4 Tdo 1550/2015
Datum rozhodnutí: 22.12.2015
Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 písm. a,b,c) tr. zákoník, § 205 odst. 3 tr. zákoník



4 Tdo 1550/2015 -29

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. prosince 2015 o dovolání obviněného M. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 8 To 330/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 105/2013, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:


Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 1 T 105/2013, byl obviněný M. H. uznán vinným ze spáchání I. přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku, II. pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, III. jednak pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a jednak přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:

I. dne 18. 6. 2013 kolem 15.15 hod. v obchodním domě T. v D. odcizil potraviny, oděvy, obuv a drogistické a další zboží v celkové hodnotě 5.520,- Kč ke škodě společnosti Tesco Stores ČR, a. s., se sídlem Praha 10, Vršovická 1527/68b, a při útěku z obchodního domu, když byl zadržen pracovníkem ostrahy Z. O., přetahoval se s ním ve snaze se vysmeknout, až pracovník ostrahy upadl na zem, II. přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 4. 2012, č. j. 1 T 214/2011-88, který nabyl právní moci dne 27. 6. 2012, mimo jiné k souhrnnému trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 let, přesto:

a) dne 19. 9. 2013 kolem 18.45 hod. řídil z obce M. do P. osobní motorové vozidlo zn. VW Golf, přičemž táhl na laně motorové vozidlo zn. Seat Cordoba bez registrační značky, které řídil Z. P., b) dne 16. 10. 2013 v nočních hodinách řídil osobní motorové vozidlo zn. VW Golf, přičemž byl ve 23:50 hod. v P. na ulici P. kontrolován hlídkou Policie ČR OO Prostějov 2,

c) dne 9. 11. 2013 v nočních hodinách řídil osobní motorové vozidlo zn. VW Golf, přičemž byl ve 22.10 hod. před domem v obci U., okr. P. kontrolován hlídkou Policie ČR OO Prostějov 2,

d) dne 18. 11. 2013 kolem 06:00 hod. řídil z P. do obce O. a poté do obce D., okr. P. osobní motorové vozidlo zn. VW Golf, e) dne 20. 11. 2013 kolem 11:50 hod. řídil z P. do obce D. a dále do obce O. u P. osobní motorové vozidlo zn. Fiat Tempra 1,8, f) dne 21. 11. 2013 kolem 15:30 hod. řídil z P. přes obec D. do obce O. u P. osobní motorové vozidlo zn. Fiat Tempra 1,8, III. a) ve dnech 17. 11. 2013 ve večerních hodinách a opakovaně dne 18. 11. 2013 kolem 06:00 hodin v O. u P., okres P., společně po předchozí dohodě s již odsouzeným L. N., po přelezení 150 cm vysokého oplocení vznikli na pozemek , kde za pomocí shodného klíče, kterými disponoval L. N., vnikli předními dveřmi do rozestavěného rodinného domu majitele T. D., odkud z garáže odcizili elektrické kabely CYKY 3 x 1.5 J délky 300 m, CYKY 3 x 2,5 délky 300 m, CYKY 5 x 2,5 délky 200 m, JYKY 3 x 0,75 délky 200 m, PIT Bike zn. Li-fan, motor na člun zn. Ervin Rude 20 kW, pneumatické kladivo zn. Dewalt, motorovou travní sekačku zn. Euronex, elektrickou úhlovou brusku zn. Metabo, elektrickou úhlovou brusku zn. Protool, svařovací inventor Kuhtreiber, TIG 1800, elektrickou vrtačku zn. Narex, akumulátorovou vrtačku BOSCH s příklepem, akumulátorovou vrtačku zn. Ryobi s příklepem, čímž způsobil poškozenému škodu ve výši 130.000,-Kč,
b) dne 21. 11. 2013 v době kolem 15:30 hod. v O. u P., okres P., společně po předchozí dohodě s již odsouzeným L. N., počkal M. H. ve vozidle nedaleko v obci O. u P. a L. N. po přelezení 150 cm vysokého oplocení vnikl na pozemek, kde v úmyslu něco vhodného odcizit, se L. N. pomocí kovového páčidla pokoušel vniknout přes francouzské okno do rozestavěného rodinného domu majitele T. D., při tomto byl vyrušen, a proto nic neodcizil; poškozením okna způsobil poškozenému škodu ve výši 20.000,-Kč.
Za tyto přečiny a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro který byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 8. 9. 2014, č. j. 2 T 100/2014-75, který nabyl právní moci dne 8. 9. 2014, byl obviněný M. H. odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let.

Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen celý výrok o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 8. 9. 2014, č. j. 2 T 100/2014-75, který nabyl právní moci dne 8. 9. 2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo, pozbyla podkladu.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost, aby poškozenému T. D., zaplatil částku 93.000,- Kč.

Proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 1 T 105/2013, podal obviněný M. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 8 To 330/2015, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 8 To 330/2015, podal následně obviněný M. H. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h), l ) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že popis skutků musí vyjadřovat všechny skutečnosti významné pro jejich právní kvalifikaci, a dodává, že skutky uvedené ve výrocích rozsudku nalézacího soudu nelze právně kvalifikovat jako přečiny krádeže podle § 205 tr. zákoníku, resp. maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 tr. zákoníku, protože jejich popis neobsahuje skutečnosti, ze kterých by bylo možno beze všech pochybností usuzovat na naplnění zákonných znaků těchto trestných činů a potřebný stupeň jejich společenské škodlivosti. Závěry soudu o použité právní kvalifikaci nejsou náležitě rozvedeny a vzbuzují důvodné pochybnosti o jejich správnosti. Obviněný dále připomíná znalecký posudek z oboru lékařství, odvětví psychiatrie, MUDr. Jaroslava Konečného, který byl vypracován pro řízení u Okresního soudu v Olomouci, věc vedena pod č. j. 4 T 224/2014, z něhož vyplývá, že v období podzimu 2013 trpěl počínající závislostí na pervitinu, která způsobila, že schopnost rozpoznávací byla snížena maximálně lehce a schopnost ovládací maximálně středně z důvodu lehké až středně těžké doznívající intoxikace pervitinem. Soud sice provedl důkaz přečtením shora uvedeného znaleckého posudku, dospěl však k názoru, že závěry znaleckého posudku nemohou nic měnit na trestní odpovědnosti obviněného, přičemž tyto závěry jsou zásadní pro ukládání trestu. Obviněný dále poukazuje na skutečnost, že uložený trest je zcela nepřiměřeně přísný a dodává, že nebyl v potřebném rozsahu zohledněn dopad amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 na jeho předchozí odsouzení, což vedlo k uložení nepřiměřeného trestu.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 8 To 330/2015, aby zrušil i rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 1 T 105/2013, a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a přikázal Okresnímu soudu v Prostějově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 17. 9. 2015 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného M. H.

Obviněný uplatnil právní námitku relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tím, že uvedl, že skutky uvedené ve výrocích rozsudku nalézací soud nesprávně kvalifikoval, když popis skutků neobsahuje skutečnosti významné pro naplnění subjektivní i objektivní stránky trestných činů. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že popis skutků ve výroku soudu prvního stupně obsahuje všechny potřebné znaky subjektivní i objektivní stránky příslušných trestných činů.

Soud prvního stupně provedl ve věci dokazování v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. a zjistil skutkový stav věci bez důvodných pochybností. Pokud jde o návrh obviněného na provedení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, dle názoru odvolacího soudu nebylo namístě provádět další dokazování vypracováním znaleckého posudku, neboť soud prvního stupně tomuto návrhu věnoval dostatečnou pozornost a dospěl ke zcela správnému názoru, že není dán důvod pro zpracování posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, když z provedeného dokazování v projednávané trestní věci nelze dospět k závěru, že by byť část z trestné činnosti, kladené obviněnému za vinu, spáchal pod vlivem návykové látky. S tímto závěrem souhlasil i Nejvyšší soud, nejedná se tedy o tzv. opomenutý důkaz.

Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z citovaného ustanovení vyplývá, že dovolací důvod nespočívá v nepřiměřenosti uloženého trestu, ale v tom, že byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře, která spadá do rámce zákonné trestní sazby, nelze jako dovolací důvod uplatňovat nepřiměřenost trestu. Výše uvedené námitky obviněného týkající se nepřiměřenosti uloženého trestu nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Pokud obviněný namítá, že na odsouzení, na základě kterého byl v minulosti ve výkonu trestu odnětí svobody, dopadla amnestie prezidenta republiky, tak k tomuto Nejvyšší soud uvádí, že trest odnětí svobody, který byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 1 T 214/2011, byl amnestován, nicméně tímto rozsudkem byl obviněnému současně uložen i trest zákazu činnosti, na který se amnestie nevztahovala, tudíž nelze na obviněného hledět, jako by nebyl odsouzen.

Podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl mimo jiné zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

V posuzované věci nebylo odvolání obviněného zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů podle § 253 odst. 1, odst. 3 tr. ř. bez meritorního přezkoumání rozsudku, ale bylo zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku. Proto byl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnitelný ve variantě vymezené tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), tj. v dané věci důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z konstrukce této varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je zřejmá vázanost tohoto dovolacího důvodu na jiné dovolací důvody, na nichž je závislý. Pokud je tedy dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.

Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný M. H. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty I. přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku, II. pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, III. jednak pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a jednak přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, příslušné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného M. H. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. prosince 2015

JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu