4 Tdo 1500/2015
Datum rozhodnutí: 16.12.2015
Dotčené předpisy: § 175 odst. 1,2 písm. c) tr. zákoník



4 Tdo 1500/2015-39

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2015 o dovolání obviněného M. Y. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 67 To 214/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 32 T 11/2015, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 32 T 11/2015, byl obviněný M. Y. uznán vinným ze spáchání I. přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku, II. 1., 2. přečinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku, III. přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, IV. přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:

I.
v době od 1. 2. 2015 do 5. 3. 2015 v P., v ul. S., před bydlištěm poškozené O. N., dále v P., v blízkosti stanice metra F., na cestě poškozené z práce a dále v P. N. M., v ul. M., v místě zaměstnání poškozené, po ukončení vztahu s poškozenou opakovaně na tuto čekal a vyhledával její osobní blízkost, a to i přes její nesouhlas, když na ni opakovaně naléhal, aby se k němu vrátila, přičemž se vůči ní dopouštěl i násilí popsaného níže, což poškozenou omezovalo v jejím obvyklém způsobu života, když poškozená se nechávala z obavy před obviněným doprovázet domů svou matkou, rodiči obviněného, svou babičkou a kamarádkou, změnila své zvyklosti, začala chodit z práce dříve, aby se tak vyhnula kontaktu s obviněným, který na ni často čekal ve vozidle zn. Mercedes Benz, přespávala u své kamarádky z obavy, že na ni obviněný čeká před jejím bydlištěm, a dále obviněný poškozenou v předmětném období soustavně a vytrvale kontaktoval prostřednictvím nevyžádaných SMS zpráv a telefonátů ze svých mobilních telefonních čísel, a to v období od 1. 2. 2015 do svého zadržení dne 5. 3. 2015 celkem 406 krát, čímž v poškozené vzbudil důvodnou obavu o její život a zdraví, II.
1. v přesně nezjištěné době koncem měsíce února 2015 v P. N. M., v ul. M., během cesty poškozené O. N. ze zaměstnání, když tato šla k obchodnímu domu B. l., u něhož měla sraz se svou matkou, zastavilo u poškozené osobní vozidlo zn. Škoda Octavia nezjištěné rz., které řídil dosud neztotožněný kamarád obviněného jménem V., a z místa spolujezdce vystoupil obviněný, který poškozenou násilím proti její vůli vtáhl do vozidla na zadní sedačky a sedl si vedle ní, aby mu neutekla, následně tuto odvezli proti její vůli do O. V., během jízdy ji obviněný zakazoval přijmou telefonní hovor od její matky, když v jednom případě se poškozené podařilo hovor nenápadně zvednout a zakřičet, že je někde v O. V. a poprosit ji, aby zavolala policii, čehož se obviněný s V. zalekli, obviněný dal následně poškozené ve vozidle facku a křičel na ni, že je prostitutka, že někoho má, vzal jí mobilní telefon a zahodil jej pod sedačku ve vozidle, nato poškozená začala křičet na V., aby ji odvezl okamžitě domů, což tento nakonec udělal a poškozenou vysadil v místě jejího bydliště v ul. S., P., 2. dne 1. 3. 2015 kolem 18:00 hod. v P., v ul. S., v místě bydliště poškozené O. N., když tato přišla ke svému domu, obviněný přiběhl a než se stačila vzpamatovat, tak ji zezadu chytil tzv. "do kravaty" a proti její vůli ji odtáhl do osobního vozidla otce zn. Mercedes Benz, strčil ji dovnitř na zadní sedačky, na její křik o pomoc reagoval slovy, že ji vezme jen na kafe, následně ji vzal její mobilní telefon i kabelku a odvezl ji směrem k B. k nějakému lesu v obvodu P., tam ji sdělil, že prožívá těžké chvíle v návaznosti na jejich rozchod, poté se jí začal ptát, proč chodí po diskotékách a ukázal jí fotku z diskotéky, kde byla poškozená vyfocená s barmanem, a hned poté jí dal asi tři facky, obviněný poté vystoupil z vozidla a venku telefonoval, načež poškozená v důsledku únavy uvnitř vozidla usnula a probudila se až následujícího dne 2. 3. 2015 ráno kolem 10:00 hod., kdy tou dobou byla stále v předmětném vozidle nacházejícím se na nezjištěné čerpací stanici v obvodu P., a teprve později obviněný poškozenou dovezl k jejímu bydlišti a umožnil jí z vozidla vystoupit,

přičemž obdobného jednání se obviněný dopustil vůči poškozené v předmětném období od 1. 2. 2015 do 5. 3. 2015 i v několika dalších případech, když na tuto čekal v osobním vozidle jeho otce zn. Mercedes, před jejím zaměstnáním - restaurace B., M., P. N. M., když vyšla poškozená z budovy, obviněný vystoupil z vozidla, chytil ji a proti její vůli ji strčil násilím do uvedeného vozidla na zadní sedačky a zavřel dveře opatřené dětskou pojistkou, aby poškozená nemohla z vozu vystoupit, následně ji odvezl do lesa směrem do K. n. V., přičemž ji ve vozidle v lese přemlouval, aby s ním obnovila vztah, chtěl stále vysvětlit, proč se s ním poškozená rozešla, a řešil jejich rozchod,

III.
dne 21. 2. 2015 kolem 20:00 hod. v P., S., místě bydliště poškozené O. N., po předchozím telefonátu, když na této požadoval peníze s tím, že žádné nemá, a když po poškozené opětovně požadoval peníze, tak mu před domem předala částku 1.100 Kč, ale odmítla jeho požadavek, aby ho pustila do bytu, a následně zavřela dveře domu, když posléze poškozené ještě 2x telefonoval, což poškozená ignorovala a asi za dvacet minut od posledního zavolání poškozená zaslechla nějaký hluk na záchodě v jejím bytě, a když otevřela dveře na toaletu, spatřila tam obviněného, který měl nůž v ruce, přistoupil k poškozené a řekl jí, že ho asi nečekala, když poškozená z obavy běžela do koupelny, tam se uzamkla, ale než stačila zavolat o pomoc, obviněný rozbil dveře do koupelny, vytrhl jí telefon z ruky a praštil s ním o zem, následně ji přitlačil na pračku, kde jí dal nůž ke krku a vyhrožoval, že ji rozkrájí na kousíčky a nahází jí do pračky, pokud s ním nebude, tak jí zabije, poškozená měla z obviněného strach a tak mu rukou odstrčila ten nůž, kterým ji ohrožoval, a zeptala se, jestli si vůbec uvědomuje, co dělá, na což obviněný zareagoval tak, že jí dal facku na obličej, následné s ní zase řešil jejich rozchod a pak z bytu odešel,

IV.
dne 2. 3. 2015 kolem 10:00 hod. v P., S., bezprostředně po spáchání činu popsaného pod bodem II. 2. se domáhal vstupu do bytu poškozené O. N., která mu vstup odmítla, na což jí řekl, ať drží hubu a pustí jej dovnitř, když uvnitř bytu se začali hádat kvůli rozchodu, až se poškozená zvedla a vyzvala obviněného k odchodu, což tento odmítl, poškozenou odstrčil od dveří a řekl jí, že bude držet hubu nebo jinak uvidí, načež ji chytil zezadu za vlasy, odstrčil ji směrem ke kuchyni a ve chvíli, kdy byla v kuchyni a obviněný byl za ní, tak rozbil skleněnou výplň do dveří kuchyně, čehož se poškozená lekla a vykřikla, v té chvíli k ní přiskočil, uchopil židli a praštil ji s ní do těla, když v důsledku tohoto úderu upadla na gauč a následně v útoku židlí pokračoval a poškozenou židlí opětovně udeřil, když útoky vedl na tělo a hlavu, poškozená většinu úderů vykrývala rukama, poté ji opakovaně udeřil pěstí, když útoky opětovně směřoval na hlavu a tělo poškozené, a po tomto útoku z bytu odešel, čímž poškozené O. N. způsobil poranění v podobě krevního výronu v okolí levého oka a krevního výronu s bolestivostí na hřbetní straně levé ruky nad II. až IV. záprstní kůstkou, která byla rázu přechodného bez nutnosti léčby a vystavení pracovní neschopnosti a nevedla k výraznějšímu omezení v obvyklém způsobu života poškozené .

Za uvedené jednání byl obviněný M. Y. odsouzen podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu odložen na zkušební dobu v trvání tří let.

Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku a za použití § 48 odst. 4 písm. d), f) tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost ve lhůtě podmíněného odsouzení se podrobit vhodným programům psychologického poradenství a zdržet se neoprávněných zásahů do práv a právem chráněných zájmů poškozené O. N.

Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to víceúčelového kapesního nože zn. John Benzen Tools.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 32 T 11/2015, podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 v neprospěch obviněného odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 67 To 214/2015, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem III. a ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný M. Y. byl uznán vinným ze spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že: dne 21. 2. 2015 kolem 20:00 hod. v P., S., místě bydliště poškozené O. N., po předchozím telefonátu, když na této požadoval peníze s tím, že žádné nemá, a když po poškozené opětovně požadoval peníze, tak mu před domem předala částku 1.100 Kč, ale odmítla jeho požadavek, aby ho pustila do bytu a následně zavřela dveře domu, když posléze poškozené ještě 2x telefonoval, což poškozená ignorovala a asi za dvacet minut od posledního zavolání poškozená zaslechla nějaký hluk na záchodě v jejím bytě, a když otevřela dveře na toaletu, spatřila tam obviněného, který měl nůž v ruce, přistoupil k poškozené a řekl jí, že ho asi nečekala, když poškozená z obavy běžela do koupelny, tam se uzamkla, ale než stačila zavolat o pomoc, obviněný rozbil dveře do koupelny, vytrhl jí telefon z ruky a praštil s ním o zem, následně ji přitlačil na pračku, kde jí dal nůž ke krku a vyhrožoval, že ji rozkrájí na kousíčky a nahází jí do pračky, pokud s ním nebude, tak jí zabije, poškozená měla z obviněného strach a tak mu rukou odstrčila ten nůž, kterým ji ohrožoval a zeptala se, jestli si vůbec uvědomuje, co dělá, na což obviněný zareagoval tak, že jí dal facku na obličej, následné s ní zase řešil jejich rozchod a pak z bytu odešel .

Za uvedené jednání byl obviněný M. Y. odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.

Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněný odsouzen k trestu vyhoštění ve výměře dvou let.

Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to víceúčelového kapesního nože zn. John Benzen Tools.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 67 To 214/2015, podal následně obviněný M. Y. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Obviněný se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo založeno na vyřešení právní otázky výkladu ustanovení § 353 tr. zákoníku, upravujícího trestný čin nebezpečné vyhrožování, v porovnání s ustanovením § 175 tr. zákoníku upravujícího trestný čin vydírání s tím, že tato právní otázka nebyla řešena správně a měla by být dovolacím soudem posouzena jinak. Odvolací soud nesprávně právně posoudil věc, když aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil v kontextu zjištěného skutkového stavu. Následně potom v souvislosti se svým nesprávným právním posouzením věci uložil obviněnému nepodmíněný trest a nadto trest vyhoštění, přičemž oba tresty jsou jak svým druhem, tak i svojí délkou zcela zjevně nepřiměřené veškerým okolnostem daného případu. Jednání, kterých se měl obviněný dopouštět, je nutno chápat v kontextu celého případu a neodtrženě jeden od druhého. V uvedeném případě sdělení adresované poškozené, že pokud s ním nebude, tak ji zabije , nemohlo být poškozenou chápáno jako prostředek k tomu, aby ji obviněný donutil něco konat, když v podobném duchu na ni působil již téměř tři týdny a na její vnímání to nemělo velký vliv. Jeho plané výhrůžky nebyly vůbec způsobilé k tomu, aby v poškozené vyvolaly důvodnou obavu z toho, že je v případě nesplnění požadavku vykoná. Má tedy za to, že jednání, které odvolací soud posoudil jako trestný čin vydírání, bylo správně zhodnoceno soudem prvního stupně jako trestný čin nebezpečného vyhrožování.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný přiřadil i námitky směřující proti výroku o trestu, neboť trest vnímá jako nepřiměřený. Považuje za zcela nepřípustné, že mu byl odvolacím soudem kromě nepodmíněného trestu odnětí svobody uložen také trest vyhoštění. Zdůraznil, že v České republice pobývá již asi 7 let a kromě něj zde žije také celá jeho rodina. Není mu jasné, z čeho odvolací soud dovodil, že v České republice v podstatě nemá sociální ani rodinné zázemí. Rozhodnutí soudu o uložení trestu vyhoštění dle jeho slov představuje porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolu č. 3, 5 a 8 zajišťující právo na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze 9. 7. 2015, sp. zn. 67 To 214/2015 a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že obviněnému je třeba přisvědčit pouze v tom, že na celou jeho trestnou činnost bylo třeba nahlížet v kontextu jeho jednání popsaného pod bodem I., jehož se dopustil v době od 1. 2. 2015 do 5. 3. 2015, když toto jednání bylo právně kvalifikováno jako přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku. Obviněný veškerou další činnost popsanou pod body II., III. a IV. spáchal v jednočinném souběhu s přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku v rámci jednoho skutku. I v rámci takového náhledu na souběh trestných činů je třeba konstatovat, že jednáním popsaným pod bodem III. obviněný naplnil zákonné znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný v posuzovaném případě jednoznačně nutil poškozenou násilím a pohrůžkou násilí, aby s ním znovu vstoupila do vztahu. Užil přitom zbraně, takže přítomno bylo i přímé násilí, neboť poškozenou natlačil na pračku a ohrožoval ji nožem. Stejně tak byla přítomna i pohrůžka bezprostředního násilí, neboť jí vyhrožoval, že ji rozkrájí a nahází do pračky, případně, že ji zabije. Pohrůžka usmrcením, resp. těžkou újmou na zdraví, tedy byla prostředkem vynucení určitého chování. Nemůže tedy jít o trestný čin nebezpečného vyhrožování podle § 353 tr. zákoníku, ale o trestný čin vydírání podle § 175 tr. zákoníku. Námitky obviněného o nepřiměřenosti uloženého trestu nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani pod speciální dovolací důvod jímž může být zpochybněna správnost výroku o trestu, a to pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z citovaného ustanovení vyplývá, že dovolací důvod nespočívá v nepřiměřenosti uloženého trestu, ale v tom, že byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře, která spadá do rámce zákonné trestní sazby, nelze jako dovolací důvod uplatňovat nepřiměřenost trestu.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Námitka obviněného, že odvolací soud nesprávně kvalifikoval jednání pod bodem III. výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, neboť změnil právní kvalifikaci přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku na právní kvalifikaci zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitkou právně relevantní.

Trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, tedy v jeho základní skutkové podstatě, se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo spáchá tento čin se zbraní.

Popis skutku, jak je uveden ve výrokové části rozsudku, popisuje jednání obviněného naprosto jednoznačně jako zločin vydírání dle jeho veškerých zákonných znaků. Objektem tohoto trestného činu je zde svobodné rozhodování člověka v nejširším slova smyslu. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel nutil jiného k tomu, aby něco konal, opomenul nebo trpěl, a to násilím, pohrůžkou násilí, nebo jiné těžké újmy. Čin je dokonán násilným jednáním nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy a nevyžaduje se, aby pachatel dosáhl toho, co sledoval. Cíl pachatele musí však být adresován poškozenému a ten jej musí vnímat. Násilím se pak rozumí použití fyzické síly k překonání nebo k zamezení kladeného nebo očekávaného odporu a musí být prostředkem nátlaku na vůli napadeného, pohrůžkou násilí se rozumí jak pohrůžka bezprostředního násilí, tak i pohrůžka násilí, které má být vykonáno nikoliv ihned, ale teprve v bližší nebo vzdálenější budoucnosti. Popis skutku, jak je uveden ve výrokové části, jednoznačně svědčí o tom, že obviněný při útoku na poškozenou použil kapesní nůž a nutil jí, aby něco konala, tedy aby se k němu vrátila. V daném případě zde bylo přímé násilí, když ji natlačil na pračku a ohrožoval nožem, a rovněž pohrůžka bezprostředního násilí, kdy jí vyhrožoval, že ji rozkrájí a nahází do pračky, případně že ji zabije. Je tak třeba konstatovat, že obviněný jednáním popsaným pod bodem III. naplnil zákonné znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný v posuzovaném případě jednoznačně nutil poškozenou násilím a pohrůžkou násilí, aby s ním znovu vstoupila do vztahu a použil přitom zbraň. Nemůže tedy jít o trestný čin nebezpečného vyhrožování podle § 353 tr. zákoníku, ale jak správně kvalifikoval odvolací soud o trestný čin vydírání podle § 175 tr. zákoníku.

Obviněný dále v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil námitky vůči výroku trestu. Uložený trest odnětí svobody v trváním dvou let označil za nepřiměřeně přísný a trest vyhoštění přímo za trest nezákonný. Námitky obviněného ohledně trestů nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tzv. jiné právní posouzení, jehož nesprávnost lze prostřednictvím citovaného dovolacího důvodu namítat, se týká některé další otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající vliv z hlediska hmotného práva. Pokud jde o výrok o trestu, takovou skutkovou okolností může být např. otázka, zda byly dva trestné činy spáchány ve vícečinném souběhu a zda tedy za okolností uvedených v § 43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba dva trestné činy nebo zda je mezi nimi vztah recidivy a za každý trestný čin je třeba uložit samostatný trest. Naopak námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání uplatnit pouze v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pokud chtěl obviněný uplatnit námitky proti uloženému trestu vyhoštění, měl své výhrady podřadit pod dovolací důvod právě podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že k předpokladům ukládání trestu vyhoštění se ve své judikatuře vyjádřil i Ústavní soud. Podle jeho závěrů musí soud při výměře trestu vyhoštění v konkrétním případě zvážit 4 základní kritéria, a to 1) proporcionalitu trestu vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, a to i s ohledem na relativní závažnost daného trestného činu v rámci systematiky trestných činů ve zvláštní části trestního zákoníku, 2) individuální prognózu, nebo-li možnost nápravy pachatele, 3) poměry pachatele, tedy pevnost jeho sociálních, kulturních a rodinných vazeb v hostitelské zemi a v zemi, do níž má být vyhoštěn, jakož i zájmy a blaho dětí pachatele a 4) prognózu rizika ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu. Obviněný je státním příslušníkem U., který nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt, je svobodný, děti nemá, s rodiči, kteří jsou rovněž státními příslušníky U. a kteří žijí v České republice, nebydlí. Obviněný není zaměstnaný ani nestuduje, dopustil se v České republice závažné trestné činnosti vysoké společenské škodlivosti, ohrozil život a zdraví své bývalé přítelkyně, omezoval ji na osobní svobodě a způsobem, jakým se k ní choval, se dotkl rovněž její lidské důstojnosti. V posuzované trestní věci neexistují překážky uvedené v § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, pro které není možné trest uložit. Podle § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku soud trest vyhoštění neuloží, jestliže pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Obviněný nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt, nemá zde žádné pracovní zázemí a v zásadě ani sociální zázemí, neboť s rodiči již nežije. Uvedené okolnosti tedy umožňují učinit závěr, že odvolací soud nepochybil, pokud uložil obviněnému trest vyhoštění na dobu dvou let.

Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný M. Y. svým předmětným jednáním uvedeným pod bodem III. výroku rozsudku naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle § 175 tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, odvolací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného M. Y. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2015
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu