4 Tdo 241/2009
Datum rozhodnutí: 20.05.2009
Dotčené předpisy:




4 Tdo 241/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. května 2009 dovolání nejvyšší státní zástupkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 3 To 413/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 95/2007, v neprospěch obviněného MUDr. H. W., a rozhodl t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 3 To 413/2008, s e podle § 265k odst. 1 tr. řádu z r u š u j e .

Současně se podle § 265k odst. 2 tr. řádu z r u š u j í i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Českých Budějovicích s e podle § 265l odst. 1 tr. řádu p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 7 T 95/2007, byl obviněný MUDr. H. W. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zákona, za což mu byl sazbě § 224 odst. 2 tr. zákona uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zákona a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho a půl roku.

Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený V. F., odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný MUDr. H. W. jako primář chirurgického oddělení N. v D. dne 17. 7. 2002 operoval V. F., který dne 15. 7. 2002 utrpěl při pádu vykloubení klíční kosti proti lopatce akromioklavikulárního skloubení v oblasti pravého pletence pažního, kdy při operaci sice zvolil správný postup, tzv. tahovou cerkláž s dvěma Kirschnerovými dráty a drátěnou kličkou, ale tuto provedl chybně, neboť drátěnou kličku nezaklesnul pod oba zevní konce drátů, takže nemohla plnit svoji funkci, navíc Kirschnerovy dráty byly zavedeny nesprávným směrem, neboť nezachycovaly samotný klíček a jejich konce nebyly zahnuty, a přestože mu nejpozději z rentgenového snímku ze dne 18. 7. 2002 muselo být zřejmé, že jím zvolená operační technika byla nesprávná, adekvátně na to nereagoval, tzn. že neprovedl reoperaci či důsledně operovaného v následujících dnech a měsících sám nekontroloval po propuštění z nemocnice dne 19. 7. 2002, což mělo za následek vycestování Kirschnerových drátů do měkkých částí těla poškozeného, kdy jeden z drátů pronikl do páteřního kanálu v oblasti šestého a sedmého krčního obratle, čímž došlo k poškození míchy ve výši obratlového těla sedmého krčního obratle, tedy prvního hrudního míšního segmentu, v důsledku čehož V. F. přechodně ochrnul na dolní polovinu těla.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání, které projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2008 Krajský soud v Českých Budějovicích. Ten svým usnesením sp. zn. 3 To 413/2008, napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. řádu zrušil a za použití § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastavil trestní stíhání obviněného MUDr. H. W. pro skutek výše popsaný v rozsudku soudu prvého stupně.

Proti posledně citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podala podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. řádu a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu dovolání nejvyšší státní zástupkyně, a to v neprospěch obviněného MUDr. H. W. Ve svém mimořádném opravném prostředku odkázala na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a bylo jím rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně v odůvodnění svého dovolání především poukázala na skutečnost, že odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí úvahou, že k pochybení došlo i postupem jiných lékařů, kteří poškozeného vyšetřovali v roce 2004, kdy začal pociťovat zdravotní potíže spojené s pohybem drátů. Krajský soud dospěl k závěru, že včasné řešení situace zjištěné v polovině dubna 2004, tedy okamžité provedení operačního zákroku s vynětím drátů, by eliminovalo těžší následek na zdraví poškozeného. K samotnému proniknutí drátu do míchy došlo až v důsledku otálení s operací a také toho, že poškozený nebyl okamžitě hospitalizován. V této fázi již obviněný nepřišel s poškozeným do kontaktu, takže dle názoru krajského soudu je obviněný odpovědný toliko za následek, který nastal do dubna 2004 a který má povahu jen prostého ublížení na zdraví. Dle krajského soudu proto přichází v úvahu pouze právní kvalifikace tohoto jednání jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 223 tr. zákona, u něhož je dána tříletá promlčecí doba. Protože trestný čin se stal v červenci 2002 a trestní stíhání bylo zahájeno až 20. 10. 2006, je dle názoru odvolacího soudu trestní stíhání pro uvedený trestný čin promlčeno.

S výše uvedenými závěry soudu druhého stupně vyslovila nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání nesouhlas. Má za to, že závěr odvolacího soudu týkající se promlčení trestního stíhání je nesprávný. I pokud by byla akceptována právní kvalifikace uváděná krajským soudem, nemohlo by dle názoru nejvyšší státní zástupkyně dojít k promlčení trestního stíhání, neboť u trestných činů, kdy následek nenastává bezprostředně po jednání pachatele, počíná promlčecí doba běžet až od okamžiku, kdy nastal následek trestného činu. V daném případě tento následek nastal až na jaře roku 2004, takže k promlčení trestního stíhání v této věci by nedošlo ani za okolností specifikovaných soudem druhého stupně.

Za nesprávné má dovolatelka i úvahy krajského soudu týkající se právní kvalifikace skutku, tedy v otázce odpovědnosti obviněného za těžší následek, který nastal v roce 2004. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že podle současné právní teorie se příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo nebo k němu došlo jinak. Dle názoru dovolatelky jednání obviněného bylo nejen jednou z příčin, nýbrž hlavní příčinou, která vedla ke vzniku následku proniknutí drátu do míšního kanálu poškozeného. Připouští sice, že na konkrétní formu škodlivého následku měl vliv i non lege artis postup dalších lékařů v roce 2004, nicméně má za to, že přistoupením následných okolností se ani v nejmenším nepřerušila příčinná souvislost mezi popsaným jednáním obviněného a konečným následkem v podobě újmy na zdraví.

Pokud jde o subjektivní stránku jednání obviněného nemusel si dle jejího názoru být vědom možného ohrožení zdraví poškozeného právě v té podobě, v jaké k němu v konečné fázi došlo, ale nepochybně si musel být vědom, že migrující dráty mohou s fatálními následky zasáhnout různé části organismu poškozeného.

Podle nejvyšší státní zástupkyně v daném případě byla dána příčinná souvislost mezi jednáním obviněného, jež bylo non lege artis, a vážným následkem na zdraví poškozeného, nadto tato příčinná souvislost byla zahrnuta zaviněním obviněného.

Obviněný tak dle jejího názoru naplnil svým jednáním zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zákona. Jestliže odvolací soud bez náležitých důvodů přikročil k překvalifikaci jednání obviněného na trestný čin podle § 223 tr. zákona a učinil i nesprávný závěr o promlčení trestního stíhání, došlo dle názoru dovolatelky k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu spatřuje v tom, že odvolací soud o tento závěr opřel výrok podle § 223 odst. 1 tr. řádu a rozhodl o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí.

V petitu svého mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, jakož i všechna rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vyslovila souhlas s tím, aby za podmínek § 265r odst. 1 tr. řádu bylo dovolání projednáno v neveřejném zasedání.

K podanému dovolání se prostřednictvím svého obhájce písemně vyjádřil obviněný MUDr. H, W,

Narozdíl od nejvyšší státní zástupkyně považuje skutkové i právní závěry odvolacího soudu za správné. Je přesvědčen, že obžalobě se nepodařilo v celém průběhu trestního řízení shromáždit takové důkazy, které by přesvědčivě a jednoznačně prokazovaly jeho vinu a dokládaly, že jeho jednání je jedinou nebo alespoň zásadní příčinou zdravotních potíží poškozeného, v nichž je spatřován následek trestného činu.

Obviněný připustil, že k jeho pochybení došlo tím, že Kirschnerovy dráty nebyly zavedeny zcela správným směrem a nezachytily kost tak, jak bylo zapotřebí. Pokud se však v průběhu dokazování vyskytly pochybnosti, zda konce drátů měly být ohnuty, pak obviněný vysvětloval svůj postup tím, že chtěl pacienta, který trpěl řadou dalších již dříve léčených zdravotních potíží, ušetřit dalších náročnějších zákroků spojených s narkózou, a proto volil šetrnější řešení, při kterém se konce drátů nezahnuly. Důvodně předpokládal, že v průběhu nejdéle šesti týdnů od operace dojde při pouhém místním znecitlivění k jejich vyjmutí. Obviněný odkázal na znalecký posudek znalce doc. MUDr. V. S. i jeho výslech před soudem, z něhož vyplývá, že v době 6 8 týdnů od operace žádné akutní nebezpečí vycestování drátů nehrozilo, což ostatně potvrdil další vývoj událostí, kdy k vycestování drátů v těle poškozeného došlo téměř po dvou letech od operace. Obviněný uvedl, že tento postup volil proto, že se mu kosti v místě zákroku jevily jako řídké a obával se možného rizika jejich rozlomení. Znalec doc. MUDr. V. S. takové nebezpečí sice nepotvrdil, ale současně uvedl, že obnaženou kost jako takovou neviděl. Podle názoru obviněného z těchto pohledů nelze v jeho počínání spatřovat pochybení, pokud konce Kirschnerových drátů neohnul.

Dále obviněný ve svém vyjádření k dovolání připomenul, že po skončení hospitalizace poškozeného a jeho propuštění z nemocnice jej předal do péče chirurgické ambulance s pokynem, aby se dne 26. 7. 2002 dostavil na kontrolu. Při této kontrole, kterou prováděla MUDr. H. K., byly poškozenému vyjmuty stehy a následně byl pozván na další kontrolu za tři týdny, kdy mělo dojít k vyjmutí Kirschnerových drátů. K této kontrole se však poškozený bez omluvy nedostavil a na posouzení svého zdravotního stavu po operaci se nedostavil ani později. Obviněný sám vyšetření poškozeného dne 26. 7. 2002 neprováděl, přičemž žádným objektivním důkazem ani nebylo prokázáno tvrzení poškozeného, že se obviněný při tomto vyšetření v ordinaci zdržoval. Tuto okolnost obviněný ani nepovažuje z hlediska posouzení viny za rozhodnou.

Obviněný má za prokázané, že zpráva o ambulantním vyšetření byla poškozenému předána do vlastních rukou a při té příležitosti byl také poučen, kdy se má dostavit k další kontrole. Pokud se tak přesto nestalo, pak obviněný jako operatér ani jako přednosta oddělení nemůže nést trestní odpovědnost za to, že jiný lékař nepostupoval v souladu se svými povinnostmi. Jestliže však byla zpráva obsahující pozvání ke kontrole za tři týdny poškozenému předána, pak odpovědnost za zhoršení svého zdravotního stavu nese pouze poškozený.

Ve svém vyjádření k dovolání poukázal obviněný i na vyjádření znalce MUDr. V. S. při výslechu před soudem prvního stupně, kdy tento uvedl, že sice považuje zavedení Kirschnerových drátů z hlediska jejich směru za nesprávné, ale riziko pro pacienta nevidí v tom, že by se mohly v těle pohybovat, ale v tom, že jejich hroty volně čněly do prostoru, kde se nachází větší množství důležitých tkání vedle sebe a hrozilo nebezpečí jejich poškození. I když takové riziko pro zdraví pacienta ze směru zavedení Kirschnerových drátů existovalo, v důsledku popsané skutečnosti k žádné újmě na zdraví poškozeného nedošlo a proto nemá pro posouzení odpovědnosti obviněného žádný význam. I když volné konce drátů mohly vytvářet nebezpečí poškození některých tkání, k žádné poruše v tomto směru nedošlo a poškozený tímto způsobem na zdraví dotčen nebyl. Navíc dráty se v těle po určité době obklopují tělními tekutinami, vytváří se na nich povrch a ten jejich nebezpečnost snižuje. Za zásadní z pohledu příčinné souvislosti považuje obviněný zjištění, že se poškozený dne 15. 4. 2004 sám dostavil na chirurgickou ambulanci v D. s poukazem na již tři týdny trvající bolesti v rameni s vystřelováním do paže, zduření ramenního kloubu a ve střední části klíčku. Přestože rentgen prokázal vycestování drátů a rupturu klíčku, byl poškozený objednán k operačnímu zákroku až na 28. 4. 2004, ten však vzhledem ke způsobu uložení drátů proveden nebyl a neuskutečnil se ani dne 5. 5. 2004 ve Fakultní nemocnici B. B., nýbrž až dne 7. 5. 2004 v N. v Č. B. poté, kdy poškozený ochrnul na dolní polovinu těla.

Podle obviněného v době, kdy se poškozený poprvé v této souvislosti dostavil do zdravotnického zařízení, trpěl pouze sníženou pohyblivostí pravého ramenního kloubu, sníženou silou pohybu některých prstů pravé ruky a místní bolestivostí podklíčkové rány spojených s brnivými pocity, tedy potížemi, které nedosahují ani intenzity ublížení na zdraví. Jestliže se tedy poškozený dostal do péče lékařů v době, kdy jeho zdravotní problémy neměly ještě povahu ani lehké újmy na zdraví a pokud se jeho zdravotní stav až během následujících tří týdnů zhoršil tak, že dosáhl podoby těžké újmy na zdraví v důsledku toho, že nebyl proveden potřebný zákrok, ačkoli se vědělo, co je příčinou jeho potíží, nelze těžší následek přičítat obviněnému. Ten má naopak za to, že při provedení operačního zákroku a vynětí drátů bezprostředně po 15. 4. 2004, by zřejmě k žádným těžším následkům na zdraví poškozeného nedošlo. Další zdravotní problémy poškozeného, jako poškození kaudy, případné omezení hybnosti nemají s úkonem, který prováděl obviněný, žádnou souvislost.

Obviněný z pohledu posouzení viny odkazuje na znalecký posudek prof. MUDr. L. S., DrSc., zejména na jeho doplněk, v němž popisuje poruchy, které vznikly v souvislosti s operací provedenou obviněným a současně konstatuje, že nelze zcela jednoznačně určit, ve kterém okamžiku tyto poruchy jako takové vznikly. Podle znalce mohly vzniknout jak v souvislosti s vlastním úrazem, tak v souvislosti se samotnou operací či vycestováním Kirschnerových drátů a následnými operacemi, či v souvislosti s prodlením, které vzniklo poté, kdy se poškozený dostal do péče zdravotnických zařízení. Pokud tedy orgány činné v trestním řízení nejsou schopny zjistit a jednoznačně určit konkrétní příčinu, která se podílela na vzniku následků, musí v souladu s principy trestního práva volit variantu pro obviněného nejpříznivější. V této souvislosti odkazuje i na výsledek občanskoprávního řízení o náhradu škody vedeného pod sp. zn. 9 C 599/2004, kdy Okresní soud v Jindřichově Hradci oproti původnímu požadavku odškodnění ve výši 2,5 mil. Kč shledal nárok poškozeného důvodným pouze do částky 100 tis. Kč.

Pokud jde o otázku zavinění, obviněný uvedl, že i když jako operatér a přednosta chirurgického oddělení mohl předpokládat, že chybné zavedení Kirschnerových drátů může vytvářet pro poškozeného riziko, nebyl povinen předpokládat, že se pacient přes výslovný pokyn ambulantního lékaře nedostaví k dalšímu vyšetření spojenému s vynětím drátů a že s odstupem dvou let dojde k ojedinělé situaci proniknutí drátů do míšního kanálu, což považuje za světovou kuriozitu, jaká dosud nebyla zaznamenána, jakož ani to, že po zjištění potíží mu několik zdravotnických zařízení včetně fakultní nemocnice neposkytne potřebné ošetření. Obviněný má za to, že hodnocení těchto otázek v dovolání neodpovídá současnému filosofickému chápání příčiny a důsledkua jejich vzájemné podmíněnosti konkrétními skutečnostmi.

V závěru svého vyjádření k dovolání obviněný dospěl k závěru, že podané dovolání je nedůvodné a navrhl, aby je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné, popřípadě aby je podle § 265j tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby. Nejvyšší státní zástupkyně je rovněž podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. řádu osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku v neprospěch obviněného.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že s odkazem na tento dovolací důvod nelze požadovat revizi učiněných skutkových zjištění, jako by bylo řízení o dovolání svou podstatou řízením o druhém odvolání . S ohledem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ČR i aplikační praxi Nejvyššího soudu lze však s odkazem na tento uvedený důvod relevantně žádat i výjimečný zásah do skutkových zjištění s poukazem, že mezi skutkovými zjištěními soudu a jejich právním posouzením existuje extrémní nesoulad.

V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání je charakterem námitek v něm obsažených s tímto zákonným dovolacím důvodem v souladu, neboť směřuje proti právní kvalifikaci zjištěného skutku a právnímu posouzení otázky promlčení, přičemž tyto námitky neopírá o zpochybnění samotných skutkových zjištění soudu.

Ke stejnému závěru Nejvyšší soud dospěl i pokud jde o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, neboť součástí podaného dovolání je námitka, že soudem druhého stupně bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, konkrétně podmínka nepřípustnosti trestního stíhání z důvodu promlčení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu.

K otázce promlčení trestního stíhání:

Trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, která podle ustanovení § 67 odst. 1 tr. zákona činí podle výše trestní sazby stanovené na konkrétní trestný čin dvacet, deset, pět a tři roky. Pozitivní právní úprava vymezená trestním zákonem neřeší otázku, od kterého okamžiku počíná plynout promlčecí doba, nicméně jak právní věda, tak ustálená soudní praxe podpořená konstantní judikaturou vycházejí z premisy, že rozhodná je doba ukončení jednání. Tam, kde je znakem skutkové podstaty trestného činu účinek (následek) nebo kde těžší účinek charakterizuje skutkovou podstatu kvalifikovanou a nadto následek nenastává bezprostředně po jednání pachatele, začíná promlčení doba plynout teprve od účinku nebo těžšího účinku. Měl-li by platit opačný názor, znamenalo by to ve svých důsledcích, že promlčení trestního stíhání by mohlo nastat dříve než nastal účinek, a v důsledku absence časového vymezení by pak nemohly být podmínky promlčení jakožto právního institutu přesně ohraničeny.

Při konfrontaci výše uvedených právních předpokladů se skutkovými zjištěními, jež byla učiněna v posuzované trestní věci, je mimo pochybnost, že zdravotní potíže poškozeného nastavší v důsledku chybně provedené tahové cerkláže provedené v roce 2002, se u poškozeného v této souvislosti projevily v dubnu 2004. V tuto chvíli ponechává Nejvyšší soud stranou závěr krajského soudu o neexistenci trestní odpovědnosti obviněného za zjištěný těžší následek a pouze z hlediska úvah, kdy by počala běžet promlčecí doba i při akceptování krajským soudem zvolené právní kvalifikace jednání obviněného, je zřejmě, že počátek promlčecí doby je třeba počítat od dubna 2004. U trestného činu ublížení na zdraví podle § 223 tr. zákona je stanovena tříletá promlčecí doba, takže bylo-li trestní stíhání obviněného zahájeno dne 20. 10. 2006, nedošlo k jeho promlčení.

K otázce právní kvalifikace činu:

Podstatou překvalifikace žalovaného jednání obviněného na trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 tr. zákona byla právní úvaha odvolacího soudu, že mezi těžším zdravotním následkem, jež byl u poškozeného zjištěn a konstatovaným protiprávním zaviněným jednáním obviněného nebyla dána příčinná souvislost. V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že následek nastal s časovým odstupem dvou let, přičemž mezi prvními neurologickými příznaky, které se u poškozeného projevily dne 15. 4. 2004 a operací v N. v Č. B. dne 7. 5. 2004, kdy došlo k vynětí drátů, byl poškozený v kontaktu se zdravotnickými zařízeními, a nadto při první návštěvě lékaře v dubnu 2004 nebylo možno poškození zdraví obviněného posuzovat jako těžkou újmu na zdraví.

Nejvyšší soud konstatuje, že příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a následkem však přerušena nebyla, byť k jednání obviněného přistoupila další skutečnost, která spolupůsobila při vzniku následku, za níž je nutno považovat liknavý a non lege artis přístup jednotlivých lékařů a zdravotnických zařízení v souvislosti s nezbytnou operací poškozeného (vynětí drátů) v období od 15. 4. do 7. 5. 2004. Jednání obviněného, spočívající v primárně vadném zavedení cerkláže však bylo onou conditio sine quo non posléze zjištěného vážného zdravotního následku u poškozeného proniktuní drátu do míšního kanálu a právě toto jednání bylo hlavní a zásadní příčinou, která vedla ke vzniku zjištěného konečného následku v podobě těžké újmy na zdraví. Obviněný mohl předvídat nebezpečí, které pro lidský organismus migrující dráty představovaly, a s tím spojený škodlivý následek, a není tak pochyb o tom, že mezi jednáním obviněného a zjištěným vážným následkem na zdraví je dána příčinná souvislost, jež je pokryta zaviněním obviněného. Lze uzavřít, že vzhledem k výsledkům dokazování není pochyb o tom, že jednání obviněného mělo být právně posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zákona.

Vzhledem k důvodům výše uvedeným Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 3 To 413/2008, zrušil a podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil i všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.



P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 20. května 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á