4 Tdo 2/2009
Datum rozhodnutí: 26.02.2009
Dotčené předpisy:




4 Tdo 2/2009

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. února 2009 dovolání obviněného J. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2008 sp. zn. 7 To 98/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 71/2004, a rozhodl t a k t o :

Dovolání J. P. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 5. 2005 sp. zn. 2 T 71/2004, (č.l. 797-802) byl obviněný J. P. uznán vinným

1)trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zákona,

2)trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona,

kterých se měl dopustit tím, že

1)dne 3. 4. 2002 v P., Z. jako předseda B. d. Z., proti vůli a souhlasu a bez soudního rozhodnutí o exekuci, nechal vystěhovat V. K., z bytu, který již 28. 3. 2002 přislíbil prostřednictvím realitní kanceláře M. R. s.r.o., F. Ř.,

2)jako předseda představenstva B. d. Z. v P., po předchozím uzavření smlouvy o poskytnutí služeb realitní kanceláře ze dne 28. 3. 2002 se spol. M. R. s.r.o., zastoupené Mgr. J. H. a příslibu nabytí práv a povinností k družstevnímu bytu v Z. ul., po V. K. ve prospěch F. Ř., převzal postupně v hotovosti od Mgr. H. dne 29. 3. 2002 částku 50.000,- Kč, dne 5. 4. 2002 částku 500.000,- Kč a dne 8. 4. 2002 částku 300.000,- Kč, na které vystavil potvrzení o příjmu B. d. Z., peníze do pokladny družstva nepředal a do účetnictví je nezanesl, čímž B. d. Z. se sídlem v P., Z. způsobil škodu ve výši 850.000,- Kč.

Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost uhradit B. d. Z., se sídlem P., Z., škodu ve výši 850.000,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání (č.l. 804-805), které bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne 18. 7. 2005.

Tímto odvoláním se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2005 Městský soud v Praze, který svým usnesením ze dne 29. 11. 2005 sp. zn. 7 To 483/2005 (č.l. 811 814) podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji znovu rozhodl.

Obvodní soud pro Prahu 8 poté rozsudkem ze dne 27. 2. 2006 sp. zn. 2 T 71/2004 (č.l. 827 832) podle § 226 písm. b) tr. řádu obviněného J. P. zprostil obžaloby pro skutky, který se měl dopustit tím, že

3)dne 3. 4. 2002 v P., Z. jako předseda B. d. Z., proti vůli a souhlasu a bez soudního rozhodnutí o exekuci, nechal vystěhovat V. K., z bytu, který již 28. 3. 2002 přislíbil prostřednictvím realitní kanceláře M. R. s.r.o., F. Ř.,

4)jako předseda představenstva B. d. Z. v P., po předchozím uzavření smlouvy o poskytnutí služeb realitní kanceláře ze dne 28. 3. 2002 se spol. M. R. s.r.o., zastoupené Mgr. J. H. a příslibu nabytí práv a povinností k družstevnímu bytu v Z. ul., po V. K. ve prospěch F. Ř., převzal postupně v hotovosti od Mgr. H. dne 29. 3. 2002 částku 50.000,- Kč, dne 5. 4. 2002 částku 500.000,- Kč a dne 8. 4. 2002 částku 300.000,- Kč, na které vystavil potvrzení o příjmu B. d. Z., peníze do pokladny družstva nepředal a do účetnictví je nezanesl, čímž B. d. Z. se sídlem v P., Z. způsobil škodu ve výši 850.000,- Kč.

s tím, že tyto skutky nejsou trestným činem.

Podle § 229 odst. 3 tr. řádu bylo poškozené družstvo BD Z., se sídlem P., Z., odkázáno se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podala Obvodní státní zástupkyně pro Prahu 8 dne 2. 5. 2006 odvolání (č.l. 835), odůvodněné podáním náměstka Obvodní státní zástupkyně pro Prahu 8 ze dne 23. 5. 2006 (č.l. 836 838).

Toto odvolání projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 6. 2006 Městský soud v Praze, který usnesením ze dne 23. 6. 2006 sp. zn. 7 To 312/2006, (č.l. 842 846) podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. řádu zrušil napadený rozsudek pouze ve zprošťujícím výroku ohledně trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, uvedeného pod bodem 2) obžaloby a dále ve výroku, kterým bylo podle § 229 odst. 3 tr. řádu poškozené družstvo BD Z., se sídlem P., Z. odkázáno s nárokem na náhradu škody na řízení ve věch občanskoprávních, a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.

Obvodní soud pro Prahu 8 poté rozsudkem ze dne 20. 10. 2006 sp. zn. 2 T 71/2004 (č.l. 870 873) uznal obviněného J. P. vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona, kterého se měl dopustit tím, že jako předseda představenstva B. d. Z. v P., po předchozím uzavření smlouvy o poskytnutí služeb realitní kanceláře ze dne 28. 3. 2002 se spol. M. R. s.r.o., zastoupené Mgr. J. H. a příslibu nabytí práv a povinností k družstevnímu bytu v Z., po V. K. ve prospěch F. Ř., převzal v hotovosti od F. Ř., v přítomnosti Mgr. H. dne 29. 3. 2002 částku 50.000,- Kč a poté postupně prostřednictvím Mgr. H. dne 5. 4. 2002 částku 500.000,- Kč a dne 8. 4. 2002 částku 300.000,- Kč, na které vystavil potvrzení o příjmu B. d. Z., přičemž vybranou hotovost nepředal do pokladny družstva, nezanesl ji do účetnictví, řádně ji nevyúčtoval a nedoložil její užití v souvislosti s výkonem své funkce a užil ji k jinému účelu, čímž B. d. Z. se sídlem v P., Z. způsobil škodu ve výši 850.000,- Kč.

Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle § 248 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost uhradit B. d. Z., se sídlem P., Z., škodu ve výši 850.000,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. P. odvolání, které bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne 22. 1. 2007 (č.l. 876 877).

Městský soud v Praze z podnětu tohoto odvolání zrušil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), c), f) tr. řádu a věc vrátil soudu prvního stupně, aby o ní znovu jednal. Toto usnesení učinil ve veřejném zasedání dne 29. 3. 2007 sp. zn. 7 To 100/2007.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 8. 2007 sp. zn. 2 T 71/2004, byl poté obviněný J. P. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona, za který byl podle § 248 odst. 3 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Výkon tohoto trestu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu mu byla stanovena povinnost uhradit B. d. Z., se sídlem P., Z. škodu ve výši 755.829,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu bylo poškozené B. d. Z., se sídlem P., Z., odkázáno se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný jako předseda představenstva B. d. Z., v P., po předchozím uzavření smlouvy o poskytnutí služeb realitní kanceláře ze dne 28. 3. 2002 se spol. M. R. s.r.o., zastoupené Mgr. J. H. a příslibu nabytí práv a povinností k družstevnímu bytu v Z. ul., po V. K. ve prospěch F. Ř., převzal v hotovosti od F. Ř., v přítomnosti Mgr. H. dne 29. 3. 2002 částku 50.000,- Kč a poté postupně prostřednictvím Mgr. H. dne 5. 4. 2002 částku 500.000,- Kč a dne 8. 4. 2002 částku 300.000,- Kč, na které vystavil potvrzení o příjmu B. d. Z., přičemž z této částky zaplatil na nákladech spojených s nařízením výkonu rozhodnutí poté, co bylo ve věci rozhodnuto Obvodním soudem pro Prahu 8 dne 29. 6. 1994 pod sp. zn. 11 C 242/93, celkem 20.000,- Kč, když za zajištění ubytovny na P. uhradil částku 7.000,- Kč a za stěhování částku 13.000,- Kč a dále uhradil dlužné nájemné ve výši 74.171,- Kč, přičemž vybranou hotovost nepředal do pokladny družstva, nezanesl ji do účetnictví, řádně ji nevyúčtoval a nedoložil její užití v souvislosti s výkonem své funkce a užil ji k jinému účelu, čímž B. d. Z., se sídlem v P., Z. způsobil škodu ve výši 755.829,- Kč.

Proti rozsudku podali odvolání jak obviněný, tak poškozené B. d. Z. Oběma odvoláními se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2008 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením ze dne 16. 4. 2008 sp. zn. 7 To 98/2008, obě odvolání podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s označeným rozsudkem soudu prvého stupně ze dne 27. 8. 2007 dovolání. Napadá v něm rozhodnutí soudů obou stupňů v celém rozsahu s odkazem na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když tvrdí, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že oba soudy rozhodly na základě nesprávné hmotně právní úvahy o povaze způsobené škody. K tomu uvádí, že finanční prostředky, které jako předseda družstva, proti kvitanci vystavené jménem družstva, převzal, byly prostředky, určené ke zřetelnému cíli, totiž k vystěhování V. K. do bytu opatřeného za tyto finanční prostředky, k náhradě škod způsobených V. K. družstvu neplacením nájmu a k náhradě dalších, při řešení případu vzniklých nákladů, tj. dopravy, skladného apod., s tím, že s poskytovatelem těchto finančních prostředků bude posléze uzavřena nájemní smlouva k uvolněnému bytu.

Dle názoru dovolatele pokud oba soudy dovozují, že se jednalo o příjem družstva jím zpronevěřený, a mají to za vzniklou škodu, pak pomíjejí otázku, jaký právní důvod by musel takový příjem družstva provázet, aby mohl být obviněným následně zpronevěřen. Dovolatel tvrdí, že se nejednalo o prodej bytu a tedy o umenšení majetku družstva bez odpovídajícího finančního protiplnění, nejednalo se ani o závazek F. Ř. k dalšímu vkladu do družstva, neboť stanovy družstva to neumožňují, a nejednalo se ani o dar družstvu. Družstvo tedy na tyto finanční prostředky nemělo nárok, nemělo-li se jednat o neoprávněný majetkový prospěch. Pokud tedy dovolatel tyto prostředky posléze nevyúčtoval a jestliže z toho soudy dovozují vznik škody, pak se jednalo toliko o škodu účetní, nikoli však skutečnou. Dle názoru dovolatele se tedy jednalo sice o vznik újmy v důsledku jeho jednání, nikoli však o vznik škody z hlediska hmotně právního, neboť o finanční majetek družstva se jednalo pouze účetně a zkrácen byl pouze možný příjem.

Dovolatel tedy spatřuje pochybení soudů obou stupňů ve skutečnosti, že svá hmotně právní rozhodnutí opírají o chybné posouzení podstatné náležitosti skutkové podstaty žalovaného trestného činu, a to vzniku a existence škody ve smyslu hmotného práva trestního.



V petitu svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a věc vrátil (zřejmě tomuto soudu) k novému projednání.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru ze skutkových zjištění plyne právní závěr, že bytové družstvo zastoupené obviněným převzalo od F. Ř. finanční částku, a to za současného sjednání účelu předání a dalších kroků (úhrada nákladů spojených s dosavadním užíváním bytu předchozí nájemkyní, její vystěhování, následné předání bytu F. Ř. a podání přihlášky za člena družstva), což je třeba posoudit jako uzavření smlouvy, jež vytvořila právní rámec vzniklého vztahu a současně s tím i nabývací titul družstva k penězům. Dle názoru státního zástupce se tak majetek družstva úkony realizovanými obviněným zvětšil o 850.000,- Kč, přičemž není důvod považovat tento příjem za příjem neoprávněný.

V důsledku toho tedy vznikla bytovému družstvu reálná škoda spočívající ve zmenšení jeho majetku, když obviněný užil svěřené prostředky ve výši 755.829,- Kč neoprávněně, což je nutno kvalifikovat ve smyslu § 248 odst. 3 písm. c) tr. zákona.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství považuje podané dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhuje, aby bylo Nejvyšším soudem odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Souhlasí, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Dovolání bylo podle § 265d odst. 2 tr. řádu podáno prostřednictvím obhájce, ve lhůtě podle § 265e tr. řádu a splňuje náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. řádu.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že s výše uvedeným dovolacím důvodem je podané dovolání v souladu, neboť dovolatel s odkazem na tento dovolací důvod namítá nesprávné hmotně právní posouzení vzniku škody jako jednoho ze znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, za který byl odsouzen.

Na základě věcného posouzení námitek dovolatele dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné.

Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný vznáší obdobnou námitku, jakou uplatnil již ve své předchozí obhajobě, spočívající v tom, že újmu, kterou svým jednáním způsobil, nelze považovat za skutečnou škodu vzniklou bytovému družstvu a v důsledku toho že tedy jeho jednání nemůže být kvalifikováno jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona.

Tato námitka však s ohledem na učiněná skutková zjištění, která v řízení o dovolání nelze revidovat a jsou pro dovolací soud závazná, nemůže obstát.

Nelze zpochybnit především skutečnost, že obviněný převzal předmětnou finanční částku jako předseda představenstva bytového družstva a jeho jménem. Jestliže si obviněný tuto částku ponechal ve vlastní dispozici s tím, že zčásti ji použil ke sjednanému účelu, nelze mít pochyb o tom, že se jednalo o věc svěřenou, neboť mu tato částka byla odevzdána do faktické moci (do držení) s tím, aby s ní nakládal určitým způsobem.

Stejně tak nelze zpochybnit skutečnost, že obviněný si předmětnou finanční částku přisvojil v tom smyslu, že s ní nakládal v rozporu s účelem, ke kterému mu byla svěřena, a to v rozsahu, který byl soudem dle jeho skutkových zjištění vyčíslen jako vzniklá škoda.

Argument obviněného, že částka označená pravomocným rozsudkem jako vzniklá škoda, takovou škodou být nemůže, neboť netvořila majetek družstva, jednak neodpovídá skutečnosti, jednak není pro posouzení naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry relevantní. Skutková podstata trestného činu zpronevěry totiž nevyžaduje, aby osoba (fyzická či právnická), která pachateli věc svěřila, byla jejím vlastníkem. I kdyby tedy byl akceptován názor obviněného, že se o majetek družstva nemohlo jednat, neboť k vlastnictví předmětné částky družstvo nemělo právní titul, nemělo by to z hlediska vyvození jeho trestní odpovědnosti za trestný čin, pro nějž byl uznán vinným, zásadního významu.

S výše uvedeným názorem obviněného však souhlasit nelze, neboť částka, kterou jménem družstva (a v jeho zájmu) obviněný převzal, se zcela nepochybně majetkem družstva stala, přičemž se nemohlo jednat o neoprávněné obohacení (neoprávněný majetkový prospěch), neboť základem pro toto převzetí byl smluvní vztah jak s F. Ř., tak se společností M. R., s.r.o.

Tvrzení dovolatele, že nešlo o příjem družstva, neboť se nejednalo o prodej bytu ani o dar družstvu, rovněž nemůže obstát. Ani platné stanovy družstva totiž nevylučují tzv. ostatní příjmy družstva a již vůbec neomezují příjmy družstva pouze na tyto zdroje uváděné dovolatelem. I když se tedy nejednalo o zvětšení majetku družstva z těchto zdrojů, které dovolatel uvádí, jako by šlo o zdroje jedině možné, přesto je nesporné, že celá finanční částka převzatá obviněným se příjmem družstva stala, a to v okamžiku jejího převzetí obviněným. Nelze tedy přiznat právní relevanci tvrzení obviněného, že se o finanční majetek družstva jednalo pouze účetně a že zkrácen byl pouze možný příjem družstva.

S ohledem na tyto skutečnosti je námitka dovolatele, že se nejednalo o vznik skutečné škody jako znaku skutkové podstaty přisouzeného trestného činu, zjevně neopodstatněná.

Soudy obou stupňů se rovněž správně vypořádaly i s rozsahem (výší) způsobené škody, když jako vzniklou škodu neoznačily celkovou částku 850.000,- Kč, ale částku ve výši 755.829,- Kč, což také ve svých rozhodnutích řádně odůvodnily. Nejvyšší soud se ztotožňuje s tím, že výše škody byla upravena s ohledem na náklady, které obviněný ze svěřené částky vynaložil na zajištění ubytování V. K. a F. Ř., i když se přiklání k názoru Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 7 To 483/2005, uvedeným na č.l. 813, že totiž vzhledem ke skutkovým okolnostem nebylo žádného důvodu, aby obviněný přistoupil ve vztahu k V. K. k řešení, které samo o sobě ve své podstatě zakládá trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 ( popřípadě podle § 255a) tr. zákona. Pro tento trestný čin mu ovšem nebylo sděleno obvinění a z hlediska podaného dovolání není tato věc podstatná.

Škodě ve zjištěné výši také odpovídá právní kvalifikace jednání obviněného jako trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona, neboť se s ohledem na ustanovení § 89 odst. 11 tr. zákona jedná o škodu přesahující částku 500.000,- Kč, a tedy o škodu značnou.

Uvedené právní kvalifikaci rovněž odpovídá uložený trest.

Nejvyšší soud uzavřel, že napadené rozhodnutí nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani jiném nesprávném hmotně právním posouzení a podané dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že jak výše uvedeno - Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. P. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 26. února 2009

Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše N o v o t n á