4 Tdo 1469/2015
Datum rozhodnutí: 22.12.2015
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



4 Tdo 1469/2015-21

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. prosince 2015 o dovolání obviněného S. O. , proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. 6 To 131/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu pro mládež v Kroměříži pod sp. zn. 2 Tm 26/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. O. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu pro mládež v Kroměříži ze dne 20. 10. 2014 sp. zn. 2 Tm 26/2014 byl obviněný S. O. společně s obviněným A. Č. ve V. M., uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství ve smyslu § 23 tr. zákoníku (další obviněný D. Č. ve V. M., byl jako mladistvý uznán vinným proviněním krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství ve smyslu § 23 tr. zákoníku), kterého se dopustili tím, že

společně v blíže nezjištěné době v době od 9. 3. 2014 v 17:00 hodin do 8:00 hodin dne 10. 3. 2014 v H., ze samostatného hospodářského stavení bez čísla popisného, které je součástí nemovitosti, z první místnosti odcizili 3 metry prodlužovacího kabelu 220 V v hodnotě 50 Kč, 15 metrů prodlužovacího kabelu 220 V v hodnotě 200 Kč, přímočarou pilu nezjištěné značky v hodnotě 1.500 Kč, obrázek svatého v kruhovém rámu v hodnotě 50 Kč, rámovou ruční pilu v hodnotě 500 Kč, halogenové světlo o výkonu 200 W v hodnotě 200 Kč, halogenové světlo o výkonu 300 W v hodnotě 300 Kč a z druhé neuzamčené místnosti 3 nepoškozené bloky motoru motocyklu Honda CBR 600, rok výroby 1998, v hodnotě 20.000 Kč, 3 hlavy válců motocyklu Honda CBR 600, rok výroby 1998, v hodnotě 15.000 Kč, hlavu válce motoru motocyklu Suzuki GSXL 1000 v hodnotě 5.000 Kč, převody, vačky a spojovací materiál k uvedeným motorům v hodnotě 10.000 Kč a dále z dvora hospodářského stavení odcizili 15 m kabelu 400 V v hodnotě 600 Kč, čímž poškozenému J. G., způsobili škodu ve výši 53.400 Kč.

Za to byl obviněnému O. uložen trest odnětí svobody podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku ve výši dvanácti měsíců, který mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla všem třem obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému J. G., náhradu škody ve výši 3.400 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený se zbytkem nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti předmětnému rozsudku soudu prvého stupně podal obviněný S. O. odvolání v celém rozsahu (ostatní obvinění se stejně jako státní zástupce práva na odvolání vzdali a obvinění navíc ve smyslu § 129 odst. 2 tr. ř. prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně, přičemž zároveň prohlásili, že si nepřejí, aby v jejich prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, načež byl v tomto rozsahu vyhotoven tzv. zjednodušený rozsudek bez odůvodnění).

Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. 6 To 131/2015 podané odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti předmětnému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání v celém rozsahu, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný velmi stručně uvedl, že trvá na tom, že se nedopustil protiprávního jednání, pro které byl odsouzen. Odvolací soud neprovedl jím navržené důkazy, načež dokazování zůstalo neúplné a nebyl tak zjištěn skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Obviněný v dovolání rovněž položil otázku, jak by bylo možné překonat oplocení objektu poškozeného J. G. ve výši 2 až 2,5 metru s věcmi, které musely být velmi těžké.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení soudu druhého stupně zrušil a přikázal soudu druhého stupně věc znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po prostudování obsahu dovolání obviněného sdělil, že svého práva na vyjádření ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. nevyužije. Zároveň uvedl, že ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s rozhodnutím věci Nejvyšším soudem v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. 6 To 131/2015 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Evropská úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Evropské úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Pro úplnost Nejvyšší soud odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena ve zprávě trestního kolegia Nejvyššího soudu o analýze a vyhodnocení účinnosti novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. ve vztahu k soudnímu řízení ze dne 29. 9. 2004 sp. zn. Ts 42/2003, uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. nebo v dalších četných rozhodnutích Nejvyššího soudu, zejména v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 15 Tdo 574/2006, uveřejněné pod č. 21/2007 Sb. rozh. tr. Uvedenou problematikou se pak zabýval i Ústavní soud, např. v usnesení ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 1692/07 a v usnesení ze dne 5. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž zdůraznil, že Ústavní soud se ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci .

Námitky obviněného uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nota bene velmi stručně a obecně formulované, se bez dalšího týkají rozsahu dokazování a hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Obviněný k tomu bez bližšího rozvedení konstatuje, že skutkový stav nebyl zjištěn bez důvodných pochybností, neboť odvolacím soudem nebyly provedeny obviněným navrhované důkazy, přičemž nebylo zodpovězeno, jak bylo možné překonání 2 až 2,5 metrů vysokého oplocení objektu poškozeného J. G. s věcmi, které musely být velmi těžké. Takto uplatněné námitky však materiálně nespadají pod deklarovaný dovolací důvod, neboť jsou výhradně procesního popř. skutkového charakteru. Jak je uvedeno v poučení k tomuto dovolacímu důvodu, s formálním odkazem na něj totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).

Nadto Nejvyšší soud uvádí, že okolnostmi stran překonání vysokého oplocení objektu poškozeného J. G. se zabývaly soudy obou stupňů, když například odvolací soud v této souvislosti na str. 3 usnesení uvedl: Co se týče obžalovaným avizované nemožnosti toho, aby jedna osoba, s ohledem na hmotnost odcizených věcí a výšku objektu cca 2 metry, mohla tyto věci přeházet přes plot, což ilustruje i fotodokumentací, možno pouze odkázat na výpověď poškozeného u hlavního líčení, kdy tento uvádí, že nejtěžší položky, a to motory, byly rozdělané na menší části, kdy ty nejtěžší vážily cca 3-4 kg, a tudíž se daly přes zídku přeházet bez větších problémů . Soudy obou stupňů se tedy s totožnou námitkou obviněného vypořádaly řádně a věcně správně.

Z hlediska velmi obecné argumentace obviněného (že soudy obou stupňů zjistily skutkový stav věci na základě hodnocení nedostatečného důkazního rozsahu, přičemž odvolacím soudem nebyly provedeny důkazní návrhy obviněného) nelze zhodnotit ani potenciální zásah do práva obviněného na spravedlivý proces v podobě tzv. opomenutého důkazu, který ve velmi výjimečných případech zakládá přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, konkrétně v případech, kdy bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. US 413/02, IV. ÚS 219/03 a další.

Obviněný totiž musí tuto skutečnost učinit předmětem dovolání a současně i přesně uvést, v čem konkrétně tato situace nastala, popř. jak by provedení navrženého důkazu mohlo ovlivnit postavení obviněného (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012 sp. zn. 11 Tdo 1494/2011) pouhá námitka, že odvolací soud neprovedl blíže nespecifikovaný důkazní návrh obviněného, nemůže založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.

K úplnosti Nejvyšší soud dodává, že ze spisu, konkrétně z protokolu o veřejném zasedání o odvolání obviněného ze dne 21. 7. 2015 (č. l. 189-190) vyplývá, že návrhy na provedení důkazů výslechem manželky obviněného a prověřovacím pokusem na místě samém (správně patrně vyšetřovacím pokusem pozn. Nejvyššího soudu) se odvolací soud zabýval, načež je po závěrečné poradě senátu zamítl. Přestože v písemném odůvodnění usnesení soudu druhého stupně absentuje pasáž o zamítnutí důkazních návrhů navržených obhajobou při veřejném zasedání dne 21. 7. 2015, z protokolu o veřejném zasedání je patrné, že se jednalo v části o důkaz již provedený, přičemž oba návrhy směřovaly k prokázání skutečnosti výše namítané (nemožnost obviněného přehodit těžké věci přes vysokou zídku), která byla jinými důkazy soudy obou stupňů nad důvodnou pochybnost prokázána. O opomenuté důkazy, které by mohly podstatným způsobem ovlivnit konečné meritorní rozhodnutí soudů, se tak ve skutečnosti jednat nemohlo.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného S. O. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., přičemž toto rozhodnutí bylo učiněno v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2015

JUDr. František Hrabec
předseda senátu