4 Tdo 225/2011
Datum rozhodnutí: 09.03.2011
Dotčené předpisy: § 265k písm. 1,2) tr. ř., § 265l odst. 1 tr. ř.



4 Tdo 225/2011-42

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. března 2011 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného I. N. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 8. 2009 sp. zn. 6 To 470/2009, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 3/2008, t a k t o :

I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. s e rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 8. 2009 sp. zn. 6 To 470/2009 z r u š u j e v bodech I. a II. Současně se z r u š u j í i další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.


II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :
Obviněný I. N. byl v bodech 5) a 6) rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24. 10. 2008 sp. zn. 4 T 3/2008 uznán vinným tím, že:

5)
a) v přesně nezjištěné době nejpozději od jara roku 2006 do konce roku 2006 ve Š., okres L., prodal nejméně ve 2 případech prostřednictvím M. T., methamphetamin (pervitin), a dále ve S. ulici ve Š. za finanční částku 1.000,- Kč prodal osobně methamphetamin D. Z.,

b) v přesně nezjištěné době nejméně od června roku 2006 do 20. 7. 2007 ve V. ulici v R. n. L., okres L., ve sklepních prostorách domu nejméně 1x až 2x do týdne z 10 až 20 balení léčiva Modafen, jódu, kyseliny chlorovodíkové, hydroxidu sodného, kyseliny fosforečné, fosforu, toluenu a dalších chemikálií za pomoci laboratorního skla a dalších předmětů opakovaně vyrobil vždy 4 gramy methamphetaminu (pervitinu),

c) v přesně nezjištěné době nejpozději od měsíce ledna 2007 do poloviny měsíce července 2007 na různých místech v R. n. L., okres L., prostřednictvím dosud neustanovené osoby opakovaně prodal methamphetamin (pervitin) J. S., za celkovou částku 2.000,- Kč,

d) v přesně nezjištěné době v měsíci červnu 2007 na různých místech v R. n. L., okres L., v jednom případě prodal a ve 2 případech zdarma předal methamphetamin (pervitin) M. O., která mu v případě prodeje zaplatila částku 300,- Kč,

přičemž methamphetamin (pervitin) je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/98 Sb., o návykových látkách.

6)
od přesně nezjištěné doby do 20. 7. 2007 v místě svého bydliště ve V. ulici v R. n. L., okres L., přesto, že není držitelem zbrojního průkazu ani zbrojní licence, přechovával brokovou kozlici systém Hammerless, model 27, ráže 16/16, upravený sedmiranový poplašný revolver italské výroby zn. Gun Toys SRL, model 314, ráže 6 mm, bez výrobního čísla, 2 ks vojenského střeliva 7,62 x 54 R mm, 9 ks vojenského střeliva 7,62 x 25 mm, 1 ks střeliva brokové ráže 20 x 65, 1 ks kulového střeliva 7,62 x 39 mm, 1 ks střeliva 7,65 mm a 6 ks malorážkového střeliva 22LR, přičemž broková kozlice je dlouhá ruční palná zbraň kategorie C, uvedená v § 6 zák. č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, kdy k jejímu držení je zapotřebí povolení dle § 14 citovaného zákona, upravený poplašný revolver je zbraň kategorie A, uvedená v § 3 odst. 1 písm. a) a § 4 odst. 3 zák. č. 119/2002 Sb., kterou je zakázáno dle § 9 odst. 1 citovaného zákona nabývat do vlastnictví, držet nebo nosit, vojenské střelivo je řazeno dle § 3 odst. 1 písm. a) do kategorie A, k jehož držení je třeba povolení dle § 8 citovaného zákona a ostatní popsané střelivo je řazeno do kategorie B a C uvedeného zákona, k jehož držení je třeba povolení dle § 12 odst. 2 a § 14 citovaného zákona,

čímž obviněný jednáním popsaným pod bodem 5) spáchal trestný čin neoprávněné výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a jednáním popsaným pod bodem 6) trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák.

Za to a za jinou sbíhající se trestnou činnost byl obviněný I. N. podle § 187 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci blíže specifikovaný v předmětném rozhodnutí a podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let. Postupem podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl pak zrušen výrok o trestu, jenž se týkal sbíhající se trestné činnosti, a to z trestního příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. 7. 2007 sp. zn. 6 T 134/2007.

Týmž rozsudkem byl podle § 226 písm. a) tr. ř. obviněný I. N. zproštěn obžaloby v té části, která mu kladla za vinu, že:

v přesně nezjištěné době nejpozději od listopadu roku 2004 do 20. 7. 2007 v R. n. L., okres L., nejméně ve 4 případech měl prodat methamphetamin (pervitin) R. F., který mu za jednu dávku měl platit finanční částku 100,- Kč,

v přesně nezjištěné době nejpozději od roku 2006 do 1. 7. 2007 v R. n. L., okres L., jednou až dvakrát do měsíce měl dávat zdarma methamphetamin (pervitin) J. K., kdy jedna dávka měla odpovídat finanční částce 100,- Kč,

od přesně nezjištěné doby nejpozději od září 2006 do 18. 7. 2007 v R. n. L., okres L., pod přezdívkou D. měl prodat prostřednictvím osoby pod přezdívkou Ž. nejméně ve 20 případech methamphetamin (pervitin), a dále v H. a v dalších částech R. n. L. nejméně v 5 případech měl zdarma předat nezjištěné množství methamphetaminu (pervitinu) L. Š., která za jednu dávku v případě prodeje obvykle měla platit finanční částku 400,- až 500,- Kč,

čímž měl spáchat dílčí útok pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.


Zmíněný rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích obviněný napadl odvoláním. Z jeho podnětu Krajský soud v Ústí nad Labem dne 26. 8. 2009 rozhodl rozsudkem sp. zn. 6 To 470/2009, jímž byl v bodu I. jeho výroku rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně jmenovaného obviněného zrušen ve výroku o vině pod bodem 5) a v celém výroku o trestu.

V bodě II. tohoto rozsudku krajského soudu pak bylo v rozsahu uvedeného zrušení podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodnuto tak, že se trestní stíhání obviněného I. N. podle § 223 odst. 1 tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., pro skutky popsané ve výroku tohoto rozsudku pod body a) až d) a pod soudem prvního stupně opomenutým bodem g) ( týkající se výměny a prodeje pervitinu L. P. ), v nichž byl spatřován trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., zastavuje.

Výrokem pod bodem III. byl potom obviněný za skutek popsaný pod bodem 6) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, v němž zůstalo toto rozhodnutí nezrušeno, a za sbíhající se trestnou činnost, podle § 180d tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Současně byl obviněnému podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to v rozhodnutí blíže popsané brokové kozlice systém Hammerless a poplašného revolveru včetně střeliva. Dále mu byl podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let.

Postupem podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl rovněž zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. 7. 2007 sp. zn. 6 T 134/2007.

V této souvislosti pokládá Nejvyšší soud za potřebné pro úplnost zmínit, že obviněný I. N. byl v řízení před soudem prvního stupně stíhán společně s obviněnými V. D., P. N. a V. P., přičemž v odvolacím řízení byla věc obviněného I. N. vyloučena podle § 23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení k samostatnému projednání, a to usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2009 sp. zn. 6 To 793/2008.

Proti bodům I. a II. výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 8. 2009 sp. zn. 6 To 470/2009 podala v neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupkyně dovolání, které opřela o dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř., konkrétně že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a dále že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.


Krajský soud v Ústí nad Labem podle dovolatelky v odůvodnění svého rozhodnutí krátce konstatoval, že odvoláním napadený rozsudek, resp. jeho bod 5) výroku o vině, je vadný. Z vymezení skutkového děje provedeného obžalobou totiž údajně vyplývá, že trestní stíhání obviněného bylo vedeno nikoli pro pokračující trestný čin ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák., ale pro jediné jednání, jež je celistvým trestným činem, který není možné dělit na dílčí útoky. Krajský soud v Ústí nad Labem v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 6/2008 Sb. rozh. tr. a v konečném důsledku konstatoval, že pokud Okresní soud v Litoměřicích obviněného pro část předmětného jednání zprostil obžaloby a tento jeho výrok nebyl napaden odvoláním v neprospěch obviněného, bylo pravomocně rozhodnuto o celém skutku spáchaném obviněným. Za takových okolností shledal Krajský soud v Ústí nad Labem nutným postup podle § 223 odst. 1 tr. ř. s odkazem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř.

S argumenty Krajského soudu v Ústí nad Labem se podle nejvyšší státní zástupkyně nelze ztotožnit, a to z níže uvedených důvodů.

Jak vyplývá z naznačených skutkových zjištění, jednání obviněného spočívalo v podstatě v tom, že od jara roku 2006 (resp. zohlední-li se i skutky, pro které byl obviněný zproštěn obžaloby, již údajně od listopadu 2004) do července roku 2007 vyráběl [útokem popsaným pod bodem II. písm. b) výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem] a následně na různých místech v R. n. L. a ve Š. třetím osobám (odběratelům) prodával či daroval methamphethamin (pervitin), který je psychotropní látkou. Jinými slovy, obviněný se svého jednání dopouštěl řadou jednotlivých úkonů, které měly formu výroby a zejména prodeje nebo darování, jimiž nakládal s psychotropní látkou ve smyslu § 187 tr. zák.

Podle § 89 odst. 3 tr. zák. je pokračováním v trestném činu takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Za pokračování v trestném činu je možno považovat uskutečňování zákonem zakázaného jednání, které stále a opětovně naplňuje skutkovou podstatu téhož, tedy jednoho trestného činu. Předmětem trestního stíhání je určitý skutek, přičemž podle § 12 odst. 12 tr. ř. se každý dílčí útok pokračujícího trestného činu považuje za samostatný skutek.

Z naznačených okolností je podle dovolatelky zřejmé, že úmyslem obviněného byla zejména distribuce pervitinu. Proto ho vyráběl a poté ho po jistou dobu zájemcům prodával nebo daroval. Tuto činnost obviněný realizoval po delší časový úsek, na různých místech a ve vztahu k více odběratelům, tedy jednotlivé úkony distribuce prováděl opakovaně. V zásadě každý jednotlivý distribuční úkon přitom vzhledem ke svému charakteru vždy sám o sobě naplňoval znaky trestného činu neoprávněné výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák.

Lze tudíž dovodit, že jednání obviněného v celém jeho komplexu nelze za daných okolností posoudit jako jeden celistvý trestný čin. Podstatou jednání je mnohost útoků, které nastaly v širším časovém období, jejichž charakter se v průběhu doby zjevně odvíjel od různých okolností, které závisely na vývoji dotčeného trhu s pervitinem a na výrobních schopnostech a možnostech obviněného apod., což ve svém důsledku neposkytuje podklad pro posouzení předmětného děje jako jednolitého koherentního skutku. V rámci hmotně právního posouzení tak bude spíše namístě dovodit, že činnost obviněného je zejména řadou dílčích útoků (prodejů či darování pervitinu), vedených jednotným záměrem distribuovat drogu, jež naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu neoprávněné výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák. Tyto útoky jsou současně s výjimkou skutku popsaného pod bodem II./b) výroku Krajského soudu v Ústí nad Labem, jenž se týká výroby pervitinu, spojeny podobným způsobem provedení, neboť obviněný v jejich rámci zejména jinému obdobným způsobem zaopatřoval vždy stejnou psychotropní látku (pervitin), a dále blízkou souvislostí časovou, neboť jednotlivé útoky byly realizovány pravidelně. Jinými slovy, jednání obviněného nese znaky pokračujícího trestného činu ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák.

Naznačený závěr není podle dovolatelky v rozporu se závěry Nejvyššího soudu vyslovenými v rámci usnesení ze dne 10. 1. 2007 sp. zn. 7 Tdo 1480/2006, publikovaného pod č. 6/2008 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud zde konstatoval, že v případě trestného činu neoprávněné výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák. se jedná o celistvý skutek v případě jediného jednání pachatele, jenž v určité době a na určitém místě podává omamné či psychotropní látky více osobám. A contrario, jestliže pachatel distribuuje omamné či psychotropní látky v rámci delšího časového úseku, na více místech a více osobám, za vyvíjejících se a předem nikoli zcela známých podmínek (pokud jde o četnost dílčích distribucí, cenu a množství prodaných dávek, specifikaci odběratelů a míst předání apod.), o celistvý skutek se nejedná, ale jednání pachatele je pokračováním ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák.

V návaznosti na výše rozvedené okolnosti dovolatelka uzavírá, že Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. 8. 2009 sp. zn. 6 To 470/2009 se dopustil ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesprávného právního posouzení jednání, které spáchal obviněný I. N., neboť jeho trestnou činnost nesprávně posoudil jako jediný skutek a nikoli jako pokračování v trestném činu podle § 89 odst. 3 tr. zák. V důsledku toho potom Krajský soud v Ústí nad Labem trestní stíhání obviněného s odkazem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastavil, neboť měl za to, že pokud již dříve bylo rozhodnuto o části jednání obviněného (o některých distribucích drogy), bylo tím rozhodnuto o celém skutku. S ohledem na uvedené však pro takový závěr nebyly dány podmínky ( § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. ).

Za tohoto stavu s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit s ohledem na ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 8. 2009 sp. zn. 6 To 470/2009 a to v bodu I. a II. jeho výroku, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu, a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Pokud by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci nutno rozhodnout jiným způsobem než předpokládaným v § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., vyjádřila i pro tento případ nejvyšší státní zástupkyně souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Obviněný se k podanému dovolání nejvyšší státní zástupkyně nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

Dovolání je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. d) tr. ř. přípustné. Nejvyšší státní zástupkyně je podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněných. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podala nejvyšší státní zástupkyně ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody (resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá) lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.

K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l ) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).

Z hlediska základních práv obviněného garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).

Ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu, jímž odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a sám ve věci rozhodl tak, že podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. se trestní stíhání obviněného I. N. zastavuje, uplatnila nejvyšší státní zástupkyně dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy soud učinil některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení § 265a odst. 2 písm. c), d), f), g) tr. ř., přestože pro takový postup nebyly splněny zákonné předpoklady.

V souvislosti s rozhodnutím odvolacího soudu Nejvyšší soud podotýká, že podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. odvolací soud napadený rozsudek nebo jeho část zruší a podle ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. v rozsahu zrušení věc sám rozhodne, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn, popř. na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Podle § 223 odst. 1 tr. ř. se tr estní stíhání zastaví, pokud je tu některá z okolností, jež by odůvodňovaly zastavení trestního stíhání soudem prvního stupně (§ 223 odst. 1, 2). Podle ustanovení 223 odst. 1 tr. ř. soud zastaví trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení, že tu je některá z okolností uvedených v § 11 odst. 1. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud může zastavit trestní stíhání též tehdy, shledá-li za hlavního líčení, že tu je některý z důvodů uvedených v § 172 odst. 2. Podle § 223 odst. 3 tr. ř. rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 se může týkat také jen některého ze skutků, pro které byla podána obžaloba.

Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) t. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno. Týká-li se důvod uvedený v odstavci 1 jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání. Podle odst. 2 téhož ustanovení, týká-li se důvod uvedený v odstavci 1 jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku ( § 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř. ). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ( dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět ( srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř. ). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03 ).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Z obsahu odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 8. 2009 sp. zn. 6 To 470/2009 Nejvyšší soud zjistil, že podle názoru odvolacího soudu ze skutkového vymezení podané obžaloby a z obsahu spisového materiálu vyplynulo, že trestní stíhání obviněného bylo zahájeno a v bodě 5) vedeno pro samostatný skutek a nikoliv pro více dílčích útoků jednoho trestného činu ve smyslu ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. ( Srov. rozhodnutí č. 6/2008 Sb. rozh. tr.). Ze strany obviněného tak šlo o jediné jednání vztahující se k následku spočívající v uspokojování osob zneužívajících návykové látky včetně jejich přechovávání, které nebylo možné rozdělit na jednotlivé dílčí útoky žalovaného trestného činu, a proto v případě, kdy se v nalézacím řízení nepodařilo prokázat prodej pervitinu dalším osobám označeným v žalobním petitu, bylo nutno tuto skutečnost promítnout pouze opomenutím příslušných podbodů a nikoliv výrokem zprošťujícím.

Vzhledem k tomu, že rozsudečný výrok, kterým byl obviněný I. N. podle § 226 písm. a) tr. ř. nalézacím soudem částečně zproštěn obžaloby, je výrokem již pravomocným, protože nebylo podáno odvolání v jeho neprospěch, bylo pravomocně rozhodnuto o celém zažalovaném skutku, ohledně něhož již proto není další trestní stíhání přípustné. Jelikož tím vyvstal zákonný důvod pro zastavení trestního stíhání podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., krajskému soudu nezbylo než k odvolání obviněného I. N. podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně něho napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 5) a celém výroku o trestu zrušit a trestní stíhání tohoto obviněného ve výše označeném vymezení zastavit.

Napadeným rozsudkem okresního soudu nebylo podle krajského soudu rozhodováno ohledně útoku pod bodem 5 písm. g) obžaloby, přičemž za daného stavu věci bylo usnesení okresního soudu ze dne 17. 10. 2008 o postupu podle § 23 odst. 1 tr. ř. rozhodnutím nepochybně vadným. Protože se na tento útok plně vztahuje závěr o nepřípustnosti dalšího trestního stíhání, shledal krajský soud při rozsahu věci a průtahu řízení účelným trestní stíhání obviněného i přes vzniklou formálně procesní překážku i v tomto podbodě obžaloby z téhož zákonného důvodu bez dalšího zastavit.

Z obsahu spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že proti I. N. bylo zahájeno trestní stíhání usnesením policejního komisaře Policie ČR ze dne 20. 7. 2007 sp. zn. ČTS: ORLT 426/OOK-2007 na č. l. 11 spisu pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době nejméně od června roku 2006 do 20. 7. 2007 opakovaně přibližně 1x až 2x do týdne vyráběl v místě bydliště v R. n. L., V. ve sklepních prostorách z léčiva Modafen za pomoci různých laboratorních pomůcek ( baňky, trychtýře, laboratorní teploměry a další) a chemikálií, především jódu, kys. chlorovodíkové, hydroxidu sodného, kys. fosforečné, fosforu, toluenu, látku metamfetamin (pervitin), a to tak, že z množství 10 20 balení uvedeného léčiva získal přibližně 5 6 gramů uvedené látky, za uvedené období tak vyrobil nejméně 260 g této látky, která je podle přílohy č. 5 zákona č. 167/98 Sb. zařazena mezi psychotropní látky.

Proti tomuto obviněnému bylo dále zahájeno trestní stíhání usnesením policejního komisaře Policie ČR ze dne 13. 8. 2007 sp. zn. ČTS: ORLT 426/OOK-2007 na č. l. 24 spisu z dílčího útoku pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době nejpozději od roku 2006 do 1. 7. 2007 opakovaně dával zdarma jednou až dvakrát do měsíce v R. n. L., okres L. J. K., drogu pervitin ( chemicky metamfetamin), přičemž se jedná o psychotropní látku, která je uvedená v příloze č. 5 k zákonu č. 167/98 Sb., kdy jedna dávka drogy byla v ceně 100,- Kč.

Usnesením policejního komisaře Policie ČR ze dne 14. 8. 2007 sp. zn. ČTS: ORLT 426/OOK-2007 na č. l. 25 spisu pak z pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době nejpozději od roku 2002 do dosud nezjištěné doby nejpozději do 20. 7. 2007 v R. n. L., okres L., prodal ve 4 případech R. F., drogu pervitin (chemicky metamfetamin), přičemž se jedná o psychotropní látku, která je uvedená v příloze č. 5 k zákonu č. 167/98 Sb., kdy za jednu dávku mu zaplatil 100,- Kč.

Usnesením policejního komisaře Policie ČR ze dne 15. 8. 2007 sp. zn. ČTS: ORLT 426/OOK-2007 na č. l. 26 spisu z dílčího útoku pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v době od 24. 6. 2007 do 18. 7. 2007 na dosud neustanovených místech v obci P. a R. n. L., okres L., prodal drogu pervitin (chemicky metamfetamin), přičemž se jedná o psychotropní látku, která je uvedená v příloze č. 5 k zákonu č. 167/98 Sb. D. R., R. Z., I. J., L. Š., V. D., L. P. a dalším dosud neustanoveným osobám, kdy takto prodal 155 dávek drogy pervitin za nejméně 15 500,- Kč.

Usnesením policejního komisaře Policie ČR ze dne 16. 8. 2007 sp. zn. ČTS: ORLT 426/OOK-2007 na č. l. 27 spisu pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že od dosud nezjištěné doby do 20. 7. 2007 přechovával v místě svého trvalého bydliště v ulici V. v obci R. n. L., okres L. brokovou kozlici systém Hammerless, model 27, ráže 16/16, sedmiranový poplašný revolver italské výroby zn. GUN TOYS SRL, model 314, ráže 6 mm bez výr. č. , jedná se o upravenou původně plynovou expanzní zbraň, vojenské střelivo , které byly zajištěné při provádění domovní prohlídky dne 20. 7. 2007 na základě příkazu OS v Litoměřicích čj. Nt 590/2007, přičemž obviněný N. není držitelem zbrojního průkazu ani zbrojní licence.

Usnesením policejního komisaře Policie ČR ze dne 25. 8. 2007 sp. zn. ČTS: ORLT 426/OOK-2007 na č. l. 30 spisu z dílčího útoku pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době nejpozději od jara 2006 do konce roku 2006 ve Š., okres L., prostřednictvím osoby T. M., prodal nejméně ve dvou případech D. Z., drogu pervitin (chemicky metamfetamin), přičemž se jedná o psychotropní látku, která je uvedená v příloze č. 5 k zákonu č. 167/98 Sb., za 2 000,- Kč, v tom samém období v místě trvalého bydliště Z. v ulici S. ve Š., okres L., ji v jednom případě prodal drogu pervitin za 1 000,- Kč.

Proti tomuto obviněnému bylo též zahájeno trestní stíhání usnesením policejního komisaře Policie ČR ze dne 9. 9. 2007 sp. zn. ČTS: ORLT 426/OOK-2007 na č. l. 37 spisu z dílčího útoku pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době nejpozději od září 2006 do 18. 7. 2007 v R. n. L., okres L., pod přezdívkou D. prodal prostřednictvím osoby Ž. L. Š., nejméně ve 20 případech drogu pervitin ( chemicky metamfetamin), přičemž se jedná o psychotropní látku, která je uvedená v příloze č. 5 k zákonu č. 167/98 Sb., když za jednu dávku drogy zaplatila osobě Ž. 400,- Kč až 500,- Kč, v tom samém období ji dal zdarma obviněný v obci H. a v R. n. L., okres L., nejméně v 5 případech nezjištěné množství drogy pervitin.

Usnesením policejního komisaře Policie ČR ze dne 14. 9. 2007 sp. zn. ČTS: ORLT 426/OOK-2007 na č.l. 49 spisu z dílčího útoku pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době nejpozději od měsíce května 2007 do měsíce června 2007 na neustanovených místech v R. n. L., okres L., měnil za léky Modafem a Nurofen a prodal L. P., drogu pervitin (chemicky metamfetamin), přičemž se jedná o psychotropní látku, která je uvedená v příloze č. 5 k zákonu č. 167/98 Sb., takto ji obviněný směnil a prodal nejméně 6g drogy, za kterou mu P. v nezjištěných případech zaplatila 1 000,- Kč.

Usnesením policejního komisaře Policie ČR ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. ČTS: ORLT 426/OOK-2007 na č. l. 51 spisu z dílčího útoku pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že od přesně nezjištěné doby do 20. 7. 2007 přechovával v místě svého trvalého bydliště v domě v R. n. L. okres L. kys. fosforečnou, červený fosfor, jód, ethanol, toluen, hydroxid sodný, ibuprofen, který je spolu s pseudoefedrinem účinnou látkou některých léčivých přípravků, efedrin, metamfetamin, varné sklo, zkumavky, nálevky, nádoby se směsi dvou vzájemně nemísitelných kapalin, které byly podrobeny odbornému zkoumání z odvětví kriminalistická expertíza, při které bylo zjištěno, že uvedené věci sloužily k výrobě drogy pervitin chemicky metamfetamin, přičemž se jedná o psychotropní látku, která je uvedená v příloze č. 5 k zákonu č. 167/98 Sb. Dále byla na místě zajištěna droga pervitin o hmotnosti 2, 82 g s obsahem omamné a psychotropní látky 73, 40 + - 5% s obsahem účinné látky 1,79 g - 2, 17 g a drogy pervitin o hmotnosti 1, 77 g s obsahem omamné a psychotropní látky 75, 05 +- 5% s obsahem účinné látky 1, 26 g 1, 39 g.

Usnesením policejního komisaře Policie ČR ze dne 24. 9. 2007 sp. zn. ČTS: ORLT 426/OOK-2007 na č. l. 74 spisu z dílčího útoku pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době v měsíci červnu 2007 na různých místech v R. n. L., okres L. v 1 případě prodal a 2 případech dal zdarma M. O. drogu pervitin chemicky metamfetamin, přičemž se jedná o psychotropní látku, která je uvedená v příloze č. 5 k zákonu č. 167/98 Sb., za dávku drogy mu zaplatila 300 ,- Kč.

Usnesením policejního komisaře Policie ČR ze dne 22. 10. 2007 sp. zn. ČTS: ORLT 426/OOK-2007 na č. l. 94 spisu z dílčího útoku pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době nejpozději od měsíce ledna 2007 do poloviny měsíce července 2007 na dosud neustanovených místech v R. n. L., okres L., prostřednictvím neustanovené osoby opakovaně prodal J. S., drogu pervitin chemicky metamfetamin, přičemž se jedná o psychotropní látku, která je uvedena v zákoně č. 167/98 Sb., za celkem 2 000,- Kč.

Obžalobou státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích ze dne 9. 1. 2008 sp. zn. ZT 686/2007 byl I. N. obžalován, že v bodě 5) obžaloby
a) v přesně nezjištěné době nejpozději od listopadu roku 2004 do 20. 7. 2007 v R. n. L., okres L., nejméně ve 4 případech prodal methamphetamin pervitin R. F., který mu za jednu dávku zaplatil finanční částku 100,- Kč,
b) v přesně nezjištěné době nejpozději od roku 2006 do 1. 7. 2007 v R. n. L., okres L. jednou až dvakrát do měsíce dával zdarma methamphetamin pervitin J. K., kdy jedna dávka odpovídala finanční částce 100,- Kč,

c) v přesně nezjištěné době nejpozději od jara roku 2006 dokonce roku 2006 ve Š. okres L. prodal nejméně ve dvou případech prostřednictvím M. T., methamphetamin - pervitin a dále ve S. ulici ve Š. za finanční částku 1 000,- Kč prodal methamphetamin D. Z.,

d) v přesně nezjištěné době nejméně od června roku 2006 od 20. 7. 2007 ve V. ulici v R. n. L. okres L. ve sklepních prostorách domu nejméně 1x až 2x do týdne z 10 20 balení léčiva Modafen, jódu, kys. chlorovodíkové, hydroxidu sodného, kys. fosforečné, fosforu, toluenu a dalších chemikálií za pomocí laboratorního skla a dalších předmětů opakovaně vyrobil vždy 5 6 g methamphetaminu - pervitinu, kdy za uvedené období tak vyrobil nejméně 260 g uvedené látky,

e) od přesně nezjištění doby nejpozději od září 2006 do 18. 7. 2007 v R. n. L., okres L., pod přezdívkou D. prodal prostřednictvím osoby pod přezdívkou Ž. nejméně ve 20 případech methamhetamin (pervitin) a dále v H. a v dalších částech R. n. L. nejméně v 5 případech zdarma předal nezjištěné množství methamphetaminu ( pervitinu ) L. Š., která za jednu dávku v případě prodeje obvykle platila finanční částku 400,- až 500,- Kč,

f) v přesně nezjištěné době nejpozději od měsíce ledna 2007 do poloviny měsíce července 2007 na různých místech v R. n. L., okres L., prostřednictvím dosud neustanovené osoby opakovaně prodal methamphetamin ( pervitin ) J. S. za celkovou částku 2 000,- Kč,

g) v přesně nezjištěné době nejpozději od měsíce května 2007 od měsíce června 2007 na různých místech v R. n. L., okres L., měnil za léky MODAFEN a NUROFEN a prodal nejméně 6 g methamphetaminu ( pervitinu ) L. P., která mu v případě prodeje zaplatila částku 1 000,- Kč,

h) v přesně nezjištěné době v měsíci červnu 2007 na různých místech v R. n. L., okres L., v jednom případě prodal a ve 2 případech zdarma předal methamphetamin ( pervitin ) M. O., která mu v případě prodeje zaplatila částku 300,- Kč,
přičemž methamphetamin ( pervitin) je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 5 k zákonu č. 167/98 Sb., o návykových látkách. Pod bodem 6) obžaloby pak bylo uvedeno jednání obviněného spočívající v nelegálním v přechovávání zbraní a střeliva, jehož se měl obviněný dopustit od přesně nezjištěné doby do 20. 7. 2007 v místě svého bydliště ve V. ulici v R. n. L., okres L.
Z protokolu o hlavním líčení ze dne 17. 10. 2008 na čl. 1281 spisu je pak zřejmé, že došlo k vyhlášení usnesení podle ustanovení § 23 odst. 1 tr. ř. o tom, že skutek obviněného I. N. pod bodem 5) g) obžaloby se vylučuje k samostatnému projednání a rozhodnutí.

Z výše uvedeného je podle Nejvyššího soudu zřejmé, že obviněný I. N. se dopouštěl v období roku 2006 až do července roku 2007 celé řady dílčích jednání spočívajících v distribuci pervitinu různým osobám na různých místech R. n. L. i v jiných obcích na okrese L., přičemž podle skutkové věty odsuzující části rozsudku nalézacího soudu obviněný N. pervitin rovněž v místě svého bydliště vyráběl. Jednání obviněného popsané v obžalobě i v rozsudku nalézacího soudu popisuje tudíž výrobu a neoprávněný prodej či jiné opatření pervitinu jako omamné a psychotropní látky jiným osobám v poměrně dlouhém časovém úseku delším 1 roku. Všechna takto popsaná jednání obviněného naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák. Zároveň jsou vedena zjevným záměrem obviněného vyrobené drogy v případě možnosti prodat a utržit za ně peníze, popř. je i jinak distribuovat v naději na další možné obchody. Jednotlivá jednání obviněného jsou spojena obdobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí spočívající v tom, že se postupně udály v období roku 2006 do července 2007, a shodují se i v předmětu útoku, jenž je představován zájmem společnosti, aby se s omamnými a psychotropními látkami nakládalo pouze v souladu se zákonem o návykových látkách č. 167/1998 Sb.

Pokud pak všechna jednání obviněného naplňovala požadavky ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák., podle něhož se tedy pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku, pak se z pohledu hmotného práva jedná o jeden jediný trestný čin obviněného, jenž se skládá z jednotlivých dílčích jednání, resp. dílčích útoků obviněného rozložených v určitém časovém období.

V této souvislosti Nejvyšší soud pro úplnost poznamenává, že dílčím útokem pokračujícího trestného činu je dílčí jednání obviněného, zpravidla do určité míry oddělené časově i místně, pokud toto dílčí jednání je součástí souhrnu takových obdobných dílčích útoků při naplnění znaků pokračování v trestném činu podle § 89 odst. 3 tr. zák. ( srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád, Komentář I. díl, 5. vydání Praha: C. H. Beck 2005. str. 155 ).

Z výše uvedených skutečností vyplývajících z předloženého spisového materiálu je podle Nejvyššího soudu zřejmé, že pro všechny dílčí útoky pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák., za něž byla na obviněného podána obžaloba, bylo proti obviněnému N. řádně zahájeno trestní stíhání podle ustanovení § 160 tr. ř. O části těchto útoků pak bylo rozsudkem nalézacího soudu rozhodnuto odsuzujícím výrokem a o části těchto útoků bylo rozhodnuto výrokem zprošťujícím. Takový procesní postup nalézacího soudu byl podle názoru Nejvyššího soudu z níže uvedených důvodů zcela správný.

Nejvyšší soud nemohl souhlasit s procesním postupem a právním názorem soudu druhého stupně, který zrušil ohledně obviněného N. odsuzující část rozsudku soudu prvního stupně týkající se drogové trestné činnosti a trestní stíhání obviněného s poukazem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastavil.

Pokud odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1480/2006, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6/2008 tr., pokládá Nejvyšší soud tento odkaz za zcela nepřípadný, neboť uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu se vztahuje k jiné situaci, kdy obviněný v určité relativně krátké, ohraničené době, na konkrétním místě prodával omamné a psychotropní látky více osobám. Takové počínání obviněného je podle uvedeného rozhodnutí jedním jednáním obviněného a prodej drog jednotlivým osobám nepředstavuje dílčí útoky pokračujícího trestného činu.

V nyní projednávaném případě jde však o zcela rozdílný případ, neboť obviněný se stíhaného jednání dopouštěl v časovém úseku delším jednoho roku, na více místech, s cílem prodat, v případě možnosti i jinak jinému opatřit vyrobenou omamnou a psychotropní látku. Každé takové jednání obviněného učiněné za popsaných okolností je jednotlivým dílčím útokem pokračujícího trestného činu.

V této souvislosti je třeba poukázat na procesní pravidla stíhání pokračujícího trestného činu.

Podle § 11 odst. 2 tr. ř. týká-li se důvod uvedený v odstavci prvním (nepřípustnost trestního stíhání) jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání.

Podle § 12 odst. 12 tr. ř. se skutkem podle tohoto zákona rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.

K tomu je pak nutné uvést následující skutečnosti a závěry. Tzv. velká novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002 nově upravila procesní nakládání s pokračujícími trestnými činy, resp. s jejich jednotlivými dílčími útoky, které se v procesně právní rovině považují za samostatné skutky, o nichž lze rozhodnout odděleně (srov. § 11 odst. 2, § 12 odst. 12, § 17 odst. 2, § 20 odst. 1 a § 23 odst. 1 tr. ř.).

Do 31. 12. 2001 se pokračování v trestném činu považovalo za jeden skutek, jeden trestný čin. Jestliže soud po provedení dokazování a vyhodnocení důkazů dospěl k závěru, že dílčí útok pokračujícího skutku (trestného činu) popsaný v obžalobě nebyl prokázán, pak tento útok z výroku o vině pouze vypustil a tuto skutečnost vyjádřil a vyložil v odůvodnění svého rozhodnutí. Novela trestního řádu zákon č. 265/2001 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2002, však nově stanovila, aniž by změnila definici uvedenou v ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák., že skutkem podle trestního řádu se rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně uvedeno jinak ( srov. § 12 odst. 12 tr. ř. ). Toto ustanovení souvisí s ustanovením § 11 odst. 2 tr. ř., podle něhož týká-li se důvod nepřípustnosti trestního stíhání jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání.

Z výše uvedeného vyplývá, že pojem pokračování v trestném činu má jiný význam v hmotně právním smyslu (zde platí, že pokračování v trestném činu je jeden skutek, jeden trestný čin) a jiný v procesně právním smyslu (každý dílčí útok pokračujícího trestného činu je samostatným skutkem, není-li uvedeno jinak).

V případě pokračování v trestném činu ve smyslu ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. je tedy pokračující trestný čin z hlediska hmotného práva nadále jedním skutkem. Z hlediska práva procesního se však nyní samostatným skutkem rozumí též každý dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak. Toto procesní pojetí se promítá i do dalších navazujících ustanovení trestního řádu, zejména ustanovení § 11 odst. 2 tr. ř., podle něhož situace, kdy se důvod nepřípustnosti trestního stíhání uvedený v ustanovení § 11 odst. 1 tr. ř. týká jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání tomu, aby se ohledně zbylé části takového trestného činu konalo trestní stíhání. Z uvedeného je mimo jiné patrno, že na jedné straně ani pravomocné odsouzení za některé dílčí útoky jednoho a téhož pokračujícího trestného činu, který je podle trestního zákona jedním skutkem a jedním trestným činem, nebrání tomu, aby byl později tentýž obviněný trestně stíhán a odsouzen za další útoky stejného pokračujícího trestného činu (chápaného z hmotněprávního hlediska) a aby mu byl případně uložen společný trest podle § 37a tr. zák. i za dříve odsouzené útoky tohoto pokračujícího trestného činu. Stejná zásada platí i v případě, že byl obviněný pro některý z dílčích útoků obžaloby zproštěn. To jinými slovy znamená, že je-li o jednom či více útocích pokračujícího trestného činu pravomocně meritorně rozhodnuto, netvoří toto rozhodnutí překážku rei iudicatae vůči zbývajícímu dílčímu útoku či útokům.

Z procesní samostatnosti všech dílčích útoků pokračujícího trestného činu podle § 12 odst. 12 tr. ř. pak na druhé straně vyplývá, že pro každý takovýto dílčí útok musí být zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř., přičemž se tak může stát jediným usnesením společně ve vztahu k více dílčím útokům. Vyjde-li tedy najevo další dílčí útok téhož pokračujícího trestného činu, který dosud nebyl zahrnut v usnesení o zahájení trestního stíhání, je třeba pro tento dílčí útok nově trestní stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájit. Obdobně zjistí-li se, že určitý dílčí útok nespáchal obviněný, popř. se tento útok nestal či není trestným činem, atd. musí být pro tento dílčí útok trestní stíhání v přípravném řízení zastaveno a po podání obžaloby je dán důvod pro zproštění podle § 226 tr. ř. Platí tedy, že soud musí rozhodnout o všech dílčích útocích pokračujícího trestného činu, a to třeba i rozdílnými výroky (srov. č. 60/2002 Sb. rozh. tr.).


Je proto třeba přisvědčit správnému procesnímu postupu Okresního soudu v Litoměřicích, který uplatnil v rozsudku ze dne 24. 10. 2008 sp. zn. 4 T 3/2008, a jenž tyto zásady respektoval. Úvahy okresního soudu vedoucí jednak k výroku o vině a jednak ke zprošťujícímu výroku byly z tohoto pohledu správné, a nelze k nim vznést jakékoli výhrady.

Naopak Krajský soud v Ústí nad Labem nepostupoval v intencích platného a účinného trestního řádu a vadně aplikoval ustanovení § 223 odst. 1 tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., protože pro tento procesní postup nebyly dány zákonné předpoklady. V této souvislosti Nejvyšší soud upozorňuje, že jednání obviněného pod bodem 5) g) obžaloby bylo jako dílčí útok pokračujícího trestného činu v řízení před okresním soudem vyloučeno k samostatnému projednání a rozhodnutí, a proto o něm nebylo možné ve stávajícím řízení rozhodovat.

Za tohoto stavu věcí Nejvyšší soud rozhodl podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. tak, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 8. 2009 sp. zn. 6 To 470/2009 zrušil v bodech I. a II. Zároveň zrušil i další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Ve smyslu ustanovení § 265s odst. 1 tr. ř. je orgán činný v trestním řízení, jemuž byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 9. března 2011


Předseda senátu : JUDr. František H r a b e c