4 Tdo 258/2017
Datum rozhodnutí: 05.04.2017
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.



4 Tdo 258/2017 -26

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 4. 2017 o dovolání obviněného J. C. , proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 6. 9. 2016 sp. zn. 6 To 271/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 18 T 181/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. C. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný J. C. byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 5. 2016 sp. zn. 18 T 181/2015 uznán vinným přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že ve Z. v měsíci lednu 2015, když působil jako spolupracovník společnosti GRASPO CZ, a.s., a měl tak přístup do informačního systému této společnosti nazvaného CICERO, mu dne 19. 1. 2015 zaslala vedoucí nakladatelství D. V. prostřednictvím emailu na jeho firemní email neveřejnou databázi zákazníků a seznam výrobků prodaných konkrétním zákazníkům v roce 2014 včetně fakturačních údajů, kterou předtím stáhla z informačního systému CICERO této společnosti do svého počítače, a to za účelem vyhotovení prodejních statistik obviněným za rok 2014. Obviněný následně tato neveřejná data v přesně nezjištěné době neoprávněně nakopíroval na USB flask disk a následně je dne 21. 5. 2015 bez souhlasu či vědomí zástupců majitele databáze společnosti GRASPO CZ, a.s., Pod Šternberkem 324, 763 02 Zlín, IČ 25586092, v P. v kanceláři na adrese ulice O. č. p. ..., nabídl k prodeji R. M., podnikateli v oboru diářů a kalendářů za částku 250.000 Kč, když po vzájemném osobním jednání souhlasil s ponížením ceny na částku 125.000 Kč. Dne 15. 6. 2015 v téže kanceláři v obci P. pak předal R. M. USB flash disk s předmětnou databází v elektronické podobě a převzal od něj pro svou potřebu v hotovosti částku 125.000 Kč, přičemž si byl vzhledem ke svému dlouholetému působení v oboru, ke svým zkušenostem a k obsahu databáze velmi dobře vědom, že tímto svým jednáním může způsobit společnosti GRASPO CZ, a.s., škodu .

Za to mu byl podle § 230 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost GRASPO CZ, a.s., se sídlem ve Zlíně, Pod Šternberkem 324, IČ: 25586092, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 6. 9. 2016 sp. zn. 6 To 271/2016 podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněný citované usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný zpochybnil naplnění znaku získání přístupu k počítačovému systému nebo nosiči informací , k jejichž definování citoval z komentářové literatury. Neveřejnou databázi zákazníků poškozené společnosti GRASPO CZ, a.s., a seznam výrobků jim prodaných v roce 2014 včetně fakturačních údajů mu zaslala svědkyně D. V. jako vedoucí nakladatelství na jeho firemní email za účelem vyhotovení prodejních statistik, kterou si posléze měl neoprávněně zkopírovat na USB flash disk a nabídnout jej k prodeji. Tato neveřejná databáze není počítačovým systémem ani nosičem informací. Obviněný k nim nezískal přístup, neboť mu byla zaslána prostřednictvím emailu. Současně žádný nosič informací obsahující jakoukoli databázi nikomu nepředal a žádný takový nosič nijak nezískal. Obviněný má za to, že je zcela bez významu, že si neveřejnou databázi nahrál na USB flash disk, což nemůže být vykládáno jako získání přístupu k nosiči informací. Objektivní stránka stíhaného přečinu spočívá v tom, že by musel získat přístup k nosiči informací, například USB flash disku, na němž byla nahraná určitá databáze, a nikoli že obviněný danou databázi na USB flash disk následně pouze nakopíruje.

Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou stupňů v celém jejich rozsahu a aby v souladu s § 265m odst. 1 tr. ř. obviněného zprostil obžaloby.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného konstatoval, že z tzv. skutkové věty odsuzujícího rozsudku vyplývá, že neveřejná databáze a seznam byly obviněnému zaslány prostřednictvím emailu na jeho firemní email , tedy že uvedená databáze a seznam byly uloženy na serveru mimo soukromý počítač obviněného, přičemž k tomuto serveru, na němž byla databáze a seznam uloženy, získal obviněný jako pracovník poškozené společnosti přístup. Opatřená data uložená původně na serveru následně neoprávněně užil, a to v úmyslu způsobit jinému škodu a získat sobě neoprávněný prospěch, tedy byly naplněny všechny znaky přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Ve věci nelze dovodit ani extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a učinil tak za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného než navrhovaného rozhodnutí [viz § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti, a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

Dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 6. 9. 2016 sp. zn. 6 To 271/2016 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecně naplněn za předpokladu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 15 Tdo 574/2006.

Přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku se dopustí pachatel, který získá přístup k počítačovému systému nebo k nosiči informací a neoprávněně užije data uložená v počítačovém systému nebo na nosiči informací, v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch.

Získáním přístupu se rozumí takové jednání, které umožní pachateli volnou dispozici s počítačovým systémem nebo nosičem informací a využití jeho informačního obsahu. Získat takový přístup lze oprávněně i neoprávněně. Nezáleží ani na důvodu, který vedl k získání přístupu (náhoda, plnění pracovních úkolů, využití počítače pro zábavu, odcizení nosiče informací atd.). Nosičem informací se rozumí jakýkoli nosič dat v informační technice, tedy materiál, do kterého nebo na který lze zaznamenávat ( zapsat ) data a z kterého lze data zpět získat ( přečíst ) např. pevný disk (tzv. HDD nebo hard disk ), operační paměť (tzv. RAM), disketa, CD-R, CD-RW, DVD-R, DVD+R, DVD-RW, DVD+RW, Blu-Ray, USB key, mobilní telefon (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, 2308 s.).

Obviněný se stíhaného přečinu dopustil podle právní věty odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně tím, že získal přístup k nosiči informací (nikoli k počítačovému systému) a neoprávněně užil data uložená na nosiči informací v úmyslu způsobit jinému škodu a získat sobě neoprávněný prospěch. Nalézací soud pak na straně 6 a 7 odůvodnění tohoto rozhodnutí obsáhle vyložil, v čem spatřuje neoprávněnost užití cizích dat uložených na nosiči informací. Konkrétně poukázal na obviněným oprávněné získání dat společnosti GRASPO CZ, a.s., v podobě databáze zákazníků a seznamu výrobků prodaných v roce 2014, zaslaných mu na firemní email svědkyní D. V. jako vedoucí nakladatelství, za účelem zpracování prodejních statistik za rok 2014. Tyto posléze neoprávněně z důvodu nedobrovolného ukončení jeho spolupráce s poškozenou společností GRASPO CZ, a.s. (ze msty a pro svůj majetkový prospěch jako kompenzaci za ukončení dlouholeté spolupráce s poškozenou) na svém počítači upravil, stáhl je na USB flash disk a nabídl je ke koupi zákazníku poškozené svědku R. M. za částku 250.000 Kč, kterému je během předstíraného převodu ze strany tohoto svědka prodal se slevou za částku 125.000 Kč poskytnuté policií. Nalézací soud správně dospěl k závěru, že tak učinil neoprávněně, tedy bez vědomí a svolení poškozené jako oprávněné osoby a v rozporu se zákonem.

Samotné získání přístupu k nosiči informací proběhlo tak, že svědkyně V. neveřejnou databázi zákazníků poškozené a seznam výrobků prodaných konkrétním zákazníkům v roce 2014 včetně fakturačních údajů zaslala obviněnému na jeho firemní email, přičemž tato data předtím stáhla z informačního systému CICERO poškozené do svého počítače. Učinila tak proto, že obviněný sice měl aktivní přístup do informačního systému CICERO, avšak někdy měl problém z něj data stáhnout a v těchto případech mu je zaslala emailem jako přílohu souborů v programu Excel. Je nutno konstatovat, že email je prostředek, díky němuž lze zapsat data a z něhož je lze získat zpět, tedy zaznamenat určitou informaci (zápisem dat přes jednotlivé nosiče dat - operační paměť RAM odesílatele, jeho pevný disk, dále jsou přesouvána po fyzické síti - drátové, bezdrátové či optické - a přes server na koncový počítač, tj. notebook obviněného jako příjemce přes jeho RAM paměť, popřípadě i na pevný disk jeho notebooku). Jak sama komentářová literatura uvádí, trestní zákoník není důsledný v užití terminologie pojmů informace a data, když ve skutkové podstatě nyní posuzovaného přečinu setrval na pojmu nosič informací , přestože jinak používá vhodnější pojem data . Rozdíl mezi pojmem informace a data lze vymezit kupříkladu tak, že data jsou fakta a informacemi se stávají tehdy, když jsou v kontextu a nesou význam pochopitelný lidem.

Svědkyně V. i obviněný předmětným excelovským tabulkám jako záznamu dat na nosiči informací přisoudili stejný význam a bylo zřejmé, že se jedná o neveřejné, konkurenčně významné a ocenitelné informace, když je obviněný nabídl k odkoupení svědku R. M. za 250.000 Kč za účelem získání konkurenční výhody ve výběrových řízeních (což sám doznal), aby se saturoval poté, co poškozená s ním ukončila dlouholetou spolupráci, když měl za to, že má morální nárok na odstupné, ač nebyl v zaměstnaneckém poměru a žádná odměna při skončení spolupráce mezi poškozenou a jeho osobou nebyla sjednána. Obdržel-li obviněný přes emailovou poštu, jejíž součástí je síťové datové úložiště, neveřejnou databázi zákazníků poškozené a seznam výrobků prodaných konkrétním zákazníkům v roce 2014 včetně fakturačních údajů, jako přílohu emailu ve formátu Excel, získal tak přístup k nosiči informací ve smyslu § 230 odst. 2 tr. zákoníku a tudíž jím zpochybňované naplnění uvedeného zákonného znaku citovaného přečinu je zcela bezdůvodné.

Pokud jde o další z uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , ten je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tento dovolací důvod tak sestává ze dvou alternativních podmínek. Naplnění první z variant je přípustné ve dvou dílčích alternativách 1) pokud byl řádný opravný prostředek (stížnost či odvolání) zamítnut z formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, nebo 2) odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí. Druhá varianta předmětného dovolacího důvodu je spjata s některým z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., a to v případech, kdy odvolací soud některou z těchto vad vytýkanou v řádném opravném prostředku neodstranil a řádný opravný prostředek zamítl.

Obviněný tento dovolací důvod uplatnil v druhé variantě, to znamená, že podle jeho tvrzení bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoli v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.. Jak ale Nejvyšší soud shora konstatoval, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jako podmínka naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., nebyl shledán důvodným, takže odvolací soud zcela správně odvolání obviněného zamítl, což má za důsledek i to, že nemohl být naplněn ani druhý z uplatněných důvodů dovolání.

Závěrem je tak třeba uvést, že na základě výše uvedených zjištění se Nejvyšší soud jako soud dovolací s právní kvalifikací stíhaného skutku učiněnou oběma soudy nižších stupňů ztotožnil a shledal tak podané dovolání nedůvodným. Proto (jen z těchto stručně uvedených důvodů - § 265i odst. 2 tr. ř.) dovolání obviněného J. C. jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, což učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (ustanovení § 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. 4. 2017 JUDr. František Hrabec předseda senátu