4 Tdo 1784/2016
Datum rozhodnutí: 17.01.2017
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



4 Tdo 1784/2016-20

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2017 dovolání obviněné K. F. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. 8 To 392/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 254/2015, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 1 T 254/2015, byla obviněná K. F. uznána vinnou dvojnásobným přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že
1)
dne 14. 12. 2012 uzavřela ve V. Smlouvu o revolvingovém úvěru na částku ve výši 70.000,- Kč se společností PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ: 61860069, kdy se zavázala uhradit 30 měsíčních splátek ve výši 5.304,- Kč, přičemž při sjednání úvěru zamlčela informace o své špatné finanční situaci spočívající v existenci splatných závazků vůči dalším věřitelům, zejména vůči společnostem GE Money Bank, a.s., Citibank Europe plc, ESSOX s.r.o., CETELEM ČR, a.s., a UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., kdy její měsíční splátky na úhradu těchto úvěrů dosahovaly celkové výše nejméně 36.763,- Kč, čímž neuvedla důležité okolnosti pro posouzení její schopnosti poskytnutý úvěr splácet, kdy tímto jednáním způsobila společnosti PROFI CREDIT Czech, a.s., přímou škodu ve výši 70.000,- Kč,

2)
dne 31. 1. 2014 uzavřela ve V. Smlouvu o úvěru na částku ve výši 400.000 Kč se společností VITACREDIT s.r.o., IČ: 28614488, kdy se zavázala uhradit 84 měsíčních splátek ve výši 10.762,- Kč, přičemž při sjednání úvěru zamlčela informace o své špatné finanční situaci spočívající v existenci splatných závazků vůči dalším věřitelům, zejména vůči společnostem GE Money Bank, a.s., Citibank Europe plc, ESSOX s.r.o., CETELEM ČR, a.s., UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., HELP Financial s.r.o. a JET Money s.r.o., kdy její měsíční splátky na úhradu těchto úvěrů dosahovaly celkové výše nejméně 49.657,- Kč, čímž neuvedla důležité okolnosti pro posouzení její schopnosti poskytnutý úvěr splácet, kdy tímto jednáním způsobila společnosti VITACREDIT s.r.o., přímou škodu ve výši 400.000,- Kč,

- dne 26. 3. 2014 uzavřela ve V. Smlouvu o úvěru na částku ve výši 15.000 Kč se společností HELP Financial s.r.o., IČ: 26440334, kdy se zavázala uhradit 56 týdenních splátek ve výši 465,- Kč, přičemž při sjednání úvěru zamlčela informace o své špatné finanční situaci spočívající v existenci splatných závazků vůči dalším věřitelům, zejména vůči společnostem GE Money Bank, a.s., Citibank Europe plc, ESSOX s.r.o., CETELEM ČR, a.s., UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., a JET Money s.r.o., kdy její měsíční splátky na úhradu těchto úvěrů dosahovaly celkové výše nejméně 60.419,- Kč, čímž neuvedla důležité okolnosti pro posouzení její schopnosti poskytnutý úvěr splácet, kdy tímto jednáním způsobila společnosti HELP Financial s.r.o., přímou škodu ve výši 15.000,- Kč,

- dne 15. 7. 2014 uzavřela ve V. Smlouvu o úvěru na částku ve výši 20.000 Kč se společností HELP Financial s.r.o., IČ: 26440334, kdy se zavázala uhradit 56 týdenních splátek ve výši 620,- Kč, přičemž při sjednání úvěru zamlčela informace o své špatné finanční situaci spočívající v existenci splatných závazků vůči dalším věřitelům, zejména vůči společnostem GE Money Bank, a.s., Citibank Europe plc, ESSOX s.r.o., CETELEM ČR, a.s., UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., JET Money s.r.o., DOOR FINANCIAL a.s., Provident Financial s.r.o. a TOMMY STACHI s.r.o., kdy její měsíční splátky na úhradu těchto úvěrů dosahovaly celkové výše nejméně 70.485,- Kč, čímž neuvedla důležité okolnosti pro posouzení její schopnosti poskytnutý úvěr splácet, kdy tímto jednáním způsobila společnosti HELP Financial s.r.o., přímou škodu ve výši 20.000,- Kč,

- dne 30. 7. 2014 uzavřela ve V. Smlouvu o úvěru na částku ve výši 30.000 Kč se společností JET Money s.r.o., IČ: 25858246, kdy se zavázala uhradit 13 měsíčních splátek ve výši 3.250,- Kč, přičemž při sjednání úvěru zamlčela informace o své špatné finanční situaci spočívající v existenci splatných závazků vůči dalším věřitelům, zejména vůči společnostem GE Money Bank, a.s., Citibank Europe plc, ESSOX s.r.o., CETELEM ČR, a.s., UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., HELP Financial s.r.o., DOOR FINANCIAL a.s., Provident Financial s.r.o. a TOMMY STACHI s.r.o., kdy její měsíční splátky na úhradu těchto úvěrů dosahovaly celkové výše nejméně 75.661,- Kč, čímž neuvedla důležité okolnosti pro posouzení její schopnosti poskytnutý úvěr splácet, kdy tímto jednáním způsobila společnosti JET Money s.r.o., přímou škodu ve výši 30.000,- Kč,

- dne 19. 9. 2014 uzavřela ve V. Smlouvu o úvěru na částku ve výši 20.000 Kč se společností INVESTICE CZ, a.s., IČ: 26283760, kdy se zavázala uhradit 14 měsíčních splátek ve výši 2.500,- Kč, přičemž při sjednání úvěru zamlčela informace o své špatné finanční situaci spočívající v existenci splatných závazků vůči dalším věřitelům, zejména vůči společnostem GE Money Bank, a.s., Citibank Europe plc, ESSOX s.r.o., CETELEM ČR, a.s., UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., HELP Financial s.r.o., JET Money s.r.o., DOOR FINANCIAL a.s., Provident Financial s.r.o. a TOMMY STACHI s.r.o., kdy její měsíční splátky na úhradu těchto úvěrů dosahovaly celkové výše nejméně 71.971,- Kč, čímž neuvedla důležité okolnosti pro posouzení její schopnosti poskytnutý úvěr splácet, kdy tímto jednáním způsobila společnosti INVESTICE CZ, a.s., přímou škodu ve výši 20.000,- Kč,

kdy tímto svým jednáním způsobila celkovou přímou škodu ve výši 485.000 Kč, přičemž v důsledku své špatné finanční situace byla nucena podat na sebe dne 23. 10. 2014 u Krajského soudu v Brně návrh na povolení oddlužení s uvedením celkem 27 závazků s pohledávkami v celkové výši 2.238.625,- Kč.

Za to byla podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců (správná citace v trvání jednoho roku) a podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců (správná citace v trvání tří let). Současně jí byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradila způsobenou škodu. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byly poškozené společnosti VITACREDIT s. r. o., HELP Financial s. r. o., JET Money s. r. o. a INVESTICE CZ, a. s., se svými nároky na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 1 T 254/2015, podala obviněná odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. 8 To 392/2016, zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. 8 To 392/2016, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace namítla, že u trestného činu úvěrového podvodu je třeba rozlišovat mezi pachatelem, který poškozeným nehodlá vzniklou škodu uhradit a pachatelem, který se snaží škodu uhradit. Tento postoj pachatele pak dle jejího mínění musí být zohledněn při ukládání trestu a jeho výměry. Odvolací soud se zabýval námitkami obhajoby jen velmi povrchně, případně vůbec, čímž došlo k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces. Rozhodující soudy při rozhodování o trestu neakceptovaly existenci možnosti upustit od potrestání, nezohlednily polehčující okolnosti případu a nevzaly v úvahu ani spoluzavinění poškozených společností s tím, že kdyby tyto měly větší nároky na prověřování finančních poměrů žadatelů o úvěr, nemuselo by k příslušné trestné činnosti či k pokračování v ní vůbec dojít. Obviněná je proto přesvědčena, že uložený trest je třeba považovat za nedůvodně přísnou represi, neboť její nápravu lze dostatečně zajistit prostřednictvím institutu upuštění od potrestání. Dále poukázala na to, že soud uloženým trestem omezil její pracovní možnosti a rozsah jejího měsíčního výdělku, čímž snížil i možnosti poškozených domoci se od ní náhrady škody a v důsledku daného odsouzení se ve finanční nouzi ocitla také její rodina.

Z uvedených důvodů obviněná závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, příp. aby sám rozhodl ve věci rozsudkem podle § 265m odst. 1 tr. řádu.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 12. 12. 2016 sdělil, že se k dovolání obviněné nebude věcně vyjadřovat. Současně udělil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obviněná v dovolání deklarovala důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tak mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.

Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně zjistil, že námitky uváděné obviněnou v dovolání uplatnila již v rámci své obhajoby v předchozích stadiích trestního řízení a v nezměněné podobě byly vtěleny i do odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se již rozhodující soudy přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí.

Podstatou dovolání obviněné je tvrzení o údajné nepřiměřené přísnosti uloženého trestu, avšak takto formulovaná námitka je z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (i z hlediska dovolacích důvodů ostatních, byť neuplatněných) zcela irelevantní.

Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze totiž v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného či naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. řádu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jde-li o výrok o trestu, je možno považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest za pokračování v trestném činu, nikoli však problematika druhu a výše uloženého trestu. Opačný výklad by vedl k závěru o zřejmé nadbytečnosti zákonné úpravy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, protože pak by jakékoli pochybení při ukládání trestu, a tím spíše uložení trestu mimo zákonem vymezenou trestní sazbu nebo nepřípustného druhu trestu, bylo možné považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V posuzované trestní věci nebyl obviněné uložen nepřípustný druh trestu ani jí nebyl vyměřen trest mimo zákonnou trestní sazbu. Za dva ve skutkové větě specifikované sbíhající se přečiny úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku jí byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců. Jde o trest uložený v první třetině zákonné trestní sazby, která je v rozpětí od 1 do 5 let, podmíněně odložený na středně dlouhou zkušební dobu, který tak plně odpovídá zákonným hlediskům uvedeným v § 38 odst. 1, § 39 odst. 1, 3, i § 43 odst. 1 tr. zákoníku. Jak uvedly již nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, zejména výše škody dosahující výše téměř 500.000 Kč, opakovanost protiprávního jednání a pokračování v něm, vylučují možnost aplikace alternativních postupů, a to včetně upuštění od potrestání, kterého se obviněná domáhá. Obviněné tak nelze přisvědčit v názoru, že by uložený trest byl pro ni trestem nepřiměřeně přísným, naopak jde o trest plně konvenující všem zákonným hlediskům stanoveným § 38 odst. 1 a § 39 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku.

K této pasáži Nejvyšší soud pro úplnost poznamenává, že podle § 46 odst. 1 tr. zákoníku lze upustit mj. od potrestání pachatele, který spáchal přečin, svého jednání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě. V postoji obviněné k vlastní trestné činnosti obě výše uvedené zákonné podmínky zcela absentují, neboť obviněná nezaujala k vlastní trestné činnosti kritický postoj, když právní odpovědnost zcela přenáší na úvěrové společnosti a sama sebe vykresluje jako oběť nedůsledného plnění jim stanovených zákonných povinností. Snahu po nápravě nelze zaměňovat s povinností splnit vzniklý závazek, pokud tato povinnost vyplývá ze zákona, nadto obviněná již dopředu zpochybňuje, zda tak s ohledem na zřejmou změnu zaměstnání, budoucí výdělkové poměry, potřeby vlastní jakož i své rodiny, tak bude schopná činit.

Nejvyšší soud neshledal důvodnou námitku obviněné, že pokud by měly poškozené společnosti větší nároky na prověřování finančních poměrů žadatelů o úvěr, nemuselo by k příslušné trestné činnosti či k pokračování v ní vůbec dojít. Podle výsledků dokazování promítnutých do skutkových zjištění obviněná při sjednávání jednotlivých úvěrů vždy zamlčela informace o své tíživé finanční situaci (tj. existenci již splatných závazků a skutečnou výši měsíčních splátek předchozích úvěrů), a tudíž vůbec neuvedla důležité okolnosti pro posouzení její schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Pokud by naopak uvedla po pravdě informace o své finanční situaci, množství a výše svých dosavadních závazků a z toho se odvíjející schopnosti splácet nově vzniklé dluhy, předmětné úvěry by jí poskytnuty nebyly, jak potvrdili zástupci všech poškozených společností. Obviněná si této okolnosti byla dobře vědoma, a proto uvedla záměrně nepravdivé informace o podstatných údajích, na základě nichž se poskytovatel půjčky rozhoduje, zda ji žadateli skutečně poskytne či nikoli. Účelem zkreslení podstatných údajů byla její snaha půjčku získat, byť si byla dobře vědoma výše popsaných skutečností.

Podle konstantní soudní judikatury jde o podvodné jednání i v případě, jestliže poškozený je schopen prověřit si skutečný stav rozhodných okolností, avšak je ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací, takže si je v důsledku pachatelova jednání neověří buď vůbec, nebo tak neučiní včas (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1256/2003). Obviněná poskytla poškozeným společnostem nepravdivé informace o podstatných údajích, jimiž byly její špatná finanční situace, výše předchozích dluhů a výše dosahovaného výdělku, a takto postupovala, byť jí muselo být zřejmé, že vůbec nebude schopna předmětné úvěry splácet. Její jednání bylo tedy od počátku vedeno úmyslem získat peněžní prostředky formou úvěru za cenu uvedení nepravdivých a falešných údajů poskytovateli půjček, při vědomí, že naopak pravdivě uvedené údaje by uzavření úvěrové smlouvy bránily. O zcela nekritickém postoji obviněné k vlastní trestné činnosti svědčí i její přesvědčení, že jediným a výlučným viníkem ve věci jsou společnosti, které jí poskytly úvěr, aniž by byla schopná náhledu na škodlivost svého jednání, zejména když iniciativa k sjednávání smluv vzešla jednoznačně z její strany, požadované údaje podala falešně a nepravdivě, přičemž přehlíží, že úvěrové společnosti důvodně presumují korektnost žadatele a validitu jím poskytnutých údajů. Pokud obviněná apriorně přenáší povinnost verifikovat všechna udaná data na úvěrovou společnost, svědčí to o špatném pochopení jí citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu k dané problematice, z nichž tento závěr jako jediný nevyplývá.

Nejvyšší soud konstatuje, že dovolatelka se ve svém mimořádném opravném prostředku zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v něm neuvedla a současně také neodůvodnila jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, případně že by konstatovala, ale současně také odůvodnila jiné nesprávné hmotněprávní posouzení .

K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem , v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem .

Nejvyšší soud nenabyl pochyb o tom, že obviněná svým protiprávním zaviněným jednáním naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty dvojnásobného přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují její vinu, z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněné K. F. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. řádu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 17. 1. 2017


JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu