4 Tdo 228/2017
Datum rozhodnutí: 21.03.2017
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.



4 Tdo 228/2017-29

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 3. 2017 dovolání obviněného Ing. M. Z. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 11 To 415/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 15 T 19/2016, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 15 T 19/2016, byl obviněný Ing. M. Z. uznán vinným pokračujícím přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku účinného do 31. 12. 2012, jehož se podle skutkové věty výroku o vině tohoto rozsudku dopustil tím, že

v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, jako jediný jednatel a většinový společník společnosti Pema Metal, s. r. o., se sídlem Míru 701, Městec Králové, okres Nymburk, IČO: 61498441, prováděl svým zaměstnancům z vyplácených hrubých mezd pravidelné měsíční srážky záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, přičemž oprávněným subjektům již následně tyto sražené zálohy úmyslně neodvedl a použil je pro potřeby dalšího podnikání s tím, že takto jednal v následujících případech:
1) v období leden až prosinec 2010
- neodvedl daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj, Územní pracoviště Poděbrady, v celkové výši 219.864,- Kč,
- v období září až prosinec 2010 neodvedl pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti Okresní správě sociálního zabezpečení v Nymburce v celkové výši 61.163,- Kč,
2) v období leden až prosinec 2011
- neodvedl daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj, Územní pracoviště Poděbrady, v celkové výši 160.952,- Kč,
- neodvedl pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti Okresní správě sociálního zabezpečení v Nymburce v celkové výši 172.282,- Kč,
3) v období leden až prosinec 2012
- neodvedl daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj, Územní pracoviště Poděbrady, v celkové výši 162.508,- Kč,
- neodvedl pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti Okresní správě sociálního zabezpečení v Nymburce v celkové výši 94.008,- Kč, čímž celkem neodvedl daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti ve výši 543.324,- Kč a pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 327.453,- Kč, v souhrnu tak na povinných platbách neodvedl částku 870.777,- Kč.

Za to byl podle § 241 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 241 odst. 2, § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen peněžitý trest ve výši 100.000 Kč skládající se ze 200 denních sazeb po 500 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře pěti měsíců.

Proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 15 T 19/2016, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 11 To 415/2016, zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 11 To 415/2016, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace namítl, že soudy jeho omisivní jednání nesprávně posoudily jako úmyslný trestný čin, ačkoliv trestným činem není, neboť jeho jednáním nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Nesprávně byla podle dovolatele posouzena i právní otázka existence jeho oprávnění za společnost jednat. Zdůraznil, že z funkce jednatele odstoupil a toto své odstoupení sdělil všem společníkům společnosti, takže výkon jeho jednatelského oprávnění zanikl. Dovozuje z toho, že pokud z hlediska obchodního práva nebyl přinejmenším po část období zahrnutého do rozsudečného výroku statutárním zástupcem ani jinak povinnou osobou jednat za zaměstnavatele, nemohl být v tomto období speciálním subjektem, tedy pachatelem trestného činu podle § 241 tr. zákoníku. V uvedené souvislosti poukázal rovněž na svůj zdravotní stav, který mu bránil vykonávat činnost spojenou s vedením společnosti. Podotkl, že právě s ohledem na své zdraví zmocnil k veškerému potřebnému jednání generální plnou mocí tehdejšího vrcholného manažera společnosti Ing. Š. M., tedy že přenesl stěžejní kompetence na způsobilou osobu, která toto zmocnění v celém rozsahu přijala. Po celé inkriminované období neměla společnost Pema Metal, s. r. o., k dispozici finanční prostředky k úhradě předmětných odvodů, navíc její účty byly exekučně blokovány, a to již od října 2010, kdy však ani předtím se na nich nenacházely disponibilní prostředky. Společnost tedy neměla předmětné odvody z čeho platit. Provozní platby financovala společnost Pema, a. s., která hradila mzdové nároky přímo zaměstnancům, aniž by tuto povinnost měla. Obviněný je toho názoru, že absentuje společenská škodlivost jeho jednání, zejména proto, že zajistil platby mezd pro zaměstnance společnosti Pema Metal, s. r. o., která hradila i další provozní náklady. Jako nevyhovující hodnotí obviněný v této souvislosti znalecký posudek z oboru ekonomiky, neboť se s danými skutečnostmi vůbec nevypořádal.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ) využila svého zákonného práva a k dovolání obviněného se písemně vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a jeho výsledky. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podle jejího názoru neodpovídají ty námitky obviněného, jimiž zpochybňuje rozhodná skutková zjištění, stejně tak jako námitky, z jejichž obsahu je možné dovodit, že nesouhlasí s hodnocením důkazů tak, jak je provedly rozhodující soudy. Za relevantní, byť neopodstatněnou, označila pouze námitku, v níž obviněný zpochybnil své úmyslné zavinění. Z provedeného dokazování podle názoru státní zástupkyně jednoznačně vyplývá, že v rozhodné době měla obchodní společnost Pema Metal, s. r. o., sražené platby k dispozici. Nemá-li zaměstnavatel dostatek peněžních prostředků k odvedení povinných částek v plné výši, měl by všechny své závazky uspokojit poměrně a rovnoměrně, a to včetně výplaty mezd svých zaměstnanců a úhrady plateb svým obchodním partnerům. V takovém případě by měl přiměřeně snížit vyplacené mzdy a odvést za své zaměstnance alespoň část uvedených plateb. Úplným vyplacením čistých mezd na úkor ostatních závazků by totiž zaměstnavatel mohl úmyslně zmařit uspokojení pohledávek příjemců uvedených plateb a tím se dopustit trestného činu zvýhodnění věřitele podle § 223 tr. zákoníku. Současně dle jejího názoru v posuzované věci nevznikly žádné pochybnosti o trestní odpovědnosti obviněného jako statutárního orgánu, neboť se nikdy v rozhodném období účinně funkce jednatele nevzdal a prokazatelně aktivně do chodu společnosti zasahoval, resp. v době od 26. 9. 2005 do 27. 2. 2013 byl jediným jednatelem společnosti. I přesto, že dne 3. 11. 2008 zmocnil Ing. Š. M., výkonného ředitele společnosti, k tomu aby za společnost jednal a podepisoval jejím jménem a aby vykonával a činil veškeré právní úkony s tím související, sám vedl obchodní a jiná jednání, podepisoval smlouvy a jejich dodatky. Ve skutečnosti to však byl vždy obviněný, kdo řídil veškeré finanční toky společnosti, jako jediný měl přístup k účtu a jako jediný měl platební kartu na výběr z účtu.

Na základě shora specifikovaných skutečností proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl a aby tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obviněný v dovolání deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu, který primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu. V jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.

Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu především konstatuje, že většinu dovolacích námitek obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení jako svou obhajobu a současně tvoří i podstatu odvolání, které podal proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tudíž pouze o opakování obhajoby, se kterou se již zabývaly a vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).

Z výše uvedeného je zřejmé, že pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze podřadit výhrady, jimž obviněný zpochybňuje provedené důkazy či jejich hodnocení. Výtky obviněného ohledně údajně nedostatečného dokazování a dále jeho tvrzení, že po celé inkriminované období neměla společnost Pema Metal, s. r. o., k dispozici finanční prostředky k úhradě předmětných odvodů, je třeba považovat za námitky skutkového charakteru, které se týkají úplnosti a způsobu hodnocení provedených důkazů. Není pochyb o závěru, že těmito námitkami se obviněný domáhá pouze toho, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný v tomto směru zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v § 265b tr. řádu.

Právní relevanci z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu má námitka, že svým jednáním nenaplnil subjektivní stránku souzeného trestného činu. Nejvyšší soud však shledal, že je námitka neopodstatněná.

Trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle ustanovení § 241 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo ve větším rozsahu nesplní jako zaměstnavatel nebo plátce svoji zákonnou povinnost odvést za zaměstnance nebo jinou osobu daň, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistné na zdravotní pojištění. Tato skutková podstata se vztahuje na případy, kdy zaměstnavatel nebo plátce (fyzická nebo právnická osoba) neskrývá svou povinnost odvést uvedené sražené platby za zaměstnance či jiné osoby nebo v jejich prospěch ani jejich výši, ale z nejrůznějších důvodů tuto povinnost úmyslně nesplní. Pachatelem může být přitom jen tzv. konkrétní subjekt se zvláštní vlastností ve smyslu § 114 odst. 1 tr. zákoníku. U pachatele fyzické osoby, pokud je zaměstnavatelem nebo plátcem právnická osoba, se uplatní § 114 odst. 2 tr. zákoníku a trestně odpovědnou bude fyzická osoba, která jednala jménem právnické osoby. Může to být statutární orgán, člen kolektivního statutárního orgánu, ale také jiná fyzická osoba (např. vedoucí zaměstnanec), jestliže je důsledkem jejího rozhodnutí neodvedení sražených plateb (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 2445, 2451 s.).

Pokud jde o jednatele společnosti s ručením omezením a jeho povinnost odvádět za zaměstnance příslušné platby, lze jej dle dosavadní soudní judikatury činit trestně odpovědným za úmyslné neodvedení povinných zákonných plateb za zaměstnance této společnosti ve smyslu § 241 odst. 1 tr. zákoníku pouze ve vztahu k těm z uvedených plateb, které měly být odvedeny v době jeho výkonu funkce jednatele. Byl-li jednatel z této funkce odvolán rozhodnutím valné hromady, dnem uvedeným v tomto rozhodnutí mu zanikla povinnost odvádět zákonné platby, nevyplývá-li tato povinnost z jeho jiného postavení ve společnosti. Zápis rozhodnutí valné hromady o odvolání jednatele do obchodního rejstříku má pouze deklaratorní význam (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 51/2005 Sb. rozh. tr.).

V posuzované věci z učiněných skutkových zjištění vyplynulo, že společnost Pema Metal, s. r. o., v letech 2010-2012 neodvedla zákonné odvody podrobně specifikované ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně, ačkoli je svým zaměstnancům řádně vyúčtovala. Obviněný tuto skutečnost nezpochybňoval, avšak hájí se tím, že v rozhodné době již nebyl jednatelem společnosti, neboť se této funkce vzdal, a proto nemohl být v daném období speciálním subjektem, tedy pachatelem trestného činu podle § 241 tr. zákoníku. Právnímu názoru obviněného nelze přisvědčit, neboť provedenými důkazy bylo bez pochybností prokázáno, že se ve skutečnosti funkce jednatele nikdy nevzdal a i v průběhu rozhodného období aktivně do chodu společnosti zasahoval, tj. nejen po právní stránce, ale i fakticky funkci jednatele společnosti nadále vykonával, a to včetně řízení finančních toků ve společnosti. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že dne 3. 11. 2008 zmocnil Ing. Š. M. k tomu, aby za společnost jednal a podepisoval jejím jménem, aby vykonával a činil veškeré právní úkony s tím související, vedl obchodní a jiná jednání, podepisoval smlouvy a jejich dodatky. Ve skutečnosti totiž jen a pouze obviněný vedl obchodní a jiná jednání, řídil veškeré finanční toky společnosti, měl jako jediný přístup k účtu a měl také jako jediný platební kartu na výběr hotovosti z účtu společnosti. Jeho jednatelská oprávnění nebyla ničím omezena a nemohla být omezena ani pověřením Ing. Š. M. výkonem funkce výkonného ředitele společnosti, neboť takové omezení by bylo možné platně učinit pouze společenskou smlouvou, stanovami nebo valnou hromadou. Obhajoba obviněného, že se pokoušel svolat valnou hromadu a projednat zánik jeho funkce jednatele a změnu ohledně obchodního podílu, nemá oporu v provedených důkazech. V letech 2010-2012 valná hromada prokazatelně svolána nebyla, i když obviněnému nic nebránilo řádně tento úkon učinit. Obviněný nemůže argumentovat ani tím, že dne 14. 7. 2010 převedl svůj obchodní podíl ve výši 50 % na R. Ž., neboť i k platnému převedení obchodního podílu společníka je třeba souhlasu valné hromady, což se nestalo.

Pokud obviněný tvrdí, že soud se věcně nezabýval otázkou jeho zdravotního stavu, tak ani tato námitka nemá oporu v obsahu trestního spisu. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, na které je možno beze zbytku odkázat, jasně, srozumitelně a logicky zdůvodnil, že zkoumání zdravotního stavu obviněného považoval za nadbytečné v situaci, kdy provedenými důkazy bylo jednoznačně zjištěno, že i přes subjektivně pociťované zdravotní potíže obviněný předmětnou funkci jednatele v rozhodné době vykonával. Takové rozhodnutí je plně v kompetenci rozhodujícího soudu a Nejvyšší soud se s jeho názorem ztotožnil.

Poukaz obviněného na to, že v inkriminované době neměla společnost Pema Metal, s. r. o., k dispozici finanční prostředky k úhradě předmětných odvodů, nemá oporu v důkazech, neboť ty naopak plně odůvodňují závěr, že obchodní společnost v rozhodné době sražené platby k dispozici měla. Zákonné odvody svým zaměstnancům řádně vyúčtovala a její primární povinností bylo tyto cizí prostředky, náležející zaměstnancům, odvést finančnímu úřadu a správě sociálního zabezpečení. Je zřejmé, že společnost byla schopna zákonné odvody za zaměstnance hradit, avšak neučinila tak.

Skutková zjištění, mající plnou oporu v provedených důkazech, správné a logické hodnocení důkazů odvíjející se v intencích § 2 odst. 6 tr. řádu tak odůvodňují závěr, že obviněný Ing. M. Z. svým protiprávním zaviněným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty pokračujícího přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku účinného do 31. 12. 2012. Příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud rovněž souhlasí se závěry, které vyslovil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud.

Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud konstatuje, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněného Ing. M. Z. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 21. 3. 2017

JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu