4 Tdo 1579/2016
Datum rozhodnutí: 30.11.2016
Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, § 205 odst. 2 tr. zákoníku



4 Tdo 1579/2016-25

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2016 o dovolání obviněného T. B. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 6 To 306/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 4/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 2 T 4/2016, byl obviněný T. B. uznán vinným ze spáchání pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, spáchaného pod bodem I. 2) 3) v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku (bod I. 1), 2), 3) rozsudku) a dále ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (bod II. rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že

I.
1) (z rozsudku OS Praha 9 ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 101 T 36/2015)
dne 5. 7. 2015 kolem 07:15 hodin v P. v ulici Č. vnikl přes poškozené pletivové oplocení do areálu společnosti Mycí linka - pneuservis Hrdlořezy, s.r.o., IČ: 27219780, odkud odcizil odložený křovinořez zn. Solo 137 SB v hodnotě 5.543 Kč, který následně prodal v zastavárně v ul. Ronkova 333/10 v Praze 8 za 250 Kč, tímto jednáním způsobil P. D. škodu ve výši 5.543 Kč,

2)
dne 23. 9. 2015 v době okolo 16.30 hodin v P. B. v ulici Č. vnikl otevřenou vstupní brankou na pozemek rodinného domu, kde posléze ze zadní hospodářské části pozemku ke škodě J. Z. odcizil zde volně uložený paletový nakladač nezjištěného typu, žluté barvy, o nosnosti 2,5 tuny v hodnotě 2.100 Kč, tímto jednáním způsobil poškozenému J. Z., na odcizeném paletovém nakladači škodu ve výši 2.100 Kč,

3)
dne 2. 10. 2015 v době od 06.15 hodin do 06.30 hodin v P. B. v ulici Č. vnikl otevřenou vstupní brankou na pozemek rodinného domu, kde posléze ze zadní hospodářské části pozemku ke škodě J. Z. odcizil zde volně uložený paletový nakladač nezjištěného typu, světle oranžové barvy, o nosnosti 2,5 tuny v hodnotě 2.500 Kč, přičemž posléze byl i s tímto paletovým nakladačem na ulici Č. dostižen svědkyní J. H., když z tohoto důvodu paletový nakladač zanechal na místě a odešel, tímto jednáním způsobil poškozenému J. Z. na odcizeném paletovém nakladači škodu ve výši 2.500 Kč,

přičemž se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 121 T 86/2013, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2013, odsouzen mimo jiné za spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců, který mu byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 121 T 86/2013, v právní moci dne 12. 8. 2014, přeměněn v trest nepodmíněný, jenž vykonal dne 11. 6. 2015,
dále se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu pro Prahu-východ, sp. zn. 1 T 76/2014 ze dne 25. 4. 2014, který nabyl právní moci dne 28. 5. 2014, odsouzen mimo jiné i za spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců, a to za současného vyslovení dohledu,

II.
dne 28. 3. 2016 v době kolem 14.40 hod. v P. ul. V. v prodejně Billa odcizil 3 ks Kosteleckého uheráku v hodnotě po 160 Kč, tedy v celkové hodnotě 480 Kč tak, že zboží odebral z volného prodeje, uschoval ho pod bundu a bez jeho zaplacení prošel prostorem pokladen, byl však zadržen ostrahou prodejny a zboží bylo nepoškozené vráceno zpět do prodejny, čímž způsobil společnosti Billa, spol. s r.o., IČ: 00635976, se sídlem v Říčanech u Prahy, Modletice 67, škodu ve výši 480 Kč,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že si byl vědom skutečnosti, že byl trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 25. 4. 2014, sp. zn. 1 T 76/2014, který nabyl právní moci dne 28. 5. 2014, uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců, za současného vyslovení dohledu,
jakož i skutečnosti, že byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 121 T 86/2013, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2013, uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců, přičemž dne 12. 8. 2014 mu byl nařízen výkon tohoto trestu, který vykonal dne 11. 6. 2015 .

Za přečiny uvedené v bodě I. byl obviněný T. B. odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obžalovaný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Za přečin uvedený v bodě II. byl obviněný T. B. odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obžalovaný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému J. Z. škodu ve výši 1.500 Kč a dále poškozenému P. D. škodu ve výši 3.000 Kč.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 2 T 4/2016, podal obviněný T. B. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 6 To 306/2016, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 6 To 306/2016, podal následně obviněný T. B. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že realizace důkazního řízení soudem prvního stupně byla nesprávná, přičemž pokud byl na podkladě vadného dokazování uznán vinným, bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. V návaznosti na to rozvedl, že pokud jde o skutky popsané pod body I.2 I.3, tedy odcizení paletových nakladačů, tyto nevzal z pozemku poškozeného, nýbrž je nalezl mimo jeho pozemek. V prvním případě jej svědkyně H. ani neviděla, ve druhém případě, kdy tato svědkyně uvádí, že jej spatřila, zadržela a zabránila mu s vozíkem odjet, pak proti sobě stojí jeho a její tvrzení. Za této situace neměl nalézací soud dojít k tak jednoznačnému závěru, jak jej vyjádřil v odsuzujícím rozsudku. Ve vztahu ke skutku pod bodem II. rozsudku namítl, že zboží neodcizil, neboť je hodlal zaplatit až později tak, jak je zvykem v OD Centrum Černý Most. Dále uvedl, že v napadených rozhodnutích jsou učiněná skutková zjištění v nesouladu s provedenými důkazy a byla porušena zásada in dubio pro reo.

Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, aby zrušil rovněž rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 2 T 4/2016, a aby věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že pokud jde o podané dovolání, má za to, že obviněný jen opakuje námitky uplatněné již v předchozích stadiích řízení. Oba soudy se přitom se všemi jeho výhradami dostatečně a logicky vypořádaly. Podle jeho názoru jsou navíc obsahem dovolání výhradně námitky, které pod uplatněný (ani žádný jiný) dovolací důvod podřadit nelze. V této souvislosti lze pouze stručně uvést, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu se nelze úspěšně domáhat přezkoumávání správnosti soudy provedeného dokazování, ani opravy skutkových zjištění učiněných soudy, jimiž je tak Nejvyšší soud v zásadě vázán. Jinak řečeno pod uplatněný ani jiný dovolací důvod nelze podřadit zejména výtky směřující proti hodnotícím postupům soudů, resp. proti závěrům, které soudy na podkladě provedených důkazů učinily a které se staly předmětem právního posouzení. Z dovolání obviněného však vyplývá, že tento pouze polemizuje s provedenými důkazy, potažmo soudu vytýká, jakým způsobem důkazy hodnotil a jaké skutkové závěry z nich postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. vyvodil. Jen na podkladě toho pak předkládá verzi opačnou, z níž se má podávat, že se protiprávního jednání pod body I.2 I.3 a II. nedopustil, potažmo že v těchto případech nejde o trestný čin. Dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek tak v podstatě zaměňuje za další odvolání a prostřednictvím toho se domáhá přezkumu skutkových zjištění dovolacím soudem. Takové výhrady však stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu samy o sobě založit nemohou.

Ve vazbě na výše uvedené je namístě doplnit, že vázanost Nejvyššího soudu skutkovými zjištěními obecných soudů a tedy nemožnost domáhat se jejich přezkumu není bezvýjimečná. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění by byl odůvodněn tehdy, pokud by se nesprávná realizace důkazního řízení dostala do kolize s principy spravedlivého procesu. Přestože však obviněný tvrdí opak, rozhodnutí soudů uvedeným nedostatkem zatížena nejsou, neboť skutkový stav byl náležitě zjištěn v souladu s pravidly vymezenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a odůvodněn v souladu s § 125 odst. 1 tr. ř., přičemž odpovídající jsou rovněž právní závěry z něj vyvozené. To, že nalézací soud na podkladě provedených důkazů dospěl k závěrům odlišným od představ obviněného, neznamená, že skutková zjištění jsou chybná a odporující provedeným důkazům. Je proto třeba vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy, na jejichž podkladě je závěr o vině obviněného plně odůvodněn.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že obviněný T. B. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědi obviněného a výpovědi svědkyně J. H.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav neznamenal naplnění znaků přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, resp. přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný učinil obsahem dovolání v celém rozsahu výlučně jen polemiku se zjištěním soudů, že je osobou totožnou s pachatelem krádeže a porušování domovní svobody, přičemž soudům vytýkal způsob, jímž hodnotily důkazy vztahující se k otázce, kdo byl pachatelem. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani námitku, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo in dubio pro reo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí v pochybnostech ve prospěch obviněného . Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 9, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé nejedná o žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění uvedená ve výroku o vině pod bodem I. 2), 3) rozsudku mají jasný obsahový základ především ve výpovědích svědků J. H., J. Z., P. Š., v odborném vyjádření z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, a dále v listinných důkazech (protokol o ohledání místa činu atd.). Je třeba podotknout, že obviněný se k jednání uvedenému pod bodem I. 2), 3) rozsudku částečně doznal, když uvedl, že ve dnech 23. 9. 2015 a 2. 10. 2015 odvezl z adresy Č., P., dva vozíky na palety, přičemž v druhém případě ho zastavila svědkyně J. H., proto vozík nechal na místě a odešel. Soud rovněž dostatečně odůvodnil, proč neuvěřil výpovědi obviněného v části týkající se místa, kde byly umístěny předmětné vozíky. Co se týká skutku uvedeného pod bodem II. rozsudku, skutková zjištění vyplývají nejen z částečného doznání obviněného, ale také z výpovědi svědka J. K. a kamerových záznamů. Za tohoto stavu není nic nepřijatelného na závěru soudů, že obviněný je pachatelem výše uvedených skutků. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného T. B. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 11. 2016

JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu