4 Tdo 180/2017
Datum rozhodnutí: 28.02.2017
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.



4 Tdo 180/2017-19

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2017 o dovolání obviněného J. B. , proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně, ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 6 To 319/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 71/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 2. 8. 2016, sp. zn. 2 T 71/2016, byl obviněný J. B. uznán vinným jednak pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (bod 3. rozsudku) a jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto přečiny a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. 1 T 85/2016, který nabyl právní moci téhož dne, byl podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. 1 T 85/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o náhradě škody.

Po vyhlášení tohoto rozsudku obviněný do protokolu o hlavním líčení výslovně uvedl, že se vzdává práva na odvolání, a to i za osoby ze zákona oprávněné. Práva na odvolání se po vyhlášení rozsudku do protokolu o hlavním líčení vzdal i státní zástupce.

Obviněný přesto proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání, které Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 6 To 319/2016, podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl, neboť bylo podáno osobou, která se ho výslovně vzdala.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně, ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 6 To 319/2016, podal následně obviněný J. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl nesprávnost uloženého souhrnného trestu, přičemž vyjádřil názor, že jeho trestná činnost je v souběhu rovněž s dalším odsouzením. Dále namítl nesprávnost určení výše škody ve smyslu § 137 tr. zákoníku, když dle jeho názoru jím způsobená škoda byla ve skutečnosti nižší. Z toho důvodu se domáhá právního posouzení podle § 205 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil též rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 2. 8. 2016, sp. zn. 2 T 71/2016 a aby věc vrátil k novému projednáni a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že z dostupného spisového materiálu vyplývá, že obviněný se po vyhlášení rozsudku soudu prvého stupně výslovně vzdal práva na podání odvolání, a to i za osoby oprávněné podat odvolání v jeho prospěch, stejně tak se práva na podání odvolání vzdal již po vyhlášení rozsudku soudu prvého stupně i státní zástupce. Třebaže následně odvolání proti tomuto rozsudku obviněný podal, za nastalé procesní situace již nebyl odvolací krajský soud oprávněn (tím méně povinen) přezkoumávat správnost rozsudku soudu prvého stupně. Dle názoru státního zástupce jde o situaci analogickou té, jíž řešil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 1135/2003. Tento závěr lze vztáhnout i na nyní projednávanou věc, neboť i v případě obviněného J. B. neměl odvolací soud možnost přezkoumávat rozsudek soudu prvého stupně.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud byl nejdříve povinen zkoumat, zda je vůbec v posuzované věci přípustné dovolání a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Po přezkoumání dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Kroměříži vedeného pod sp. zn. 2 T 71/2016 vyplývá, že obviněný se výslovně vzdal odvolání bezprostředně po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, a to i pro osoby ze zákona oprávněné (viz č. l. 246 tr. spisu). Práva na odvolání se vzdal rovněž státní zástupce a nepodali ho v zákonné lhůtě ani poškození. Ze spisu je dále zřejmé, že obviněný odvolání následně proti rozhodnutí soudu prvního stupně přesto podal (viz č. l. 255 a násl. tr. spisu). Soud druhého stupně odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl, neboť bylo podáno osobou, která se ho výslovně vzdala, aniž by napadené rozhodnutí podle § 254 odst. 1 věcně přezkoumával.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterému lze vytýkat vady taxativně uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Existence takovéto vady je ale podmíněna tím, že soud druhého stupně svým postupem pochybil některým ze způsobů tam uvedených. Dovolání je tedy přípustné, jestliže soudu druhého stupně lze vytýkat, že buď sám při rozhodování o odvolání způsobil vadu zakládající některý z důvodu dovolání, anebo že takovou vadu, kterou způsobil již soud prvního stupně, v opravném řízení neodstranil, ač tak měl a mohl učinit.

Podle § 254 odst. 1 tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání. Z podnětu odvolání přezkoumává soud druhého stupně zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad.

Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, obviněný může svým dovoláním napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn a povinen přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a který neměl povinnost přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz rozhodnutí pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Zásadně tedy platí, že pokud soud druhého stupně některé výroky rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumal ani nebyl povinen (neboť ze strany obviněného a státního zástupce odvolání nemohlo být podáno a jiné odvolání podáno nebylo), není přípustné napadat tyto výroky dovoláním.

Pokud tedy s ohledem na výše uvedené podal obviněný J. B. dovolání proti výroku o vině i výroku o trestu a odvolací soud tyto výroky nepřezkoumal ani nebyl povinen přezkoumat, pak je zřejmé, že odvolací soud o tomto výroku nerozhodoval. Takové dovolání je nepřípustné, neboť směřuje proti výroku, který nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu. Dovoláním je tedy ve skutečnosti napadáno nikoli rozhodnutí soudu druhého stupně, ale rozhodnutí soudu prvního stupně.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že pokud obviněný J. B. podal své dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, které meritorně nepřezkoumával a ani nebyl povinen přezkoumávat odvolací soud, nelze považovat jeho dovolání za přípustné. Proto bylo podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného jako nepřípustné odmítnuto, přičemž vzhledem k tomuto závěru Nejvyšší soud dále nezjišťoval, zda je v podaném dovolání řádně uplatněn některý dovolací důvod, případně jestli námitky obviněného je vůbec možné podřadit pod určitý zákonem stanovený dovolací důvod.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 2. 2017

JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu