4 Tdo 1590/2015
Datum rozhodnutí: 13.01.2016
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



4 Tdo 1590/2015-25

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. ledna 2016 dovolání obviněného R. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 9 To 349/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26 T 27/2015, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 26 T 27/2015, byl obviněný R. Š. uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (v bodě 1), přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku (v bodě 2) a přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (v bodě 3), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že

1)
dne 14. 10. 2014 v obci V., okr. K., pod záminkou odstoupení od kupní smlouvy a s příslibem vrácení uhrazené kupní ceny ve výši 25.000 Kč přesvědčil poškozeného J. V., aby mu vydal osobní automobil tov. zn. Peugeot, v hodnotě 70.000 Kč, který poškozenému předtím prodal na základě kupní smlouvy ze dne 13. 10. 2014, přičemž J. V. toto vozidlo obviněnému vydal v přesvědčení, že je obviněný vrátí původnímu majiteli F. V., o němž obviněný poškozenému nepravdivě sdělil, že si prodej vozidla rozmyslel, a současně obviněný poškozenému přislíbil vrátit finanční prostředky vynaložené na kupní cenu automobilu, následně obviněný uvedeným vozidlem od poškozeného odjel s tím, že jede pro peníze, které poškozenému vrátí, ovšem vozidlo jeho původnímu majiteli nevrátil, stejně tak je nevrátil ani poškozenému a rovněž tak poškozenému nevyplatil uhrazenou kupní cenu za vozidlo a stal se pro něj nekontaktním, svým jednáním tak pošk. J. V. způsobil škodu ve výši 25.000 Kč,
a tohoto jednání se dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 4 T 16/2011, který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 13 To 154/2011 nabyl právní moci dne 17. 5. 2011, odsouzen pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody ve výměře 20 měsíců, z jehož výkonu byl na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 7. 2012, sp. zn. 1 PP 35/2012, podmíněně propuštěn,

2)
v době od 19. 3. 2014 do 26. 3. 2014 u čerpací stanice A. v K. v ul. A. a dále u čerpacích stanic spol. B. v obcích S. a V. D., okres K., využíval tankovací karty svého zaměstnavatele, pošk. Autodoprava Ch., s. r. o., IČ 27113752, od něhož kartu obdržel za účelem tankování pohonných hmot výhradně pro služební účely, a v uvedeném období, kdy nedocházel do zaměstnání z důvodu údajné pracovní neschopnosti, celkem ve 14 případech uvedenou tankovací kartu zneužil pro soukromé účely, když bez vědomí zaměstnavatele načerpal pro mimopracovní potřeby celkem 4.009 litrů nafty, čímž poškozené pošk. Autodoprava Ch., s. r. o., způsobil škodu v celkové výši 143.693,46 Kč,
a tohoto jednání se dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. 15 T 12/2009, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 30 měsíců, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 7. 2012, sp. zn. 1 PP 35/2012, přičemž uvedený souhrnný trest byl uložen za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. 6 T 237/2009, který nabyl právní moci dne 13. 1. 2010, jímž byl obviněný odsouzen pro trestný čin zpronevěry dle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona,

3)
poté, co si na základě smlouvy o nájmu, kterou uzavřel dne 24. 10. 2014 se společností MAO Služby, s. r. o., pronajal zemní pěch typu Weber v hodnotě 45.000 Kč a tento pěch současně téhož dne v provozovně společnosti převzal a uhradil za něj zálohu ve výši 8.600 Kč s tím, že pěch do 27. 10. 2014 vrátí, dne 27. 10. 2014 v K. Ž., okr. K., ul. H., uvedený stroj jeho majiteli nevrátil, a přislíbil jej vrátit do 29. 10. 2014, což neučinil a stal se pro poškozenou společnost nekontaktním, ponechal si pěch pro své potřeby a následně jej zcizil, čímž pošk. spol. MAO Služby, s. r. o., způsobil škodu ve výši 36.400 Kč,
a tohoto jednání se dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. 15 T 12/2009, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 30 měsíců, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn na základě usnesení Obvodního soudu pro prahu 6 ze dne 20. 7. 2012, sp. zn. 1 PP 35/2012, přičemž uvedený souhrnný trest byl uložen za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. 6 T 237/2009, který nabyl právní moci dne 13. 1. 2010, jímž byl obviněný odsouzen pro trestný čin zpronevěry dle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona.

Za to byl obviněný podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti dvou měsíců a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému J. V., částku ve výši 25.000 Kč, a poškozené MAO služby, s. r. o., IČ 25132687, se sídlem v Kladně, Huťská 1557, částku ve výši 36.400 Kč, Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená společnost MAO služby, s. r. o., se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních a podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená společnost Autodoprava Ch., s. r. o., se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 26 T 27/2015, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 9 To 349/2015, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 9 To 349/2015, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace ke skutku uvedeného pod bodem 1) skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně namítl, že okresní soud nezjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu, který je nezbytný pro odsuzující rozsudek, přičemž ani odvolací soud dokazování žádným způsobem nedoplnil. Podle názoru obviněného je odsuzující výrok opřen pouze o jednostranné tvrzení poškozeného V. a jeho přítelkyně M. S. Obviněný opakuje, že se jednání, jež je mu kladeno za vinu, nedopustil, v obci V., kde mělo ke skutku dojít, se vůbec nenacházel, neboť byl na chalupě ve Z., což mu mohou potvrdit svědci. Rozhodnutí podle jeho názoru nemá oporu v provedeném dokazování a je v rozporu se zásadou in dubio pro reo.

Ke skutku uvedenému pod bodem 2) skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněný uvedl, že jeho vina nebyla prokázána v rozsahu, který je nezbytný pro odsuzující výrok. Nelze přisvědčit závěru, že čerpal veškeré předmětné pohonné hmoty neoprávněně, nadto množství údajně jím neoprávněně odebrané nafty vůbec nebylo zjištěno, proto nelze dospět k závěru, že svým jednáním naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu příslušného přečinu.

Skutek popsaný pod bodem 3) skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně byl podle obviněného soudy obou stupňů nesprávně právně kvalifikován. Zpronevěra je úmyslným trestným činem, přičemž on nezamýšlel způsobit porušení zájmů chráněných trestním zákoníkem, ani nebyl s něčím takovým srozuměn. Pokud by měl možnost zemní měch vrátit, tak by to učinil, sám totiž byl v dobré víře, že měch bude vrácen. S ohledem na to, že při vypůjčení zemního měchu skládal zálohu, je přesvědčen, že ho lze jen velmi obtížně podezřívat, že by zamýšlel za takovýchto podmínek měch neoprávněně prodat.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí zrušil, aniž dovolacímu soudu navrhl další procesní postup.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a jeho výsledky. Podle jeho názoru obviněný sice namítá v obecné poloze nesprávné právní posouzení jeho jednání, nicméně z obsahu dovolání je patrné, že jeho výtky primárně směřují vůči skutkovým zjištěním soudů obou stupňů a výsledkům důkazního řízení. K námitkám vycházejícím z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu však nelze v dovolacím řízení zásadně přihlížet. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství pokládá zjištěný skutkový stav za spolehlivě zjištěný a vykazující veškeré zákonné znaky přečinů, jimiž byl obviněný uznán vinným. Námitky, jež jsou v dovolání uplatněny, jsou opětným opakováním obhajoby obviněného, jíž uplatnil v předchozích fázích trestního řízení, s nimiž se jak soud nalézací, tak odvolací dostatečně a správně vypořádaly. To podle něj znamená, že předmětné námitky jsou nejen nepřiřaditelné pod zákonné dovolací důvody, ale že nejsou důvodné ani v obecné rovině.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, a to za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž vyjádřil souhlas podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obviněný v dovolání uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.

Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.

Podstatou dovolání obviněného je jeho tvrzení, že se vytýkaného jednání nedopustil, že neměl v úmyslu trestný čin spáchat ani s tím nebyl srozuměn, že se na místě činu nenacházel, že v řízení byla porušena zásada in dubio pro reo, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, že část pohonných hmot čerpal oprávněně, že nebylo zjištěno množství neoprávněně čerpané nafty, že pokud by měl možnost vypůjčený předmět vrátit, tak by to učinil, že byl v dobré víře, atd.

Nejvyšší soud z obsahu předloženého trestního spisu zjistil, že námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení jako součást své obhajoby, totožné námitky byly i obsahem odvolání, které podal proti rozsudku nalézacího soudu. Nelze je proto hodnotit jinak, než jako opětovné opakování obhajoby, jíž se jednak zabývaly a jednak v souladu se zákonem plně vypořádaly soudy obou stupňů, jak lze zjistit z odůvodnění jejich rozhodnutí.

Dovolací námitky v posuzované věci nadto primárně výlučně směřují do oblasti skutkových zjištění rozhodujících soudů. Obviněný sice v dovolání uplatnil důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a namítá nesprávné právní posouzení jednání, jehož se měl dopustit, avšak ve skutečnosti nenamítá tuto nesprávnost, ale výlučně napadá soudy učiněná skutková zjištění a výsledky důkazního řízení. Svým dovoláním se tak pouze domáhá, aby na základě jiného, jeho vlastního hodnocení důkazů byly jiným způsobem posouzeny skutky, pro které byl stíhán. Nesprávnost právního posouzení daných skutků nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení tak vyvozuje pouze z vlastní verze skutkového děje. Uvedenou okolnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Námitkami vztahujícími se k nedostatečně nebo nesrozumitelně provedeným skutkovým zjištěním je dovolací soud povinen se zabývat jedině v případě, pokud dojde k závěru o existenci tzv. extrémního nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry, které na jejich základě rozhodující soudy učinily.

V posuzované věci se však příslušné soudy ve smyslu zákonných požadavků vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro rozhodnutí a důvodně dospěly k závěru o tom, že obhajoba obviněného je ryze účelová, učiněná pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Odvolací soud se pak odpovídajícím způsobem zabýval také námitkami vyjádřenými v odvolání obviněného, jeho závěry o vině obviněného jsou logické, plně vycházejí z učiněných skutkových zjištění, nelze konstatovat jakoukoli svévoli v rozhodování či deformaci provedených důkazů. Nejvyšší soud uzavírá, že odvolací řízení před soudem druhého stupně proběhlo řádně a v souladu se zákonnými požadavky. Nejvyšší soud za této situace nemá důvod ani povinnost znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které obviněný deklaroval již ve svém řádném opravném prostředku.

Lze uzavřít, že v posuzované věci se nejedná o situaci, kdy by skutková zjištění soudů byla v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 ).

Nejvyšší soud v této souvislosti plně odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.

Konstatuje se proto, že dovolatel se ve svém mimořádném opravném prostředku míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v něm neuvedl a současně také neodůvodnil jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku, případně nejen že by namítal, ale současně také odůvodnil vadu spočívající v jiném nesprávné hmotně právním posouzení .

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ten spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

K první části dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.

V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve svém dovolání neuplatňuje.

Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto na toto odůvodnění (viz. výše) odkazuje.

Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání bylo uplatněno obviněným ryze formálně. Na tento případ dopadá rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, v němž mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. řádu nemůže být pouze formální . Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Na základě shora popsaných skutečností Nejvyšší soud uzavřel, že nebyl ničím zpochybněn závěr, že obviněný jednal způsobem popsaným ve skutkových větách výroku rozsudku soudu prvního stupně a takto zjištěným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkových podstat přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného R. Š. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. řádu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 13. ledna 2016


JUDr. Danuše Novotná předsedkyně senátu