4 Tdo 1434/2012
Datum rozhodnutí: 12.12.2012
Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoník, § 205 odst. 3 tr. zákoník



4 Tdo 1434/2012-25

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2012 o dovolání obviněného P. F. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 13 To 224/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 16/2012, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 1 T 16/2012, byl obviněný P. F. uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem (ad I/4) nedokonaným ve stadiu pokusu dle § 21 tr. zákoníku, přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že společně s obviněným R. M., ačkoliv byl P. F. rozsudkem Okresního soudu Rakovník, sp. zn. 2 T 61/2011, ze dne 26. 4. 2011, který nabyl právní moci dne 28. 7. 2011, odsouzen pro přečiny krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), § 205 odst. l písm. b) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 4 měsíců se zařazením do věznice s dozorem, který nastoupil dne 24. 8. 2011,

1) v přesně neustanovené době od 18:30 hod. dne 16. července 2011 do 08:30 hod. dne 18. července 2011 v R. prostříhali plot o výšce 150 cm z volně přístupného dvora za restaurací U P. v P. ulici do dvora domu, odstranili kliku vstupních dveří a vnikli do domu a z kanceláře společnosti Hedis, a.s., T., P. odcizili dva stolní počítače v hodnotě 1.000,- Kč, dva monitory v hodnotě 1.780,- Kč, černý mobilní telefon zn. Nokia 6500 Classic, v hodnotě 1.880,- Kč, kovový trezor v hodnotě 1.500,- Kč, obsahující různé listiny včetně diplomu o absolvování ČVUT a rodného listu na jméno M. B., batoh v hodnotě 20,- Kč s třiceti klíči od hracích automatů z různých provozoven v hodnotě 13.500,- Kč a částkou 7.000,- Kč a ze zásuvky pracovního stolu 58.000,- Kč v hotovosti, vše v celkové hodnotě 84.680,- Kč ke škodě shora uvedené společnosti, osobní doklady ke škodě M. B., poškozením dveří způsobili další škodu ve výši 1.000 ,- Kč ke škodě vlastníka domu M. V.,
2) v R. H. v přesně nezjištěnou dobu od dne 11. srpna 2011 do 06:00 hod. dne 12. srpna 2011 udělali otvor v oplocení objektu společnosti Českomoravský beton, a.s., H. G., B., provoz R. H. , vyhnuli spodní část vstupních dveří do kanceláře (buňky), vypáčili trezor v hodnotě 6.500,- Kč a odcizili z něho příruční pokladničku světle modré barvy v hodnotě 400,- Kč obsahující 8.936,- Kč a 370 ks stravenek Ticketrestaurant v celkové hodnotě 29.600,- Kč, černý monitor počítače zn. Dell P2210 o úhlopříčce 22 palců v hodnotě 3.500,- Kč, vše v hodnotě 48.936,- Kč, další škodu ve výši 5.500,- Kč způsobili poškozením halogenového světla s pohybovým čidlem, plotu, dveří a trezoru, vše ke škodě uvedené společnosti,
3) v době od 20.00 hod. 10. srpna 2011 do 6.30 hod. následujícího dne s dalším dosud neustanoveným mužem uvolnili těsnící gumu okna budovy Obecního úřadu v K., okno vypáčili, vnikli do kanceláře a odcizili starší kovový trezor v hodnotě 8.500,- Kč s finanční hotovostí 59.542,- Kč, malou modrou pokladnu v hodnotě 400,- Kč, platební kartu ČS, a.s., s PIN kódem, obřadní řetěz obce v hodnotě 4.600,- Kč, státní znak ČR v hodnotě 2.500,- Kč, 57 ks jednorázových známek na odvoz komunálního odpadu á 67,-Kč v hodnotě 3.819,- Kč, dvě známky na odvoz komunálního odpadu na 2. pololetí 2011 v hodnotě 1.578,- Kč, historické písemnosti, fotografie a další dokumenty obce, hranaté razítko Obce K. v hodnotě 510,- Kč, hranaté razítko hasičského sboru K. v hodnotě 220,- Kč, kulaté razítko v hodnotě 560,- Kč, tři náhradní klíče od budovy úřadu v hodnotě 120,- Kč, fotoaparát zn. Olympus v hodnotě 1.500,- Kč, 2 ks flash disku 8GB zn. A-DATA v hodnotě 460,- Kč, obci K. byla odcizením věcí způsobena škoda v celkové výši 84.309,- Kč, poškozením objektu a zařízení ve výši nejméně 1.000,- Kč,
4) dne 22. srpna 2011 v době od 02:50 hod. do 02:57 hodin v úmyslu odcizit věci z benzinové čerpací stanice v K. odmontovali kryty pantů plastových dveří benzinové čerpací stanice, vyšroubovali šrouby z pantů, plastové dveře vysadili, opřeli vedle vstupu, po zareagování pohybového čidla z místa utekli, aniž by do objektu vnikli, společnosti Fellsmere, s.r.o., se sídlem P., U H., způsobili poškozením dveří škodu ve výši 500,- Kč. Tímtéž rozsudkem bylo dále rozhodnuto i o obžalobě obviněného R. M.

Za uvedené jednání byl obviněný P. F. podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za využití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněným P. F. a R. M. uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozeným
1) Hedis, a.s., T., P., škodu ve výši 82.800,- Kč,
2) Českomoravský beton, a.s., B., škodu ve výši 19.900,- Kč,
3) obci K., soudní okres R., škodu ve výši 26.809,- Kč,
4) Hasičské vzájemné pojišťovně, a.s., Ř., P., škodu ve výši 52.334,- Kč.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému R. M. uložena povinnost nahradit poškozeným
1) BR Progress, s.r.o., T., R., škodu ve výši 16.580,- Kč,
2) GAS-PRO Kolešovice, s.r.o., K., škodu ve výši 40.180,- Kč,
3) Městu R. škodu ve výši 1.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 1.000,- Kč od dne 16. 3. 2012 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byli poškození Hedis a.s., Českomoravský beton a.s., BR Progress s.r.o. a GAS-PRO Kolešovice s.r.o. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 1 T 16/2012, podal obviněný P. F. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 13 To 224/2012, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl.

Následně podal obviněný P. F. prostřednictvím svého obhájce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 13 To 224/2012, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že soudy na základě provedeného dokazování a ze zjištěného skutkového stavu věci došly k nesprávnému posouzení o subjektu trestného činu, resp. nesprávně posoudily, kdo je pachatelem trestného činu. Dále uvedl, že soud prvního stupně uznal obviněného vinným převážně na základě výpovědi spoluobviněného M., který se ke své trestné činnosti téměř v celém rozsahu doznal a současně vypovídal o obviněném P. F. jako o spolupachateli. Výpověď spoluobviněného M. soud zvážil ve spojitosti s dalšími opatřenými důkazy jako věrohodnou a smysluplnou, naopak výpověď obviněného P. F. označil za rozporuplnou. Dle obviněného soud výpověď spoluobviněného M. nesprávně zhodnotil a posoudil, resp. přiložil jí bez pochybností takovou důkazní hodnotu co se týká skutků pod bodem I/1 a I/2 rozsudku okresního soudu, aniž by byly provedeny jiné důkazy, které by případně svědčily o vině obviněného P. F., byl obviněný uznán vinným. Co se týká skutků pod bodem I/3 a I/4 rozsudku, byly sice kromě výpovědi spoluobviněného M. provedeny i jiné důkazy, na základě kterých, ať při hodnocení jednotlivých důkazů samostatně nebo v souvislostech, dle obviněného nelze učinit jednoznačný závěr o jeho vině bez jakýchkoliv pochybností, proto byla porušena zásada in dubio pro reo.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadená rozhodnutí zrušil co do výroku o vině obviněného P. F. a souvisejícím výroku o trestu a povinnosti k náhradě škody.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 8. 11. 2012 Nejvyššímu soudu České republiky sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný P. F. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného ohledně nesprávného posouzení subjektu trestného činu s poukazem na to, že soud prvního stupně uznal obviněného vinným převážně na základě výpovědi spoluobviněného M., je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud České republiky pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Obviněný v dovolání namítl, že soud prvního stupně ho uznal vinným převážně na základě výpovědi spoluobviněného M., avšak dle jeho názoru soud výpověď spoluobviněného M. nesprávně hodnotil a posoudil. K uvedeným námitkám se vyjádřil jak nalézací soud, když v odůvodnění rozsudku velmi podrobně a přesvědčivě vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková tvrzení opřel, když za základ pro rozhodnutí ve výše uvedené věci vzal především výpověď spoluobviněného R. M., dále výpovědi svědků Ing. B., D. B., T. Š., M. K., M. H. a V. H., a dále listinné důkazy (viz s. 5-8 rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 1 T 16/2012), tak soud odvolací, když se v odůvodnění svého rozhodnutí ztotožnil s veškerou argumentací nalézacího soudu a odkázal na ni, dále konstatoval, že soud prvního stupně nepochybil, pokud vzal jako stěžejní usvědčující důkaz výpověď spoluobviněného R. M., který doznal i vlastní podíl viny, navíc doznal i spáchání dalších útoků, kterých se obviněný P. F. nezúčastnil, přičemž není zřejmé, jak by mohl na křivém obvinění právě obviněného P. F. jakkoli profitovat (viz s. 4-6 usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 13 To 224/2012), proto Nejvyšší soud České republiky na toto odůvodnění odkazuje.

Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky není tedy pochyb o tom, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Na základě výše uvedených skutečností je možno učinit závěr, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uplatněný zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.

K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného P. F. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. prosince 2012


Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal