podřadit, avšak jedná se o námitku nedůvodnou, neboť ze skutkových zjištění ve věci učiněných v žádném případě nevyplývá, že by zdravotní potíže přítelkyně obviněného P. paní K. byly takového charakteru, že by jí hrozila újma na zdraví nebo dokonce smrt, tj. že by jí přímo hrozilo nebezpečí zájmu chráněnému trestním zákonem. V této souvislosti státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podotkl, že podatelem uváděné rozhodnutí R 19/1968 se týká věci skutkově naprosto odlišné.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství poznamenal, že podle spisového materiálu se v době konání veřejného zasedání nacházela ve spise obviněným podepsaná doručenka osvědčující, že vyrozumění o veřejném zasedání mu bylo doručeno dne 14. 7. 2011 s tím, že není jasné, proč by někdo falšoval jeho podpis na doručence. Tvrzení uplatněná v tomto směru obviněným v dovolání považuje proto za ryze účelová. Pokud se týká námitky dovolatele, že se v době konání veřejného zasedání nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, tato skutečnost by dle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství bránila konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti dle ustanovení § 263 odst. 4 tr. řádu, a to i v případě, že by se odvolací soud o omezení osobní svobody obviněného nedozvěděl. Domnívá se proto, že bude třeba postupem podle § 265o odst. 2 tr. řádu ověřit, zda se obviněný dne 27. 7. 2011 skutečně nacházel ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci.

Na základě shora uvedených skutečností státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud , v případě, že osobní svoboda obviněného byla dne 27. 7. 2011 skutečně omezena vazbou nebo výkonem trestu odnětí svobody, podle § 265k odst. 1 tr. řádu dovoláním napadené usnesení zrušil a Krajskému soudu v Praze podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro případ, že tvrzení obviněného neodpovídá skutečnosti, navrhl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání s tím, že s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasí i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obviněný v dovolání uplatnil dva dovolací důvody, a to důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu a důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.

Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a odlišné podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Z uvedeného proto mimo jiné vyplývá, že zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, takže hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, případně je vůbec nelze konat (srov. § 202 odst. 2 až 5 tr. řádu), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nejsou tak rigorózně vymezeny.

Ustanovení zakotvující obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou obsažena v § 232 a násl. tr. řádu, zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je pak modifikována i ustanovením § 263 tr. řádu. Otázku přítomnosti osob řeší zejména ustanovení § 234 odst. 1, 2 tr. řádu, podle kterého se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele; nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Z ustanovení § 263 odst. 4 tr. řádu potom vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti na veřejném zasedání vzdává.

Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, tak k jeho naplnění může dojít především porušením zmíněného ustanovení § 263 odst. 4 tr. řádu. Jde totiž o jediné ustanovení trestního řádu, které vymezuje podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, resp. jediné ustanovení, ze kterého vyplývá, v jakých případech je podle zákona účast obviněného u veřejného zasedání nezbytná.

Nejvyšší soud (v souladu s ustanovením § 265o odst. 2 tr. řádu) telefonickým dotazem na Centrální evidenci vězňů v Praze zjistil, že obviněný P. P. dne 27. 7. 2011, tj. v době konání příslušného veřejného zasedání u Krajského soudu v Praze, vykonával trest odnětí svobody ve Věznici P. P., a to na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 3 T 65/2009. Přitom obviněný neprohlásil, že se účasti na veřejném zasedání vzdává.

Z uvedeného je zřejmé, že pokud Krajský soud v Praze konal veřejné zasedání dne 27. 7. 2011 v nepřítomnosti obviněného (viz č. l. 99 spisu), a to z toho důvodu, že obviněný v té době vykonával trest odnětí svobody v jiné trestní věci a přitom výslovně neprohlásil, že se účasti na veřejném zasedání vzdává, byl jeho postupem naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, neboť došlo k porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.

Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 9 To 354/2011, podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Se zřetelem na to, že Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí z procesních důvodů, bude nutné konat ve věci odvolací řízení znovu tak, aby při něm byla zachována všechna práva obviněného. Nebyla proto zkoumána správnost postupu soudů ohledně výroku o vině a trestu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. dubna 2013

Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná