4 Tdo 268/2013
Datum rozhodnutí: 15.04.2013
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1,2 písm. b) tr. zákoník, § 273 odst. 1,2 písm. c) tr. zákoník



4 Tdo 268/2013-30

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. dubna 2013 o dovolání obviněného M. L. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 10 To 318/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 66/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 20. 8. 2012, sp. zn. 2 T 66/2012, byl obviněný M. L. (vedle spoluobviněného J. L.) uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku jednak zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, jednak přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty, a to věcí podrobně specifikovaných ve výroku předmětného rozsudku s tím, že podle § 70 odst. 5 tr. zákoníku propadlé věci připadají státu. Podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku bylo obviněnému rovněž uloženo ochranné protitoxikomanické léčení v ústavní formě. Dále bylo uvedeným rozsudkem rozhodnuto o trestu spoluobviněného J. L. a podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo vysloveno zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí vyjmenovaných ve výroku předmětného rozsudku s tím, že podle § 104 odst. 1 tr. zákoníku zabrané věci připadají státu. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla oběma obviněným uložena povinnost zaplatit na náhradě škody rukou společnou a nerozdílnou České pojišťovně, a. s., částku 284.490,- Kč a částku 27.286,- Kč, Allianz pojišťovně, a. s., částku 973.749,- Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR částku 127.307,- Kč.

Naproti tomu byl předmětným rozsudkem obviněný M. L. zproštěn obžaloby, která ho vinila z toho, že dne 13. 12. 2011 v J., v ulici P. K., neoprávněně přechovával pro jiného za účelem prodeje T. Ř., nejméně 0,5338 gramu metamfetaminu (pervitinu) v celkové hodnotě nejméně 1.500,- Kč, a to podle § 226 písm. a) tr. řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán. Proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 20. 8. 2012, sp. zn. 2 T 66/2012, podali obvinění M. L. i J. L. odvolání, která Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 10 To 318/2012, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.

Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 10 To 318/2012, podal obviněný M. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uvedl, že příslušný soud dle jeho názoru rozhodoval pouze povrchně a vždy v jeho neprospěch, výpovědi svědků (zejména svědkyň P., P. a J.) jsou nevěrohodné, pro rozhodnutí o jeho vině chybí jediný přímý důkaz a nepřímé důkazy netvoří ucelený řetězec. Dle mínění dovolatele se nalézací soud nezabýval tím, že prakticky nemanipuloval s varnými nádobami v bytě, který mu propůjčila svědkyně J. V otázce náhrady škody soud podle stěžovatele nepřihlédl k tomu, že ke vzniku škody přispěla svědkyně J.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 4. 1. 2013 Nejvyššímu soudu České republiky sdělil, že po seznámení se s obsahem dovolání a vzhledem k povaze obviněným uplatněných námitek nepovažuje za potřebné se k dovolání věcně vyjadřovat. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu a v souladu s § 265d odst. 2 tr. řádu, přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. řádu zachována.

Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda příslušné dovolání splňuje obsahové náležitosti ve smyslu ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu. Podle věty první tohoto ustanovení musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3 tr. řádu) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že význam obsahových náležitostí dovolání spočívá především ve skutečnosti, že dovoláním vymezuje dovolatel obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Zároveň se od obsahu podaného dovolání odvíjí možné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které lze na jeho podkladě učinit. Dovolací soud tedy musí mít dostatečně kvalifikovaný podklad, aby mohl přezkoumávat napadené rozhodnutí a popřípadě prolomit jeho právní moc. Dovolatel je tak povinen v dovolání uvést mimo jiné i alespoň jeden z dovolacích důvodů uvedených v § 265b, a to zejména jeho zákonným označením (citací konkrétního zákonného ustanovení) a okolnostmi, jimiž je podložen. Dovolací důvod tedy nestačí obsahově vymezit námitkami či výhradami, které dovolatel uplatňuje proti napadenému rozhodnutí, ale musí být výslovně uveden i odkazem na některé (popř. i více) z ustanovení § 265b. V označení napadeného výroku, rozsahu, v němž je napadán, a důvodů, které k tomu vedou, lze spatřovat těžiště odůvodnění podaného dovolání, protože těmito hledisky zároveň dovolatel vymezuje rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu České republiky a určuje obsah jeho možného rozhodnutí, popřípadě zaměření dalšího postupu ve věci (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha : C. H. Beck 2008, 2138, 2139 s.).

Na základě výše popsaných skutečností je nutno konstatovat, že dovolání obviněného M. L. nesplňuje náležitosti obsahu dovolání, neboť dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku neoznačil žádný dovolací důvod, o který by se mělo jeho dovolání opírat.

Podle § 265h odst. 1 tr. řádu nesplňuje-li dovolání nejvyššího státního zástupce nebo dovolání obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. řádu, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě dvou týdnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky z předloženého trestního spisu zjistil, že předseda senátu soudu prvního stupně obviněného ani jeho obhájce k odstranění vad dovolání ve smyslu citovaného zákonného ustanovení nevyzval, přitom lhůta pro podání dovolání podle § 265e odst. 1 tr. řádu již uplynula.

Podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání. Ze znění ustanovení § 265h odst. 1 tr. řádu sice vyplývá, že takové řešení v některých případech podmiňuje předchozí výzvou předsedy senátu soudu prvního stupně k odstranění vad ve lhůtě dvou týdnů a upozorněním na možné následky, z čehož je třeba dovodit, že spojuje-li zákon možnost odmítnout dovolání pro nesplnění náležitostí jeho obsahu až po uplynutí dvoutýdenní lhůty k odstranění vad, nelze dovolání odmítnout, jestliže jsou obsahové náležitosti dovolání doplněny v této dvoutýdenní lhůtě, byť až po uplynutí lhůty dvouměsíční, to však neplatí, jde-li o odstranění takových vad náležitostí podaného dovolání, jimiž se mění, příp. rozšiřuje, nebo dokonce poprvé vymezuje rozsah a důvody dovolání (§ 265f odst. 2 tr. řádu). Takové vady dovolání totiž nelze odstranit ani postupem podle § 265h odst. 1 tr. řádu, neboť ve lhůtě dvou týdnů v tomto ustanovení uvedené lze odstraňovat jen takové vady podání, jimiž se nemění, nerozšiřuje či dokonce poprvé nevymezuje rozsah a důvody dovolání. Lhůta k odstranění vad není prostředkem k prodloužení lhůty k podání dovolání a dispozicím s ním způsobem v ní zákonem umožněným (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 3 Tdo 726/2003).

I za stavu, kdy soud prvního stupně nepostupoval podle § 265h odst. 1 tr. řádu a nepožádal dovolatele o odstranění vad dovolání, nemohl tedy Nejvyšší soud České republiky tento vadný postup soudu prvního stupně napravit tím, že by mu uložil, aby dovolatele vyzval k odstranění vad podání v duchu uvedeného zákonného ustanovení. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze totiž měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, která však již, jak shora uvedeno, v předmětné věci uplynula. I když lze připustit, že po uplynutí této lhůty lze dovolání v některých směrech doplnit, ovšem jen v rámci původního dovolání, je v posuzovaném případě zřejmé, že by šlo o zcela formální postup, neboť argumenty uplatněné dovolatelem nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu.

S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud České republiky v posuzované věci v souladu s citovaným § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu dovolání obviněného M. L. odmítl, aniž by věc meritorně přezkoumával. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. dubna 2013


Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná