4 Tdo 1485/2015
Datum rozhodnutí: 22.12.2015
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.



4 Tdo 1485/2015-39

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. prosince 2015 dovolání obviněného R. P. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 4 To 376/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 27/2012, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 3 T 27/2012, byl obviněný R. P. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon ), kterého se podle skutkové věty výroku o vině tohoto rozsudku dopustil tím, že

jako jednatel společnosti Auto Roses, s. r. o., IČ 25387405, se sídlem Podmolova 1009/19, Ostrava - Přívoz, v době od 24. 11. 2009 do 25. 12. 2009 v O. v úmyslu zmařit včasné a řádné vyměření daně a nevrátit přeplatek daně, v zákonném termínu do 25. 12. 2009 ani později, nevyhotovil a nepodal u F. ú. O. se sídlem J., O. - M. O., daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za období listopad 2009, ačkoli byl k tomu podle ustanovení § 101 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, povinen, neboť společnost Auto Roses, s. r. o., přijala dobropis ze dne 24. 11. 2009 od společnosti PÓROBETON Ostrava, a. s., IČ 47676388, na částku 5.357.175 Kč, základ daně 4.501.828 Kč, daň z přidané hodnoty 19% ve výši 855.347 Kč, kdy tento doklad zatajil, ačkoli měl povinnost provést opravu odpočtu daně na vstupu za listopad 2009, přičemž dne 21. 12. 2009 nejprve formou notářského zápisu jako jediný společník obchodní společnosti Auto Roses, s. r. o., při výkonu působnosti valné hromady rozhodl o odvolání své osoby z funkce jednatele a o jmenování jednatelem A. Z., načež na základě uzavřené smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 21. 12. 2009 převedl 100 % obchodního podílu společnosti Auto Roses, s. r. o., na uvedeného A. Z., ačkoli si byl vědom formálnosti těchto kroků, když A. Z. fakticky nepředal, byť opožděně, účetní doklady společnosti ani podklady pro podání předmětného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za období listopad 2009 a České republice zastoupené Finančním úřadem Ostrava 1 tak způsobil škodu ve výši 855.347 Kč.

Za to byl podle § 148 odst. 3 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.

Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 3 T 27/2012, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 4 To 376/2014, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 4 To 376/2014, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace namítl, že osobou povinnou k dani z přidané hodnoty byla v posuzované věci společnost Auto Roses, s. r. o., nikoli on sám. Připustil, že jako jednatel společnosti byl do 21. 12. 2009 povinen zajistit, aby společnost řádně plnila své daňové povinnosti. Současně však podle jeho názoru změnou v osobě společníka či jednatele nemohlo dojít k ovlivnění daňových povinností společnosti Auto Roses, s. r. o., která byla jako měsíční plátce daně z přidané hodnoty povinna daňové přiznání podat do 25. 12. 2009, resp. do prvního pracovního dne po tomto datu. Neexistuje žádná zákonná povinnost podat daňové přiznání dříve, resp. že mu k datu jeho odvolání z funkce jednatele dne 21. 12. 2009 žádný zákon neukládal podat daňové přiznání k DPH, tato povinnost naopak vznikla novému jednateli. Má proto za to, že soudy obou stupňů věc nesprávně právně posoudily, když dovodily jeho trestněprávní odpovědnost za nepodání daňového přiznání společnosti Auto Roses, s. r. o., ve lhůtě do 25. 12. 2009, když k jeho odvolání z funkce jednatele došlo již ke dni 21. 12. 2009.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a jeho výsledky. Uplatněné dovolací námitky obviněného lze sice pod deklarovaný dovolací důvod obsahově podřadit, avšak nepovažuje je za důvodné. Připomenul, že pachatelem trestného činu podle § 148 tr. zákona mohl být nejen subjekt daně, ale kdokoli, kdo svým úmyslným jednáním způsobil, že zákonná daň nebyla jemu anebo jinému subjektu vyměřena buď vůbec anebo v zákonné míře a daň tak byla zkrácena ve větším rozsahu. Podle učiněných skutkových zjištění převod obchodního podílu na A. Z. a jeho ustanovení do funkce jednatele společnosti byly ryze formálními kroky, A. Z. byl typickým tzv. bílým koněm a cílem jednání obviněného bylo, aby se tak obchodní společnost Auto Roses, s. r. o., vyhnula splnění daňové povinnosti. Má proto za to, že předmětné jednání obviněného vykazovalo všechny znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona a obviněný byl tímto trestným činem uznán vinným důvodně.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obviněný v dovolání uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně konstatuje, že námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení a v odvolání, které podal proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).

Obviněný právně relevantně zpochybnil v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu správnost právního posouzení skutku, Nejvyšší soud však shledal, že námitky uplatněné v dovolání nejsou důvodné.

Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustil ten, kdo ve větším rozsahu zkrátil daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou jim podobnou povinnou platbu a způsobil takovým činem značnou škodu. Zkrácením daně bylo přitom jakékoliv jednání pachatele, v jehož důsledku byla pachateli nebo jinému subjektu vyměřena nižší daň než jaká měla být správně vyměřena, popř. tato daň nebyla vyměřena vůbec. Pachatelem daného trestného činu mohl být nejen subjekt daně, ale kdokoli (tj. fyzická i právnická osoba), kdo svým úmyslným jednáním způsobil, že zákonná daň nebyla jemu anebo jinému subjektu vyměřena buď vůbec anebo v zákonné míře, a daň tak byla zkrácena ve větším rozsahu.

Z citovaného zákonného ustanovení je zřejmé, že je zcela irelevantní námitka obviněného, že subjektem daně z přidané hodnoty nebyl on, ale obchodní společnost Auto Roses, s. r. o., neboť pachatelem posuzovaného trestného činu mohl být statutární orgán právnické osoby nebo i jiná fyzická osoba, která svým úmyslným jednáním přivodila, že daň nebyla právnické osobě jako subjektu daně vyměřena buď vůbec, nebo nebyla vyměřena v zákonné výši.

Dle učiněných skutkových zjištění obviněný jako jednatel společnosti Auto Roses, s. r. o., nesplnil svoji daňovou povinnost ve smyslu ustanovení § 101 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty a namísto toho činil úmyslné kroky k převodu obchodní společnosti na A. Z. v úmyslu vyhnout se splnění daňové povinnosti. Bez pochybností bylo prokázáno, že převod obchodního podílu na A. Z. a jeho ustanovení do funkce jednatele obchodní společnosti Auto Roses, s. r. o., byly kroky čistě formální. A. Z. byl pouze tzv. bílým koněm, kterému ani obviněný nepředal příslušné doklady, na jejichž základě by daňové přiznání mohl podat. V řízení bylo mimo pochybnost zjištěno, že A. Z. se v krátkém časovém období stal společníkem a jednatelem více obchodních společností, ale v žádné z nich nebyl fakticky činný.

K převodu obchodního podílu z obviněného na A. Z. a jeho ustanovení do funkce jednatele obchodní společnosti Auto Roses, s. r. o., došlo tedy pouze a jedině s tím cílem obviněného, aby se obchodní společnost Auto Roses, s. r. o., vyhnula splnění své daňové povinnosti.

Pokud obviněný nepodal za společnost Auto Roses, s. r. o., přiznání k dani z přidané hodnoty a svůj obchodní podíl i funkci jednatele formálně a účelově převedl na osobu, u které bylo zřejmé, že sama daňové přiznání nepodá a ani k tomu v podstatě nemá reálnou možnost, tak bez ohledu na to, že k takovému účelovému převodu došlo ještě před uplynutím lhůty k podání daňového přiznání, není pochyb o tom, že naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Nejvyšší soud proto shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, z toho důvodu dovolání obviněného R. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 22. prosince 2015


JUDr. Danuše Novotná předsedkyně senátu