4 Tdo 32/2017
Datum rozhodnutí: 15.02.2017
Dotčené předpisy: § 205 odst. 1,2,3 tr. zákoníku, § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., § 265b odst. 1 písm. g,h) tr. ř.



4 Tdo 32/2017-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2017 o dovolání obviněného V. F. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 7 To 266/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 T 29/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:


Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 10 T 29/2016, byl obviněný V. F. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:

ačkoliv byl obviněný trestním příkazem Okresního soudu v Blansku ze dne 4. 1. 2013, sp. zn. 1 T 378/2012, který nabyl právní moci dne 24. 8. 2013, odsouzen mj. pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců se stanovením zkušební doby v trvání 30 měsíců, tj. do 24. 12. 2016, který byl následně zrušen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. 5 T 6/2015, kterým byl mj. odsouzen pro sbíhající přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 40 měsíců, který byl následně zrušen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 5 To 135/2015, kterým byl odsouzen mj. za přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců za současného zrušení výroku o trestu mj. z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. 5 T 6/2015,

obviněný společně s již odsouzeným P. V., dne 7. 7. 2014 v přesně nezjištěné době od 13.00 hod. do 17.00 hod., ve Slovenské republice v obci N.-J., ve zištném úmyslu vnikli do otevřeného areálu ustájených koní se sedlovnou, odkud odcizili z neuzamčené místnosti tři kusy kožených jezdeckých sedel nezjištěné značky a sadu klíčů zn. Extool, čímž poškodil Jazdecký klub N.O.C.H. se sídlem Novoť č. 1116, okres Námestovo, IČO: 42349249, způsobili škodu ve výši 4.383,40 EUR (120.259 Kč).

Za uvedený trestný čin a za sbíhající přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku ze skutku ad 2) rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 20 T 67/2012, který byl změněn výrokem I.) rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 5 To 135/2015, který nabyl právní moci dne 9. 7. 2015, byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu za skutek 2) z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 20 T 67/2012, který byl změněn výrokem I.) rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 5 To 135/2015, který nabyl právní moci dne 9. 7. 2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 10 T 29/2016, podal obviněný včas odvolání směřující do výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soudu v Ostravě usnesením ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 7 To 266/2016 tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 7 To 266/2016, podal obviněný dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Obviněný namítá, že rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení a že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Obviněný poukazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, konkrétně na č. l. 4, kde je uvedeno, že se trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení. Uvedené tvrzení se nezakládá na pravdě, když v době, kdy se dopustil trestné činnosti se nenacházel ve zkušební době podmíněného odsouzení. Na základě tohoto mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští.

V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 7 To 266/2016, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, a aby věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí, popř. aby sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci a uložil mu mírnější trest.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 27. 12. 2016 Nejvyššímu soudu sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu domácího vězení, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu a trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).

Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Obviněný dovozuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tom, že soud druhého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že se trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení. Následně uvádí, že mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští.

Nejvyšší soud shledal, že argumentaci obviněného vztahující se k nesprávnému právnímu posouzení skutku nelze pod dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Byť obviněný v rámci podaného dovolání uvádí, že namítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení je z obsahu dovolání zřejmé, že obviněný v tomto směru žádnou právně relevantní argumentaci neuplatňuje. Obviněný toliko namítá, že soud druhého stupně nesprávně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že se trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení. Takto uplatněné námitky nenamítají nesprávné právní hodnocení nebo jiné nesprávně hmotněprávní posouzení, obviněný pouze namítá nesprávné odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně. Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit, dovoláním lze napadnout jen výroky určitého rozhodnutí, nikoliv jeho odůvodnění. Důvody dovolání (§ 265b tr. ř.) totiž musí mít podklad výlučně ve výrokové části příslušného rozhodnutí, popřípadě v postupu soudu, který předcházel vydání napadeného rozhodnutí, nikoli jen v samotném odůvodnění vydaného rozhodnutí (blíže vit Šámal P. a kol, Trestní řad, 7. vydání, nakladatelství C. H. BECK, Praha, str. 3147). Jestliže obviněný spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze v odůvodnění výroku o uloženém trestu, zakládalo by to důvod odmítnutí podaného dovolání jako nepřípustného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. bez ohledu na skutečnost, zda je odůvodnění rozhodnutí nesprávné, neúplné nebo jinak vadné.

Ohledně naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je třeba konstatovat, že obviněný žádnou právně relevantní argumentaci neuvádí. Obviněný formálně v podaném dovolání tento dovolací důvod cituje, kdy ovšem následně pouze obecně uvádí, že mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští, aniž by uvedl nějaké právně relevantní námitky, v nichž naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje. Z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ovšem pouhé formální uvedení některého z dovolacích důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení postačovat nemůže, nýbrž se důsledně vyžaduje, aby tento důvod také skutečně byl v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami. K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Jelikož obviněný uvedený dovolací důvod uplatnil pouze formálně, Nejvyšší soud při svém rozhodování k tomuto dovolacímu důvodu vůbec nepřihlížel [v případě, že by tak činil, musel by podané dovolání opět za předpokladu, že by bylo podáno jen z tohoto důvodu odmítnout jako nesplňující náležitosti obsahu dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.].

Přes shora naznačený závěr lze uvést, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jak již bylo naznačeno, že je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V dané věci byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, za který byl ohrožen trestem odnětí svobody od 1 roku do 5 roků. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, tedy trest uložený v rámci zákonné trestní sazby, kterou byl obviněný ohrožen. Jedná se i o druh trestu, jehož uložení zákon u obviněného umožňuje. Samotná výměra trestu přihlíží ke skutečnosti, že obviněnému je ukládán souhrnný trest k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců nepodmíněně, k výši způsobené škody a k okolnosti, že obviněný byl v minulosti opakovaně soudně trestán. Trest byl uložen v souladu se zákonem jako trest nepodmíněně, když obviněnému je ukládán souhrnný trest k nepodmíněnému trestu, takže uložení jiného trestu než trestu nepodmíněného vzhledem k ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku nepřichází v úvahu. Navíc uložení nepodmíněného trestu odůvodňuje i speciální recidiva obviněného. I pro výkon uloženého trestu byl obviněný zařazen podle zákona do věznice s ostrahou, když je odsuzován pro úmyslnou trestnou činnosti a byl již pro takovou trestnou činnost ve výkonu trestu odnětí svobody.

Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že obviněný se svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněných dovolacích důvodů rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovením § 265b tr. ř. upravené dovolací důvody). Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.
Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 2. 2017

JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu


Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová