4 Tdo 1563/2012
Datum rozhodnutí: 16.01.2013
Dotčené předpisy: § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř.



4 Tdo 1563/2012-14

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. ledna 2013 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného K. J. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 3 To 109/2012, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 17/2012, t a k t o:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 3 To 109/2012, ve výroku o zastavení trestního stíhání obviněného K. J. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2012, sp. zn. 4 T 17/2012, bylo podle § 314c odst. 1 písm. a), § 188 odst. 1 písm. c) a § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného K. J. pro skutek, jehož se měl dopustit tím, že ačkoliv dne 6. 12. 2011 osobně převzal výzvu Městského soudu v Brně k nastoupení trestu odnětí svobody v trvání 125 dnů, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. 3 T 175/2009, ze dne 1. 12. 2009, který nabyl právní moci dne 22. 12. 2009, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. 3 T 175/2009, ze dne 27. 10. 2011, které nabylo právní moci téhož dne, přičemž dle doručené výzvy měl k výkonu tohoto trestu nastoupit ihned do Věznice Brno-Bohunice, kam však nenastoupil, aniž by mu v tom bránily závažné důvody a nadále se nástupu trestu vyhýbal až do dne 11. 1. 2012, kdy byl zajištěn Policií ČR a následně dodán do výkonu trestu, v čemž byl spatřován přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku.

Proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2012, sp. zn. 4 T 17/2012, podal státní zástupce Městského státního zastupitelství stížnost, o níž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 3 To 109/2012, tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil napadené usnesení a dále rozhodl tak, že podle § 314c odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného K. J. pro skutek, jehož se měl dopustit tím, že ačkoliv dne 6. 12. 2011 osobně převzal výzvu Městského soudu v Brně k nastoupení trestu odnětí svobody v trvání 125 dnů, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. 3 T 175/2009, ze dne 1. 12. 2009, který nabyl právní moci dne 22. 12. 2009, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. 3 T 175/2009, ze dne 27. 10. 2011, které nabylo právní moci téhož dne, přičemž dle doručené výzvy měl k výkonu tohoto trestu nastoupit ihned do Věznice Brno-Bohunice, kam však nenastoupil, aniž by mu v tom bránily závažné důvody a nadále se nástupu trestu vyhýbal až do dne 11. 1. 2012, kdy byl zajištěn Policií ČR a následně dodán do výkonu trestu, v čemž byl spatřován přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 3 To 109/2012, podal následně nejvyšší státní zástupce podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. jako osoba oprávněná, včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. V dovolání uvedl, že krajský soud přisvědčil stížnosti státního zástupce, že skutek je trestným činem a že zastavení trestního stíhání obviněného K. J. podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. (tak jak to učinil nalézací soud) není na místě. Krajský soud však nahradil nesprávné rozhodnutí nalézacího soudu vlastním rovněž nesprávným rozhodnutím, když podmínky pro aplikaci § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. shledal ve skutečnosti, že obviněný svým jednáním mařil výkon trestu odnětí svobody v trvání 125 dnů, a že lze tudíž očekávat, že mu bude za nynější přečin uložen pouze nevýrazný trest. Krajský soud však pominul skutečnost, že obviněný skutek spáchal coby recidivista, tj. v době, kdy již byl pro předchozí skutek pravomocně odsouzen, a že zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. je v rozporu s účelem trestního řízení a následně i se zásadami pro ukládání trestů.

Nejvyšší státní zástupce z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 3 To 109/2012, ve výroku o zastavení trestního stíhání obviněného K. J., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil nejvyšší státní zástupce i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako osoba k tomu oprávněná (§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.), učinil tak včas a na správném místě (§ 265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné (§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.), a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 a 4 tr. ř. z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 3 To 109/2012, i řízení mu předcházející, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným dovolacím námitkám. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.

Pokud jde o dovolací důvod, nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Dovolacím důvodem je tedy namítána nesprávnost buď rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu nebo rozhodnutí spojeného se zastavením trestního stíhání, které může být učiněno mimo jiné také ve formě fakultativního zastavení trestního stíhání s odkazem na důvody podle § 172 odst. 2 tr. ř. (pro tzv. neúčelnost).

Nejvyšší soud České republiky se po prostudování předloženého spisového materiálu ztotožnil s názorem nejvyššího státního zástupce, že krajský soud zastavil trestní stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., ačkoliv důvod pro aplikaci ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. nebyl dán.

Ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. upravuje možnost zastavení trestního stíhání, je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému uložen nebo který ho podle očekávání postihne.

V projednávaném případě krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že se neztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, ve kterém bylo uvedeno, že skutek není trestným činem a trestní stíhání bylo podle § 172 odst. 2 písm. b) tr. ř. zastaveno. Dále pak sám rozhodl ve věci tak, že zastavil trestní stíhání obviněného K. J. z jiných důvodů a to ve smyslu § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť podle názoru krajského soudu v daném případě trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému uložen.

Nejvyšší soud České republiky konstatuje, že z hlediska správného použití ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. bylo povinností soudu posoudit, zda trest již uložený za jiný trestný čin dostatečně zabezpečí výchovu obviněného k tomu, aby vedl řádný život. Pro závěr o případné neúčelnosti dalšího trestního stíhání pro nový trestný čin byl soud především povinen vycházet z porovnání trestu již uloženého trestním příkazem Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. 3 T 175/2009, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. 3 T 175/2009, a trestu, jehož uložení by podle kritérií vyplývajících z ustanovení § 39 tr. zákoníku přicházelo v úvahu za čin, pro který bylo v nyní posuzované věci vedeno trestní stíhání. Pokud by byla vzata v úvahu osoba obviněného a dále skutečnost, že obviněný skutek spáchal v době, kdy byl již pro předchozí skutek pravomocně odsouzen (recidiva), stěží by bylo možno učinit závěr, že obviněnému bude za nynější přečin uložen pouze minimální trest. Pro úplnost je třeba poznamenat, že u přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku může být uložen trest odnětí svobody až na 2 léta, v době rozhodování odvolacího soudu mohl být uložen trest odnětí svobody až na 3 léta.

Na základě výše uvedeného tedy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že závěr o zastavení trestního stíhání obviněného K. J. z napadeného usnesení Krajského soudu v Brně nemůže obstát. Je třeba souhlasit se závěry státního zástupce, že zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. je v rozporu s účelem trestního řízení i se zásadami pro ukládání trestů tak, jak jsou vyjádřeny v § 39 a § 42 písm. p) tr. zákoníku.

Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy zatíženo takovými vadami, že dovolacímu soudu v rámci řízení o dovolání nezbylo, než vyhovět dovolání nejvyššího státního zástupce a napadené usnesení zrušit ve výroku o zastavení trestního stíhání podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud České republiky přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž v tomto novém řízení je Krajský soud v Brně vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud České republiky (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno z podnětu dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného, není odvolací soud povinen aplikovat ustanovení § 265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).

Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. ledna 2013



Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal