4 Tdo 1416/2015
Datum rozhodnutí: 22.12.2015
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř.



4 Tdo 1416/2015-43

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. prosince 2015 o dovolání obviněného J. Š. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2015 sp. zn. 9 To 243/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 17 T 12/2015, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá.

Odůvodnění:


Okresní soud Praha-západ uznal obviněného J. Š. rozsudkem ze dne 13. 4. 2015 sp. zn. 17 T 12/2015 vinným z pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (skutek I.), pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (skutek II.), přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku (skutek III.) a pokračujícího zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (skutek IV.), kterých se dopustil tím, že

I.
1. dne 18. 4. 2014 ve V., okr. T., uzavřel dohodu s M. N. o koupi jejího osobního automobilu tov. zn. Nissan 100NX, s tím, že jí dohodnutou kupní cenu 25.000 Kč uhradí ve třech splátkách a to do 30. 4. 2014 ve výši 5.000 Kč a dále ve splátkách po 10.000 Kč do 15. 5. 2014 a do 15. 6. 2014, přičemž současně vozidlo převzal a užíval, ačkoliv věděl, že pro své četné finanční závazky i způsob života nebude schopen slíbené splátky uhradit a tyto také nezaplatil, přičemž poškozené na opakované naléhání uhradil až v červnu roku 2014 částku 5.000 Kč a posléze přes opětovné upomínky další částku ve výši 3.000 Kč, avšak vozidlo jí nakonec vrátil zničené po dopravní nehodě, takže měla další výlohy spojené s jeho likvidací a poté, co mu zařídila půjčku, aby jí mohl uhradit zbývající dluh ve výši 17.000 Kč, tyto peníze propil a prohrál v hracích automatech, 2. dne 6. 10. 2014 v dopoledních hodinách, v katastru obce S., v chatové osadě Ž., okr. P.-z., vylákal od R. H. zapůjčení finanční hotovosti 43.000 Kč pod záminkou, že tyto nutně potřebuje na uhrazení nájemného k bytu v P., přičemž slíbil, že peníze vrátí do konce roku 2014, ačkoli věděl, že zapůjčené finanční prostředky nebude schopen vzhledem ke své celkové zadluženosti vrátit, a získanou finanční hotovost ve výši 43.000 Kč ani na ubytování nepotřeboval, a bezprostředně po jejich převzetí téhož dne kolem 14:00 hodin ji ihned použil pro vlastní potřebu tak, že ji prohrál v hracích automatech, II. 1. v blíže nezjištěné době v první polovině prosince roku 2013 na adrese D., V., okr. T., v průběhu návštěvy u L. M., tomuto v nestřeženém okamžiku z neuzamčené skříně, umístěné v chodbě domu, odcizil plechovou krabičku s finanční hotovostí ve výši 44.000 Kč a další drobné předměty bez vyčíslitelné hodnoty, přičemž si tyto ponechal a peníze utratil zejména tak, že je prohrál v automatech, 2. přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 12. 2013 sp. zn. 1 T 184/2013, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2013, odsouzen pro přečin krádeže podle ustanovení § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců, tak v úmyslu přisvojit si cizí věc a získat tím majetkový prospěch: a) v době od 17:00 hodin dne 12. 5. 2014 do 4:45 dne 13. 5. 2014 v ulici K. ve V., okr. T., se s využitím místní znalosti vloupal do budovy S. š. h. a p. S. tím způsobem, že vykopl větrací mřížku uzamčených dveří do kotelny, otvorem prolezl dovnitř a odcizil zde 19 ks klíčů od dveří v budově, a poté v přízemí budovy rozlomením dveří vnikl do ředitelny školy a zde odcizil finanční hotovost ve výši 5.000 Kč, notebook zn. HP Pro Book 6465, tablet zn. HP Elitepad 900, videokameru zn. Sony DV Clip CD 42, fotoaparát zn. Panasonic, 2 ks razítek a sadu klíčů od sborovny, a dále pak v přízemí budovy rozlomil uzamčené dveře do kanceláře taneční skupiny O., kterou prohledal, ale nic neodcizil, a dále v 1. patře z kabinetu odcizil notebook zn. Acer Extens Extensa 5620G, čímž střední škole, způsobil odcizením věcí škodu ve výši 26.104 Kč a poškozením dveří do kotelny způsobil městu V. se sídlem Z., V., škodu ve výši 19.400 Kč, přičemž získané peníze užil pro svoji potřebu tak, že je zejména prohrál v automatech, b) v době od 18:00 hodin dne 2. 6. 2014 do 8:00 hodin dne 3. 6. 2014 ve Š. M., okr. T., se ve S. a. S. P. vloupal do restaurace E., jejímž byl dříve zaměstnancem a zhotovil si v té době klíče, tak, že si těmito neoprávněně drženými klíči odemkl vstupní dveře do restaurace, vnikl dovnitř a v prostoru Občerstvení odcizil z pokladny finanční hotovost ve výši 3.500 Kč, dále z pokladny restaurace odcizil finanční hotovost ve výši 3.500 Kč a ze zásuvky vpravo od pokladny odcizil tržbu ze dne 2. 6. 2014 ve výši 946 Kč, přičemž při odchodu za sebou zamkl a po uzamčení vstupních dveří, aby odvedl pozornost k náhodnému neznámému pachateli, fingoval jiný způsob vloupání tak, že nalezeným úlomkem betonu rozbil skleněnou výplň okna A. b., přičemž odcizením věcí způsobil společnosti Melida, a. s., se sídlem Špindlerův Mlýn 281, IČ 24166511, škodu ve výši 7.946 Kč a poškozením věcí jí způsobil škodu ve výši 400 Kč, přičemž získané peníze použil pro vlastní potřebu tak, že je zejména prohrál v automatech, c) v době od 23:00 hodin dne 16. 6. 2014 do 7:10 hodin dne 17. 6. 2014 na adrese v obci P. L., okr. T., se vloupal do restaurace L. D. tak, že se nejprve v boku restaurace neúspěšně pokusil vytrhnout okno a poté na druhé straně budovy nalezenou cihlou rozbil skleněnou výplň okna, kterým vnikl na WC restaurace a dále pak do vlastních prostor restaurace, kde u baru vytrhl dřevěnou zásuvku, ze které odcizil finanční hotovost ve výši 15.000 Kč, a z baru odcizil 3 ks lahví alkohol zn. Metaxa, Jameson a Tullamore, 28 ks krabiček cigaret zn. Sparta, Viceroy a Marlboro, 12 ks vanilkových doutníků, pochutiny, 46 ks zapalovačů a stravenky v hodnotě 500 Kč, čímž provozovateli restaurace V. H. způsobil škodu ve výši 19.668 Kč a poškozením věcí mu způsobil škodu ve výši 890 Kč, d) dne 3. 10. 2014 ve večerních hodinách ve S. Ž., okr. P.-z., v rekreační chatě, kde byl ubytován u její majitelky D. Ž., pro kterou současně pracoval, s úmyslem přisvojit si cizí peníze, které pro poškozenu vybral za služby v rámci dohodnuté pracovní činnosti, otevřel skříň, kde byl umístěn trezor majitelky, a za použití shodného kombinačního kódu tento odemkl a odcizil z něj finanční hotovost ve výši 38.000 Kč z tržeb, které sám realizoval, peníze použil pro svoji potřebu, zejména tak, že je prohrál v automatech, a aby svou trestnou činnost zakryl, dne 6. 10. 2014 zámek trezoru poškodil údery těžkou palicí, čímž na trezoru způsobil škodu ve výši 4.800 Kč a následně drobným sebepoškozením fingoval své loupežné přepadení neznámým pachatelem, k čemuž mělo dojít dne 6. 10. 2014 v době od 22:00 hodin do 22:37 hodin, které oznámil policii, čímž D. Ž. způsobil škodu odcizením peněz ve výši 38.000 Kč a poškozením trezoru jí způsobil škodu ve výši 4.800 Kč, III.

v blíže nezjištěné době v měsíci září a na počátku října roku ve S. Ž., okr. P.-z., v provozovně s rychlým občerstvením pod rekreační chatou, kde brigádně pracoval jako obsluha pro D. Ž., s úmyslem obohatit se z hodnot, které mu byly v souvislosti s touto pracovní činností svěřeny, prodal ze skladového prostoru kiosku bez vědomí majitelky provozovny do zpětného výkupu 8 ks prázdných sudů od piva a limonád v hodnotě nejméně 8.000 Kč, přičemž peníze si ponechal pro vlastní potřebu, a dále zkrátil realizované tržby za služby, které pro poškozenou poskytoval zákazníkům o celkovou částku 33.000 Kč, a pro svoji potřebu si ze zásob pohonných hmot ze skladu související půjčovny malých plavidel přisvojil 20 litrů benzínu Natural, určeného pro jejich pohon v hodnotě 640 Kč, čímž D. Ž. způsobil celkovou škodu 41.640 Kč, přičemž takto získané peníze použil pro svoji potřebu a to zejména tak, že je prohrál v automatech,

IV. 1. dne 5. 10. 2014 kolem 0:40 hodin v obci S., okr. P.-z., v objektu čerpací stanice W., s loupežným úmyslem nejprve na stojanu načerpal do přineseného kanystru 8,05 l benzínu Natural 95 v hodnotě 300 Kč, a pod záminkou předstíraného úmyslu tento zaplatil, vstoupil zamaskován zejména šálou do prodejního objektu provozovny a zde hrozbou použití krátké střelné zbraně, kterou držel v ruce, a důrazným prohlášením: Přepadení! přinutil pracovnici obsluhy čerpací stanice S. N. k vydání tržby v celkové výši 10.000 Kč, dále ji přinutil jít do kanceláře čerpací stanice s tím, že chce vidět trezor, a když poškozená o tomto nevěděla, odešel, přičemž ji před odchodem vyzval k vydání jejího mobilního telefonu, uzamkl ji v kanceláři a cestou její telefon odhodil do odpadkového koše na čerpací stanici, kdy uvedeným jednáním způsobil majiteli čerpací stanice M. M. škodu v celkové výši 10.300 Kč, 2. dne 6. 10. 2014 kolem 2:00 hodin v ulici K., v D., okr. P., v objektu čerpací stanice S., vstoupil s loupežným úmyslem, zahalen zejména šálou, do prodejního objektu provozovny a zde s pistolí v ruce, s výhružnou výzvou slovy: Vydejte mi všechny peníze! přinutil pracovnice obsluhy čerpací stanice J. L. a K. H. k vydání tržby v celkové výši 2.680 Kč a poté je vyzval k otevření druhé pokladny nacházející se na benzínové stanici a dále je přinutil jít do kanceláře čerpací stanice a zde se dožadoval otevření trezoru, což se nepodařilo, načež obě pracovnice v kanceláři uzamkl, a když odcházel, odcizil z prodejního pultu nejméně 5 ks kartonů cigaret zn. Malboro, čímž způsobil společnosti K. T. se sídlem K., D., celkovou škodu ve výši nejméně 6.768,50 Kč.
Za to mu byl podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň mu byl ve smyslu § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to:
- 1 páru obuvi zn. DS černé barvy se stříbrnými prvky, vel. 42, šněrovací,
- 1 ks šusťákových kalhot zn. Adidas Equipment, vel. S, černé barvy na levé nohavici v dolní části s logem Adidas podšitým žlutou látkou,
- 1 ks ortézy na koleno zn. Protect by medi, vel. S, černé barvy,
- 1 ks šusťákové bundy s kapucí zn. Envy, černé barvy,
- 1 ks šály zn. Pashmiha černé barvy,
- 1 ks kšiltové čepice zn. X fer quality wear, červené barvy s nápisem v přední části Velux nová generace,
- 1 ks batohu zn. Ormi Fashion, černé barvy,
- 1 ks zbraně, cal. 6 mm ME-Flobert 7,5J, zn. Streamer. R1, made by Ajak Arms Ltd. for J.G.S. , tělo zbraně stříbrné barvy, kdy hledí, střenky, spoušť, kohout a tlačítko odemykání válce jsou barvy černé,
- 9 ks nábojů 6 mm ME-Flobert Court, výrobce Sellier a Bellot.
Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo také uloženo ochranné léčení protialkoholní a psychiatrické ústavní formou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným R. H. ve výši 43.000 Kč, Střední škole hotelnictví a podnikání SČMSD se sídlem Čapkova 193, Hronov, IČ 48153281, ve výši 26.104 Kč, městu Vrchlabí se sídlem Zámek 1, Vrchlabí, IČ 00278475, ve výši 19.400 Kč, společnosti Melida se sídlem Špindlerův Mlýn 281, IČ 24166511, ve výši 8.346 Kč, V. H. ve výši 8.086 Kč, D. Ž. ve výši 82.440 Kč, M. M. ve výši 10.300 Kč, společnosti Kodetka Trade, s. r. o., se sídlem Kodetka 1601, Dobříš, IČ 25122096 ve výši 6.768,50 Kč a Kooperativa pojišťovně se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, ve výši 12.472 Kč.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená M. N. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození Střední škola hotelnictví a podnikání SČMSD, se sídlem Čapkova 193, Hronov, IČ 48153281, město Vrchlabí se sídlem Zámek 1, Vrchlabí, IČ 00278475, společnost Melida se sídlem Špindlerův Mlýn 281, IČ 24166511, V. H. a D. Ž., odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti předmětnému rozsudku soudu prvého stupně podal obviněný odvolání v celém rozsahu, odvolání v neprospěch obviněného, a to proti výroku o trestu podal též státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ.

Z podnětu odvolání obviněného poté Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 6. 2015 sp. zn. 9 To 243/2015 podle § 258 odst. 1 písm. e), písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvého stupně částečně zrušil ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozeným Střední škole hotelnictví a podnikání SČMSD a společnosti Kodetka Trade, s. r. o. a s přihlédnutím k § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině, výroku o ochranném léčení a zbylých výrocích o náhradě škody, obviněnému podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem.

Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci, konkrétně:
- 1 páru obuvi zn. DS černé barvy se stříbrnými prvky, vel. 42, šněrovací,
- 1 ks šusťákových kalhot zn. Adidas Equipment, vel. S, černé barvy na levé nohavici v dolní části s logem Adidas podšitým žlutou látkou,
- 1 ks ortézy na koleno zn. Protect by medi, vel. S, černé barvy, LT-1207,
- 1 ks šusťákové bundy s kapucí zn. Envy, černé barvy,
- 1 ks šály zn. Pashmiha černé barvy,
- 1 ks kšiltové čepice zn. X fer quality wear, červené barvy s nápisem v přední části Velux nová generace,
- 1 ks batohu zn. Ormi Fashion, černé barvy,
- 1 ks zbraně, cal. 6 mm ME-Flobert 7,5J, zn. Streamer. R1, made by Ajak Arms Ltd. for J.G.S. , tělo zbraně stříbrné barvy, kdy hledí, střenky, spoušť, kohout a tlačítko odemykání válce jsou barvy černé,
- 9 ks nábojů 6 mm ME-Flobert Court, výrobce Sellier a Bellot.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu rovněž uložil povinnost uhradit škodu poškozené Střední škole hotelnictví a podnikání SČMSD, se sídlem Čapkova 193, Hronov, IČ 48153281, ve výši 19.604 Kč a poškozené společnosti Kodetka Trade, s. r. o., se sídlem Kodetka 1601, Dobříš, IČ 25122096, ve výši 2.680 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli tito poškození odkázáni se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 256 tr. ř. odvolání státního zástupce zamítl.

Proti předmětnému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání v celém rozsahu, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

V prvém bodě svého mimořádného opravného prostředku obviněný poukázal na skutečnost, že se soudy obou stupňů nedostatečně zabývaly jeho zdravotním stavem. Obviněný totiž trpí zvlášť závažným onemocněním cystickou fibrózou, která nejen že podstatně snižuje věk dožití, ale také vyžaduje zvýšené hygienické nároky a s tím spojené striktní zásady zdravotní péče, které vězeňské zařízení není schopno naplnit. Nařízený výkon odnětí svobody je proto podle obviněného v rozporu s § 2 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o výkonu trestu odnětí svobody ), jakož i s čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť trest s největší pravděpodobností povede ke smrti obviněného v důsledku možného infekčního onemocnění. Nelze též odhlédnout od skutečnosti, že trest má pro obviněného, který je ve věku 23 let a má vyhlídku dožití do 30 let, odlišnou váhu než pro jiného člověka. Obviněný v závěru tohoto bodu dovolání zdůraznil, že si uvědomuje spáchání zvlášť závažného zločinu a je připraven nést důsledky v podobě trestu, který ovšem nesmí být krutý a nelidský, což soudy nezohlednily, načež mu uložily trest v rozporu se zákonem a Listinou základních práv a svobod.

V tomto duchu obviněný uplatnil i námitky (pod bodem V. dovolání), které zpochybňovaly správnost zhodnocení znaleckého posudku na jeho osobu soudy obou stupňů. Znalecký posudek uvedl jeho sníženou příčetnost, ale zejména i uvedl možnost jeho nápravy po absolvování léčení. Obviněný si tak klade otázku, zda by trest neměl směřovat spíše k jeho léčení, nikoliv k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody.

V dalším bodě dovolání obviněný tvrdí, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily některé skutky, kladené mu za vinu. Jednalo se zejména o pokračující přečin podvodu, který je ve skutkové větě rozsudku soudu prvého stupně označen pod bodem I. 1.-2.

Stran obou skutků pod bodem I. rozsudku soudu prvého stupně obviněný uvádí, že se vůbec nejedná o trestný čin. Nadto podle něj nebylo odůvodněno, proč byl skutek posouzen v kvalifikované skutkové podstatě ve smyslu § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, když podmínkou k aplikaci třetího odstavce je způsobení větší škody. V prvém případě byla spáchána škoda ve výši 17.000 Kč a ve druhém 43.000 Kč, načež soud neodůvodnil, proč tyto částky u skutků spáchaných téměř půl roku po sobě, sečetl.

Obviněný poté rozebral skutek pod bodem I. 1. rozsudku soudu prvého stupně a došel k tomu, že neměl v úmyslu poškozenou M. N. uvést v omyl a nikterak se daným jednáním neobohatil. Dané vozidlo nenabyl do svého vlastnictví (byla uzavřena toliko smlouva o smlouvě budoucí kupní ve smyslu § 1785 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), přičemž podmínkou následného uzavření kupní smlouvy bylo uhrazení ceny automobilu. Navíc od počátku chtěl a objektivně mohl kupní cenu splatit. Poškozená M. N. se tak má domáhat splacení automobilu po tom, kdo automobil skutečně zničil.

Dále obviněný rozebral skutek pod bodem I. 2. rozsudku soudu prvého stupně, přičemž odmítl, že by se i v tomto případě dopustil trestného činu. Částku 43.000 Kč si od poškozeného R. H. skutečně půjčil (byť k jinému účelu), ale měl ji v úmyslu vrátit už v době, kdy si ji půjčoval. Soudy nevzaly v potaz, že obviněný měl možnost vzít si půjčku od nebankovní instituce a splatit tak půjčku poškozenému R. H., byl však dne 7. 10. 2014 hospitalizován a poté vzat do vazby. Závěrem obviněný poukázal na znění čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Obviněný dále rozporoval odcizení notebooku HP Pro Book a tabletu HP Elitepad v rámci skutku pod bodem II. 2. písm. a) rozsudku soudu prvého stupně, kdy k prokázání tohoto nebyl jediný přímý důkaz. Nebylo zřejmé, na základě čeho soudy dospěly k závěru, že večer před vloupáním se elektronika nacházela ve škole. Pokud je k tomu vedlo svědectví svědkyně I. K., rovněž nebylo zřejmé, na základě čeho tato k namítané skutečnosti dospěla, neboť nemohla vědět, zda se v nalezeném obalu nacházel jeden či dva notebooky a tablet. Obviněný se k jiným trestným činům doznal, krádeže nerozporuje, proto není důvodu, že by nepravdivě tvrdil, že ukradl toliko jeden notebook, když ve výsledku by stejně nemohlo dojít ke změně právní kvalifikace.

Jako poslední obviněný brojil proti výroku o náhradě škody. Nejprve stran města Vrchlabí, kdy dveře, které obviněný poškodil, nemohly mít podle něj hodnotu 10.000 Kč, neboť soudy nesprávně prokázaly hodnotu materiálu a jejich stáří. Co se týče dveří od kotelny, hodnota ve výši 9.400 Kč není reálná, protože by stačilo nahradit poškozenou mřížku.

Konečně obviněný napadl výši náhrady škody ohledně poškozené D. Ž. Podle něj bylo v trezoru uloženo pouze 28.000 Kč, nikoliv 38.000 Kč, kdy poškozená nárokovanou částku bez důvodu zvýšila. Výpočet soudu navíc nevychází ani matematicky, když poškozená uplatnila škodu ve výši 95.748 a soud jí přiznal částku 82.440 Kč, ale zároveň uvedl, že původní částku snížil o 14.500 Kč, o 2.000 Kč za sudy a o 2.000 Kč nalezené.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, stejně jako případně řízení mu předcházející, a sám obviněného zprostil obžaloby pod body I. 1. a 2. a ve zbývajících skutcích uznal vinným, načež uložil náhradu škody, kterou skutečně způsobil a dosud neuhradil, a to v přiměřených splátkách. Dále aby Nejvyšší soud uložil trest propadnutí věci tak, jak byl v předchozím řízení uložen, dále ochranné léčení za současného upuštění od potrestání, případně uložil alternativní trest odnětí svobody. Vzhledem k výše uvedenému, zvláště k tomu, že výkon rozhodnutí vážně ohrožuje zdravotní stav obviněného, navrhl obviněný přerušení výkonu rozhodnutí.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. po stručném shrnutí obsahu dovolání uvedla, že obviněný právně relevantně uplatnil toliko námitky stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Pokud obviněný odvodil svou beztrestnost ze skutečnosti, že byla uzavřena toliko smlouva o smlouvě budoucí kupní, načež jeho povinnost koupě k předmětu zanikla zničením věci, kdy její majitelkou byla stále poškozená M. N., státní zástupkyně uvedla, že z faktického chování účastníků bylo, jak konstatoval soud, zřejmé, že jednali, jako by uzavřeli smlouvu kupní, přičemž obviněný předmětné vozidlo dostal do faktické dispozice. Jak bylo prokázáno, obviněný již v době uzavření smlouvy věděl, že závazek k úhradě ceny nedodrží, a to i přesto, že měl případně dostatek finančních prostředků, které ovšem užíval toliko ve svůj prospěch ve hře na hracích automatech, což vyplývalo i z následného chování obviněného, kterému poškozená M. N. dokonce zařídila půjčku na splacení vozidla, načež obviněný tyto prostředky opět investoval do hry na hracích automatech. Následné odcizení a poškození vozidla nemůže mít na právní kvalifikaci skutku vliv.

Státní zástupkyně naopak přisvědčila námitce obviněného, že skutky pod bodem I. 1.-2. rozsudku soudu prvého stupně byly nesprávně právně kvalifikovány jako pokračující přečin podvodu podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku. Po konfrontaci obecných zásad pro posuzování trestného činu jako pokračujícího ve smyslu § 116 tr. zákoníku s posuzovaným případem učinila závěr, že jde o dva izolované skutky, neboť mezi skutky je půlroční přetržka a mechanismus páchání trestné činnosti byl odlišný, přičemž z objektivních skutečností nebylo možno usuzovat, že obviněný měl jednotící zájem pokračovat v páchání téhož trestného činu. Obviněný tak měl být uznán vinným dvěma trestnými činy podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku.

Naopak podle státní zástupkyně nešlo přisvědčit námitkám ohledně jednání popsaného pod bodem I. 2., neboť bylo prokázáno, že obviněný již v době půjčky jednal s vědomím, že peníze nebude moci ve sjednané době vrátit a že tím uvádí zapůjčitele v omyl, aby se k jeho škodě obohatil, o čemž svědčila okolnost o zadluženosti a způsobu života obviněného, když veškeré prostředky prohrál na hracích automatech, na kterých byl závislý.

Námitky, kterými obviněný zpochybnil odcizení notebooku a tabletu, jakož i námitky, které se týkaly nesprávného stanovení výše škody, se podle státní zástupkyně týkaly toliko správnosti skutkových zjištění, a tedy nemohou naplnit deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Odmítnout je podle státní zástupkyně třeba i tvrzení obviněného o nesprávném výpočtu škody obviněné D. Ž. Částka 82.440 Kč, která jí byla ve smyslu § 228 odst. 1 tr. ř. přiznána na náhradě škody, byla vypočtena zjištěnou škodou ve výši 84.440 Kč, od které bylo odečteno nalezených 2.000 Kč, přičemž k částce 13.100 Kč, kterou obviněný vydal a která byla uložena na účet Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje, přihlížet nelze, neboť dosud vráceny nebyly.

K námitkám uvedeným k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že vznesené námitky ohledně nepřiměřeného trestu nelze pod tímto dovolacím důvodem uplatnit, neboť ten se týká toliko situace, kdy byl uložen nepřípustný druh trestu či trest ve výměře mimo trestní sazbu. Nadto státní zástupkyně uvedla, že i ve výkonu trestu odnětí svobody lze respektovat zdravotní omezení obviněného, kdy podle § 16 odst. 6, odst. 7 zákona o výkonu trestu odnětí svobody má každý odsouzený právo na zdravotní služby, přičemž odsouzený s těžkým zdravotním postižením má právo na zajištění přiměřených podmínek umožňujících důstojný výkon trestu, načež § 23 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen řád výkonu trestu odnětí svobody ), stanoví, jakým způsobem je péče o zdraví odsouzených zajišťována.

Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud ze shora uvedeného důvodu nesprávné právní kvalifikace skutku pod bodem I. 1.-2., jako pokračujícího trestného činu, zrušil rozsudek odvolacího soudu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.

K vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství zaslal obviněný Nejvyššímu soudu repliku, ve které uvedl, že trvá na svém dovolání tak, jak ho podal. Se státní zástupkyní souhlasí pouze stran nesprávné právní kvalifikace ohledně pokračování přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Státní zástupkyně, stejně jako soudy obou stupňů, u bodu I. rozsudku soudu prvého stupně nereflektuje soukromoprávní úpravu daného jednání, když byla uzavřena nikoli kupní smlouva, ale smlouva o smlouvě budoucí kupní. Nebylo navíc prokázáno, že by neměl v úmyslu za vozidlo zaplatit, když zaplatil první splátku. Peníze z půjčky od M. N. vrátil zpět finanční instituci poté, co vozidlo bylo odcizeno a zničeno. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný opětovně zdůraznil závažnost svého onemocnění, který státní zástupkyně ani soudy dostatečně nezohlednily.

Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2015 sp. zn. 9 To 243/2015 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Evropská úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Evropské úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Pro úplnost Nejvyšší soud odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena ve zprávě trestního kolegia Nejvyššího soudu o analýze a vyhodnocení účinnosti novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. ve vztahu k soudnímu řízení ze dne 29. 9. 2004 sp. zn. Ts 42/2003, uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. nebo v dalších četných rozhodnutích Nejvyššího soudu, zejména v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 15 Tdo 574/2006, uveřejněné pod č. 21/2007 Sb. rozh. tr. Uvedenou problematikou se pak zabýval i Ústavní soud, např. v usnesení ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 1692/07 a v usnesení ze dne 5. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž zdůraznil, že Ústavní soud se ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci .

Pod tímto dovolacím důvodem obviněný nejprve namítá, že skutky pod bodem I. 1.-2., právně kvalifikované jako pokračující přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3., měly být správně kvalifikovány izolovaně, nikoliv jako jeden pokračující přečin, a to především z důvodu půlročního rozpětí mezi jednáním obviněného. Na základě takové nesprávné právní kvalifikace soudů obou stupňů, která navíc nebyla dostatečně odůvodněna, byl obviněný uznán z kvalifikované skutkové podstaty přečinu podvodu, neboť škoda, kterou spáchal dílčími útoky (17.000 Kč a 43.000 Kč), převýšila škodu větší a splnila tak podmínky aplikace kvalifikované skutkové podstaty podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku. Správná právní kvalifikace tohoto jednání nikoliv jako dílčích útoků jednoho pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ale jako dvou skutků právně kvalifikovaných jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, by byla ve prospěch obviněného, protože v takovém případě by se škoda nesčítala a dosáhla by tak jen škody nikoli nepatrné.

Po prostudování napadených rozhodnutí a předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud tuto námitku hodnotí jako opodstatněnou.

Pokračující trestný čin definuje výkladové ustanovení § 116 tr. zákoníku následovně: Pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Jinak řečeno jde o takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.

Jde tak vlastně o jeden trestný čin trvající delší dobu. Pro správnou právní kvalifikaci je nutné jednání obviněného konfrontovat se všemi čtyřmi pojmovými znaky pokračujícího trestného činu, které musí být naplněny kumulativně (blíže srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník : Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1289):
1) Útoky musí naplňovat, byť i v souhrnu, stejnou skutkovou podstatu.
Tuto podmínku jednání obviněného vyjádřené ve skutkové větě rozsudku pod bodem I. 1.-2. splňuje. Jednalo se v obou případech o přečiny podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku.
2) Útoky musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost).
Tento znak je při odlišení stejnorodého vícečinného souběhu od pokračování v trestném činu obvykle méně snadno prokazatelný. Jde jednoduše řečeno o to, aby pachatel již od počátku zamýšlel alespoň v nejhrubších rysech i další útoky a že po objektivní stránce se tyto jednotlivé útoky jeví jako postupné realizování tohoto jediného záměru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 7. 12. 1971 sp. zn. 2 Tzf 3/71, uveřejněný pod č. R 3/1972 Sb. rozh. tr.). To se zpravidla dokazuje ze stejnorodého způsobu spáchání, či z objektivních souvislostí (doba a místo dílčích útoků apod.).

Je takřka vyloučeno, aby obviněný spáchal skutek pod bodem I. 1. uzavření smlouvy o koupi osobního automobilu s poškozenou M. N. ve V. dne 18. 4. 2014, s úmyslem sebe obohatit tím, že dohodnutou kupní cenu neuhradí, a přitom alespoň v nejhrubších rysech počítal s tím, že dne 6. 10. 2014 (tedy skoro o půlrok později) v chatové oblasti Ž., podvodně vyláká zapůjčení finanční hotovosti od poškozeného R. H., aby je prohrál v hracích automatech. K vyloučení možnosti záměru obviněného v pokračování trestné činnosti tak svědčí jak mechanismus provedení, tak skoro půlroční časový odstup jednání.

3) Útoky musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení.

K prokázání tohoto znaku je podstatné, aby způsob provedení dílčích útoků byl stejný nebo podobný, což se prokazuje ve spojitosti se záměrem pachatele. Ani tento znak podle Nejvyššího soudu nebyl naplněn, když v prvém případě se jednalo o koupi automobilu se záměrem neuhradit kupní cenu a v druhém případě se jednalo o zapůjčení finanční hotovosti za údajným účelem uhrazení nájemného. Mechanismus provedení byl tedy nikoliv nepodstatně odlišný.
4) Útoky musí mít blízkou časovou souvislost a souvislost v předmětu útoku (objektivní souvislost). Ani časová souvislost zde není dána, když mezi dílčími útoky má uběhnout zpravidla několik dnů či týdnů, přičemž platí, že čím intenzivnější dílčí útok byl, tím větší doba mezi dílčími útoky je tolerována pro kvalifikaci pokračování v trestném činu. Rovněž se zohledňuje potřebný čas k přípravě útoku pachatelem. Časová souvislost je přerušena, jestliže pachatel na několik měsíců ustane v páchání trestné činnosti, což v daném případě bez pochybností nastalo, přičemž není podstatné, že se v mezidobí obviněný dopouštěl jiné (byť i druhově stejné) trestné činnosti.

V rámci stejného předmětu útoku je relevantní, že tento nemusí být zcela totožný, proto při podvodném vylákání automobilu či finanční hotovosti by takový znak mohl být naplněn.

Jelikož ale nebyl naplněn jednotný záměr, stejnost či podobnost způsobu provedení a časová souvislost, měly být jednotlivé skutky pod bodem I. 1.- 2. právně kvalifikovány jako dva samostatné přečiny podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Předchozí řízení tak bylo v tomto směru zatíženo vadou. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že náprava zmíněného právního posouzení těchto skutků prostřednictvím dovolacího soudu by nemohla zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, neboť byla v minulosti již nesčetněkrát judikována. Konkrétně lze k závěru Nejvyššího soudu zmínit následující:

Obviněný byl uznán vinným z pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku a konečně z pokračujícího zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ( nota bene spáchaného se zbraní), přičemž mu trest byl uložen v rámci sazby za trestný čin z nich nejpřísnější, tedy zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Za něj je možno uložit trest odnětí svobody od dvou do deseti roků. Je tomu proto, že trestní zákoník vychází při vícečinném nestejnorodém souběhu trestné činnosti ze zásady kumulační ve vztahu k druhům trestů a ze zásady absorpční ve vztahu k trestním sazbám.

Nelze v této souvislosti rovněž nevidět, že soudy (zejména odvolací soud) přihlédly významnou měrou k širším okolnostem případu i osobě obviněného (jeho psychickému stavu a zjištěným závislostem) a odvolací soud nakonec zmírnil obviněnému původní trest odnětí svobody ze čtyř na tři roky, přičemž zmírnil i typ věznice, ve které má obviněný trest vykonat (z původní věznice s ostrahou do věznice s dozorem).

Nelze rozhodně konstatovat, že by učiněná změna v právním posouzení přečinu podvodu (skutky I. 1. 2.), spočívající v tom, že by obviněný byl uznán vinným dvěma přečiny podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, namísto jediného přečinu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, mohla jakkoli zlepšit jeho celkové postavení, a to i ve vztahu k případnému nově uloženému trestu. Ten by totiž byl opětovně ukládán jako úhrnný za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku (za spáchání více trestných činů) a v rámci trestní sazby § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jež činí, jak již bylo uvedeno výše, od dvou do deseti roků odnětí svobody.

Jak již bylo zmíněno, obviněnému byl trest odnětí svobody odvolacím soudem uložen v blízkosti spodní hranice trestní sazby (v trvání tří let). Nadto Nejvyšší soud podotýká, že soudy obou stupňů se také obšírně zabývaly okolnostmi pro stanovení druhu a výměry trestu ve smyslu § 39 tr. zákoníku, a to jak obviněnému přitěžujícími trestní minulost obviněného (nacházel se ve zkušební době podmíněně odloženého trestu odnětí svobody za druhově shodnou trestnou činnost), spáchání více trestných činů, gradace trestné činnosti, spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu tak okolnostmi svědčícími v jeho prospěch jde zejm. o částečné doznání, ale i okolnost stran zmenšené příčetnosti obviněného v důsledku patologického hráčství a smíšené poruše osobnosti zjištěné znaleckým posudkem. Je tedy zřejmé, že kombinace uloženého trestu odnětí svobody s vysloveným ochranným léčením v ústavní formě je pro nápravu obviněného naprosto přiléhavá. Očekávání, že by v souvislosti s výše zmíněnou změnou právní kvalifikace mohlo dojít ještě k dalšímu zmírnění uloženého postihu u osoby obviněného je zcela nereálné. Proto Nejvyšší soud nepřistoupil ke zrušení napadeného rozsudku z tohoto důvodu, byť byl dovolatelem vytýkán opodstatněně.

V rámci další námitky obviněný poukázal na skutečnost, že u skutku pod bodem I. 1. neuzavřel s poškozenou kupní smlouvu, ale toliko smlouvu o smlouvě budoucí kupní podle § 1785 a násl. občanského zákoníku (č. l. 548-550 spisového materiálu), načež poté, co byl předmět této smlouvy zničen, zanikla povinnost obviněného k zaplacení kupní ceny.

Nejvyšší soud se v tomto ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů (nejpodrobněji srov. str. 6 rozsudku soudu prvého stupně). Z chování obviněného a poškozené M. N. totiž bylo zřejmé, že fakticky se jednalo o uzavření kupní smlouvy, byť s podmínkou, že do uhrazení celé výše kupní ceny vozidlo nebude v registru vozidel přepsáno na obviněného (tzv. výhrada vlastnictví podle § 2132 občanského zákoníku, kterou lze sjednat i ústně). Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že podstatnou náležitostí kupní smlouvy je podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku závazek kupujícího k uhrazení kupní ceny prodávajícímu, jinak řečeno tento závazek musí být součástí kupní ceny a smlouva o smlouvě budoucí kupní může obsahovat toliko závazek ke sjednání kupní smlouvy s touto podstatnou náležitostí. Fakticky (podle obsahu smlouvy a jednání účastníků) se tak mohlo jednat toliko o výhradu vlastnictví věci do zaplacení kupní ceny, což ale nevylučuje trestní odpovědnost obviněného, pokud (jako v tomto případě) bylo prokázáno, že již v okamžiku uzavření kupní smlouvy jednal v úmyslu kupní cenu nezaplatit a vozidlo přesto užívat. K tomu je třeba dodat, že obviněný, přestože nebyl vlastníkem vozidla, měl povinnost chránit věc před poškozením, zničením či odcizením, neboť ho měl minimálně v detenci. Závazek uhradit sjednanou kupní cenu tak poškozením předmětu kupní smlouvy nezanikl a trestní odpovědnost obviněného za trestný čin podvodu byla soudy obou stupňů zhodnocena správně a tato námitka je tak zjevně neopodstatněná.

Přesto lze prohlásit, že soudy pochybily, ovšem ve prospěch obviněného, a to v tom směru, že nesprávně určily výši spáchané škody 17.000 Kč. Přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku byl totiž ze strany obviněného dokonán již okamžikem uzavření (kupní) smlouvy v úmyslu nezaplatit kupní cenu a sebe tím obohatit, načež následné splátky obviněného (od června roku 2014, přičemž první splátka měla být dne 30. 4. 2014), navíc po důrazném naléhání poškozené, je v daném případě již třeba posoudit toliko jako náhradu škody (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2003 sp. zn. 6 Tdo 1314/2003, uveřejněné pod č. 32/2004 Sb. rozh. tr.). Škoda způsobená tímto přečinem tak měla dosáhnout částky 24.000 Kč.

V rámci skutku pod bodem I. 2. obviněný namítá, že toto jednání nelze označit za trestný čin, neboť zápůjčku od poškozeného R. H. ve výši 43.000 Kč měl v úmyslu vrátit. Jak ale bylo soudy obou stupňů prokázáno, obviněný již v době zápůjčky finanční hotovosti věděl, že je užije k jinému účelu a nebude schopen je vrátit, což lze dovodit i z okolnosti jeho zadlužení a z okolnosti jeho patologického hráčství. Okolnost, že si sjednával další zápůjčku od nebankovní finanční instituce, soudy nebraly v úvahu proto, že je ve vztahu k projednávanému skutku irelevantní, neboť k vyloučení či zániku trestní odpovědnosti za trestný čin podvodu není podstatná okolnost následné snahy zhojení dluhu další půjčkou, nýbrž existence vědomí pachatele o skutečnosti, že nebude schopen původní zápůjčku splatit, v okamžiku jejího sjednání. Obviněný tak v rámci této námitky nebere v úvahu skutkový stav, jak jej zjistily soudy v předchozím řízení, nýbrž uvažuje se skutkovým stavem změněným ve svůj prospěch, což je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu nepřípustné. Tato námitka tudíž pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadá.

Stejně Nejvyšší soud zhodnotil i námitky uplatněné obviněným pod stejným dovolacím důvodem týkající se jeho tvrzení, že v rámci jednání popsaného v rozsudku soudu prvého stupně pod bodem II. 2. písm. a) neodcizil notebook HP Pro Book a tablet Elitepad, jakož i námitky týkající se rozporování výše způsobené škody. S těmito námitkami se již řádně a přesvědčivě vypořádaly soudy v předchozím řízení. K úplnosti Nejvyšší soud odkazuje na str. 7-10 rozsudku soudu prvého stupně a str. 6-7 rozsudku soudu druhého stupně.

Ani námitka vztahující se k údajně neprávně vypočítané náhradě škody městu Vrchlabí a poškozené D. Ž. odvolacím soudem nemůže uspět.

Náhradu škody poškozenému městu Vrchlabí soudy obou stupňů určily nikoliv svévolně, ale vycházely z odborných vyjádření (srov. č. l. 581-582 spisového materiálu), které čerpaly poznatky z protokolu o ohledání místa činu a související fotodokumentace.

Náhradu škody poškozené D. Ž. soudy obou stupňů rovněž stanovily na základě odborného vyjádření (č. l. 590), účtenek (č. l. 588), výpovědi svědkyně D. Ž. a konečně výpovědi samotného obviněného. Výpočet tedy sestával z částky 8.000 Kč za odcizené sudy od piva či limonády, 33.000 Kč za odcizenou realizovanou tržbu, 640 Kč za odcizený benzin, 38.000 Kč za odcizenou finanční hotovost z trezoru a 4.800 Kč za poškození trezoru, to celé ponížené o 2.000 Kč, které byly nalezeny v hotovosti v bundě obviněného. Nutno dodat, že na několika sporných místech soudy postupovaly při výpočtu důsledně ve prospěch obviněného. Námitky stran špatně provedeného výpočtu náhrady škody jsou tedy zjevně neopodstatněné.

Druhý z uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.

Tento dovolací důvod může být naplněn toliko ve dvou alternativách, spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští (prvá alternativa), čímž se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění podmínek, které zákon předpokládá. Dále se tím rozumí kumulace dvou nebo více druhů trestu, které podle zákona nelze vedle sebe uložit, popřípadě uložení takového druhu trestu, který nedovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se rozhoduje o trestném činu, a konečně uložení určitého trestu více obviněným společně (srov. ŠÁMAL, P. a kol., Trestní řád: Komentář. 7. vydání, Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3167-3168).

Druhá varianta deklarovaného dovolacího důvodu je naplněna v případě, že byl obviněnému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.

Obviněný naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje zejména ve skutečnosti, že trpí cystickou fibrózou, která podstatně snižuje věk dožití, ale také vyžaduje zvýšené hygienické nároky a s tím spojené zásady zdravotní péče, které podle něj vězeňské zařízení není schopno naplnit. Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody pokládá jednak v rozporu se zákonem o výkonu trestu odnětí svobody, ale také s čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Námitky ohledně nepřiměřenosti trestu ovšem nemohou za žádných okolností spadat pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když pod tímto lze důvodně namítat toliko druh trestu, který zákon nepřipouští, potažmo uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku, což se v projednávaném případě nestalo.

Obviněný byl uznán vinným celou řadou trestných činů, které byly specifikovány výše v tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu. Jak bylo též uvedeno, v projednávaném případě hrozil obviněnému trest odnětí svobody od dvou do deseti roků (sazba podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku), přičemž odvolací soud zmírnil obviněnému trest odnětí svobody na tři roky a zmírnil i typ věznice, ve které obviněný trest vykoná. Jak druh trestu, tak jeho výměra byly stanoveny v souladu se zákonem. Námitky vznesené obviněným proto nespadají pod deklarovaný dovolací důvod.

K úplnosti lze spolu s vyjádřením státní zástupkyně dodat, že předpisy upravující výkon trestu odnětí svobody pamatují na situace, kdy je výkon trestu nařízen zvlášť nemocnému odsouzenému. Podle § 16 odst. 6 zákona o výkonu trestu odnětí svobody má každý odsouzený právo na zdravotní služby v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem (zejm. pak zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů) s přihlédnutím k omezením vyplývajícím z účelu trestu. Pokud odsouzený trpí těžkým zdravotním postižením, má podle § 16 odst. 7 zákona o výkonu trestu právo na zajištění přiměřených podmínek umožňujících důstojný výkon trestu. Zdravotnické zařízení Vězeňské služby má navíc podle § 23 řádu výkonu trestu odnětí svobody možnost zajištění zdravotních potřeb odsouzených ve spolupráci s jinými poskytovateli zdravotních služeb a v naléhavých případech i převézt odsouzeného za účelem poskytnutí ambulantní nebo lůžkové péče do nejbližšího zdravotnického zařízení jiného poskytovatele oprávněného potřebné zdravotní služby poskytovat.

Nelze opomenout ani ustanovení § 325 odst. 1 věta prvá tr. ř., které stanoví, že je-li odsouzený, na němž se vykonává trest odnětí svobody, stižen těžkou nemocí, může předseda senátu výkon trestu na potřebnou dobu přerušit.

Na základě všech výše uvedených zjištění a závěrů pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. Š. podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání v části, v níž bylo podáno opodstatněně, by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která by měla být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. V ostatních částech pak bylo podané dovolání seznáno buď jako podané z jiných důvodů, než připouští trestní řád (§ 265b tr. ř.), případně se jednalo o námitky zjevně neopodstatněné. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo učiněno v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

S ohledem na konstatované rozhodnutí Nejvyššího soudu pak nebylo důvodné se věcně zabývat návrhem obviněného na přerušení výkonu napadeného rozhodnutí (§ 265o odst. 1 tr. ř.).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2015
JUDr. František Hrabec předseda senátu