4 Tdo 209/2017
Datum rozhodnutí: 02.03.2017
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1,4 písm. d) tr. zákoníku



4 Tdo 209/2017-76

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 3. 2017 o dovolání obviněného Z. B. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. 3 To 95/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 7/2012, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 48 T 7/2012, byl obviněný Z. B. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním uvedeným ve skutkové větě citovaného rozsudku. Za uvedené jednání byl obviněný Z. B. odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 81 odst. 1 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena na 5 roků.

Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu statutárního orgánu obchodních korporací na dobu trvání 5 roků.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozeným - PSBLAS s.r.o., IČ 26841860, sídlem 747 18 Píšť č. 589, peněžní částku 96.052,- Kč,
- LAKUM - KTL, a.s., IČ 25390538, sídlem Frýdlant nad Ostravicí, Ostravská 384, peněžní částku 15.099,- Kč,
- SIMON FM, s.r.o., IČ 26837358, sídlem Frýdek Místek, Slezská 761, peněžní částku 250.142,- Kč,
- BARPIS, spol. s r. o., IČ 64612511, sídlem 742 35 Odry, Komenského 7, peněžní částku 3.710,- Kč,
- AutoFit, spol.s.r.o., IČ 46345582, sídlem Brno, Vídeňská 296/112a, peněžní částku 25.320,- Kč,
- AVE CZ odpadové hospodářství, s.r.o., IČ 49356089, sídlem Praha 10, Pražská 1321/38a, peněžní částku 8.413,- Kč,
- KASI, spol. s r.o., IČ 47470011, sídlem Pardubice, Masarykovo nám. 1544, peněžní částku 430.555,- Kč,
- MROZEK, a.s., IČ 25904612, sídlem 739 95 Bystřice č. 1361, peněžní částku 82.404,60 Kč,
- PIERCE Control Automation, spol. s r. o., IČ 47683643, sídlem Ostrava-Vítkovice, Moravská 1154/4, peněžní částku 2.472,- Kč,
- SKY STEEL, s.r.o., (dříve ONE STEEL CZ, s.r.o.), IČ 29055202, sídlem Frýdek - Místek, Křižíkova 1377, peněžní částku 751.049,89 Kč,
- R. J., F.-M., N., peněžní částku 60.000,- Kč,
- AMBRA TRADE Český Těšín, s.r.o., IČ 28593171, sídlem Český Těšín, Hřbitovní 1146, peněžní částku 200.470,80 Kč,
- TRACO INTERLOGISTIC, s.r.o., IČ 62968947, sídlem 252 28 Černošice, Kollárova 893, peněžní částku 241.380,- Kč,
- VÍTKOVICE TESTING CENTER, s.r.o., IČ 25870556, sídlem Ostrava-Hulváky, Pohraniční 584/12, peněžní částku 23.962,80 Kč,
- T. H., H., 2. ř., peněžní částku 45.345,- Kč,
- PETRAMONT, s.r.o., organizační složka, IČ 28646215, sídlem 747 74 Neplachovice, Holasovice, Loděnice č. 125, peněžní částku 883.872,-Kč.
Dle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození AVE CZ odpadové hospodářství, s.r.o., KASI, spol. s r.o. a PIERCE Control Automation, spol. s r. o., odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Tímto rozsudkem byl dále obviněný Z. B. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn
obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 4. 12. 2012, sp. zn. 4 KZV 14/2012 pro skutky, uvedené v bodech 1), 4), 6), 24) obžaloby ve spojitosti s dalšími skutky popsanými v obžalobě, kvalifikovanými jako zločin podvodu dle ust. § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť tyto v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestným činem.

Dle § 229 odst. 3 tr. ř. byli poškození SIAD CZECH, spol. s r.o., Interaktiva, s.r.o., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 48 T 7/2012, podali obviněný Z. B. i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. 3 To 95/2016, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušil v jeho odsuzující části výroku o vině, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, vztahujícího se k odsuzující části výroku o vině. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. se znovu rozhodl tak, že obviněný Z. B. byl uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
v období od července 2010 do září 2011, ve F. n. O. nebo jinde, v postavení jednatele obchodní společnosti ČeStro, s.r.o, IČ 28383486, sídlem Praha 8-Libeň, Čertův Vršek 285/6, a současně vedoucího ČeStro, s.r.o., odštěpný závod 01, sídlem Frýdlant nad Ostravicí, Žižkova 1595,
ačkoli si byl vědom špatné ekonomické situace společnosti ČeStro, s.r.o, ve smyslu insolvence, jejíž charakteristiku společnost vykazovala nejméně od 30.6.2010, a tudíž skutečnosti, že nebude schopna dostát svým závazkům,
v úmyslu vylákat dodávky zboží či služeb a řádně za ně nezaplatit s cílem získání majetkového profitu pro společnost ČeStro, s.r.o, zejména za účelem ekonomicky neadekvátní snahy o pokračování výroby, sám či prostřednictvím zaměstnanců obchodní společnosti ČeStro, s.r.o. sjednával dodávky zboží nebo služeb, avšak poté, kdy sjednané plnění ze strany smluvních partnerů bylo poskytnuto a následně fakturována jeho cena, tuto řádně neuhradil, a to vesměs vůbec či v několika případech jen částečně, kdy takto:

1. obchodní společnost PSBLAS, s.r.o., IČ 26841860, sídlem 747 18 Píšť č. 589, k předmětu smluvního vztahu vyplývajícího z emailových objednávek datovaných 28.7.2010 a 3.8.2010, na podkladě nichž bylo sjednáno plnění, spočívající v dodání zboží výpalků, objednané zboží bylo dodáno dne 5.8.2010 v celkové ceně 96.052,-Kč, avšak za takto odebrané zboží nebylo ani přes urgence ničeho zaplaceno, čímž bylo vylákáno plnění v hodnotě 96.052,-Kč, ke škodě obchodní společnosti PSBLAS s.r.o.,

2. obchodní společnost LAKUM - KTL, a.s., IČ 25390538, sídlem Frýdlant nad Ostravicí, Ostravská 384, k předmětu smluvního vztahu vyplývajícího z ústních objednávek, na podkladě nichž bylo sjednáno plnění, spočívající v povrchové úpravě dodaných dílů galvanickým zinkováním, objednané práce a služby byly v období od 23.7.2010 do 18.8.2010 realizovány a fakturovány fakturami s datem vystavení 23.8.2010 a splatností 6.9.2010 na částku ve výši 1.785,- Kč, s datem vystavení 17.8.2010 a splatností 31.8.2010 na částku ve výši 9.553,- Kč, s datem vystavení 30.7.2010 a splatností 13.8.2010 na částku ve výši 3.761,- Kč, které však nebyly ani po urgencích uhrazeny, čímž způsobil poškozené obchodní společnosti LAKUM-KTL, a.s., škodu ve výši 15.099,- Kč,

3. obchodní společnost SIMON FM, s.r.o., IČ 26837358, sídlem Frýdek Místek, Slezská 761, k předmětu smluvního vztahu vyplývajícího z opakovaných objednávek, na podkladě nichž bylo sjednáno plnění, spočívající v dodání zboží zámečnického typu, zejména vrtáků, fréz šroubů, matic, výstružníků, výpalníků i zboží spotřebního charakteru, či nářadí úhlových brusek, objednané zboží bylo průběžně dodáváno v období od 18.1.2011 do 6.6.2011 a fakturováno fakturami s datem vystavení 26.1.2011 a splatností 12.3.2011 na částku ve výši 29.129,- Kč, s datem vystavení 3.2.2011 a splatností 20.3.2011 na částku ve výši 10.284,- Kč, s datem vystavení 7.2.2011 a splatností 24.3.2011 na částku ve výši 59.988,- Kč, s datem vystavení 17.2.2011 a splatností 3.4.2011 na částku ve výši 2.057,- Kč, s datem vystavení 21.2.2011 a splatností 7.4.2011 na částku ve výši 23.184,- Kč, s datem vystavení 21.2.2011 a splatností 7.4.2011 na částku ve výši 16.866,- Kč, s datem vystavení 2.3.2011 a splatností 16.4.2011 na částku ve výši 1.128,- Kč, s datem vystavení 11.3.2011 a splatností 25.4.2011 na částku ve výši 5.222,- Kč, s datem vystavení 31.3.2011 a splatností 15.5.2011 na částku ve výši 35.756,- Kč, s datem vystavení 7.4.2011 a splatností 22.5.2011 na částku ve výši 15.952,- Kč, s datem vystavení 20.4.2011 a splatností 4.6.2011 na částku ve výši 26.813,- Kč, s datem vystavení 27.4.2011 a splatností 11.6.2011 na částku ve výši 10.058,- Kč, s datem vystavení 2.5.2011 a splatností 16.6.2011 na částku ve výši 2.160,- Kč, s datem vystavení 9.5.2011 a splatností 23.6.2011 na částku ve výši 16.590,- Kč, s datem vystavení 23.5.2011 a splatností 7.7.2011 na částku ve výši 2.621,- Kč, s datem vystavení 31.5.2011 a splatností 15.7.2011 na částku ve výši 1.368,- Kč, s datem vystavení 7.6.2011 a splatností 22.7.2011 na částku ve výši 772,- Kč, s datem vystavení 9.6.2011 a splatností 24.7.2011 na částku ve výši 698,- Kč, v celkové ceně 260.646,-Kč, avšak za takto odebrané zboží nebylo, vyjma úvodní částky 10.504,-Kč, ani přes urgence ničeho zaplaceno, čímž bylo vylákáno plnění v hodnotě 250.142,-Kč, ke škodě obchodní společnosti SIMON FM, s.r.o.,

4. obchodní společnost BARPIS, spol. s r. o., IČ 64612511, sídlem 742 35 Odry, Komenského 7, k předmětu smluvního vztahu vyplývajícího z opakovaných písemných objednávek datovaných 24.1.2011, 2.2.2011, 21.3.2011 a 17.5.2011, na podkladě nichž bylo sjednáno plnění, spočívající v dodání zboží navařovacích desek, objednané zboží bylo dodáno v období od 8.2.2011 do 16.5.2011 v celkové ceně 3.710,-Kč, avšak za takto odebrané zboží nebylo ani přes urgence ničeho zaplaceno, čímž bylo vylákáno plnění v hodnotě 3.710,-Kč, ke škodě obchodní společnosti BARPIS, spol. s r. o.,

5. obchodní společnost AutoFit, spol.s.r.o., IČ 46345582, sídlem Brno, Vídeňská 296/112a, k předmětu smluvního vztahu vyplývajícího z písemné objednávky ze dne 10.2.2011, na podkladě níž bylo sjednáno plnění, spočívající v prodeji lakýrnického sortimentu, a to
45kg barev, tužidla, ředidel a odmašťovače v celkové ceně 25.320,- Kč, objednané zboží bylo dodáno dne 16.2.2011, avšak za takto odebrané zboží nebylo ani přes urgence ničeho zaplaceno, čímž bylo vylákáno plnění v hodnotě 25.320,- Kč, ke škodě obchodní společnosti AutoFit spol.s.r.o.,

6. obchodní společnost AVE CZ odpadové hospodářství, s.r.o., IČ 49356089, sídlem Praha 10, Pražská 1321/38a, k předmětu smluvního vztahu vyplývajícího ze smlouvy na svoz a odstraňování odpadu ze dne 2.10.2009, na podkladě níž bylo sjednáno plnění, spočívající v pravidelném svozu a odstraňování odpadu, sjednané služby byly v období od měsíce února 2011 do měsíce listopadu 2011 realizovány v celkové ceně 8.413,- Kč, avšak za takto vykonané práce a služby nebylo ani přes urgence ničeho zaplaceno, čímž bylo vylákáno plnění v hodnotě 8.413,- Kč, ke škodě obchodní společnosti AVE CZ odpadové hospodářství, s.r.o.,

7. obchodní společnost KASI, spol. s r.o., IČ 47470011, sídlem Pardubice, Masarykovo nám. 1544, k předmětu smluvního vztahu vyplývajícího ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 1.9.2009, na podkladě níž bylo sjednáno plnění, spočívající v dodávkách elektřiny, sjednané služby byly v období měsíců února 2011 v ceně 453.276,-Kč a března 2011 v ceně 347.747,-Kč realizovány, avšak za takto poskytnuté služby nebylo řádně zaplaceno, čímž bylo vylákáno plnění v hodnotě 801.023,- Kč, ke škodě obchodní společnosti KASI, spol. s r.o.,

8. obchodní společnost MROZEK, a.s., IČ 25904612, sídlem 739 95 Bystřice č. 1361, k předmětu smluvního vztahu vyplývajícího z písemné objednávky ze dne 21.2.2011, na podkladě níž bylo sjednáno plnění, spočívající v provedení prací autojeřábem, objednané práce a služby byly v období od 27.2.2011 do 14.4.2011 realizovány v celkové ceně 82.404,60 Kč, avšak za takto vykonané práce a služby nebylo ani přes urgence ničeho zaplaceno, čímž bylo vylákáno plnění v hodnotě 82.404,60 Kč, ke škodě obchodní společnosti MROZEK, a.s.,

9. obchodní společnost PIERCE Control Automation, spol. s r. o., IČ 47683643, sídlem Ostrava-Vítkovice, Moravská 1154/4, k předmětu smluvního vztahu vyplývajícího z písemné objednávky ze dne 15.3.2011, na podkladě níž bylo sjednáno plnění, spočívající v provedení servisních prací stroje, sjednané práce a služby byly dne 15.3.2011 realizovány v celkové ceně 2.472,- Kč, avšak za takto vykonané práce a služby nebylo ani přes urgence ničeho zaplaceno, čímž bylo vylákáno plnění v hodnotě 2.472,- Kč, ke škodě obchodní společnosti PIERCE Control Automation spol. s r. o.,

10. obchodní společnost ONE STEEL CZ, s.r.o., IČ 29055202, sídlem Frýdek - Místek, Křižíkova 1377, k předmětu smluvního vztahu vyplývajícího z rámcové kupní smlouvy ze dne 27.1.2011, na podkladě níž bylo sjednáno plnění, spočívající v dodávce hutních výrobků, zejména plechů, jeklů, trubek nebo profilované oceli, dle dílčích kupních smluv objednávek, vystavovaných od 28.12.2010 do 3.6.2011, objednané výrobky byly v době od 30.3.2011 do 14.6.2011 v celkové ceně 1.201.830,- Kč dodány a fakturovány fakturami s datem vystavení 30.3.2011 a splatností 15.5.2011 na částku ve výši 132.813,- Kč, s datem vystavení 4.5.2011 a splatností 18.6.2011 na částku ve výši 23.587,- Kč, s datem vystavení 5.5.2011 a splatností 19.6.2011 na částku ve výši 56.171,- Kč, s datem vystavení 9.5.2011 a splatností 23.6.2011 na částku ve výši 45.850,- Kč, s datem vystavení 16.5.2011 a splatností 30.6.2011 na částku ve výši 118.656,- Kč, s datem vystavení 17.5.2011 a splatností 30.6.2011 na částku ve výši 98.506,- Kč, s datem vystavení 17.5.2011 a splatností 30.6.2011 na částku ve výši 69.466,- Kč, s datem vystavení 18.5.2011 a splatností 1.7.2011 na částku ve výši 6.413,- Kč, s datem vystavení 19.5.2011 a splatností 2.7.2011 na částku ve výši 102.837,- Kč, s datem vystavení 20.5.2011 a splatností 4.7.2011 na částku ve výši 47.812,- Kč, s datem vystavení 23.5.2011 a splatností 4.7.2011 na částku ve výši 14.303,- Kč, s datem vystavení 24.5.2011 a splatností 8.7.2011 na částku ve výši 103.934,- Kč, s datem vystavení 1.6.2011 a splatností 16.7.2011 na částku ve výši 7.842,70 Kč, s datem vystavení 3.6.2011 a splatností 18.7.2011 na částku ve výši 73.142,- Kč, s datem vystavení 14.6.2011 a splatností 20.7.2011 na částku ve výši 35.942,- Kč, avšak za takto odebrané zboží nebylo, vyjma dvou částek v celkové výši 264.555,30 Kč, ani přes urgence ničeho zaplaceno, čímž bylo vylákáno plnění v hodnotě 937.274,70 Kč, ke škodě obchodní společnosti ONE STEEL CZ s.r.o. (nyní SKY STEEL s.r.o.),

11. R. J., F.-M., N., k předmětu smluvního vztahu vyplývajícího ze smlouvy o dílo ze dne 1.3.2011, na podkladě níž bylo sjednáno plnění, spočívající v provádění povrchové úpravy kovů svařováním a souvisejících technologických postupech, sjednané práce byly v období měsíců března a července 2011 realizovány v celkové ceně 101.322,- Kč, avšak za takto vykonané práce nebylo ani přes urgence ničeho zaplaceno, čímž, ke škodě R. J., bylo vylákáno plnění v hodnotě 101.322,- Kč,

12. obchodní společnost AMBRA TRADE Český Těšín, s.r.o., IČ 28593171, sídlem Český Těšín, Hřbitovní 1146, k předmětu smluvního vztahu vyplývajícího ze smlouvy o dílo a jejího dodatku, na podkladě nichž bylo sjednáno plnění, spočívající ve zhotovení ocelových konstrukcí a výrobků a v provádění zámečnických a svářečských prací od 15.3.2011, objednané práce a služby byly v období měsíců března a dubna 2011 realizovány v celkové ceně 200.470,80 Kč, avšak za takto vykonané práce a služby nebylo ani přes urgence ničeho zaplaceno, čímž bylo vylákáno plnění v hodnotě 200.470,80 Kč, ke škodě obchodní společnosti AMBRA TRADE Český Těšín s.r.o.,

13. obchodní společnost TRACO INTERLOGISTIC, s.r.o., IČ 62968947, sídlem 252 28 Černošice, Kollárova 893, k předmětu smluvního vztahu vyplývajícího z opakovaných písemných objednávek v období od 1.4.2011 do 22.6.2011, na podkladě nichž bylo sjednáno plnění, spočívající v tuzemských přepravních službách, sjednané služby byly v období od 1.4.2011 do 22.6.2011 realizovány a fakturovány fakturami s datem vystavení 8.4.2011 a splatností 4.5.2011 na částku ve výši 33.000,- Kč, s datem vystavení 10.5.2011 a splatností 9.6.2011 na částku 9.180,- Kč, s datem vystavení 31.5.2011 a splatností 16.6.2011 na částku ve výši 34.200,- Kč, s datem vystavení 7.5.2011 a splatností 20.6.2011 na částku ve výši 33.000,- Kč, s datem vystavení 7.6.2011 a splatností 27.6.2011 na částku 33.000,- Kč, 1 s datem vystavení 13.6.2011 a splatností 1.7.2011 na částku ve výši 33.000,- Kč, s datem vystavení 17.6.2011 a splatností 10.7.2011 na částku 33.000,- Kč, s datem vystavení 8.7.2011 a splatností 22.7.2011 ve výši 33.000,- Kč, avšak za takto vykonané služby nebylo ani přes urgence ničeho zaplaceno, čímž bylo vylákáno plnění v hodnotě 241.380,- Kč, ke škodě obchodní společnosti TRACO INTERLOGISTIC, s.r.o.,

14. obchodní společnost LUKAS CZ, spol. s r. o., IČ 18234372, sídlem 351 34 Skalná, Tovární 478, k předmětu smluvního vztahu vyplývajícího z opakovaných emailových objednávek uskutečněných v období od 16.3.2011 do 13.5.2011, na podkladě nichž bylo sjednáno plnění, spočívající v prodejích řezacího a brusného sortimentu, a to řezných a brusných kotoučů, brusných pásek, brusných tělísek, brusných lamelových talířů, stopkových fréz, objednávané zboží bylo průběžně dodáváno v období od 17.3.2011 do 13.5.2011 a fakturováno fakturami s datem vystavení 17.3.2011 a splatností 16.4.2011 na částku ve výši 8.746,- Kč, s datem vystavení 21.3.2011 a splatností 20.4.2011 na částku ve výši 3.498,- Kč, s datem vystavení 21.3.2011 a splatností 20.4.2011 na částku ve výši 4.435,- Kč, s datem vystavení 22.3.2011 a splatností 21.4.2011 na částku ve výši 10.042,- Kč, s datem vystavení 23.3.2011 a splatností 22.4.2011 na částku ve výši 614,- Kč, s datem vystavení 30.3.2011 a splatností 29.4.2011 na částku ve výši 2.346,- Kč, s datem vystavení 30.3.2011 a splatností 29.4.2011 na částku ve výši 7.392,- Kč, s datem vystavení 13.4.2011 a splatností 13.5.2011 na částku ve výši 6.845,- Kč, s datem vystavení 22.4.2011 a splatností 22.5.2011 na částku ve výši 1.382,- Kč, s datem vystavení 26.4.2011 a splatností 26.5.2011 na částku ve výši 11.193,- Kč, s datem vystavení 27.4.2011 a splatností 27.5.2011 na částku ve výši 6.186,- Kč, s datem vystavení 10.5.2011 a splatností 9.6.2011 na částku ve výši 5.487,- Kč, s datem vystavení 11.5.2011 a splatností 10.6.2011 na částku ve výši 1.133,- Kč, s datem vystavení 13.5.2011 a splatností 12.6.2011 na částku ve výši 594,- Kč, avšak za odebrané zboží nebylo ani přes urgence ničeho zaplaceno, čímž bylo vylákáno plnění v hodnotě 69.893,- Kč, ke škodě obchodní společnosti LUKAS CZ spol. s r. o.,

15. obchodní společnost AVERA, s.r.o., IČ 61944025, sídlem Vsetín, Jasenice 1593, k předmětu smluvního vztahu vyplývajícího z emailové objednávky ze dne 2.6.2011, na podkladě níž bylo sjednáno provedení diagnostiky a oprava případně zjištěné poruchy odměřovacího stroje, k datu 6.6.2011 požadovanou činnost v celkové ceně 10.188,- Kč provedla, avšak za tyto odebrané služby nebylo ani přes urgence ničeho zaplaceno, čímž bylo vylákáno plnění v hodnotě 10.188,- Kč, ke škodě obchodní společnosti AVERA, s.r.o.,

16. obchodní společnost VÍTKOVICE TESTING CENTER, s. r. o., IČ 25870556, sídlem Ostrava-Hulváky, Pohraniční 584/12, k předmětu smluvního vztahu vyplývajícího z písemné objednávky ze dne 21.4.2011, na podkladě níž bylo sjednáno plnění, spočívající v provedení certifikované metalografické a mechanické zkoušky materiálu, sjednané práce a služby byly dne 15.6.2011 realizovány v celkové ceně 23.962,80 Kč, avšak za takto vykonané práce a služby nebylo ani přes urgence ničeho zaplaceno, čímž bylo vylákáno plnění v hodnotě 23.962,80 Kč, ke škodě obchodní společnosti VÍTKOVICE TESTING CENTER s. r. o.,

17. obchodní společnost RECA, spol. s r.o., IČ 49437330, sídlem Brno, Olomoucká 36, k předmětu smluvního vztahu vyplývajícího z písemné objednávky ze dne 23.6.2011, na podkladě níž bylo sjednáno plnění, spočívající v prodeji měřících pomůcek, a to 1 ks svinovacího pásma 50m, 1 ks svinovacího metru 15m a 5 ks svinovacích metrů 5m v celkové ceně 3.076,- Kč, objednané zboží bylo dodáno dne 28.6.2011, avšak za takto odebrané zboží nebylo ani přes urgence ničeho zaplaceno, čímž bylo vylákáno plnění v hodnotě 3.076,- Kč, ke škodě obchodní společnosti RECA spol. s r.o.,

18. T. H., H., 2. ř., k předmětu smluvního vztahu vyplývajícího ze dvou samostatných emailových objednávek ze dne 11.8.2011 a 12.9.2011, na podkladě nichž bylo sjednáno plnění, spočívající v prodeji nářadí a jeho příslušenství, a to 1 ks úhlové brusky zn. Narex, 4 ks úhlových brusek zn. Protool s brusnými a řeznými kotouči v celkové ceně 45.345,- Kč, objednané zboží bylo dodáno ve dnech 15.8.2011, 17.8.2011 a 12.9.2011, avšak za takto odebrané zboží nebylo ani přes urgence ničeho zaplaceno, čímž, ke škodě T. H., bylo vylákáno plnění v hodnotě 45.345,- Kč,

19. obchodní společnost B.S.B. Welding, s.r.o., IČ 27135560, sídlem Neratovice, Květnová 44/1, k předmětu smluvního vztahu vyplývajícího z písemné objednávky, na podkladě níž bylo sjednáno plnění, spočívající v prodeji nářadí, a to 2 ks proudových špiček, 1 ks plynové hubice a mezikus-rozdělovač plynu v celkové ceně 2.046,- Kč, objednané zboží bylo dodáno dne 29.9.2011 a fakturováno fakturou s datem vystavení 29.9.2011 a splatností 13.10.2011 na částku ve výši 2.046,- Kč, avšak za odebrané zboží nebylo ničeho zaplaceno, čímž bylo vylákáno plnění v hodnotě 2.046,- Kč, ke škodě obchodní společnosti B.S.B. welding s.r.o.,

20. Obchodní společnost PETRAMONT, s.r.o., organizační složka, IČ 28646215, sídlem 747 74 Neplachovice, Holasovice, Loděnice č. 125, k předmětu smluvního vztahu vyplývajícího ze smlouvy o dílo ze dne 3.8.2011, na podkladě níž bylo sjednáno plnění, spočívající v provádění povrchové úpravy kovů svařováním a souvisejících technologických postupech, sjednané práce byly v období měsíců srpna 2011 až listopadu 2011 realizovány v celkové ceně 1.457.214,60 Kč, avšak za takto vykonané práce a služby nebylo řádně a v plné výši zaplaceno při neuhrazeném objemu 883.872,-Kč, čímž bylo vylákáno plnění v hodnotě 883.872,-Kč, ke škodě obchodní společnosti PETRAMONT, s.r.o., organizační složka,

kterýmžto jednáním způsobili škodu v celkové výši v celkové výši 3.803.466,10 Kč.

Za uvedené jednání byl obviněný Z. B. odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena na 5 roků.

Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu statutárního orgánu obchodních korporací na dobu trvání 5 roků.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozeným - PSBLAS, s.r.o., IČ 26841860, sídlem 747 18 Píšť č. 589, peněžní částku 96.052,-Kč,
- LAKUM - KTL, a.s., IČ 25390538, sídlem Frýdlant nad Ostravicí, Ostravská 384, peněžní částku 15.099,-Kč,
- SIMON FM, s.r.o., IČ 26837358, sídlem Frýdek Místek, Slezská 761, peněžní částku 250.142,-Kč,
- BARPIS, spol. s r. o., IČ 64612511, sídlem 742 35 Odry, Komenského 7, peněžní částku 3.710,-Kč,
- AutoFit, spol.s.r.o., IČ 46345582, sídlem Brno, Vídeňská 296/112a, peněžní částku 25.320,- Kč,
- AVE CZ odpadové hospodářství, s.r.o., IČ 49356089, sídlem Praha 10, Pražská 1321/38a, peněžní částku 8.413,- Kč,
- KASI, spol. s r.o., IČ 47470011, sídlem Pardubice, Masarykovo nám. 1544, peněžní částku 430.555,- Kč,
- MROZEK, a.s., IČ 25904612, sídlem 739 95 Bystřice č. 1361, peněžní částku 82.404,60 Kč,
- PIERCE Control Automation, spol. s r. o., IČ 47683643, sídlem Ostrava-Vítkovice, Moravská 1154/4, peněžní částku 2.472,- Kč,
- SKY STEEL, s.r.o. (dříve ONE STEEL CZ, s.r.o.), IČ 29055202, sídlem Frýdek - Místek, Křižíkova 1377, peněžní částku 751.049,89 Kč,
- R. J., F.-M., N., peněžní částku 60.000,-Kč,
- AMBRA TRADE Český Těšín, s.r.o., IČ 28593171, sídlem Český Těšín, Hřbitovní 1146, peněžní částku 200.470,80 Kč,
- TRACO INTERLOGISTIC, s.r.o., IČ 62968947, sídlem 252 28 Černošice, Kollárova 893, peněžní částku 241.380,- Kč,
- VÍTKOVICE TESTING CENTER, s. r. o., IČ 25870556, sídlem Ostrava-Hulváky, Pohraniční 584/12, peněžní částku 23.962,80 Kč,
- T. H., H., 2. ř., peněžní částku 45.345,- Kč,
- PETRAMONT, s.r.o., organizační složka, IČ 28646215, sídlem 747 74 Neplachovice, Holasovice, Loděnice č. 125, peněžní částku 883.872,-Kč.
Dle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození AVE CZ odpadové hospodářství, s.r.o., KASI, spol. s r.o. a PIERCE Control Automation, spol. s r. o., odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odvolání obviněného Z. B. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. 3 To 95/2016, podal následně obviněný Z. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že soud prvního stupně ve svém odsuzujícím rozsudku vyšel ze závazného právního názoru odvolacího soudu, který ve svém zrušujícím usnesení (usnesení ze dne 26. 3. 2015 sp. zn. 3 To 15/2015) vyslovil závazný právní názor a nalézacímu soudu tak neponechal prostor pro vlastní úvahy o vině a trestu, neboť ho svým právním názorem zavázal. Obviněný dále v dovolání vylíčil charakteristiku obchodní společnosti ČeStro, s. r. o., s tím, že pokud byly prováděny pro tuto obchodní společnost dodávky, tak nikdy nebyla sjednána výhrada vlastnického práva. Poukázal na to, že je nemožné, aby ve společnosti s ročním obratem několika desítek miliónů korun bylo možné požadovat, aby ten který konkrétní materiál použitý do toho kterého konkrétního výrobku byl uhrazen právě z prodeje konkrétního výrobku. Upřesnil, že šlo o kapitálovou společnost a byť byl jejím jednatelem a statutárním orgánem a náleželo mu obchodní vedení, nepříslušely mu věci, které patří do působnosti valné hromady. Právě pouze ta mohla rozhodovat o zrušení společnosti likvidací a on sám nemohl rozhodnout o ukončení chodu podniku. Dále uvedl, že i když se společnost ČeStro, s. r. o., nacházela ve stavu úpadku, mohla nakupovat zboží a služby, mohla provozovat podnik a mohla uzavírat smlouvy, které vedly k provozování podniku, a to ve smyslu § 111 odst. 2 insolvenčního zákona, takže jednání, kterými bylo poptáváno zboží a služby, bylo jednáním dovoleným. Někteří poškození dokonce věděli o neutěšeném ekonomickém stavu společnosti ČeStro, s. r. o., kdy přesto uzavírali smlouvy při vědomí podnikatelského rizika, když sami mohli počítat s tím, že za dodávky a služby nebudou poskytnuty platby. V takovém případě došlo ke vzniku škody na straně poškozených jejich vlastní neopatrností, které se oni sami mohli snadno vyvarovat. Obviněný se domáhá toho, aby na posuzovanou trestní věc byly aplikovány závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 11 Tdo 1121/2012, z něhož konkrétně vyplývá, že pokud poškozený přistoupil k nejisté finanční dispozici, musí se s důsledky takové nejistoty sám vypořádat, a to za použití prostředků nikoli práva trestního, ale soukromého, neboť trestním postihem není možné nahrazovat instituty jiných právních odvětví určených k ochraně majetkových práv a zájmů. Pokud tedy byl uznán vinným přisouzeným trestným činem, obviněný tvrdí, že to bylo v rozporu s ustanovením § 12 odst. 2 tr. zákoníku, tedy v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe a principem ultima ratio z ní vyplývajícího. I v případě, pokud by poškozená společnost dlužné částky nezaplatila, tak by poškození, pokud by řádně hájili a uplatňovali své nároky, i bez pomoci trestní represe, mohli mít pohledávky za ním, jako za fyzickou osobou, tedy jednatelem předmětné společnosti. Další námitky obviněného se týkaly výroku o náhradě škody. Obviněný zdůraznil, že poukazoval na ustanovení § 312 odst. 4 insolvenčního zákona s tím, že nevznikl titul pro výkon rozhodnutí k předmětným pohledávkám. Soudům obou stupňů vytknul, že odkazovaly na nový občanský zákoník, který není případný, protože období, kdy se měl dopustit vytýkané trestné činnosti, spadá do období července 2010 až září 2011 a jeho odpovědnost by měla posuzovat v intencích zákona účinného v době, kdy došlo k jednání zakládajícímu tuto odpovědnost. Bylo proto namístě aplikovat obchodní zákoník č. 513/19991 Sb. Obviněný dále tvrdí, že výrok o náhradě škody neměl být učiněn, neboť tomuto výroku bránily opravné seznamy pohledávek, které byly zjištěny v insolvenčním řízení, které vznikly z téhož jednání a mají tentýž skutkový základ. Obviněný namítl, že došlo k porušení hmotněprávních ustanovení o náhradě škody, neboť vůbec nebylo vysvětleno, proč bylo o náhradě škody rozhodováno.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušil a věc přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že právní závěr o subjektivních znacích trestného činu podvodu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudů, které vyplývají z provedeného dokazování, přičemž okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat pouze nepřímo z okolností objektivní povahy, ze kterých lze podle zásad správného a logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem. Po stránce subjektivní musí být zjištěno, že pachatel jednal v úmyslu způsobit jiné osobě škodu, a to již v době, kdy se dopustil podvodného jednání, resp. zda tato škoda byla obviněným zamýšlena již v době, kdy činil jednotlivé objednávky zboží. Pokud jde o námitky dovolatele, je třeba konstatovat, že popis skutku odpovídá použité právní kvalifikaci. Podvodný úmysl obviněného je zřetelný zejména z rozboru ekonomické situace obchodní společnosti ČeStro, s. r. o., jejímž byl jednatelem. Bylo zjištěno, že v době jednotlivých objednávek již firma neměla dostatek finančních prostředků na jejich uhrazení. Právě v uvedené době převzal za společnost závazky spočívající v úhradě kupní ceny dodavatelům, přičemž ve vztahu k nim jednal podvodně v tom smyslu, že je uvedl v omyl v otázce solventnosti obchodní společnosti, jejíž byl jednatelem. Obviněný si musel být vědom, že obchodní společnost ČeStro, s. r. o., nebude schopna uhradit kupní ceny zboží a služeb ve sjednané lhůtě v plné výši, resp. musel si být přinejmenším vědom následků jednání spočívajícího ve zmaření uspokojení pohledávek dodavatelů. Pro případ, že tento následek způsobí, s tím pak byl srozuměn. Obviněný se rovněž v dovolání domáhal užití zásady subsidiarity trestní represe. Tato zásada je zakotvena v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Společenská škodlivost nepředstavuje složku skutkové podstaty trestného činu, ale vyjadřuje interpretační hledisko, podle kterého se postupuje při výkladu zákonných znaků trestného činu. Zásadně ale platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a proto jej obecně nelze považovat za čin, který není společensky škodlivý. Pro úvahy o tom, jestli je na konkrétní případ možno aplikovat ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, je směrodatné, zda jde o čin, který vyžaduje ochranu trestního práva a trestněprávní kvalifikace protiprávního jednání vykazující znaky trestného činu, nebo zda jde o jednání, které má soukromoprávní základ. Je proto třeba rozlišit, kdy je možné dovodit, že trestní právo nemůže nahrazovat ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů, kde závisí především na individuální aktivitě jednotlivce, aby střežil svá práva, jímž má soudní moc poskytovat ochranu a kdy je opodstatněné, aby tuto ochranu aktivně přebíraly orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je ochrana převážně celospolečenských hodnot (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Posuzovaná věc obviněného však nevykazuje nic, co by připouštělo možnost dojít k přesvědčivému závěru, že postačí uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Žádné pochybení soudů není možné zaznamenat ani ohledně výroku o náhradě škody, který byl učiněn podle § 228 odst. 1 tr. ř. vůči v rozsudečném výroku vyjmenovaným poškozeným subjektům. Obviněný namítl, že soudy postupovaly při stanovení nároku poškozených na náhradu škody podle nesprávného hmotněprávního předpisu. V daném případě je třeba souhlasit se závěrem nalézacího soudu, že ke vzniku škody došlo za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., a proto bylo důvodné podle tohoto zákona postupovat i z hlediska adhezního řízení. Nalézací soud správně konstatoval, že obecná odpovědnost za škodu vyplývá z ustanovení § 420 odst. 1 obč. zákoníku, neboť každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. V insolvenčním řízení bylo rozhodováno o nároku poškozených věřitelů proti přímému dlužníkovi, tedy společnosti ČeStro, s. r. o., nikoli však o nároku věřitele proti ručiteli (obviněnému). Právo poškozených podat návrh podle § 44 odst. 3 tr. ř. proti pachateli trestného činu tedy nebylo nijak dotčeno. Přiznání nároku poškozených společností na náhradu škody v adhezním řízení nebránila tedy žádná zákonná překážka.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného Z. B.

Námitka obviněného, že svým jednáním nemohl naplnit zákonné znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, resp. že nebylo dáno úmyslné zavinění, je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitkou právně relevantní.

Zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu.

Skutek uvedený ve výroku o vině evidentně odpovídá zákonným znakům tohoto trestného činu, a to i z hlediska subjektivní stránky, která spočívá v úmyslném zavinění.

Úmyslné zavinění obviněného vyplývá ze zjištění, že v době jednotlivých objednávek již společnost ČeStro, s. r. o., jejímž byl jednatelem, neměla dostatek finančních prostředků na jejich uhrazení. Formálním přijetím závazků spočívajících v úhradě kupní ceny dodavatelům obviněný v podstatě předstíral, že obchodní společnost, za kterou jednal, je schopna těmto závazkům dostát. To ale bylo v příkrém rozporu se skutečným stavem, v němž se tato společnost nacházela. Společnost byla ve špatné hospodářské situaci, která prakticky vylučovala splnění přijatých závazků, což bylo obviněnému známo, ale dodavatelům to zatajil, tedy uvedl je v omyl v otázce solventnosti obchodní společnosti, jejíž byl jednatelem. Již v době uzavření výše uvedených smluv (příp. objednávek) společnost nevyvíjela odpovídající hospodářskou činnost, která by mohla být zdrojem prostředků potřebných ke splnění přijatých závazků, a navíc měla z minulosti rozsáhlé nesplacené závazky, takže nelze dojít k jinému závěru, než že obviněný byl srozuměn s tím, že finanční plnění vyplývající ze závazků nebude schopen uskutečnit buď vůbec ve smluvené výši, nebo ve sjednané lhůtě.

Ze zjištění soudů vyplývajících ze znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví oceňování, účetnictví a daně, který zpracovala Ostravská znalecká a. s. (v rámci trestního řízení zpracovatele posudku zastupoval znalec Ing. René Urbaniec), jednoznačně vyplynulo, že již v polovině roku 2010 společnost ČeStro, s. r. o., vykazovala úpadkovou situaci v podobě insolvence, dle § 3 odst. 1, odst. 2 insolvenčního zákona, ve smyslu neplnění závazků po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, přičemž současně nebyly zjištěny žádné indicie o tom, že by společnost ČeStro, s. r. o., mohla mít reálnou perspektivu dalšího fungování.

Dovolatel dále namítal neuplatnění zásady subsidiarity trestní represe. Nejvyšší soud již opakovaně v návaznosti na judikaturu Ústavního soudu judikoval, že zásada subsidiarity trestní represe jako jedna ze základních zásad trestního práva, vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, to znamená především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní, neboť trestní právo a trestněprávní kvalifikaci určitého jednání jako trestného činu je třeba považovat za ultima ratio, tedy za krajní prostředek. Z uznávaného principu právního státu, jímž je chápání trestní represe jako prostředku ultima ratio , vyplývá, že ochrana právních statků má být v prvé řadě uplatňována prostředky práva občanského, obchodního či správního, a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení chráněných vztahů naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty trestného činu, je namístě uplatňovat trestní odpovědnost. V tomto směru je třeba, aby byla soudy respektována relevantní judikatura Ústavního soudu, kde je možno např. poukázat na nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 541/10, z něhož se podává, že umožňuje-li trestní právo realizaci veřejného zájmu na stíhání trestné činnosti pomocí robustních a osobní integritu jednotlivce omezujících nástrojů, pak jejich použití musí respektovat ústavněprávní limity, v daném případě princip proporcionality (způsobilost, nezbytnost a adekvátnost užití trestněprávního prostředku ochrany). Ústavní soud k tomu např. v nálezu pod sp. zn. IV. ÚS 469/04 konstatoval, že z ústavního hlediska žádný soud nemůže přehlížet zjevnou skutečnost, že nástroje, pomocí nichž se realizuje trestněprávní ochrana, omezují základní práva či svobody, a jen důsledné respektování principu ultima ratio (chápaného z ústavního hlediska) zaručuje, že takové omezení bude možno ještě považovat za proporcionální s účelem sledovaným trestním řízením (ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Obdobně již opakovaně judikoval i Nejvyšší soud (srov. např. rozhodnutí pod sp. zn. 5 Tz 230/2000, 5 Tdo 897/2005 nebo 5 Tdo 563/2008).

Byl-li tedy spáchán trestný čin, jehož skutková podstata byla beze zbytku ve všech znacích naplněna, jak je tomu v posuzovaném případě, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů osob s poukazem na primární existenci institutů občanského nebo obchodního práva, či jiných právních odvětví, jimiž lze zajistit náhradu škody, která byla trestným činem způsobena. Akceptace principu ultima ratio nemůže ve všech případech zcela znemožnit aplikaci základního účelu trestního řízení, jak je vymezen v ustanovení § 1 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto zákonného ustanovení je účelem trestního řádu upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i plnění povinností ke státu a společnosti. Z výkladu citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že celé trestní řízení není pojato jako pouhá saturace případně vzniklé škody poškozenému a není závislé na úvaze poškozeného, zda se má svého práva domoci jinými soukromoprávními prostředky, ale že má také rozměr morální, etický a hodnotový. Samotné trestní řízení je významnou zárukou zachovávání zákonnosti, neboť v jeho rámci jsou stíháni ti, kteří porušili zákon spácháním trestného činu.

Obviněný popsaným jednáním, když musel již od počátku být minimálně srozuměn s tím, že za situace, kdy finanční plnění vyplývající z uzavřených závazků nebude schopen uskutečnit buď vůbec ve smluvené výši, nebo ve sjednané lhůtě, poruší zákonem chráněný zájem na ochraně majetkových práv poškozených, očividně překročil rámec soukromoprávních vztahů, který zjevně zneužil k obohacení jiného tím, že poškozené uváděl v omyl a způsobil tímto činem na cizím majetku značnou škodu. Jeho jednání tak naplnilo všechny znaky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Nešlo tedy o pouhé nesplnění závazků ze soukromoprávních vztahů, ale o škodu způsobenou trestným činem. Námitky obviněného jsou tedy zjevně neopodstatněné.

Ohledně námitky týkající se výroku o náhradě škody, ve které obviněný uvedl, že soudy postupovaly při stanovení nároku poškozených na náhradu škody podle nesprávného hmotněprávního předpisu, lze uvést následující.

Podle § 43 odst. 3 tr. ř. poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla trestným činem způsobena, je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Podle § 44 odst. 3 tr. ř. nelze návrh podle § 43 odst. 3 tr. ř. podat, bylo-li o nároku již rozhodnuto v občanskoprávním nebo v jiném příslušném řízení.

Adhezní řízení je institutem, prostřednictvím nějž mohou osoby poškozené trestnou činností pachatele dosáhnout náhrady škody přímo v řízení trestním, aniž by musely samostatně paralelně či následně vést proti pachateli, respektive škůdci ještě další samostatné civilní řízení o náhradu dané škody. Bylo by v rozporu se zásadou procesní ekonomie, pokud by za situace, kdy je v rámci trestního řízení zjištěna osoba škůdce a splněny podmínky odpovědnosti za škodu, musel poškozený opětovně uplatňovat proti pachateli svůj nárok a opětovně před soudem v civilním řízení prokazovat skutečnosti, které již byly dokázány v trestním řízení. To vyplývá z ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř., podle kterého, jsou-li splněny zákonem dané podmínky, je soud v trestním řízení povinen uložit obviněnému povinnost k náhradě škody. Výše citovaná ustanovení § 43 odst. 3 a § 44 odst. 3 tr. ř. stanoví možnost uplatnění nároku poškozeného v adhezním řízení v návaznosti na charakter a stav tohoto nároku ve sféře práva civilního, zejména s ohledem na zásadu překážky věci rozhodnuté (rei iudicatae). Nelze však podle nich postupovat mechanicky bez zřetele na právní povahu nároku popřípadě nároků podle práva civilního.

Je třeba připomenout, že soud rozhoduje v trestním řízení o náhradě škody podle hmotného práva povahy jiné než trestní (nejčastěji občanského zákoníku). Soud prvního stupně zcela správně uvedl, že ke vzniku škody došlo za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., a proto bylo důvodné podle tohoto zákona postupovat i z hlediska adhezního řízení. V této souvislosti správně konstatoval, že obecná odpovědnost za škodu vyplývá z ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, neboť každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

Nejvyšší soud podotýká, že pokud by byl nárok uplatněný v adhezním řízení posuzován rovněž z hlediska práva obchodního, bylo by třeba konstatovat, že poškozené obchodní společnosti měly podle obchodního zákoníku proti obviněnému a zároveň jednateli obchodní společnosti ručícímu podle § 135 odst. 2 obch. zákoníku ve spojení s § 194 odst. 5, odst. 6 obch. zákoníku za závazky společnosti nárok na náhradu škody z titulu věřitele vůči ručiteli. Návrh, aby trestní soud uložil obviněnému povinnost nahradit tuto škodu, by nebylo možno podat v případě, bylo-li by o nároku, který mají poškozené společnosti, podle § 135 odst. 2 obch. zákoníku ve spojení s § 194 odst. 5, 6 obch. zákoníku proti společnosti ČeStro, s. r. o., z titulu jeho postavení ručitele, rozhodnuto v občanskoprávním nebo jiném příslušném řízení. V posuzované věci však o takovém nároku rozhodnuto nebylo.

Okolnosti ustanovení § 312 odst. 4 insolvenčního zákona nelze v žádném případě aplikovat v trestním řízení proti fyzické osobě (jiná situace by byla v případě trestního stíhání právnické osoby), přestože pohledávky poškozených subjektů mohou mít společného jmenovatele . V daném případě bylo v insolvenčním řízení rozhodováno o nároku poškozených věřitelů proti přímému dlužníkovi, tedy společnosti ČeStro, s. r. o., nikoli však o nároku věřitele proti ručiteli (obviněnému). Právo poškozených podat návrh podle § 44 odst. 3 tr. ř. proti pachateli trestného činu tedy nebylo nijak dotčeno. Přiznání nároku poškozených společností na náhradu škody v adhezním řízení nebránila tedy žádná zákonná překážka.

V opačném případě by totiž docházelo k toleranci stavu, kdy přímý viník (zde jednatel společnosti) přesouvá svou odpovědnost na jiný subjekt odpovědný nikoli na základě principu viny, ale na principu objektivní odpovědnosti, jejímž účelem je ochrana poškozeného, a nikoli sejmutí odpovědnosti z viníka. Takový stav je nutno kategoricky odmítnout. Nejenže by znamenal nezákonné omezení ochrany věřitele, ale zejména by se příčil obecnému vnímání institutu odpovědnosti za škodu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 4 Tz 72/2007, publikované pod č. 1088 v sešitě 45 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu).

Pro úplnost zbývá dodat, že rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2015 sp. zn. 3 To 15/2015, jímž z podnětu odvolání státního zástupce tento soud zrušil zprošťující rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. 48 T 7/2012, neobsahuje žádné závazné pokyny k hodnocení důkazů. Odvolací soud pouze vyslovil názor, že bude v obnoveném řízení zapotřebí zkoumat u některých z poškozených subjektů, zda jim bylo známo, že se společnost ČeStro nachází v problematické ekonomické situaci, v kladném případě pak okolnosti, za nichž i přesto byly realizovány dodávky zboží či služeb, když teprve v daných souvislostech bude možno vyhodnotit, zda ze strany obžalovaného vůči nim došlo k úmyslnému vyvolání omylu či nikoliv. V souvislosti s výše uvedeným tedy odvolací soud upozornil soud prvního stupně na určité skutečnosti, které zůstaly v jeho rozhodnutí upozaděny. To ostatně připustil i Krajský soud v Ostravě v rámci odůvodnění svého odsuzujícího rozsudku ze dne 8. 2. 2016 sp. zn. 48 T 7/2012, neboť konstatoval (str. 53), že se v novém řízení plně ztotožnil s postojem odvolacího soudu vyjádřeným v jeho rozhodnutí souvisejícím s vyhodnocením otázky viny obviněného Z. B.

Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný Z. B. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného Z. B. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. 3. 2017
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu