4 Tdo 1522/2010
Datum rozhodnutí: 12.01.2011
Dotčené předpisy: § 235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák., § 265g odst. 2 tr. ř.



4 Tdo 1522/2010-29

U S N E S E N Í

Předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky rozhodl dne 12. ledna 2011 o dovolání obviněného J. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 7 To 284/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 5 T 204/2009, t a k t o :

Podle § 265g odst. 2 tr. ř. předseda senátu b e r e n a v ě d o m í zpětvzetí dovolání obviněného J. S.

O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 5 T 204/2009, byl obviněný J. S. uznán vinným ze spáchání trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. e) zákona číslo 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.) a byl odsouzen podle § 235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 9 měsíců a podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice ostrahou.

Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 5 T 204/2009, podal obviněný J. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 7 To 284/2010, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného J. S. odsoudil podle § 235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 7 To 284/2010, podal následně obviněný J. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný v dovolání namítá, že příslušné soudy rozhodující ve věci nepostupovaly důsledně podle § 3 odst. 4 tr. ř. a nezabývaly se v dostatečné míře materiální stránkou trestného činu. Domnívá se, že formální stránka trestného činu (dovolatel zde má na mysli zřejmě stránku materiální) nedosahuje požadovaného stupně nebezpečnosti jednání kladeného mu za vinu a že mu měla být dle jeho názoru uložena sankce pouze za přestupek. Dále dovolatel tvrdí, že soudy měly brát v potaz účel trestu, přičemž by dospěly k závěru, že je třeba uložit mu podmíněný trest. Zcela vadně se dle obviněného soudy vypořádaly s jeho pohnutkou a motivem podání trestního oznámení poškozeného. Soudy rovněž ignorovaly základní zásady trestního řízení, především zásadu v pochybnostech ve prospěch obviněného, jakož i zásadu, že trestné jednání musí být bez nejmenších pochybností prokázáno. Navíc odvolací soud neprovedl navržený důkaz výslech svědkyně I. S., jímž obviněný hodlal prokázat svou nevinu. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí, popř. aby ve věci sám rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že argumentace obsažená v dovolání neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Aby dovolatel vyhověl zvolenému důvodu dovolání, musel by svůj mimořádný opravný prostředek opřít o konkrétní výhrady vůči aplikaci některého z hmotně právních ustanovení trestního zákona nebo jiného právního předpisu, který byl v dané věci aplikován, takovou námitku však dovolatel neuplatnil. Vedle obecných a zcela nekonkrétních proklamací týkajících se základních zásad trestního řízení obviněný zpochybňuje materiální stránku předmětného deliktu, která je však, dle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, zcela zřejmá z povahy a závažnosti jeho jednání. Zbývající výhrady směřují proti výroku o trestu, kdy dovolatel poněkud neuspořádaně hovoří jednak o sankci za přestupkové jednání a jednak o uložení podmíněného trestu odnětí svobody, což jsou však námitky, které není možno podřadit pod uplatněný dovolací důvod. V návaznosti na uvedené skutečnosti státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání odmítl podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Podáním doručeným soudu dne 3. 1. 2011 vzal obviněný J. S. dovolání zpět.

Podle § 265g odst. 2 tr. ř. vzal předseda senátu Nejvyššího soudu zpětvzetí dovolání na vědomí, neboť pro takový postup nebylo žádných překážek.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. ledna 2011

Předseda senátu JUDr. Jiří Pácal