4 Tdo 170/2011
Datum rozhodnutí: 28.02.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.



4 Tdo 170/2011-18
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2011 o dovolání obviněného J. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 13 To 241/2010, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 6/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. 4. 2010, sp. zn. 1 T 6/2010, byl obviněný J. Š. uznán vinným
1) trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zákona,
2) trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona,

kterých se dopustil tím, že

1) v období od 17. 7. 2009 do 10. 8. 2009 v H. opakovaně vyhrožoval vulgárně a agresivně různými způsoby zabití své družce L. Š.,, kdy dne 17. 7. 2009 v OD G. v P. ji uchopil za ruku, vulgárně jí nadával s tím, že se bude soudit o dítě, které ona nedostane, syna chce on, jinak ji zabije, dne 5. 8. 2009 jí opětovně mnohokrát telefonicky vyhrožoval různými způsoby zabití, i tak, že do telefonu začal cvakat prázdnou zbraní s tím, že až se vrátí, tak pozná, jak cvaká zbraň s nábojem, dne 10. 8. 2009 jí vyhrožoval upálením, že udělá z jejich syna sirotka, přičemž poškozená měla důvodnou obavu o svůj život a zdraví vedoucí k tomu, že si najala pro svoji ochranu bezpečnostní agenturu a její obavy o život byly opodstatněny nálezem pistole, sekery a nože v ložnici a nálezem připraveného zapalovače, smotku novin a benzínu rovněž v domě v H., R.,
2) dne 10. 8. 2009 v dopoledních hodinách v ČSOB, a. s. pobočka H., na náměstí T.G.M., byť jako osoba oprávněná k výběru vybral z účtu patřícího firmě L. Š. se sídlem v H., R., bez vědomí a souhlasu majitelky účtu L. Š. celkovou částku 670.000,- Kč, peníze uschoval v místě svého bydliště v zadní místnosti garáže pod dřevotřískovou desku v igelitové tašce v plastovém obalu omotanou lepící páskou v úmyslu použít je pro vlastní potřebu, čímž způsobil poškozené L. Š. škodu ve výši 670.000,- Kč.

Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 248 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 ost. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.

Podle § 55 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to zajištěné sekery s dřevěným topůrkem a vzduchové pistole zn. Gunset černé barvy.

Včas podané odvolání obviněného Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, usnesením ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 13 To 241/2010, podle § 256 tr. řádu zamítl.

Ve lhůtě podle § 265e tr. řádu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 13 To 241/2010, dovolání, kterým napadl všechny výroky odvolacího soudu, a to s odkazem na zákonné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Ve vztahu ke skutkovému zjištění ad a) výroku o vině dovolatel namítl, že skutkový závěr soudu nebyl dostatečně podložen dosud provedenými důkazy, přičemž důkazy navrhované obhajobou označil soud prvního stupně za nadbytečné a pouze prodlužující a prodražující trestní řízení.

Dovolatel rovněž namítl, že výsledky dokazování nevedly k závěru o jeho úmyslu způsobit jinému těžkou újmu na zdraví nebo jinou těžkou újmu a současně že jeho vyhrožování mohlo vzbudit důvodnou obavu.

Ve vztahu ke skutkovému zjištění uvedeného ad 2) výroku o vině dovolatel rovněž konstatoval, že ani tento skutkový závěr není dostatečně podložen důkazy a nehodnotí skutkové okolnosti jednotlivě a zároveň v jejich vzájemné souvislosti. Soudům obou stupňů vytkl, že se nevypořádaly se skutečností, že ve smlouvě o zřízení účtu u peněžního ústavu byl platně uveden jako osoba oprávněná s penězi na účtu bez omezení disponovat, a to bez požadavku splnění dalších povinností, ať už by požadavky stanovil peněžní ústav sám, nebo oficiální majitelka peněžního účtu a firmy L. Š.

Soudy obou stupňů se dle názoru dovolatele nevypořádaly s námitkou obhajoby, že uvedené jednání nemůže naplňovat skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry, když peníze jím vybrané nebyly cizí věcí, která mu byla svěřena, tak jak to má na mysli ustanovení § 248 tr. zákona. L. Š. jako zřizovatelka peněžního účtu u banky zřídila obviněnému právo k neomezené dispozici s penězi jejich firmy a dlouhé roky neudělala nic pro to, aby obviněného v tomto právu jakkoli omezila, protože dobře věděla, že peníze i firma fakticky náležely i obviněnému a že oficiální majitelkou firmy byla ona sama výhradně z důvodů, které si spolu sjednali ústně. Obviněný nebyl povinen k výběru peněz ani žádat její souhlas ani ji o výběru informovat. K prokázání úmyslu obviněného použít peníze pro vlastní potřebu se soudy spokojily pouze s výpovědí L. Š., aniž by vzaly v úvahu skutkové okolnosti partnerského soužití a společného podnikání s obviněným.

Dovolatel rovněž namítl nedostatečný rozsah dokazování ve vztahu k věrohodnosti L. Š. s tím, že soud měl nechat posoudit její duševní stav a za tím účelem přibrat znalce, což však soud neučinil, ačkoli v řízení bylo dostatečně poukázáno na sklony L. Š. jednat a vypovídat účelově a zkreslovat podstatné skutečnosti.

Dovolatel má tedy za to, že dovoláním napadeným rozhodnutím, jakož i v řízeních, která mu předcházela, byl porušen zákon, zejména v ustanoveních § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu, bylo rozhodnuto na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, provedené důkazy nebyly zhodnoceny v souladu se zákonnými hledisky, nebyla řádně prověřena obhajoba obviněného a nebyly provedeny dostupné a obviněným navrhované důkazy za účelem správných a úplných skutkových závěrů. Jednáním obviněného nebyla naplněna skutková podstata trestného činu zpronevěry.

V petitu svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí nalézacímu soudu (přičemž ovšem nenavrhl zrušení rozhodnutí tohoto soudu).

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisovat by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice namítal rozpor mezi soudem zjištěným skutkovým stavem věci a užitou právní kvalifikací činů, avšak výhradně na podkladě zpochybnění hodnocení důkazů soudem, výtek nedostatečného rozsahu dokazování a s vytvořením vlastní konstrukce skutkového stavu. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.

V posuzovaném případě nejde ani o extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění nezbytných k posouzení naplnění znaků skutkové podstaty a subjektivní stránky činu a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud se rovněž zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněného.

Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.).

Dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody § 265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).

V posuzovaném případě je zjevné, že převážná část obsahu podaného dovolání není s použitým dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v souladu, neboť napadá téměř výhradně způsob a rozsah dokazování a hodnocení provedených důkazů v rámci skutkových zjištění soudu, jejich revize se dovolatel v rozporu s výše uvedeným právním rámcem dovolání domáhá.

Jedinou námitkou, kterou lze dle názoru Nejvyššího soudu jako námitku odpovídající zmíněnému dovolacímu důvodu akceptovat, je námitka obviněného, že peníze, které vybral z účtu, nelze považovat za cizí věc a že z tohoto důvodu neměl být skutek právně kvalifikován jako trestný čin zpronevěry.

Pokud by tato námitka hmotně právního charakteru nebyla v dovolání obsažena, muselo by být podané dovolání s ohledem na jeho zbývající obsah odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

K samotné výše zmíněné námitce Nejvyšší soud konstatuje, že se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou.

Trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

Skutečnosti, které dovolatel uvedl jako důvody, proč neměly být vybrané peníze považovány za cizí věc ve smyslu ustanovení § 248 tr. zákona tedy že měl přístup k účtu a neomezené dispoziční právo s penězi nelze považovat za relevantní. Tyto skutečnosti totiž pouze dokládají splnění jiného znaku skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, tedy že šlo o věc mu svěřenou. Svěřením věci touto formou sice dovolatel nepochybně nabyl práva k výběru peněz a dispozice s nimi, rozhodně však výběrem peněz z účtu nezískal tyto finanční prostředky do vlastnictví. To, že by finanční prostředky vybrané z účtu byly ve skutečnosti ve vlastnictví dovolatele a z tohoto důvodu by je nebylo možno považovat za věc cizí ve smyslu § 248 tr. zákona, nevyplývá ze žádných skutkových zjištění. Samotné právo dispozice s věcí pochopitelně nelze s právem vlastnickým ztotožňovat.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání v té části, v níž odpovídá zákonnému dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. Š. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 28. února 2011

Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná