4 Tdo 210/2013
Datum rozhodnutí: 21.03.2013
Dotčené předpisy: § 99 odst. 1,4 tr. zákoník, § 99 odst. 1,4 tr. zákoník



4 Tdo 210/2013-28

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. března 2013 o dovolání obviněného MUDr. P. S. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 11 To 343/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 T 199/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 2 T 199/2010, byl obviněný MUDr. P. S. podle § 226 písm. d) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Benešově ze dne 17. 12. 2010, sp. zn. Zt 52/2010, kdy mu bylo kladeno za vinu spáchání zvlášť závažného zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že
1) dne 24. 2. 2010 v blíže nezjištěné době od 10.30 hodin do 11.00 hodin na stomatologickém oddělení Nemocnice Rudolfa a Stefanie, a.s., v ulici M. v B., jako primář tohoto oddělení v úmyslu uspokojit si tím své sexuální potřeby, odvedl ve dvou případech pod záminkou provedení rentgenu zubů poškozenou nezletilou V. P. ze stomatologické ordinace na lékařský pokoj označený vizitkou primář , kde, aniž by byl lékařský úkon spočívající v rentgenu zubů proveden, přičemž se v místnosti nenacházel žádný přístroj určený pro provedení rentgenu zubů, vyzval nezletilou V. P. k tomu, aby si lehla na gauč a svlékla se a poté, co tak nezletilá učinila, kdy v prvním případě si tato svlékla tričko a stáhla si kalhoty a kalhotky ke kolenům, v druhém případě si pouze stáhla kalhoty a kalhotky ke kolenům, ji začal v prvém případě osahávat v oblasti podpaží a na břiše, sahal jí z boku na prsa, dále do oblasti třísel, kdy tvrdil, že provádí vyšetření uzlin, v druhém případě jí sahal do oblasti třísel a přirození, zasunul jí prst do vagíny i konečníku a poté ji odvedl zpět do ordinace s vysvětlením určeným její matce, že prováděl rentgen zubů nezletilé,
2) dne 24. 2. 2010 v době kolem 13.00 hodin na stomatologickém oddělení Nemocnice Rudolfa a Stefanie, a.s., v ulici M. v B., jako primář tohoto oddělení v úmyslu uspokojit si tím své sexuální potřeby, odvedl pod záminkou provedení rentgenu zubů poškozené nezletilé G. P. a A. P., ze stomatologické ordinace na lékařský pokoj označený vizitkou primář , kde, aniž by byl lékařský úkon spočívající v rentgenu zubů proveden, přičemž se v místnosti nenacházel žádný přístroj určený pro provedení rentgenu zubů, vyzval nezletilou poškozenou G. P., aby si lehla na gauč a když tak učinila, svlékl jí svetr, tričko, kalhoty a zčásti jí shrnul spodní kalhotky a poté ji osahával na břiše, boku, stehně a v oblasti třísel, přitom se jí ptal, zda ji to nebolí s tím, že je dnes všude kolem plno nemocí, následně ji vyzval, aby se vyměnila s bratrem, když si nezletilý poškozený A. P., který dosud seděl v pokoji v křesle, lehl na gauč, svlékl mu mikinu, tričko, kalhoty, zčásti mu shrnul spodní prádlo a poté ho osahával v podpaží, na boku, stehně a v oblasti třísel a poté je oba odvedl zpět do ordinace k matce s vysvětlením, že jim ještě ukazoval oddělení, kde je umístěna pohotovost, neboť obviněný není pro nepříčetnost trestně odpovědný.

Podle § 99 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému MUDr. P. S. uloženo ochranné sexuologické a ochranné neurologické léčení v ambulantní formě.

Proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 2 T 199/2010, podal obviněný MUDr. P. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 11 To 343/2012, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku, jímž bylo obviněnému uloženo ochranné sexuologické léčení.

Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 11 To 343/2012, podal následně obviněný MUDr. P. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d), g), j), k) a l) tr. ř.

Obviněný předně v dovolání uvedl, že hlavního líčení před odvolacím soudem se obviněný nezúčastnil a odvolací soud ani nežádal doklad o tom, zda se může líčení konat bez účasti obviněného přesto, že jeho účast je nutná, proto je formálně naplněn stav dle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Dále obviněný v dovolání vytknul, že soudy nepřipouštěly důkazy, které byly ve prospěch obviněného a rovněž se nevyrovnaly s procesními námitkami o vadách zejména přípravného řízení. V rámci těchto námitek obviněný uvedl, že již usnesení o zahájení trestního stíhání bylo nezákonné, dále nebyla řešena otázka namítané podjatosti znalkyně PhDr. Balatové a chybný postup, když tato znalkyně činila znalecké úkony ohledně nezletilé P., aniž by byla jako znalec přibrána, dále nebyly provedeny dovolatelem navrhované důkazy, a to revizní znalecký posudek v oboru dětské psychologie, znalecký posudek na hodnověrnost matky nezletilé V. P., provedení rekonstrukce (vyšetřovacího pokusu) k upřesnění časových údajů. V případě, když došlo k porušení procesních předpisů a aniž by tyto nedostatky byly zhojeny, bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného v určité části, je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Dle názoru obviněného je rozhodnutí odvolacího soudu neúplné a formulačně nejasné, neboť neobsahuje rozhodnutí odvolacího soudu o celém obsahu odvolání obviněného, ale pouze uvádí, že se napadený rozsudek ruší v části, v níž bylo obviněného uloženo ochranné sexuologické léčení. Podle dovolatele je zde tedy dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

Pokud se týká dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř., tak dovolatel poukazuje na skutečnost, že odvolací soud sice k odvolání obviněného zrušil zjevně nedůvodné nařízení ochranného sexuologického léčení, avšak bez dalšího zdůvodnění ponechal nařízenou ochrannou neurologickou léčbu. V rozsudku soudu prvního stupně je dle obviněného alespoň náznakem odůvodněno ochranné sexuologické léčení, neurologická léčba však není odůvodněna vůbec. Takový přístup pak převzal i odvolací soud a nařízení ochranné neurologické léčby nijak neodůvodnil. V rámci námitek pak dovolatel podrobně cituje znalecké posudky z oboru psychiatrie a sexuologie a z oboru neurologie.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť soudy neprovedly dostatečné dokazování k prokázání předmětného jednání obviněného a provedené důkazy hodnotily jednostranně v neprospěch obviněného. K uvedenému dovolacímu důvodu pak obviněný obsáhle cituje výpovědi nezletilé V. P. a její matky I. P. a rovněž výpovědi nezletilých G. P. a A. P., a dále zmiňuje znalecký posudek znalkyně PhDr. Balatové.

Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části zrušil a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d), g), j), k) a l) tr. ř.

Podle § 265b odst. l písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Z hlediska vztahu napadeného usnesení a podaného dovolání je spornou otázkou to, zda Krajský soud v Praze mohl konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. Přítomnost osob při veřejném zasedání obecně upravuje ustanovení § 234 tr. ř., z něhož nevyplývá, že by obviněný musel být veřejnému zasedání přítomen. Přítomnost osob při veřejném zasedání u odvolacího soudu upravují zvláštní ustanovení § 263 odst. 2, odst. 3, odst. 4 tr. ř., z nichž je zřejmé, že obviněný nemusí být veřejnému zasedání přítomen, pokud není ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. Z hlediska citovaných ustanovení jsou ostatní okolnosti, např. důvod nepřítomnosti, povaha věci, omluva apod., nerozhodné. Protože obviněný nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, mohl Krajský soud v Praze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného při splnění základního předpokladu, že obviněnému bylo podle § 233 odst. l, odst. 2 tr. ř. doručeno předvolání k veřejnému zasedání nebo vyrozumění o veřejném zasedání tak, aby měl alespoň pětidenní lhůtu k přípravě.

Předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze nařídila veřejné zasedání na den 18. 10. 2012, přičemž obviněnému nechala poštou doručit do vlastních rukou vyrozumění o veřejném zasedání. Zásilka, jejímž obsahem bylo vyrozumění o veřejném zasedání, byla obviněnému doručena dne 7. 9. 2012 (č.l. 648 spisu), pětidenní lhůta k přípravě tedy byla dodržena. Nejvyšší soud České republiky shledal, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nebyl naplněn.

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že obviněný MUDr. P. S. sice podal dovolání mimo jiné i z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti z velké části nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného ohledně hodnocení výpovědí nezletilé V. P. a její matky I. P. a výpovědí nezletilých G. P. a A. P., dále ohledně znaleckého posudku znalkyně PhDr. Balatové a námitky ohledně hodnocení dalších důkazů (biologické stopy, atd.) je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný v dovolání namítl, že obviněný nemohl vůči nezletilé jednat s úmyslem uspokojit své sexuální potřeby, neboť podle znalce sexuologa žádné takové potřeby nemá, a dále že odvedení nezletilé z ordinace pod záminkou provedení rentgenu, když podle obviněného je toto tvrzení výmyslem matky nezletilé V. P. a bylo vyvráceno výpovědí svědků B., H., T. a T. K uvedeným námitkám se vyjádřil jak nalézací soud, když v odůvodnění rozsudku podrobně a přesvědčivě vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková tvrzení opřel, když za základ pro rozhodnutí ve výše uvedené věci vzal především svědecké výpovědi poškozené nezletilé V. P. a poškozených nezletilých G. P. a A. P., dále svědecké výpovědi matky nezletilé V. P. I. P. a svědků J. B., J. T. a Z. T., znalecké posudky z oboru dětské psychologie, znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, a odvětví neurologie, dále revizní znalecký posudek, výslech znalců MUDr. Petránka, MUDr. Zvěřiny, MUDr. Daneše a MUDr. Krekuleho, dále listinné důkazy (viz s. 6-16 rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 2 T 199/2010), tak soud odvolací, když se v odůvodnění svého rozhodnutí ztotožnil s argumentací nalézacího soudu a odkázal na ni, a dále konstatoval, že z výslechu V. P. byl pořízen i videozáznam, kterým bylo možno ověřit, jak výslech probíhal a který mimo jiné dokumentuje i chování poškozené při výslechu. (viz s. 3-6 usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 11 To 343/2012).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky uvádí, že ve své první části má tento dovolací důvod zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.

V dané věci se však o takový případ nejedná. Pro úplnost je třeba dodat, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán a není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval většinu námitek obviněného uvedených v odvolání za nedůvodné a podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku, jímž bylo obviněnému uloženo ochranné sexuologické léčení. Tím, že odvolací soud postupem podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je zřejmé, že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu a obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu by obviněný nemohl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této první části žádnými námitkami naplnit.

Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud České republiky vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto na tato odůvodnění (viz výše) odkazuje.

Dalším dovolacím důvodem, který obviněný uplatnil ve svém dovolání, je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný.

Dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. v tom, že soud druhého stupně se ve svých výrocích nevypořádal s celým rozsahem podaného odvolání, neboť obviněný napadl rozsudek Okresního soudu v Benešově v celém jeho rozsahu a Krajský soud v Praze rozhodl pouze o jeho částečném zrušení, přičemž v rozhodnutí soudu druhého stupně chybí výrok vypořádávající se s podaným odvoláním co do výroku o vině. Nejvyšší soud České republiky konstatuje, že způsob rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s trestním řádem, neboť po přezkoumání všech výroků rozsudku soudu prvního stupně dospěl k závěru, že vadný je toliko výrok, kterým bylo obviněnému uloženo ochranné sexuologické léčení, postupoval podle § 258 odst. 2 tr. ř. a zrušil pouze vadnou oddělitelnou část tohoto rozsudku. Pokud soud druhého stupně vyhoví opravnému prostředku určité osoby jen částečně, ve zbytku ho již nezamítá, takže v tomto směru, tj. co do zamítnutí neúspěšné části opravného prostředku, nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok v rozhodnutí soudu druhého stupně (srov. Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. 17/2002, č. 20/2003 a č. 23/2003). Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebyl ani tento dovolací důvod námitkami uplatněnými obviněným v dovolání naplněn.

Podle § 265b odst. l písm. j) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.

Podmínky pro uložení ochranného léčení jsou zákonem stanoveny v § 99 odst. 1 tr. zákoníku. Spočívají mimo jiné v tom, že pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Z uvedeného vyplývá, že soud uloží ochranné léčení za současného splnění pěti podmínek, které spočívají v tom, že 1) se stal skutek, 2) tento skutek jinak má znaky trestného činu, 3) obviněný je pachatelem tohoto skutku, 4) obviněný není pro nepříčetnost trestně odpovědný, 5) pobyt obviněného na svobodě je nebezpečný. Námitky, které obviněný uplatnil v dovolání, se týkají podmínky uvedené pod bodem 5), tj. otázky, zda je pobyt obviněného na svobodě nebezpečný. Dovolání podané s odkazem na § 265b odst. l písm. j) tr. ř. by bylo důvodné, pokud by soudy některou z uvedených podmínek pominuly a přesto uložily ochranné léčení. Pokud jde o splnění podmínky, zda je pobyt obviněného na svobodě nebezpečný, bylo by dovolání důvodné, jestliže by soudy neučinily žádná skutková zjištění v uvedeném směru. Tak tomu v posuzovaném případě nebylo. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že obviněný se předmětného jednání, jímž naplnil znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku dopustil, avšak zachoval se tak ve stavu, kdy jeho ovládací i rozpoznávací schopnosti byly v důsledku neurologického onemocnění sníženy podstatně až vymizelé.

Z revizního znaleckého posudku Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, vyplývá, že nejpravděpodobnějším vysvětlením předmětných událostí je několik hodin trvající porucha chování, na kterou má obviněný zřejmě plnou nebo částečnou amnézii. Je možno soudit na přechodnou poruchu chování a praktický zánik ovládacích i rozpoznávacích schopností v tomto stavu, který mohl trvat několik hodin. Takové stavy jsou popisovány jako tranzitorní globální amnézie nebo vigiambulantní obnubilace . Znalci dospěli k závěru, že u obviněného se velice pravděpodobnou jeví tranzitorní (přechodná) amnézie a v tom případě by šlo u obviněného o podstatné snížení až vymizení uvedených schopností. Nejvyšší soud České republiky se ztotožnil s názorem odvolacího soudu, že obviněný jednal ve stavu globální amnézie, jehož příčina byla neurologická a pobyt obviněného na svobodě bez uložení adekvátní ochranné léčby by byl bezesporu nebezpečný. Opakování takového stavu nelze vyloučit a nelze mu ani předejít, jak vyplývá z výslechu znalců, když při hlavním líčení MUDr. J. Zvěřina výslovně uvedl, že není záruka, že se to nebude opakovat a rovněž MUDr. S. Petránek konstatoval, že nemůže vyloučit, že se to nebude opakovat a nemůže potvrdit, že se to už nikdy nebude opakovat, zvláště, pokud je na mozku vidět vývoj. MUDr. L. Daneš při výslechu uvedl, že samozřejmě jsou určité činnosti zažité, které i člověk v mrákotném stavu může udělat, třeba řízení auta, ale nikdo nemůže stoprocentně říct, že by nebyl nebezpečný, je to nevyzpytatelný stav . Znalec MUDr. P. Krekule sice uvedl, že je velmi nepravděpodobné, že by se to někdy opakovalo, nicméně tuto možnost úplně nevyloučil. Jsou tedy dány důvody pro to, aby se obviněný léčil po stránce neurologické, jak rovněž vyplynulo z výslechu znalců MUDr. S. Petránka, MUDr. J. Zvěřiny, MUDr. L. Daneše a MUDr. P. Krekuleho při hlavním líčení dne 28. 3. 1012, kdy se všichni shodli na tom, že by navrhovali ambulantní ochranné neurologické léčení.

Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného MUDr. P. S. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. března 2013

Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal