4 Tdo 1630/2016
Datum rozhodnutí: 11.01.2017
Dotčené předpisy: § 140 odst. 1,2,3 písm. a), g) tr. zákoníku



4 Tdo 1630/2016-168

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2017 o dovolání obviněných J. B. , T. K. a Č. N. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 8 To 28/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 9/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. K. odmítá.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Č. N. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 34 T 9/2014, byl obviněný J. B. uznán vinným ze spáchání pokračujícího zločinu založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku [bod I. písm. a) až e) výroku rozsudku] a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku [bod IV. výroku rozsudku], obviněný T. K. byl uznán vinným ze spáchání pokračujícího zločinu založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku [bod III. písm. a), b) výroku rozsudku] a současně přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 2 tr. zákoníku [bod III. písm. b) výroku rozsudku] a dále pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 140 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a), písm. g) tr. zákoníku a zločinem obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku [bod V. výroku rozsudku], a obviněný Č. N. byl uznán vinným ze spáchání přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku [bod IV. výroku rozsudku], kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že

I. obviněný J. B.
a)
nejpozději dne 18. 4. 2011 na nezjištěném místě v České republice založil a do 26. 3. 2012 v P., A., okres Ch., a případně na dalších místech České republiky vedl neonacistickou skupinu s názvem Blood & Honour Division Bohemia a její dceřinou militantní skupinu s názvem Combat 18 Bohemia, v jejímž rámci inicioval vznik buňky s názvem Combat 18 Sudety, které vystupovaly a prezentovaly se jako české odnože mezinárodních neonacistických organizací Blood & Honour a Combat 18 a v nichž vedle něho aktivně působili nejméně spoluobžalovaní P. L., T. K. a B. M., dále spravoval jak e-maily uvedených skupin, tak finanční prostředky určené na financování těchto skupin a v této souvislosti od spoluobžalovaných T. K. a B. M. prostřednictvím spoluobžalované P. L. vybíral členské příspěvky, spoluobžalované T. K. a B. M. prostřednictvím telefonické i e-mailové komunikace a poskytováním propagačních materiálů taktéž motivoval a vyzýval k provedení akcí na propagaci a podporu obou skupin, zajištění vhodných prostor pro pořádání koncertu hudební skupiny žánru White Power Music na podporu a propagaci daných skupin a fyzickým útokům proti ideologickým nepřátelům, dále prostřednictvím dalších členů i webové stránky vyhledával a oslovoval osoby vhodné pro členství ve skupinách Blood & Honour Division Bohemia a Combat 18 Bohemia, se spoluobžalovanou P. L. také připravoval setkání členů obou skupin a přijímací rituál pro nové členy,

b)
jako vedoucí neonacistických skupin Blood & Honour Division Bohemia a Combat 18 Bohemia nejméně v době od 18. 4. 2011 do 26. 3. 2012 z místa svého trvalého bydliště na adrese P. Ch., M., a případně z dalších nezjištěných míst v České republice prostřednictvím internetu založil, spravoval, editoval a aktualizoval veřejně přístupné webové stránky neonacistické skupiny Blood & Honour Division Bohemia a její dceřiné militantní skupiny Combat 18 Bohemia na adrese, přičemž v souvislosti se založením uvedených webových stránek již dne 7. 2. 2011 zaregistroval a zaplatil hosting u společnosti New Dream Network sídlící v USA,
v článcích, textech a grafických zobrazeních zde publikovaných, které zčásti vytvořil sám a zčásti je získal od dalších osob, prezentoval, propagoval a glorifikoval myšlenky, aktivity i cíle jak německého nacionálně socialistického režimu z let 1933 až 1945 (dále jen nacismus), tak mezinárodních neonacistických organizací Blood & Honour a Combat 18 i v České republice působících skupin Blood & Honour Division Bohemia a Combat 18 Bohemia, a to zejména myšlenky, aktivity i cíle rasistické a xenofobní,
publikovanými texty, obrázky i grafickou podobou webu rovněž vyjadřoval souvislost a návaznost skupin Blood & Honour Division Bohemia a Combat 18 Bohemia na nacismus i mezinárodní neonacistické organizace Blood & Honour a Combat 18, na subdoméně pak v rámci diskuzního fóra komunikoval se zde přihlášenými a registrovanými osobami vesměs sympatizujícími s organizacemi Blood & Honour a Combat 18, před nimiž tyto organizace propagoval a glorifikoval,

c)
jako vedoucí neonacistických skupin Blood & Honour Division Bohemia a Combat 18 Bohemia v přesně nezjištěný den či dny v době nejméně od 18. 4. 2011 do 23. 3. 2012 z nezjištěného místa či míst v České republice umístil na veřejně přístupné webové stránky obrazové a textové materiály, které svým obsahem explicitně hanobí a urážejí konkrétní skupiny osob pro jejich rasovou, etnickou, náboženskou či politickou příslušnost a přímo vyzývají k násilí proti konkrétním skupinám osob pro jejich rasovou, etnickou, náboženskou i ideologickou odlišnost a takové násilí ospravedlňují,
a to konkrétně v úvodním textu s názvem Vítáme vás , kde jsou představeny organizace Blood & Honour a Combat 18, je v závěru uvedeno, že Combat 18 v minulých měsících provedla několik akcí a dále že členové Combat 18 vtrhli a násilně napadli účastníky akce levicových organizací, kdy napadeny byly i děti, k čemuž je konkrétně uvedeno, že: Tato akce mi připomněla akci z roku 2009 kdy ve V. na O., zapálili 3 NS aktivisti dům, ve kterém bydleli cikáni. Když dům hořel, byli v něm 3 cikáni z toho jedno dítě do 10 let, které utrpělo popáleniny. O několik dní později se na NS internetových fórech množily komentáře, že jim je líto toho dítěte že se to nemělo stát! Jak toto někdo může vůbec říci anebo napsat? Vždyť v Africe každý rok zemřou desítky malých bílých dětí kvůli tomu, že je zabijí negři! Tak proč to neoplácet stejnou mincí? Pokud si to neuvědomíme a nezabijeme všechny tyhle malý bastardy tak na nás jednou ve vlastní zemi vytáhnou pušky a budou nás zabíjet! Kulka od malého dítěte je stejně účinná jako kulka od dospělého! Proto neváhej a začni chránit svojí rasu, chceš být přeci voják C18 nebo ne? , čímž je jednak schvalován žhářský útok na romskou rodinu ve V. z roku 2009 a zejména je vyzýváno k násilí proti Romům včetně dětí,
dále v článku s názvem Výzva pro všechny pravé nacionální socialisty! je hanobeno romské a židovské etnikum a tzv. zrádci bílé rasy a je vyzýváno k násilí proti těmto skupinám, kdy konkrétně je uvedeno: Naším nepřítelem číslo jedna se v současné době stali cikánští bastardi, kteří náš lid vraždí. Židovství je náš dlouhodobý a nejmocnější nepřítel ale v tuto chvíli je potřeba radikálně zasáhnout proti této černé špíně!... Vyzývám vás zabíjejme tak, jako oni zabíjí naší rasu! Zabijme každou tuhle černou krysu bez ohledu jestli se jedná o dítě nebo starce! ,
dále v článku s názvem Proti komu a jak bojovat? , jsou uvedeny pro inspiraci dalších osob vhodné cíle násilí, a to zejména představitelé a oficiální instituce státu jako prezident, členové vlády, velící struktury policie a armády, infrastruktura a dále Komunistická strana Čech a Moravy, její sídlo a přívrženci, a to konkrétně v textu: My musíme hlavně zasáhnout mozek státu anebo jeho srdce. Mozek jsou politici, prezident, Židi, bankéři, velitelské kádry armád a policie. Srdce jsou elektrárny, transformační stanice a elektrické vedení, benzínové pumpy, plynovody V centru Prahy vedle Václavského náměstí mají sídlo komunisti, a co může být lehčího než projet autem a do průchodu jim hodit granát nebo improvizovanou bombu? Nebylo by to poprvé kdo někdo zaútočil na sídlo komunistů granátem, tak proč nepokračovat v tradici?... A co třeba ukrást nějakému levičákovy auto do kterého nacpeme co nejvíce kanystrů plných nafty, skla a hřebíků. Stačí pak jen, abychom do jednoho kanystru nacpaly několik desítek cm zápalnice, kterou po příjezdu na místo zapálíme a rychle a v tichosti odejdeme, případně odjedeme poblíž zaparkovaným autem, které bude mít SPZ od bahna, aby se nedala přečíst, kdyby byli svědci. ,
dále obžalovaný v témže období na stejné veřejně přístupné webové stránky umístil videozáznam s názvem Propagace Blood & Honour , ve kterém jsou spolu s logem organizace Blood & Honour Division Bohemia uvedeny záběry střelby na osoby zjevně jiné rasové či etnické příslušnosti a likvidace bezdomovců,

d)
jako vedoucí neonacistických skupin Blood & Honour Division Bohemia a Combat 18 Bohemia v době nejméně od 11. 7. 2011 do 26. 3. 2012 v místě svého trvalého bydliště na adrese P. Ch., M., a případně na dalších nezjištěných místech České republiky, se záměrem propagovat mezinárodní neonacistické organizace Blood & Honour a Combat 18 i v České republice působící neonacistické skupiny Blood & Honour Division Bohemia a Combat 18 Bohemia a současně získávat finanční prostředky na činnost posléze uvedených skupin, v součinnosti se spoluobžalovanou P. L. distribuoval předměty se symbolikou mezinárodních neonacistických organizací Blood & Honour a Combat 18 i v České republice působících skupin Blood & Honour Division Bohemia a Combat 18 Bohemia a předměty s motivy obsahujícími nebo odkazujícími na nacistickou a neonacistickou ideologii, zejména na její rasistické a xenofobní myšlenky, a to tím způsobem, že si u dalších osob nechával zhotovovat či od nich kupoval mimo jiné:

- trika, mikiny, odznaky, samolepky a obrazy obsahující mimo jiné nápisy, symboliku a zobrazení mezinárodních neonacistických organizací Blood & Honour a Combat 18 i v České republice působících skupin Blood & Honour Division Bohemia a Combat 18 Bohemia, hudební skupiny Skrewdriver a jejího člena i zakladatele organizace Blood & Honour I. S. D., A. H. a jednotek Waffen SS,

- trika s motivy hudební skupiny žánru White Power Music Agrese 95 , jejichž grafickým zpracováním je odkazováno na spojení s organizací Blood & Honour,

- brožury prezentující a propagující organizace Blood & Honour a Combat 18 i nacistickou a neonacistickou ideologii, DVD i CD obsahující nahrávky žánru White Power Music včetně takových, které propagují a oslavují organizace Blood & Honour a Combat 18 i nacistickou a neonacistickou ideologii,

uvedené předměty pak nabízel k prodeji a prodával v elektronickém obchodě na subdoméně obsažené na jím vytvořených a spravovaných veřejně přístupných webových stránkách, přičemž tímto způsobem v uvedeném období prodal nezjištěný počet předmětů nezjištěnému počtu osob za nezjištěnou cenu, dále je prodával či zdarma poskytoval jednak spoluobžalovaným T. K. a B. M., jednak spoluobžalovanému Č. N.,

e)
jako vedoucí neonacistických skupin Blood & Honour Division Bohemia a Combat 18 Bohemia v době od 30. 9. 2011 do 20. 3. 2012 v P. u ulice N. R. u letiště pro letecké modeláře Sobínka ve třech případech osobě, která coby příslušník Policie ČR vystupovala pod skrytou identitou jako K. N. a nákup činila v rámci předstíraného převodu ve smyslu § 158c trestního řádu, prodal předměty se symbolikou organizací a skupin Blood & Honour a Combat 18 a dále CD i DVD nosiče hudebních skupin žánru White Power Music, a takto prodal:

- dne 30. 9. 2011 4 ks černých triček na přední straně s černým nápisem Blood & Honour v červenobílém poli, 8 ks černých triček na přední straně s bílým nápisem Combat 18 Bohemia , 2 ks CD hudební skupiny Hlas krve s názvem Fight in Bohemia , 2 ks CD polské hudební skupiny POTOP 318 , 2 ks CD polské hudební skupiny HONOR s názvem Stal ze msty , 2 ks CD polské hudební skupiny HONOR s názvem Bialy front , 2 ks CD řecké hudební skupiny RAZORBLADE s názvem Nightmare , 3 ks DVD s názvem Czech & Slovak Band 1996 a dále 50 ks samolepek s nápisem Připraveni zabíjet! Ulice patří nám COMBAT 18! , vše za celkovou částku 7.150,- Kč,

- dne 19. 12. 2011 2 ks černých triček na přední straně s červeným nápisem Adolf Hitler a s bílým nápisem AM ENDE STEHT DER SIEG! , 2 ks bílých triček na přední straně s černým nápisem COMBAT 18 a červeným nápisem DIVISION BOHEMIA a na zadní straně s červeným nápisem KILL YOU! a s černými nápisy JEWS, MUSLIMS, ANTIFASCIST, ASIANS, COMUNISM, HUMANISTS, NIGERS, HOMOSEXUALS, LESBIANS, ANARCHISTS, PUNKS a EMO , 2 ks bílých triček na přední straně s černým nápisem COMBAT 18 a s červeným nápisem Válka pokračuje , 2 ks černých triček na přední straně s bílým nápisem RACIAL FORCE s vyobrazením smrtihlava uprostřed nápisu a s bílým nápisem COMBAT Bohemia , 1 ks červeno-černé šály s nápisem Blood & Honour v bílém poli, 1 ks černé mikiny na přední straně s bílým nápisem FINAL WAR a červeným nápisem COMBAT 18 a na zadní straně s červeným nápisem Ready to Fight a bílým nápisem Division Bohemia , 2 ks CD nosičů italské hudební skupiny Audioci s názvem Carica , 2 ks CD holandské hudební skupiny Brigade M s názvem Trouw, aan Rood, Wit, Blauw , 1 ks CD švédské hudební skupiny Titania s názvem Slutstriden , 1 ks CD švédské hudební skupiny Valkiria s názvem Förfäders Stämmor , 2 ks CD švédské hudební skupiny Svensk Ungdom s názvem Freihistmarscher ochn kampsanger , 2 ks CD německé hudební skupiny Autonom s názvem Die Ewigen , 151 ks samolepek s motivem černého slunce a s nápisy Udělal jsi správnou věc! a ! Další oběť systému! a 151 ks samolepek s vyobrazením bojujících holohlavých mužů a nápisem Města budou brzy naše! , vše za celkovou částku 6.370,- Kč,

- dne 20. 3. 2012 4 ks černých triček na přední straně s nápisy Hate´N´Roll , AGRESE 95 a Eine Tschechische Legende 198 a na zadní straně s nápisem Einmal werden sie froh, dass wir nur Music gemacht haben!!! 198 , přičemž grafickým zpracováním uvedených nápisů bylo odkazováno na spojení s organizací Blood & Honour, vše za celkovou částku 1.280,- Kč,

III. obvinění T. K. a B. M.
jako členové neonacistické skupiny Blood & Honour Division Bohemia a její dceřiné militantní skupiny Combat 18 Bohemia

a)
nejpozději dne 11. 7. 2011 v A., okres Ch., a případně i na dalších nezjištěných místech v České republice se spoluobžalovanými J. B. a P. L. se podíleli na vytvoření buňky neonacistických skupin Blood & Honour Division Bohemia a Combat 18 Bohemia s názvem Combat 18 Sudety, jejímiž členy se stali, následně až do 26. 3. 2012 prostřednictvím spoluobžalované P. L. platili spoluobžalovanému J. B. členské příspěvky ve výši několika set korun měsíčně a kupovali si od něj pro svou potřebu předměty mimo jiné se symbolikou mezinárodních neonacistických organizací Blood & Honour a Combat 18 i v České republice působících neonacistických skupin Blood & Honour Division Bohemia a Combat 18 Bohemia, na základě požadavků od spoluobžalovaných J. B. a P. L. plánovali akce na podporu a propagaci obou neonacistických skupin, vyhledávali vhodný prostor pro pořádání koncertu hudební skupiny žánru White Power Music na podporu a propagaci těchto skupin, vytvářeli články oslavující a propagující organizace Blood & Honour a Combat 18, přičemž obžalovaný T. K. takto vytvořil nejméně tři články a obžalovaný B. M. nejméně jeden článek, které měly být umístěny na webové stránky, k čemuž ale po dohodě mezi nimi a spoluobžalovaným J. B. nedošlo,

b)
dne 20. 1. 2012 v přesně nezjištěné době od 00.20 hodin do 02.55 hodin v M. L., okres Ch., po předchozí domluvě a se záměrem propagovat mezinárodní neonacistickou organizaci Combat 18 i v České republice působící skupinu Combat 18 Bohemia společně nejméně v pěti případech nastříkali černou barvou ve spreji nápisy na různé objekty, a to nápisy SUDETY a COMBA 18 na fasádu pilířů u hlavních vstupních dveří do pravoslavného chrámu sv. Vladimíra v ulici R., čímž Pravoslavné církevní obci v Mariánských Lázních jako majiteli objektu způsobili škodu 1.550,- Kč, nápis COMBAT 18 SUDETY na fasádu domu Javorina v ulici R., čímž společnosti Panorama-VVM, s. r. o. se sídlem Praha 1, Mezibranská 1579/4, IČ: 29022355, jako majiteli objektu způsobili škodu nejméně 500,- Kč, nápis COMBAT 18 na fasádu hotelu Romania v ulici R., čímž společnosti MaxTyl, s. r. o. se sídlem Mnichov-Sítiny 43, IČ: 29120152, jako nájemci objektu způsobili škodu nejméně 500,- Kč, nápisy COMBAT 18 SUDETY a C 18 SUDETY na fasádu opěrné zdi pod budovou hlavní pošty v ulici R., čímž Městu Mariánské Lázně jako majiteli objektu způsobili škodu ve výši 1.768,- Kč, a nápisy C 18 SUDETY a JSME ZPĚT na fasádu trafostanice Mnichov označené číslem CH0036 v ulici P., čímž společnosti ČEZ distribuce, a. s. se sídlem Děčín IV, Teplická 874/8, IČ: 24729035, jako majiteli objektu způsobili škodu nejméně 500,- Kč,

IV. obvinění J. B. a Č. N.
dne 2. 12. 2011 v přesně nezjištěné době mezi 21.00 hod. a 23.00 hod. v P., ulici N. O., v prostoru K. lesa společně záměrně založili požár dřevěného srubu Gizela , a to tím způsobem, že u zadní stěny srubu rozlili přinesený automobilový benzín, který poté zapálili, přičemž došlo k rozšíření požáru a poškození celého srubu včetně vnitřního vybavení, čímž vlastníku srubu příspěvkové organizaci Lesy hlavního města Prahy, se sídlem Praha 10 Zahradní město, Práčská 1885, IČ: 45247650, způsobili škodu v celkové výši 1,011.070,- Kč,

V. obvinění T. K. a M. P.
dne 26. 2. 2012 v době od 01.40 hodin do 02.30 hodin v A., okres Ch., po předchozí dohodě na realizaci žhářského útoku na ubytovnu umístěnou v objektu v ulici N., při vědomí, že tato ubytovna je obývána osobami převážně romské národnosti, nejprve obžalovaný T. K. u benzínové čerpací stanice v ulici R. načerpal do dvou přinesených PET láhví cca 2,4 litru automobilového benzínu, následně po cestě k vytipované ubytovně si oba obžalovaní opatřili z kontejnerů dvě skleněné láhve o objemu nejméně 0,7 litru, ve sklepě v bydlišti rodičů obžalovaného T. K. v ulici P. si za pomoci kusů hadru sloužících jako knoty a uvedených skleněných lahví, které naplnili koupeným automobilovým benzínem, zhotovili dvě zápalné láhve, poté se vydali k uvedené ubytovně se záměrem vhodit obě zápalné láhve po zapálení jejich knotů do oken ubytovny, po příchodu k ubytovně, v níž se v této době nacházelo deset dospělých a osm nezletilých osob, zde nejprve do prostoru hlavních vchodových dveří rozlili zbylý benzín z PET láhve a poté jej zapálili, čímž ztížili obyvatelům objektu případné opuštění hořícího objektu, následně obžalovaný T. K. ze vzdálenosti maximálně tří metrů hodil jednu zápalnou láhev s hořícím knotem do okna přízemní bytové jednotky, ve kterém byl přítomen sluchově postižený spící M. D., jenž je romského původu, přičemž láhev nárazem rozbila vnější skleněnou výplň okna, hořící benzín se rozlil do prostoru okenní výplně a rámu okna s následným zahořením z vnější i vnitřní strany, obžalovaný M. P. druhou připravenou zápalnou láhev, jejíž knot však již nestačil zapálit z důvodu vyrušení další osobou, vhodil z téže vzdálenosti do vedle se nacházejícího okna přízemní bytové jednotky, ve kterém byli přítomni spící D. G. a S. G., kteří jsou rovněž romského původu, přičemž láhev nárazem rozbila vnější skleněnou výplň okna, ale benzín po rozbití láhve nezahořel, vzniklý požár jak u vchodových dveří ubytovny, tak v prostoru okna bytové jednotky užívané M. D. se podařilo obyvatelům ubytovny uhasit, aniž by kdokoliv z osob přítomných na ubytovně utrpěl újmu na zdraví, obžalovaní si při popsaném jednání byli vědomi a byli srozuměni, jednak že při vhození hořících zápalných láhví do oken ubytovny a průniku zapáleného benzínu do dvou bytových jednotek za nimi se nacházejících mohou v důsledku takto iniciovaného požáru, který by při volném rozvoji zcela zachvátil uvedené bytové jednotky, způsobit smrt osob žijících v těchto bytových jednotkách, jednak že další osoby nacházející se v ostatních prostorách ubytovny mohou způsobeným požárem vydat v nebezpečí těžké újmy na zdraví či smrti, a to zejména v důsledku stoupajících a šířících se toxických a dusivých zplodin hoření,

přičemž

Blood & Honour vznikla v roce 1987 ve Velké Británii, založil ji zpěvák skupiny Skrewdriver Ian Stuart Donaldson, byla určena především k šíření neonacistické hudby a dalších propagačních materiálů, její název je překladem německého hesla Blut und Ehre , které bylo užíváno mládežnickou organizací německého nacionálního socialismu Hitlerjugend, což vyjadřuje sepětí nacistické a neonacistické mládeže, organizace postupně expandovala do dalších států a oblastí, přičemž jako pobočky na národní či regionální úrovni vytvářela tzv. divize, které zejména organizovaly koncerty a obchod s neonacistickými propagačními materiály,

Combat 18 vznikla v roce 1992 ve Velké Británii jako násilnická neonacistická organizace, číslice 1 a 8 označují první a osmé písmeno v abecedě, tedy A a H , což v případě této organizace značí iniciály vůdce německého nacionálního socialismu Adolfa Hitlera, překlad tedy zní Boj Adolfa Hitlera , organizace také expandovala z britských ostrovů do dalších států a stala se symbolickým i reálným vyjádřením násilné akce i ozbrojeného boje teroristickými prostředky ve jménu neonacistů, propojila se organizací Blood & Honour a začala být pojímána jako její ozbrojené násilné křídlo,

aktuální mezinárodní neonacistická organizace Blood & Honour/Combat 18 je tedy fúzí dvou neonacistických organizací hlásících se k idejím německého nacionálního socialismu v jeho neonacistickém pojetí, které sice vznikly samostatně, ale od počátku činnosti Combat 18 se dostávaly do kooperativní interakce a v řadě případů se propojily,

White Power Music nepředstavuje stylově jednotný hudební směr, zahrnuje v sobě různé styly, stmelující prvek tohoto žánru představuje hlásání bělošské rasové identity a intolerance tím, že texty obsahují myšlenky rasové nebo národní jedinečnosti a společného osudu, rasové nadřazenosti a separace, vyjadřují odpor k imigraci, podporují koncepci rasové odlišnosti či artikulují snahy o revoluční svrhnutí existujícího pořádku ve světě .

Za uvedené jednání byl obviněný J. B. odsouzen podle § 403 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 8 měsíců. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uvedeného trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. Podle § 70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí následujících věcí:
a) zajištěných při domovní prohlídce provedené dne 27. 3. 2012 u tohoto obžalovaného v bytě na adrese P. Ch., M.:
- PC, bez bočních krytů,
- notebooku zn. DELL, model Inspiron M5030, včetně napájecího adaptéru, sluchátek, USB kabelu Nokia a textilního pouzdra černé barvy s popruhem, b) zajištěných při domovní prohlídce provedené dne 27. 3. 2012 u obžalované P. L. v bytě na adrese P., Z.:
- flash disku zn. Kingston ozn. DTI/1GB, označeného červeným proužkem,
- flash disku zn. Kingston ozn. DataTraveler4GB,
- flash disku ozn. GO4G, MY FLASH,
- bílé obálky formátu A4 s obsahem 15 listů s tištěným textem a 2 listů s ručně psaným textem,

c) zajištěných při předstíraných převodech uskutečněných ve dnech 30. 9. 2011, 19. 12. 2011 a 20. 3. 2012 a popsaných pod bodem I/e) skutkové věty výroku o vině tohoto rozsudku:
- 4 ks černých trik na přední straně s černým nápisem Blood & Honour v červenobílém poli,
- 8 ks černých trik na přední straně s bílým nápisem Combat 18 Bohemia ,
- 2 ks CD hudební skupiny Hlas krve s názvem Fight in Bohemia ,
- 2 ks CD polské hudební skupiny POTOP 318 ,
- 2 ks CD polské hudební skupiny HONOR s názvem Stal ze msty ,
- 2 ks CD polské hudební skupiny HONOR s názvem Bialy front ,
- 2 ks CD řecké hudební skupiny RAZORBLADE s názvem Nightmare ,
- 3 ks DVD s názvem Czech & Slovak Band 1996 ,
- 50 ks samolepek s nápisem Připraveni zabíjet! Ulice patří nám COMBAT 18! ,
- 2 ks černých trik na přední straně s červeným nápisem Adolf Hitler a s bílým nápisem AM ENDE STEHT DER SIEG! ,
- 2 ks bílých trik na přední straně s černým nápisem COMBAT 18 a červeným nápisem DIVISION BOHEMIA a na zadní straně s červeným nápisem KILL YOU! a s černými nápisy JEWS, MUSLIMS, ANTIFASCIST, ASIANS, COMUNISM, HUMANISTS, NIGERS, HOMOSEXUALS, LESBIANS, ANARCHISTS, PUNKS a EMO ,
- 2 ks bílých trik na přední straně s černým nápisem COMBAT 18 a s červeným nápisem Válka pokračuje ,
- 2 ks černých trik na přední straně s bílým nápisem RACIAL FORCE s vyobrazením smrtihlava uprostřed nápisu a s bílým nápisem COMBAT Bohemia ,
- 1 ks červeno-černé šály s nápisem Blood & Honour v bílém poli,
- 1 ks černé mikiny na přední straně s bílým nápisem FINAL WAR a červeným nápisem COMBAT 18 a na zadní straně s červeným nápisem Ready to Fight a bílým nápisem Division Bohemia ,
- 2 ks CD nosičů italské hudební skupiny Audioci s názvem Carica ,
- 2 ks CD holandské hudební skupiny Brigade M s názvem Trouw, aan Rood, Wit, Blauw ,
- 1 ks CD švédské hudební skupiny Titania s názvem Slutstriden ,
- 1 ks CD švédské hudební skupiny Valkiria s názvem Förfäders Stämmor ,
- 2 ks CD švédské hudební skupiny Svensk Ungdom s názvem Freihistmarscher ochn kampsanger ,
- 2 ks CD německé hudební skupiny Autonom s názvem Die Ewigen ,
- 151 ks samolepek s motivem černého slunce a s nápisy Udělal jsi správnou věc! a !Další oběť systému! ,
- 51 ks samolepek s vyobrazením bojujících holohlavých mužů a nápisem Města budou brzy naše! ,
- 4 ks černých trik na přední straně s nápisy Hate´N´Roll , AGRESE 95 a Eine Tschechische Legende 198 a na zadní straně s nápisem Einmal werden sie froh, dass wir nur Music gemacht haben!!! 198 .

Za uvedené jednání byl obviněný T. K. odsouzen podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 5 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 9 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uvedeného trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí následujících věcí:
a) zajištěných při domovní prohlídce provedené dne 27. 3. 2012 u tohoto obžalovaného v bytě na adrese A., G. G.:
- 1 ks PC bez výrobního čísla, černé barvy,
- 1 ks černého trika s potiskem Blood and Honour na přední straně,
- 1 ks černého trika s potiskem COMBAT 18 Bohemia ,
- 1 ks černého trika s potiskem Blood and Honour Support Bohemia na přední straně,
- 3 ks brožur - 1 ks Bohemia září 2010, 1 ks Bohemia říjen 2010, 1 ks Bzenec 1991,
- 2 ks šály s nápisem Blood and Honour ,
- 1 ks černobílé fotografie v hnědém rámečku portrét Adolfa Hitlera,
- 1 ks černobílé fotografie s vyobrazením příslušníka jednotek SS,
- 1 ks dvojalba CD, DVD - Bzenec 1991,
- 1 ks DVD Totenkopf Records Záznam z roku 1996,
- 1 ks odznaku s nápisem COMBAT 18 a Terror Machine ,
- 1 ks odznaku s podobiznou Adolfa Hitlera,
- 1 ks odznaku s hákovým křížem v bíločerveném kruhovém poli s nápisem National sozialistische-D.A.P. ,
- 1 ks odznaku s nápisem COMBAT 18 a Time For War ,
- 1 ks odznaku s nápisem Blood and Honour a odkazem na webové stránky BHBohemia.org,
- 1 ks samolepky s nápisem Bohemia 18 ,
- 1 ks samolepky s nápisem Robert Jay Mathews a Věrni odkazu ,
- 3 ks samolepek s nápisem Udělal jsi správnou věc a Další oběť systému ,
- 30 ks samolepek s nápisem Města budou brzy naše ,
- 30 ks samolepek s nápisem Vražda za bílou rasu není zločinem ,
- 32 ks samolepek s nápisem Připraveni zabíjet!, Ulice patří nám, Combat18! ,
- 1 ks černého trika s potiskem na zádech COMBAT 18 , s potiskem vpředu SECURITY ONLY FOR WHITE ,
- 1 ks bílé mikiny s nápisem vzadu v červené barvě KILL YOU , vpředu s nápisem COMBAT 18, Division Bohemia ,

b) zajištěných při domovní prohlídce provedené dne 27. 3. 2012 u tohoto obžalovaného v bytě na adrese A., Č.:
- 13 ks jednostranně tištěných propagačních letáků s neonacistickou tematikou,
- 22 ks samolepek s pravicově extremistickými motivy,
- 1 ks DVD R 4.7 GB, s označením dokumenty ,
- 1 ks DVD +R 4.7 GB, s označením osobní kokotiny ,
- 1 ks igelitové taška červené barvy s obsahem: 3 ks sprejů černé barvy, 2 páry bílých rukavic a 1 ks účtenka s datem 18. 1. 2012 na částku 232,-Kč.

Za uvedené jednání byl obviněný Č. N. odsouzen podle § 228 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným T. K. a B. M. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit jako náhradu škody městu Mariánské Lázně, jehož úřad je na adrese Ruská 155/3, 353 01 Mariánské Lázně, IČ 00254061, částku 1.768 Kč.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. B. a Č. N. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit jako náhradu škody společnosti UNIQA pojišťovna, a. s. se sídlem Evropská 136, 160 12 Praha 6, IČ 49240480, částku 1,011.070 Kč.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli E. Ž. a E. Ž., odkázáni s uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli X. X. *), Y. Y.*), Q. Q.*), Ď. Ď.*) a Ň. Ň*), jejichž zákonnou zástupkyní je R. M., odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody i na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněných P. L., B. M., M. P., P. M. a B. Š.

V části B. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 34 T 9/2014, pak bylo rozhodnuto o zproštění obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 2KZV 29/2012, a to:

obviněný J. B. podle § 226 písm. b) tr. ř.
pro jednání spočívající v tom, že v přesně nezjištěné době nejméně od 11. 7. 2011 do 26. 3. 2012 na přesně nezjištěném místě se aktivně podílel na tvorbě a výrobě nového alba hudební skupiny žánru White Power Music Agrese 95 , obsahujícího mimo jiné skladbu dosud nezjištěného názvu, která svým textem oslavuje neonacistickou organizaci Národní odpor, dále skladbu s názvem Kostky jsou vrženy , která svým textem oslavuje nacionalismus a jeho cíle, označující je za životní poslání, hrdost, čest a víru , kdy celkový kontext odkazuje na principy organizace Blood & Honour, a dále skladbu s pracovním názvem Stalingrad , která glorifikuje jednotky SS, nacistického Německa a boje na Východní frontě textem refrénu: Šli hrdě vpřed za lepší svět a nesklonili hlavu boj v bílém pekle do posledního muže tam u Stalingradu úsměv zmizel z tváří zmrzlé krůpěje slz umírají bok po boku přesto musí projít skrz, poslední cigareta za národ, hrdě vpřed i když dobře vědí, že už nevrátí se zpět vzpomínky na domov v krutém boji s ledem umírají ve válce s rudým nepřítelem ,
čímž měl spáchat
dílčí útok pokračující zločinu založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku,

obviněný T. K. podle § 226 písm. c) tr. ř.
pro jednání spočívající v tom, že v přesně nezjištěné době nejméně od 11. 7. 2011 do 26. 3. 2012 na přesně nezjištěném místě distribuoval předměty se symbolikou organizací Blood & Honour a Combat 18 a předměty s motivy obsahujícími nebo odkazujícími na nacistickou a neonacistickou ideologii, zejména na rasové a xenofobní myšlenky, když aktivně vyhledával příležitosti pro vytvoření distribuční sítě odběratelů předmětů nabízených obžalovaným J. B., sám vyráběl nebo u dosud neustanoveného dodavatele zadal výrobu a následně prodával či jiným způsobem distribuoval vlajky se symbolikou nacistického či neonacistického hnutí, kdy nejméně v jednom případě přijal objednávku na výrobu vlajky se svastikou, jako symbolem nacistického režimu a oficiálním státním znakem nacistického Německa v letech 1933 1945,
čímž měl spáchat
dílčí útok pokračujícího zločinu založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku,

obviněný Č. N. podle § 226 písm. c) tr. ř.
pro jednání spočívající v tom, že v přesně nezjištěné době nejméně od 1. 11. 2011 do 26. 3. 2012 na přesně nezjištěném místě jako sympatizant krajně pravicového hnutí se na základě výzvy od obžalovaného J. B. stal členem neonacistické organizace Blood & Honour Division Bohemia společně nejméně s obžalovanými J. B., P. L., T. K. a B. M., následně se podílel na dalším rozvoji této organizace a její dceřiné militantní organizace Combat 18, konkrétně tím, že přislíbil placení členských příspěvků a podílel se na plánování akcí organizace ,
čímž měl spáchat
pokračující zločin založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

Rovněž bylo v této části rozhodnuto o zproštění obžaloby u obviněných P. H., M. P., P. M. a B. Š.

Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 34 T 9/2014, podali obvinění J. B., T. K., Č. N., M. P., B. Š., poškození R. ., X. X. *), Y. Y. *), Q. Q. *), Ď. Ď. *), Ň. Ň. *) a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 8 To 28/2016, tak, že z podnětu odvolání obviněných T. K. a M. P. podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v jeho odsuzující části ve výroku o vině pod bodem V. a ve výrocích o trestech uložených těmto obviněným. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obvinění T. K. a M. P. byli uznáni vinnými ze spáchání pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a), písm. g) tr. zákoníku a zločinem obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že dne 26. 2. 2012 v době od 01.40 hodin do 02.30 hodin v A., okres Ch., po předchozí dohodě na realizaci žhářského útoku na ubytovnu umístěnou v objektu v ulici N., při vědomí, že tato ubytovna je obývána osobami převážně romské národnosti, nejprve obžalovaný T. K. u benzínové čerpací stanice v ulici R. načerpal do dvou přinesených PET láhví cca 2,4 litru automobilového benzínu, následně po cestě k vytipované ubytovně si oba obžalovaní opatřili z kontejnerů dvě skleněné láhve o objemu nejméně 0,7 litru a ve sklepě v bydlišti rodičů obžalovaného T. K. v ulici P. zhotovili dvě zápalné láhve tak, že skleněné lahve naplnili koupeným automobilovým benzínem a jako knoty použili kusy hadru, načež se vydali k uvedené ubytovně se záměrem vhodit obě zápalné láhve po zapálení jejich knotů do oken ubytovny a po příchodu k ubytovně, v níž se v této době nacházelo deset dospělých a osm nezletilých osob, zde nejprve do prostoru hlavních vchodových dveří rozlili zbylý benzín z PET láhve, který zapálili, čímž ztížili obyvatelům objektu případné opuštění hořícího objektu, následně obžalovaný T. K. ze vzdálenosti maximálně tří metrů hodil jednu zápalnou láhev s hořícím knotem do okna přízemní bytové jednotky, ve které spal sluchově postižený M. D., jenž je romského původu, přičemž láhev nárazem rozbila vnější skleněnou výplň okna, hořící benzín se rozlil do prostoru okenní výplně a rámu okna s následným zahořením z vnější i vnitřní strany, současně obžalovaný M. P. z téže vzdálenosti vhodil druhou připravenou zápalnou láhev, jejíž knot však již nestačil zapálit z důvodu vyrušení přicházející obyvatelkou ubytovny R. M., do vedle se nacházejícího okna přízemní bytové jednotky, ve které spali D. G. a S. G., kteří jsou rovněž romského původu, láhev nárazem rozbila vnější skleněnou výplň okna, ale benzín po rozbití láhve nezahořel, vzniklý požár jak u vchodových dveří ubytovny, tak v prostoru okna bytové jednotky užívané M. D. se pak podařilo obyvatelům ubytovny uhasit, aniž by kdokoliv z osob přítomných na ubytovně utrpěl újmu na zdraví, přičemž obžalovaní si při popsaném jednání byli vědomi toho, že při vhození hořících zápalných láhví do oken ubytovny a průniku zapáleného benzínu do dvou bytových jednotek za nimi se nacházejících mohou v důsledku takto iniciovaného požáru, který by při volném rozvoji zcela zachvátil uvedené bytové jednotky, způsobit smrt osob žijících v těchto bytových jednotkách a další osoby nacházející se v ostatních prostorách ubytovny vydat v nebezpečí těžké újmy na zdraví či smrti, a to zejména v důsledku stoupajících a šířících se toxických a dusivých zplodin hoření, a byli s tímto alternativním následkem srozuměni .

Za uvedené jednání i za trestné činy, kterými byl uznán vinným pod body III. a), b) napadeného rozsudku byl obviněný T. K. odsouzen podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 1, 5 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 9 měsíců. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to:
a) věcí zajištěných při domovní prohlídce provedené dne 27. 3. 2012 u tohoto obžalovaného v bytě na adrese A., G. G.:
- 1 ks PC bez výrobního čísla, černé barvy,
- 1 ks černého trika s potiskem Blood and Honour na přední straně,
- 1 ks černého trika s potiskem COMBAT 18 Bohemia ,
- 1 ks černého trika s potiskem Blood and Honour Support Bohemia na přední straně,
- 3 ks brožur - 1 ks Bohemia září 2010, 1 ks Bohemia říjen 2010, 1 ks Bzenec 1991,
- 2 ks šály s nápisem Blood and Honour ,
- 1 ks černobílé fotografie v hnědém rámečku portrét Adolfa Hitlera,
- 1 ks černobílé fotografie s vyobrazením příslušníka jednotek SS,
- 1 ks dvojalba CD, DVD - Bzenec 1991,
- 1 ks DVD Totenkopf Records Záznam z roku 1996,
- 1 ks odznaku s nápisem COMBAT 18 a Terror Machine ,
- 1 ks odznaku s podobiznou Adolfa Hitlera,
- 1 ks odznaku s hákovým křížem v bíločerveném kruhovém poli s nápisem National sozialistische-D.A.P. ,
- 1 ks odznaku s nápisem COMBAT 18 a Time For War ,
- 1 ks odznaku s nápisem Blood and Honour a odkazem na webové stránky BHBohemia.org,
- 1 ks samolepky s nápisem Bohemia 18 ,
- 1 ks samolepky s nápisem Robert Jay Mathews a Věrni odkazu ,
- 3 ks samolepek s nápisem Udělal jsi správnou věc a Další oběť systému ,
- 30 ks samolepek s nápisem Města budou brzy naše ,
- 30 ks samolepek s nápisem Vražda za bílou rasu není zločinem ,
- 32 ks samolepek s nápisem Připraveni zabíjet!, Ulice patří nám, Combat18! ,
- 1 ks černého trika s potiskem na zádech COMBAT 18 , s potiskem vpředu SECURITY ONLY FOR WHITE ,
- 1 ks bílé mikiny s nápisem vzadu v červené barvě KILL YOU , vpředu s nápisem COMBAT 18, Division Bohemia ,

b) zajištěných při domovní prohlídce provedené dne 27. 3. 2012 u tohoto obžalovaného v bytě na adrese A., Č.:

- 13 ks jednostranně tištěných propagačních letáků s neonacistickou tematikou,
- 22 ks samolepek s pravicově extremistickými motivy,
- 1 ks DVD R 4.7 GB, s označením dokumenty ,
- 1 ks DVD +R 4.7 GB, s označením osobní kokotiny ,
- 1 ks igelitové taška červené barvy s obsahem: 3 ks sprejů černé barvy

Obviněný M. P. byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 5 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 9 měsíců. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.

Dále rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že z podnětu odvolání obviněného B. Š. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, který mu byl uložen. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že byl obviněný B. Š. odsouzen podle § 403 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Podle § 70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věcí, a to 3 ks černých trik na přední straně s nápisy Hate´N´Roll , AGRESE 95 a Eine Tschechische Legende 198 a na zadní straně s nápisem Einmal werden sie froh, dass wir nur Music gemacht haben!!! 198 , zajištěných při domovní prohlídce provedené dne 27. 3. 2012 u tohoto obžalovaného v bytě na adrese H., B.

Podle § 256 tr. ř. byla odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni, obviněných J. B., Č. N. a poškozených R. M., X. X. *), Y. Y. *), Q. Q. *), Ď. Ď. *), Ň. Ň. *), zamítnuta .

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 8 To 28/2016, podali následně obvinění J. B., T. K. a Č. N. prostřednictvím svých obhájců dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v případě obviněného J. B. také o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Obviněný J. B. své dovolání směřoval proti bodu III. rozsudku odvolacího soudu a uvedl, že z provedených důkazů (výpovědí spoluobviněných) vyplývá, že většina spoluobviněných jej neznala. V rozsáhle zpracovaných námitkách obviněný dále namítl, že byly protizákonně pořízeny odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, přičemž obhajobou byla namítána procesní nepoužitelnost toho důkazu. V této souvislosti citoval i judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Dále uvedl, že lze mít vážné pochybnosti o zákonnosti pořízení důkazů ke skutku uvedenému pod bodem I. písm. e) rozsudku nalézacího soudu, předstíraným převodům. Za důkazy k tomuto skutku slouží především pořízené předání věcí. Z důkazů ohledně tohoto skutku lze vzít za prokázané, že obviněný předal K. N. určité předměty propagující popsané hnutí. Ve svědecké výpovědi pak K. N. popisuje průběh jednání s obviněným v souvislosti s předáním věcí, audio a video záznam pak obrazově zachycuje setkání a hovor mezi obviněným a K. N., kdy z přehrání audiozáznamu při předstíraných převodech nebylo možno náležitě zjistit co a jakým způsobem sdělil K. N. Důsledkem toho nebylo možno ověřit intonaci jeho hlasu. Tento fakt je nesmírně důležitý z hlediska posouzení zda nedošlo ze strany policejního orgánu zúčastněnému na předstíraných převodech k provokaci spočívající např. v aktivním poptávání po věcech, jejichž prodej může být předmětem trestní odpovědnosti. To za stavu, kdy neexistuje videozáznam o první kontaktní schůzce mezi obviněným a K. N., což nasvědčuje tomu, že mohlo dojít k policejní provokaci, neboť vše stojí toliko na tvrzení, resp. úředním záznamu K. N. V daném případě obviněný rovněž namítl, že nebyl prokázán jeho úmysl trestný čin spáchat. Chybně dále byla hmotněprávně posouzena organizace a organizovaná skupina a s tím související chybná právní kvalifikace skutku a částečně chybný popis skutku. Soudy obou stupňů ve věci učinily chybné právní posouzení uvedených skutků, když skupinu obviněných považovaly za organizovanou skupinu a pokud vůbec byla náležitě prokázána tak i popsané trestné činy, které dle všeho spíše než znaky trestného činu založení podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 tr. zákoníku naplnily znaky kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů hanobení národa a rasy etnické nebo jiné skupiny, osob podle § 355 tr. zákoníku a podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 356 tr. zákoníku. Za zcela nevěrohodnou dále označil obviněný výpověď spoluobviněného Č. N. a případné pochybení soudů vlivem opomenutých důkazů ve věci. Nesprávně bylo dle názoru obviněného rozhodnuto i o povinnosti náhrady škody.

Z uvedených důvodů závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil ve výroku pod bodem III., aby zrušil i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 34 T 9/2014, ve všech výrocích o vině obviněného, ve výroku o trestu, včetně výroku o trestu propadnutí věcí, jakož i výroku o náhradě škody týkajícího se obviněného J. B. a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný T. K. v dovolání uvedl dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že namítl, že naplnil toliko skutkovou podstatu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku. Současná kvalifikace skutku jako trestného činu obecného ohrožení a trestného činu vraždy by tak byla možná jen v případě souběhu jednočinného obou těchto trestných činů. Obě části popsaného útoku kladeného obviněnému za vinu byly vedeny stejným motivem, stejným způsobem provedení, útoku předcházely tytéž skutečnosti a pachatel směřoval k témuž cíli, to vše v bezprostřední návaznosti jedné skutečnosti na druhou. Vzhledem k tomu, že byla druhá láhev nezapálená, nemohlo teoreticky ani dojít k pokusu vraždy podle § 21, § 140 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, tedy pokusu vraždy na dvou nebo více osobách. Obviněný v dovolání vyjádřil názor, že jednal v úmyslu ohrožovacím, bez specifikace zaměření k nějakým konkrétním následkům. Tomuto úmyslu odpovídá právní kvalifikace toliko jakožto skutkové podstaty trestného činu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku. Dále dovolatel namítl, že nebyly prokázány všechny skutečnosti uvedené v rozhodnutí soudu prvého i druhého stupně, bylo zkráceno právo na obhajobu a posouzení trestnosti činu bylo provedeno v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe. Obviněnému nebylo srozumitelně sděleno, co mu je vlastně konkrétně kladeno za vinu. Ze stejného důvodu soudy prvého i druhého stupně zatížily své rozsudky i vadou nepřezkoumatelnosti, neboť v odůvodnění rozsudku dostatečně nevysvětlily, z čeho dovodily, že trestný čin dle § 403 tr. zákoníku byl obviněným spáchán.

Z uvedených důvodů závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil v celém rozsahu a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný Č. N. své dovolání opřel o dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že obhajoba s hodnocením důkazů tak, jak je provedly soudy obou stupňů nesouhlasí, neboť soudy nepostupovaly podle základních zásad trestního řízení a informacím, které si v průběhu dokazování soud opatřil, přisoudily mnohdy jiný či jen omezený význam, než který z nich bylo možno dovodit. Nebyla prokázána spoluúčast obviněného Č. N. na trestné činnosti. Důvod počínání obviněných ani rozdělení jejich úloh při činu nebylo zjištěno, tedy jednání obviněného B. a obviněného N. na místě činu nespojoval žádný společný záměr, přičemž ani rozdělení úloh mezi nimi neexistovalo. Soudy neprokázaly, jaký znak skutkové podstaty stíhaného přečinu naplnil obviněný Č. N. svou přítomností na místě činu.

Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, aby zrušil i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 34 T 9/2014, a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněných se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že pokud jde o dovolání obviněného J. B., k jeho námitkám se vyjádřil odvolací soud. K procesní námitce obviněného týkající se údajných formálních nedostatků odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního zařízení podle § 88 odst. 1, 2 tr. ř., resp. příkazu k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 4 tr. ř. soud prvého stupně jednoznačně rozebral na straně 61 svého rozhodnutí jednotlivé příkazy založené ve svazku VIII. a IV., tyto listinné důkazy spolehlivě posloužily jako zákonný podklad pro vedení zmíněných odposlechů a záznamů zasahujících do osobnostního práva obviněného, jenž je chráněno čl. 13 Listiny základních práv a svobod. Nízká kvalita pořízených záznamů, kterou obviněný J. B. zmiňuje v dovolání, sama o sobě důkazní hodnotu zákonným způsobem opatřených odposlechů nesnižuje. Odvolací soud se rovněž vypořádal s námitkou obviněného ohledně video audio záznamu zachycujících předstírané převody podle § 158c tr. ř. a sledování obviněného J. B. podle § 158d tr. ř.

Ohledně obviněného T. K. je třeba uvést, že právní kvalifikace jeho jednání jako pokus zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a § 140 odst. 1, 2, 3 písm. a), g) tr. zákoníku v souběhu se zločinem obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku je zcela přiléhavá, neboť se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu spočívajícího v úmyslném usmrcení jiného, spáchání takového činu po předchozím uvážení na více osobách a na jiném pro jeho skutečnou rasu, příslušnost etnické skupině i národnost, jehož se dopustil v úmyslu uvedený trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo. Soudy bylo totiž prokázáno, že ta část žhářského útoku, která spočívala, resp. měla spočívat ve vhození dvou hořících zápalných lahví do dvou oken ubytovny, směřovala proti celkem 3 osobám nacházejícím se v pokoji za těmito okny. Tuto skutečnost si museli obvinění představovat jako možnou a být s ní srozuměni, ve vztahu k ní by navíc postačovalo ve smyslu § 17 tr. zákoníku i zavinění z nevědomé nedbalosti, neboť jde o kvalifikační moment, u něhož trestní zákoník nevyžaduje úmyslné zavinění. Přitom jediným důvodem, který obviněné vedl ke žhářskému útoku, byla jejich nevraživost vůči romskému etniku.

Pokud jde o dovolání obviněného Č. N., pak zde je třeba uvést, že jeho námitkami týkajících se výhradně skutkových zjištění se velmi podrobně vypořádal již soud prvého stupně, který na straně 81-82 rozhodnutí soudu prvého stupně správně označil jeho obhajobu za účelovou snahu zbavit se trestní odpovědnosti. Poukázal přitom na výpověď spoluobviněného J. B. a další důkazy.

Dále státní zástupkyně uvedla, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Řízení o dovolání nenabízí možnost přezkum vyhrazený řádnému opravnému prostředku či dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před soudem. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Ohledně skutkových námitek všech obviněných je třeba poukázat na to, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soudy vymezený skutek správně zastřešily příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Obvinění uplatnili důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění. Dovolatelé však ve skutečnosti uplatnili námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýkají způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jejich prospěch. Obvinění se tedy svými námitkami domáhají odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládají provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozují odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřují své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná a aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obvinění ve svém dovolání uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že většina námitek uváděných obviněnými v dovolání byla již uplatňována v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněných J. B., T. K. a Č. N.

Dovolání obviněného T. K.

Námitky obviněného T. K. týkající se nenaplnění subjektivní stránky pokusu zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a § 140 odst. 2, 3 písm. a), g) tr. zákoníku a dále ohledně právní kvalifikace jeho jednání jako pokusu zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a § 140 odst. 2, 3 písm. a), g) tr. zákoníku v souběhu se zločinem obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, jsou právní námitky relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem v posuzované věci vydaných rozhodnutí, konstatuje, že argumentace obviněného vztahující se k naplnění (resp. nenaplnění) subjektivní stránky pokusu zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a § 140 odst. 2, 3 písm. a), g) tr. zákoníku je nedůvodná. Obviněný své námitky týkající se naplnění subjektivní stránky znovu opakuje ve svém mimořádném opravném prostředku, ačkoli je uplatnil v předchozím řízení i v odvolání a oba soudy nižších stupňů se s nimi dostatečně vypořádaly, přičemž dospěly k závěru, že obviněný jednal v nepřímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Ze zjištěného skutkového stavu plyne, že obviněný si byl vědom, že ubytovna je obývána osobami převážně romské národnosti, přesto si s obviněným M. P. zhotovili dvě zápalné láhve, poté se vydali k uvedené ubytovně se záměrem vhodit obě zápalné láhve po zapálení jejich knotů do oken ubytovny, po příchodu k ubytovně, v níž se v této době nacházelo deset dospělých a osm nezletilých osob, zde nejprve do prostoru hlavních vchodových dveří rozlili benzín z PET láhve a poté jej zapálili, čímž ztížili obyvatelům objektu případné opuštění hořícího objektu, následně obviněný T. K. hodil jednu zápalnou láhev s hořícím knotem do okna přízemní bytové jednotky, přičemž láhev nárazem rozbila vnější skleněnou výplň okna, hořící benzín se rozlil do prostoru okenní výplně a rámu okna s následným zahořením, když vzniklý požár jak u vchodových dveří ubytovny, tak v prostoru okna bytové jednotky se podařilo obyvatelům ubytovny uhasit, obvinění si při popsaném jednání byli vědomi a byli srozuměni, jednak že při vhození hořících zápalných láhví do oken ubytovny a průniku zapáleného benzínu do dvou bytových jednotek za nimi se nacházejících mohou v důsledku takto iniciovaného požáru, který by při volném rozvoji zcela zachvátil uvedené bytové jednotky, že mohou způsobit smrt osob žijících v těchto bytových jednotkách, jednak že další osoby nacházející se v ostatních prostorách ubytovny mohou způsobeným požárem vydat v nebezpečí těžké újmy na zdraví či smrti, a to zejména v důsledku stoupajících a šířících se toxických a dusivých zplodin hoření. Soud prvního stupně se na straně 90 až 91 odůvodnění svého rozsudku pečlivě zabýval otázkou zavinění a odvolací soud se s těmito úvahami v odůvodnění svého rozhodnutí ztotožnil a dále uvedl, že lze s potřebnou mírou jistoty konstatovat, že obvinění byli v okamžiku útoku na ubytovnu smířeni i s alternativou, že usmrtí osoby nacházející se v přímo napadených místnostech. O takovém eventuálním úmyslu obžalovaných vypovídá zvolená noční doba spáchání útoku, výběr stranou stojícího objektu a zejména konkrétní kroky, které obžalovaní podnikli (vyrobili zápalné láhve s takovým množstvím hořlavé látky, která byla schopna způsobit nejen okamžité plamenné hoření po celé rozlité ploše, ale vzhledem ke svému obsahu i úplné vyhoření obvykle zařízené místnosti do 30 minut, zápalné lahve vhodili bez jakéhokoli předchozího varování do oken místností opatřených záclonami, za nimiž bylo zhasnuto, takže museli logicky předpokládat, že jejich obyvatelé spí a pokud se včas neprobudí, zemřou v důsledku popálenin a toxických zplodin), případně nepodnikli (nezkontrolovali, zda obyvatelé ubytovny mají možnost útěku jiným východem, přestože viděli, že hlavní východ, u kterého rozlili a zapálili zbytek přineseného benzínu, je uzavřen mříží, sami neučinili žádné záchranné akce poté, co viděli, že jedno z oken začalo hořet plameny). Závěru o naplnění eventuálního úmyslu usmrtit jiného v posuzovaném případě s ohledem na uvedená zjištění rozhodně nebrání okolnost, že obžalovaní neútočili zápalnými lahvemi přímo proti konkrétním osobám, ale jen na dům, který tyto osoby obývaly. O tom, že osoba spící v pokoji, ve kterém je založen požár, je bezprostředně ohrožena na životě, a to nejen ohněm samotným, ale i agresivními toxickými zplodinami hoření, pochybnosti nevznikají. Podle opatřeného znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví chemie a fyzikální chemie i odborného vyjádření Hasičského záchranného sboru měl útok obžalovaných intenzitu, která byla způsobilá vyvolat takový škodlivý následek. V posuzovaném případě ovšem do skutkového děje včas zasáhly další osoby, které zabránily rozšíření hoření. Jen na dokreslení správnosti úvah soudu prvního stupně o tom, že obvinění mohli v případě, že by se jim útok podařilo v tichosti úspěšně dokončit, usmrtit osoby spící v místnostech, kde se pokusili založit požár, lze poukázat na to, že špatně slyšící poškozený M. D. měl postel umístěnu jen cca 40 cm od hořícího okna (viz s. 36-39 rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 8 To 28/2016).

Obviněný opětovně vznesl i výhrady týkající se právní kvalifikace jeho jednání jako pokusu zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a), g) tr. zákoníku v souběhu se zločinem obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku. I touto námitkou se soudy obou stupňů náležitě zabývaly. Jak správně uvedl Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí, soud prvního stupně správně zohlednil skutečnost, že obvinění byli při svém obecně nebezpečném jednání, které bylo motivováno záští vůči romskému etniku, srozuměni nejen s tím, že ohrozí život a zdraví osob obývajících ubytovnu, ale byli smířeni i s tím, že přitom usmrtí osoby spící přímo v místnostech, kam směřovaly zápalné lahve (když tuto skutečnost by musel zohlednit i v případě, že by skutek právně posoudil jen jako trestný čin obecného ohrožení podle § 272 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku a motiv jednání obviněných a skutečnost, že úmyslně útočili na život více osob, by v právní kvalifikaci nezohlednil). K otázce jednočinného souběhu trestných činů obecného ohrožení a kvalifikované vraždy pak Vrchní soud v Praze stejně jako soud prvního stupně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 8 Tdo 972/2011, ve kterém se Nejvyšší soud touto otázkou zabýval, když uvedl, že pokud pachatel úmyslně vydá lidi v nebezpečí smrti za současného naplnění některé z okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby uvedené v § 140 odst. 3 tr. zákoníku, které nejsou v § 272 odst. 1 až 3 tr. zákoníku zohledněny jako zvlášť přitěžující okolnosti, lze posoudit jeho jednání jako sbíhající se trestné činy obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku a vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, protože jinak by nebyla vystihnuta jeho podstata. Pro spáchání trestného činu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, který by jinak přicházel do úvahy jako speciální ustanovení, totiž postačí, že úmysl pachatele obecně nebezpečného jednání směřoval k usmrcení i jen jedné osoby, čemuž odpovídá i rozmezí trestní sazby, které je mírnější než podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku, kde zákonodárce zohlednil v alternativách pod písm. a) až j) ještě další okolnosti jednání směřujícího k usmrcení jiného, které charakterizují následek, způsob provedení činu a jeho pohnutku. Tento právní závěr není podle Nejvyššího soudu vyloučen ani vzájemným vztahem § 272 odst. 1 a 140 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, poněvadž zájmy, kterým tato ustanovení poskytují ochranu, nejsou zcela identické.
Navíc je třeba zdůraznit (jak ostatně uvedl i odvolací soud), že v dané trestní věci uplatněné námitky obviněného nesměřovaly ani tak proti právnímu závěru o možném souběhu uvedených trestných činů, nýbrž v podstatě oklikou opět proti právnímu závěru o zavinění ve formě eventuálního úmyslu usmrtit osoby nacházející se přímo v místnostech, do jejichž oken obžalovaní směřovali zápalné lahve.

Další námitky obviněného T. K. směřovaly k tomu, že nebyly prokázány všechny skutečnosti uvedené v rozhodnutí soudu prvého i druhého stupně, že bylo zkráceno právo na obhajobu a posouzení trestnosti činu bylo provedeno v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe, když v odůvodnění rozsudků soudy dostatečně nevysvětlily, z čeho dovodily, že trestný čin dle § 403 tr. zákoníku byl obviněným spáchán (tyto námitky se týkají bodu III. výroku o vině).

Pokud se týká uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud zjistil, že obviněný T. K. sice podal dovolání ze zmíněného dovolacího důvodu, v dovolání však ve skutečnosti v této části nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Výše uvedené námitky nelze označit jako námitky právní, neboť jejich těžiště spočívá v tvrzení dovolatele, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, že se nemohl podílet na vytvoření buňky Combat 18 Sudety, neboť podle dostupných informací tato buňka nebyla na našem území nikdy založena a že nesouhlasí s posuzováním tvorby článků, které nikdy nebyly zveřejněny, jako činu podle ustanovení § 403 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

Soudy se rovněž dostatečně vypořádaly s námitkou týkající se subsidiarity trestní represe. K této problematice, na niž obviněný upozornil již v rámci svého odvolání, se podrobně vyjádřil Vrchní soud v Praze (str. 35 rozsudku). Nejvyšší soud se pak s hodnocením odvolacího soudu plně ztotožnil. Odvolací soud zcela správně uvedl, že závažnost jednání obžalovaného pod bodem III. b) výroku o vině nelze posuzovat samostatně, protože z pohledu hmotněprávního jde o dílčí útok pokračujícího trestného činu, a v takovém případě je nutné zvažovat škodlivost celého skutku. V toto směru pak jednání obviněných T. K. a B. M. popsané v bodech III. a), b) výroku o vině prokazatelně vykazuje znaky zločinu založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. V bodě III. b) výroku o vině pak v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 2 tr. zákoníku. Předem promyšlené posprejování fasád pěti objektů, mezi kterými byly i kostel a hotely, s jasným motivem zviditelnit neonacistické hnutí nelze rozhodně bagatelizovat poukazem na minimální výši způsobené škody a údajnou nesrozumitelnost nastříkaných nápisů širší veřejnosti. Navíc byl skutek právně posouzen podle § 228 odst. 2 tr. zákoníku, což je speciální skutková podstata trestného činu poškození cizí věci, jejímž formálním znakem ani není způsobení majetkové škody v určité nominální výši. Předmětem ochrany této samostatné skutkové podstaty jsou totiž i nemateriální hodnoty, např. estetické, kulturní apod.

K výše uvedenému Nejvyšší soud podotýká, že zásadně platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům konkrétní skutkové podstaty (srov. rozh. č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). Tak tomu však v daném případě není. Jakékoliv úvahy o subsidiární úloze trestní represe nejsou v tomto případě vůbec namístě.

Z výše uvedeného je patrné, že se oba soudy nižších stupňů adekvátně vypořádaly s námitkami obviněného o nedostatku naplnění zavinění a právní kvalifikace jeho jednání jako pokusu zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a), g) tr. zákoníku v souběhu se zločinem obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. a dovolatel totožné námitky opakuje znovu v dovolacím řízení, neboť není spokojen s výsledkem trestního řízení. V takovém případě se však jedná o výhrady zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002). Soudy obou stupňů tak rozhodly na základě provedených a v souladu s trestním řádem vyhodnocených důkazů způsobem, který byl dostatečně výstižně vyjádřen v jejich rozhodnutí a Nejvyšší soud se s ním plně ztotožňuje, když v tomto ohledu lze odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí.

Dovolání obviněného J. B.

S námitkou obviněného, že byly protizákonně pořízeny odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, přičemž obhajobou byla již před zahájením namítána procesní nepoužitelnost tohoto důkazu, se nelze ztotožnit. K uvedené námitce se dostatečně vyjádřily jak soud nalézací, tak i soud odvolací, když soud prvního stupně na str. 61 odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že veškeré vydané příkazy založené ve svazku XIII. a XIV. mají alespoň základní náležitosti vyžadované ustanovením § 88 odst. 2 tr. ř., a dále uvedl, jak tyto základní náležitosti byly v předmětných příkazech popsány. Odvolací soud pak v odůvodnění svého rozhodnutí správně uvedl, že dané příkazy obstojí jako zákonný podklad k provedení zmíněných odposlechů a záznamů zasahujících do osobnostního práva obžalovaného, jenž je chráněno čl. 13 Listiny základních práv a svobod. Soudci Obvodního soudu pro Prahu 1 i Městského soudu v Praze v odůvodnění těchto příkazů odkázali na konkrétní trestný čin, pro který se trestní řízení vedlo, uvedli údaj o sledovaném období, také údaje o majiteli či uživateli příslušné telefonní stanice, nepominuli ani účel zjišťování údajů. Skutečnost, že jejich rozhodnutí byla strohá a co do použité argumentace formulačně obdobná jako podaný návrh státního zástupce, na tomto závěru nemůže nic změnit. Dále zdůraznil, že šlo o neodkladné úkony na samém počátku trestního řízení, kdy bylo dáno důvodné podezření, že ti, kterých se odposlech týkal, participují na zvlášť závažné trestné činnosti, k jejímu stíhání je Česká republika vázána i mezinárodními smlouvami. Indicie, z nichž toto podezření plynulo, vyplývaly z obsahu monitorovaných webových stránek propagujících neonacistická hnutí a z poznatků získaných Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu. Nízká technická kvalita pořízených záznamů, kterou obžalovaný J. B. také zmínil, sama o sobě důkazní hodnotu zákonným způsobem opatřených odposlechů nesnižuje. Ani Nejvyšší soud neshledal v postupu orgánů činných v trestním řízení v posuzované věci žádný zákonný exces, proto námitky obviněného o nezákonnosti důkazů zjištěných odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu posoudil jako zjevně neopodstatněné. V projednávaném případě je navíc z napadených rozhodnutí nalézacího soudu a odvolacího soudu zřejmé, že obviněný J. B. byl odsouzen nikoliv výlučně na základě odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, nýbrž na základě rozsáhlého dokazování, výslechů svědků, znaleckých posudků z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika a listinných důkazů. Nejvyšší soud podotýká, že obviněný se přezkumu nařízení odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu a jejich procesní použitelnosti v průběhu dokazování mohl domáhat cestou specifického druhu mimořádného opravného prostředku, upraveného v oddílu sedmém v ustanoveních § 314 l až § 314n tr. ř. (srov. nález ÚS ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. III. ÚS 4761/12).

Stejně tak se soudy vypořádaly s námitkou, že lze mít vážné pochybnosti o zákonnosti pořízení důkazů ke skutku uvedenému pod bodem I. písm. e) rozsudku nalézacího soudu, předstíraným převodům, resp. zda trestná činnost obviněného nebyla důsledkem policejní provokace. K této problematice, na niž obviněný upozornil již v rámci svého odvolání, se podrobně vyjádřil Vrchní soud v Praze (str. 28 rozsudku). Nejvyšší soud se s hodnocením odvolacího soudu plně ztotožňuje. Připomíná, že za policejní provokaci se považuje aktivní činnost policie, která směřuje k podněcování určité osoby (fyzické či právnické) ke spáchání konkrétního trestného činu s cílem získat usvědčující důkazy a vyvolat její trestní stíhání, jejímž důsledkem je vzbuzení úmyslu spáchat trestný čin podněcovanou osobou, ačkoliv předtím tato osoba žádný takový úmysl neměla. Policejní provokací je i taková aktivní činnost policie, jíž dochází k doplňování chybějících zákonných znaků základní skutkové podstaty určitého trestného činu, k záměrnému podstatnému navýšení rozsahu spáchaného činu podněcovanou osobou, či k jiným způsobem vyvolané změně právní kvalifikace spáchaného činu k tíži podněcované osoby, zejména pokud jde o okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, byť by jinak tato osoba byla k spáchání činu v obecném smyslu rozhodnuta (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2014). V tomto ohledu je tedy stěžejní, zda měl pachatel již na počátku v úmyslu spáchat trestný čin, anebo zda ho pojal až v důsledku aktivity policie. V projednávaném případě však bylo dostatečně objasněno, že aktivita vzešla ze strany obviněného, resp. že utajený policista jen reagoval na nabídku obviněného prezentovanou na veřejně přístupné síti internet a obviněného J. B. předtím k prodeji zboží s neonacistickou tématikou a symboly nevybízel ani jinak tento prodej neinicioval. Realizoval pouze nákup ze sortimentu obžalovaným J. B. veřejně nabízeného zboží v tzv. e-shopu . Rovněž k výhradě dovolatele, že hlas utajeného policisty je na pořízených záznamech záměrně zkreslen a tudíž místy méně srozumitelný, lze souhlasit se státní zástupkyní, že se touto námitkou odvolací soud podrobně zabýval, přičemž na str. 28 jeho rozsudku lze nad rámec dovolacího řízení odkázat.

Další námitka obviněného J. B. směřovala proti právnímu posouzení skutku uvedeného v bodě I. písm. a) až e) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, pokud byl kvalifikován podle § 403 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku. Podle těchto ustanovení se posoudí čin uvedený v § 403 odst. 1 tr. zákoníku, jestliže ho pachatel spáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí a jako člen organizované skupiny. Obviněný Jan Balík rovněž namítl, že popsané trestné činy spíše než znaky trestného činu založení, podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 tr. zákoníku naplnily znaky kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů hanobení národa a rasy etnické nebo jiné skupiny osob podle § 355 tr. zákoníku a podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 356 tr. zákoníku. Nejvyšší soud konstatuje, že výše uvedené dovolací námitky obviněného J. B. je třeba odmítnout.

Stejně jako u předchozích námitek Nejvyšší soud může odkázat na obě napadená rozhodnutí nižších soudů, neboť tyto se uvedenou námitkou týkající se naplnění znaků trestného činu založení podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 tr. zákoníku dostatečně podrobně zabývaly (Krajský soud v Plzni na str. 46 70 rozsudku, Vrchní soud v Praze na str. 29-30 a str. 34 rozsudku) a dovolací soud se s jejich závěry zcela ztotožňuje. Objektem trestného činu založení, podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 tr. zákoníku je jedno ze základních lidských práv, a to rovnost lidí bez rozdílu národnosti, příslušnosti k etnické skupině, rase, náboženství či jiné skupině osob. V daném případě obviněný nepochybně proti tomuto chráněnému objektu útočil, což je zcela zřejmé z obsahu webových stránek, na nichž prezentoval zaměření a cíle jím založených a vedených neonacistických skupin Blood & Honour Division Bohemia a Combat 18 Bohemiana, propagoval neonacistické a rasistické hnutí, hlásající rasovou zášť zejména vůči romskému etniku, podněcoval k nenávisti vůči uvedenému etniku, glorifikoval myšlenky nacismu i soudobých mezinárodních neonacistických organizací.

Organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy a jehož činnost se vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje nejen pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, ale i míru jeho společenské škodlivosti. Pro vznik organizované skupiny se nevyžaduje žádný formální akt jejího ustavení. Členství v organizované skupině je faktický stav, jehož podmínkou není žádný formální akt vstupu či přijetí. Pachatel se stane členem organizované skupiny i tím, že se do ní fakticky zapojí a podílí se na její činnosti. Na rozdíl od organizované zločinecké skupiny (§ 129 tr. zákoníku) jde o sdružení, které nemusí mít trvalejší charakter, nemusí být zaměřeno na soustavné páchání trestné činnosti, může vzniknout i za účelem spáchání ojedinělého trestného činu a nemusí mít vzájemné vztahy členů uspořádány do nějaké pevné organizační struktury.

V návaznosti na shora stručně rozvedená teoretická východiska Nejvyšší soud poznamenává, že otázkou naplnění tohoto znaku na základě uvedených skutkových okolností, jež byly ve věci prokázány, se soud prvního stupně důkladně zabýval a své úvahy na ni zaměřené vyložil v odůvodnění svého rozsudku (str. 62-71 rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 34 T 9/2014). S uvedenými závěry se poté plně ztotožnil i soud odvolací (str. 34 rozsudku Vrchního soudu v Praze). Na podkladě odůvodnění obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že soudy věnovaly odůvodnění namítaného závěru potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný J. B. spáchal trestný čin založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka v duchu shora vymezených obecných zásad jako člen organizované skupiny.

Rovněž Nejvyšší soud konstatuje, že aplikují-li se výše uvedené zásady na posuzovaný případ, nemůže být žádných pochybností o tom, že obviněný spáchal čin jako člen organizované skupiny ve smyslu § 403 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Podstatou posuzovaného případu bylo založení, podpora a propagace hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka a hlásá rasovou, etnickou, národnostní i náboženskou zášť, když obviněný řídil neonacistickou skupinu s názvem Blood & Honour Division Bohemia a její dceřinou militantní skupinu s názvem Combat 18 Bohemia, ve kterých vedle něj působili nejméně spoluobvinění P. L., T. K. a B. M., spravoval jak e-maily uvedených skupin , tak i finanční prostředky určené na financování těchto skupin a v této souvislosti od spoluobviněných T. K. a B. M. prostřednictvím spoluobviněné P. L. vybíral členské příspěvky, spoluobviněné T. K. a B. M. prostřednictvím telefonické i e-mailové komunikace a poskytováním propagačních materiálů taktéž motivoval a vyzýval k provedení akcí na propagaci a podporu obou skupin. S tím souviselo jednání, že prostřednictvím internetu založil, spravoval, editoval a aktualizoval veřejně přístupné webové stránky neonacistické skupiny Blood & Honour Division Bohemia a její dceřiné militantní skupiny Combat 18 Bohemia na adrese.

Z povahy a způsobu provedení činu je jasné, že byl záležitostí více osob, jejichž součinnost nebyla náhodná, ale vyznačovala se určitou plánovitostí a koordinovaností, přičemž mezi obviněnými docházelo k dělbě úkolů při jednotlivých jednáních majících povahu podpory či propagace hnutí uvedeného v § 403 odst. 1 tr. zákoníku. Součinnost jednajících osob tím pádem nespočívala v pouhém společném jednání ve smyslu znaků spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, ale nabyla kvalitativně vyššího stupně, který se demonstroval v naplnění typických znaků organizované skupiny. Z popisu skutku jednoznačně vyplývá, že obviněný J. B. udílel spoluobviněným P. L., T. K. a B. M. pokyny a organizoval jejich činnost. Takové jednání zjevně naplňuje znak spáchání trestného činu členem organizované skupiny. Pokud se Vrchní soud v Praze v napadeném rozsudku ztotožnil s tím, že skutek uvedený v bodě I. písm. a) až e) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně byl posouzen také podle § 403 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, není tento rozsudek rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Podané dovolání je v tomto ohledu zjevně neopodstatněné.

V další v dovolání obsažené námitce označil obviněný J. B. výpověď spoluobviněného Č. N. za zcela nevěrohodnou.

Jak již dovolací soud poukázal výše, v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je k jeho úspěšnému uplatnění třeba vytýkat nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Při podřazení takového požadavku výše uvedené námitce obviněného však Nejvyšší soud musí konstatovat, že tato brojí proti správnosti a úplnosti skutkového zjištění soudy prvního a druhého stupně (bod IV. rozsudku). Obviněný J. B. poukazuje na chybné vyhodnocení výpovědi spoluobviněného Č. N., přičemž tuto námitku již vznesl v průběhu řízení před odvolacím soudem a tento se jí v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval. V tomto směru dovolací soud poukazuje na odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 8 To 28/2016, na str. 30-31, ve kterém se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně stran provedení a hodnocení předmětných důkazů. Nejvyšší soud se se závěrem obou soudů plně ztotožnil.

Námitka týkající se nesprávného rozhodnutí o povinnosti náhrady škody, kterou obviněný uplatnil v rámci svého dovolání, již byla použita z jeho strany před soudem druhého stupně, tento se jí podrobně zaobíral a v daném ohledu své závěry řádně odůvodnil. Nejvyšší soud proto znovu může odkázat zejména na odůvodňující pasáž rozsudků Krajského soudu v Plzni (str. 114-115), a především Vrchního soudu v Praze (str. 46 47).

Dalším dovolacím důvodem, který obviněný J. B. uplatnil ve svém dovolání, je důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

K první části dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.

V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Tím, že odvolací soud postupem podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je nepochybné, že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v této první části nemohl obviněný žádnými námitkami naplnit.

Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy výše vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto na toto odůvodnění (viz výše) odkazuje.

Dovolání obviněného Č. N.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že obviněný Č. N. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v části dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně jeho výpovědi, odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Obviněný pojal část dovolání jako polemiku s tím, jak soudy hodnotily důkazy, z nichž vyvodily zjištění, že obviněný spolu s obviněným J. B. v prostoru K. lesa záměrně založili požár dřevěného srubu Gizela , přičemž došlo k rozšíření požáru a poškození celého srubu včetně vnitřního vybavení. Obviněný se snažil svými námitkami prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že se na zapálení srubu nijak nepodílel. Touto koncepcí se však obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani námitku, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo in dubio pro reo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí v pochybnostech ve prospěch obviněného. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.

Ohledně námitek, že nebyla prokázána spoluúčast obviněného Č. N. na trestné činnosti a důvod počínání obviněných ani rozdělení jejich úloh při činu nebylo zjištěno, a námitky týkající se výroku o náhradě škody, lze odkázat na obě napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů, neboť tyto se uvedenou námitkou pečlivě zabývaly (Krajský soud v Plzni na str. 79 82 a str. 114-115 rozsudku, Vrchní soud v Praze na str. 32 a str. 46 rozsudku). Po zhodnocení argumentace obou dotčených soudů pak Nejvyšší soud konstatuje, že s touto se zcela ztotožnil.

Závěrem proto Nejvyšší soud konstatuje, že oba dotčené soudy tedy Krajský soud v Plzni i Vrchní soud v Praze, zvolily v případě všech dovolatelů při řádném posouzení všech klíčových okolností případu odpovídající právní kvalifikaci a rovněž tak uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud, jakož i soud prvého stupně. Z tohoto odůvodnění vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněných J. B., T. K. a Č. N. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná odmítl. O dovoláních rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 1. 2017 JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu


*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.