4 Tdo 316/2013
Datum rozhodnutí: 16.04.2013
Dotčené předpisy: § 254 odst. 1 tr. zák.



4 Tdo 316/2013-21

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2013 o dovolání obviněného Ing. I. M. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 To 51/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 177/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 5 T 177/2007, byl obviněný Ing. I. M. uznán vinným ze spáchání trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že na parcele v katastrálním území L. L., okres L., dne 2. 6. 2006 v době okolo 6.00 hod., zastřelil jednou ranou z legálně držené kulovnice zn. Sauer&Sohn, vz. 202, volně pobíhající jalovici v hodnotě 21.800,- Kč, ke škodě společnosti Dolpek, a.s., se sídlem P., V.

Za uvedené jednání byl obviněný Ing. I. M. odsouzen podle § 257 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen a podle § 59 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání 1 roku.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Dolpek, a.s., se sídlem P., V., škodu ve výši 21.800,- Kč.

Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 5 T 177/2007, podal obviněný Ing. I. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 To 51/2012, tak, že ho jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 1. 2013, sp. zn. 5 T 177/2007, bylo rozhodnuto, že obviněný Ing. I. M. je účasten amnestie prezidenta republiky z 1. 1. 2013 a promíjí se mu podmíněně odložený trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců uložený rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 5 T 177/2007.

Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 To 51/2012, podal následně obviněný Ing. I. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e), g) a l) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že dokazováním před soudem prvního stupně nebyla prokázána subjektivní a objektivní stránka trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., a dále uvedl, že provedeným dokazováním nebyly opatřeny důkazy pro popsání skutkového děje tak, jak je uveden v rozsudku okresního soudu.

Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal věc státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Liberci k novému projednání a rozhodnutí.

Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. e), g) a l) tr. ř.

Podle § 265b odst. l písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Obviněný v dovolání sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., avšak neuvedl žádnou konkrétní námitku, z hlediska které by měl Nejvyšší soud napadené rozhodnutí přezkoumat.

Obviněný ve svém dovolání dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný Ing. I. M. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitku obviněného, že provedeným dokazováním nebyly opatřeny důkazy pro popsání skutkového děje tak, jak je uveden v rozsudku okresního soudu, je nutno považovat za námitku skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný uplatnil právní námitky relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pouze tím, že uvedl, že nebyla naplněna subjektivní a objektivní stránka trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Při posouzení uplatněných právních námitek Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že jak subjektivní stránka, tak objektivní stránka trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. byla naplněna.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu obviněný Ing. I. M. spáchal trestný čin tím, že na parcele v katastrálním území L. L., okres L., dne 2. 6. 2006 v době okolo 6.00 hod., zastřelil jednou ranou z legálně držené kulovnice zn. Sauer&Sohn, vz. 202, volně pobíhající jalovici v hodnotě 21.800,- Kč, ke škodě společnosti Dolpek, a.s., se sídlem P., V.

Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyjádřených v tzv. skutkové větě rozsudku vyplývá, že nelze pochybovat o naplnění subjektivní stránky trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyjádřených v tzv. skutkové větě rozsudku rovněž vyplývá, že obviněný naplnil objektivní stránku trestného činu, neboť zastřelil jednou ranou z legálně držené kulovnice volně pobíhající jalovici v hodnotě 21.800,- Kč, čímž zničil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.

Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že obviněný Ing. I. M. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci. Nejvyšší soud České republiky proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Dalším dovolacím důvodem, který obviněný Ing. I. M. uplatnil ve svém dovolání, je důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z dovolání obviněného vyplývá, že tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku za situace, kdy byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Jde-li o tuto druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud České republiky vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky se s touto částí dovolání tedy výše vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto na toto odůvodnění (viz výše) odkazuje.

Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného Ing. I. M. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. dubna 2013

Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal