4 Tdo 18/2017
Datum rozhodnutí: 28.02.2017
Dotčené předpisy: § 265k odst. 1, 2 tr. ř., § 265l odst. 1 tr. ř., § 265l odst. 4 tr. ř.



4 Tdo 18/2017-23

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2017 o dovolání obviněného J. J. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2016 sp. zn. 6 To 280/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 1 T 4/2016, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2016 sp. zn. 6 To 280/2016, jakož i vadné řízení, které mu předcházelo. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Podle § 265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný J. J. bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř.

Odůvodnění:

Obviněný J. J. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 4. 2016 sp. zn. 1 T 4/2016 uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil jednáním uvedeným v bodech 1) a 2) tohoto rozsudku, přičemž mu za to byl podle téhož ustanovení tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Home Credit, a. s., IČ: 26978636, se sídlem v Brně, Nové Sady 996/25, škodu ve výši 33.360 Kč. V souladu s § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odvolání obviněného, které proti tomuto rozsudku podal, Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 7. 2016 sp. zn. 6 To 280/2016 podle § 256 tr. ř. zamítl.

Uvedené usnesení odvolacího soudu obviněný napadl prostřednictvím svého obhájce dovoláním s odkazem na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c), d), g) a l ) tr. ř.

Obviněný má především za to, že odvolací soud po zahájení veřejného zasedání bezdůvodně zrušil ustanovení obhájce Mgr. Ing. Davida Černého, který mu byl ustanoven nalézacím soudem pro odůvodnění odvolání a odvolací řízení. Z postupu odvolacího soudu není zřejmé, z jakého důvodu tak učinil a na základě jakého ustanovení trestního řádu. Ustanovení obhájce lze zrušit při pominutí důvodů pro přiznání nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu podle § 33 odst. 4 tr. ř. či při pominutí důvodů nutné obhajoby podle § 39 odst. 1 tr. ř., ale tyto varianty v případě obviněného nenastaly. Obhájce obviněného nebyl o konání veřejného zasedání vyrozuměn, ačkoli byl stále jeho obhájcem, o zrušení ustanovení se dozvěděl až z odůvodnění usnesení napadeného dovoláním. Samotné opatření soudu o zrušení ustanovení obhájce tomuto nebylo dosud doručeno, stejně tak obviněnému. Obviněný před konáním veřejného zasedání doručil svému obhájci lékařskou zprávu ze dne 4. 7. 2016 o zjištěných psychických onemocněních obviněného a závažných výpadcích paměti spojených s předáním do psychiatrické péče MUDr. J. B., kterou chtěl obhájce obviněného předložit soudu u veřejného zasedání za účelem přezkoumání příčetnosti obviněného v době spáchání skutku a možného přerušení trestního stíhání z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. Odvolací soud nevyrozuměním obhájce zbavil obviněného možnosti předložit tuto lékařskou zprávu, když obviněný oprávněně spoléhal na to, že jej bude při veřejném zasedání obhajovat, a ve svém důsledku jej zbavil práva na obhajobu, protože jednal a rozhodoval v nepřítomnosti obviněného a bez jeho vědomí i v nepřítomnosti jeho obhájce, aniž by mu poskytl v souvislosti se zrušením ustanovení obhájce možnost zvolit si obhájce jiného. Obviněnému tak byla zároveň odňata možnost informovat soud o svém nepříznivém zdravotním stavu. Odvolací soud se nezabýval ani tím, zda je obviněný schopen se veřejného zasedání účastnit.

V dané věci podle dovolatele též nebyly dány podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného podle § 202 odst. 2 tr. ř., neboť se výpovědi obviněného přečtené v hlavním líčení podle § 207 odst. 2 tr. ř. zásadním způsobem lišily. Nalézací soud proto měl zajistit účast obviněného v hlavním líčení k objasnění těchto rozporů v řízení před soudem, bez čehož nemohl o věci spolehlivě rozhodnout.

Pokud jde o poškozenou společnost Home Credit a. s., tak ta před uzavřením smlouvy s obviněným neověřila jím udávané informace o jeho výdělkových poměrech, tedy nejednala s potřebnou mírou opatrnosti a obezřetnosti, kterou lze při poskytování úvěru neznámé osobě u podnikatelské činnosti spravedlivě a důvodně předpokládat. Poškozená jako jeden z leaderů na trhu spotřebitelských úvěrů s bohatými zkušenostmi se snahou třetích osob o podvodné vylákání finančních prostředků na základě poskytnutí nepravdivých údajů o finanční situaci zájemce o úvěr si počínala hrubě nedbale. Pokud by postupovala obezřetně a žádala o doložení informací o výdělkových poměrech obviněného, mohla vzniku škody snadno zabránit. V případě jejich nedoložení by neměla úvěr vůbec poskytnout. V posuzovaném případu měla být aplikována zásada subsidiarity trestní represe v souladu s § 12 odst. 2 tr. zákoníku, jelikož trestní postih uplatněný proti jednomu z účastníků soukromoprávního vztahu nemůže nahrazovat nezbytnou míru opatrnosti druhého účastníka při ochraně jeho soukromých práv a nahrazovat instituty jiných právních odvětví, které jsou určeny k jejich ochraně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2013 sp. zn. 11 Tdo 1121/2012 a ze dne 25. 5. 2010 sp. zn. 7 Tdo 486/2010). Obviněný odmítá jako zavádějící argumentaci odvolacího soudu spočívající v tom, že citované rozhodnutí dopadá na zcela odlišný případ, kdy iniciativa měla být na straně banky, zatímco v případě obviněného byla aktivita na jeho straně, tedy projevil prvotní zájem na poskytnutí úvěru. Tato okolnost však nebyla pro posouzení věci Nejvyšším soudem podstatná, naopak rozhodující bylo, do jaké míry postupovala banka obezřetně při hodnocení možných rizik spojených s poskytnutím úvěru.

Obviněný proto v závěru navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2016 sp. zn. 6 To 280/2016 zrušil a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se po seznámení s obsahem dovolání obviněného v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. rozhodla k němu věcně nevyjadřovat. Vyslovila však souhlas, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2016 sp. zn. 6 To 280/2016 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal podle § 265d odst. 2 tr. ř. prostřednictvím obhájce, ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. Zde je třeba uvést, že podání uplatněné prostřednictvím Mgr. Ing. Černého, jenž byl obviněnému samosoudkyní obvodního soudu ustanoven za obhájce pro odvolací řízení, označené jako dovolání, bylo Nejvyšším soudem akceptováno, ačkoli ustanovení tohoto obhájce bylo zrušeno na počátku veřejného zasedání konaném u odvolacího soudu. Vzhledem k podstatnému procesnímu pochybení odvolacího soudu souvisejícím s právem obviněného na obhajobu (viz odůvodnění níže) byl ale učiněn závěr, že obhajoba obviněného ze strany Mgr. Ing. Černého nadále trvá a jím postoupené dovolání je třeba posuzovat, jako řádně podané.
.
Pokud jde o dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , tak ten je naplněn tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) - g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) - k).

Obviněný uvedl, že odvolací soud rozhodl shora popsaným způsobem, ačkoli v řízení mu předcházejícím byly naplněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), d), g) tr. ř.

V prvé řadě je třeba prohlásit, že námitky obviněného uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je třeba označit za důvodné. Uvedený důvod dovolání spočívá v tom, že obviněný neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl.

Z předloženého spisu je patrné, že obviněnému byl po podání odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně samosoudkyní tohoto soudu na základě opatření ze dne 22. 6. 2016 sp. zn. 1 T 4/2016 ustanoven obhájce poté, co mu byla doručena výzva k odstranění vad odvolání. Obviněný se totiž dne 20. 6. 2016 dostavil k soudu prvního stupně a uvedl, že není schopen odvolání odůvodnit, neboť je ve velmi špatném psychickém stavu a požádal o bezplatnou obhajobu (úřední záznamy soudu, č. l. 134-135). Následně ustanovený obhájce Mgr. Ing. David Černý za účelem odůvodnění odvolání a obhajování v odvolacím řízení řádný opravný prostředek obviněného odůvodnil a k jeho projednání bylo odvolacím soudem na den 27. 7. 2016 nařízeno veřejné zasedání. O něm byl ovšem vyrozuměn toliko obviněný, státní zástupce a poškozená Home Credit a. s. (referát a doručenky na č. l. 144). Předseda senátu Městského soudu v Praze pak po zahájení veřejného zasedání, aniž o něm vyrozuměl obhájce Mgr. Ing. Černého, vyhlásil opatření podle § 39 odst. 1 tr. ř., jímž zrušil jeho ustanovení jako obhájce obviněného pro účely odvolacího řízení. Vzápětí vyhlásil usnesení ve smyslu § 202 odst. 2 tr. ř., že veřejné zasedání bude provedeno bez účasti obviněného J. J. V usnesení napadeném dovoláním odvolací soud svůj postup zdůvodnil pouze tím, že neshledal důvody povinné obhajoby obviněného v rámci odvolacího řízení. Po skončení veřejného zasedání dne 27. 7. 2016 v 14:10 byla odvolacímu soudu faxem doručena zpráva Psychiatrické nemocnice Bohnice, že omlouvá obviněného z veřejného zasedání, který jako den konání veřejného zasedání nesprávně uvedl den 29. 7. 2016, a bylo potvrzeno, že obviněný byl t. č. hospitalizován v uvedené nemocnici v Bohnicích (viz č. l. 164-5).

Z tohoto vyplývá, že odvolací soud, ačkoli neshledal důvody pro další trvání nutné obhajoby obviněného v odvolacím řízení nad rámec odůvodnění odvolání, byl povinen v souladu s ustanovením § 233 odst. 1 tr. ř. o konání veřejného zasedání dne 27. 7. 2016 vyrozumět též v té době stále ještě ustanoveného obhájce obviněného, neboť do tohoto dne jeho ustanovení obhájcem zrušeno nebylo. Pokud tak neučinil, nemohl konat veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, přestože ihned po zahájení veřejného zasedání ustanovení Mgr. Ing. Černého jako obhájce obviněného zrušil. Toto opatření ale nebylo známo obviněnému ani jeho obhájci. V důsledku takto zvoleného postupu došlo u obviněného k odnětí jeho nezadatelného práva se náležitě hájit, jelikož obviněný důvodně spoléhal na to, že jeho obhájce bude u projednání podaného odvolání přítomen. Tím spíše je tento závěr podporován konkrétní situací, kdy sám obviněný byl v uvedené době hospitalizován v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Konal-li odvolací soud veřejné zasedání bez přítomnosti obhájce obviněného, kterého o něm ani nevyrozuměl, a vyhlásil v něm meritorní rozhodnutí, jímž odvolání obviněného zamítl, porušil právo obviněného na obhajobu vyplývající z ustanovení § 2 odst. 13 tr. ř., jakož i z čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť neumožnil účast obhájce obviněného na jednání soudu a odňal obviněnému možnost náležitě se hájit v odvolacím řízení prostřednictvím svého obhájce. Tím bezpochyby došlo k diskvalifikaci konaného řízení před odvolacím soudem (včetně jeho věcného rozhodnutí) a zároveň i k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.

Další námitky obviněného podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. , týkající se porušení ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení jsou nedůvodné. Je tomu proto, že s ohledem na nemožnost doručit obviněnému předvolání k hlavnímu líčení na jím uváděné adresy pro účely doručování bylo hlavní líčení opakovaně odročováno. Soudu se nepodařilo zjistit aktuální pobyt obviněného a nebylo možno jej předvést ani jinak zajistit jeho účast u hlavního líčení. Byl proto na něj Obvodním soudem pro Prahu 3 vydán příkaz k zatčení dne 22. 3. 2016 sp. zn. 1 T 4/2016 (č. l. 107) a až ve vazebním zasedání konaném dne 7. 4. 2016 mu byla doručena obžaloba a předvolání k hlavnímu líčení na den 29. 4. 2016, během něhož potvrdil, že uvedené bere na vědomí a současně i to, že nedostaví-li se k hlavnímu líčení, může nalézací soud věc projednat a rozhodnout o ní i v jeho nepřítomnosti (protokol o vazebním zasedání konaném dne 7. 4. 2016, č. l. 114-115). To se pak následně i stalo, neboť obviněný se k hlavnímu líčení dne 29. 4. 2016 bez jakékoli omluvy nedostavil. Konání hlavního líčení bez přítomnosti obviněného nebránila ani žádná další překážka uvedená v ustanovení § 202 tr. ř., tedy bylo možno věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti, o stíhaném skutku byl vyslechnut (viz dále), bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání ve smyslu § 160 tr. ř. a dne 5. 12. 2015 byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (č. l. 16), čehož nevyužil. V rozhodné době nebyl ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody a úvěrový podvod podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku není trestným činem, za nějž by zákon stanovil trest odnětí svobody s horní hranicí převyšující pět let. Překážkou nebyla ani existence dvou rozporných výpovědí obviněného, neboť s tím se soud prvního stupně vypořádal v odůvodnění svého odsuzujícího rozsudku, když v kontextu ostatních důkazů logicky vysvětlil, proč uvěřil jeho první výpovědi, v níž se ke stíhanému jednání doznal (viz protokol o výslechu obviněného ze dne 5. 12. 2015 přečtený v hlavním líčení v souladu s § 207 odst. 2 tr. ř., č. l. 12-16).

Nejvyšší soud se s ohledem na existující procesní situaci nevyjádřil ke zbývajícím námitkám dovolatele ohledně tvrzeného nesprávného právního posouzení skutku, pro nějž byl odsouzen /dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. /. S ohledem na výše zmíněné procesní pochybení Městského soudu v Praze, které nepřipouští jiný postup, než zrušení usnesení napadeného dovoláním a nové projednání odvolání obviněného, tyto námitky bude obviněný mít možnost uplatnit v plné šíři před tímto soudem, který se jimi bude povinen zabývat a reagovat na ně při svém následujícím postupu i v rozhodnutí.

Z výše uvedeného je zřejmé, že předchozí řízení bylo zatíženo vadou naplňující dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., přičemž tato vada vznikla v řízení před soudem druhého stupně. Z tohoto důvodu je naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé variantě.

Protože na základě výše uvedených zjištění a závěrů Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal podané dovolání obviněného J. J. zčásti důvodným, zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2016 sp. zn. 6 To 280/2016, včetně vadného řízení , které bylo před tímto soudem konáno. Dále zrušil i všechna obsahově navazující rozhodnutí, jež v důsledku tohoto rozhodnutí pozbyla svého podkladu (§ 265k odst. 1, 2 tr. ř.). Nejvyšší soud pak přikázal Městskému soudu v Praze (§ 265 l odst. 1 tr. ř.), aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. To znamená, že opakovaně projedná a rozhodne o odvolání obviněného směřujícího proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 4. 2016 sp. zn. 1 T 4/2016 s tím, že o konání veřejného zasedání řádně vyrozumí obviněného i jeho dosud ustanoveného obhájce. Pokud by snad odvolací soud hodlal zrušit ustanovení obhájce obviněného, bude tak muset učinit způsobem, jímž neporuší právo obviněného na obhajobu, tedy musí mu případně umožnit včas si zvolit obhájce na plnou moc. V takovém případě též o tomto úkonu vyhotoví písemné opatření, které bude obviněnému a jeho obhájci včas doručeno. Odvolací soud se v novém řízení taktéž vypořádá s ostatními námitkami obviněného týkajícími se právního posouzení stíhaného skutku. Městský soud v Praze je ve smyslu ustanovení § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud a je povinen provést jím nařízené úkony.

S ohledem na zrušení napadeného usnesení soudu druhého stupně bylo třeba ve smyslu § 265 l odst. 4 tr. ř. rozhodnout o vazbě obviněného, neboť ten t. č. vykonává trest odnětí svobody uložený mu výše cit. rozhodnutími soudů nižších stupňů.

Z předloženého trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 1 T 4/2016 a opisu Rejstříku trestu obviněného J. J. je patrné, že obviněný disponuje bohatou trestní minulostí zahrnující 26 záznamů o dřívějších odsouzeních, kdy byl opakovaně odsuzován zejména pro majetkovou trestnou činnost (trestné činy krádeže) i přečiny porušování domovní svobody. V posledních desíti případech byl vždy trestán nepodmíněným trestem odnětí svobody se zařazením do věznice s ostrahou. Z výkonu posledního trestu byl propuštěn dne 30. 5. 2015 a tentýž den se měl dopustit skutku popsaného pod bodem 1) výroku o vině odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Jmenovaný tedy na ukládané tresty nereaguje způsobem, který by svědčil o jeho polepšení a současné vůli se další trestné činnosti vyvarovat. Nadto je osobou bez zaměstnání, příjmu a stálého bydliště. Je tak u něho dána reálná obava, že by si po propuštění na svobodu finanční prostředky opatřoval i nadále trestnou činností. Jelikož v důsledku uvedeného existuje u osoby obviněného důvodná obava z opakování zejména majetkové trestné činnosti, je tím u něho dán vazební důvod podle § 67 písm. c) tr. ř., a Nejvyšší soud proto rozhodl, že se obviněný bere do vazby.

Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání (výrok ad I.) není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (ustanovení § 265n tr. ř.).
Proti rozhodnutí o vazbě (výrok ad II.) není stížnost přípustná.

V Brně dne 28. 2. 2017
JUDr. František Hrabec předseda senátu