4 Tdo 1412/2016
Datum rozhodnutí: 15.11.2016
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



4 Tdo 1412/2016-28

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2016 o dovolání obviněného D. A. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2016 sp. zn. 3 To 161/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 20/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. A. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný D. A. byl spolu s obviněným T. F., rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 3. 2016 sp. zn. 1 T 20/2016 uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustili tím, že dne 19. 11. 2015 v době od 02:00 hodin do 03:00 hodin ve F.-M. nejprve poblíž vstupu do podchodu pod N. ČD ze strany od ulice N. P. strčil D. A. T. K., až upadl na zem, a poté jej udeřil pěstí do obličeje, když zároveň T. F. mu sdělil, že má poslouchat, co říká kamarád, poté společně prošli podchodem pod N. ČD a přes prostor autobusových zastávek ke schodišti vedoucí k prodejně B., kde v horní části schodiště D. A. a T. F. vytlačili T. K. do přilehlého křoví, přistoupili k němu, bili jej pěstmi a kopali do břicha a hlavy, zároveň T. F. uvedl k poškozenému: Kdybys dělal, co Ti říkal kolega, tak se Ti nic nestalo, poté T. K. společně prohledali, z pravé kapsy kalhot odcizili černou pánskou látkovou peněženku s finanční hotovostí 2.400 Kč, z levé přední náprsní kapsy bundy odcizili mobilní telefon zn. Samsung se SIM kartou společnosti Blesk mobil a kreditem 216 Kč, načež se T. K. podařilo z místa utéct a tomuto tak způsobili škodu odcizením ve výši nejméně 2.616 Kč a zranění spočívající v pohmožděninách na obličeji a odřeninách na rukou . Za to jim byl shodně v souladu s § 173 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému T. K., škodu ve výši 2.600 Kč.

Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, jež Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 5. 2016 sp. zn. 3 To 161/2016 podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněný D. A. napadl citované usnesení odvolacího soudu dovoláním s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž spatřuje v porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a z něj vyplývající princip presumpce neviny zakotvený v čl. 40 Listiny a § 2 odst. 2 tr. ř. a nedodržení zásady in dubio pro reo . Oba soudy nevyhověly ani zásadě zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, neboť v řízení bylo spolehlivě prokázáno toliko napadení poškozeného oběma obviněnými, avšak soudy neprokázaly zmocnění se jeho mobilního telefonu a peněženky za použití násilí.

Odvolací soud měl vinu dovolatele nepřípustně za prokázanou již před projednáním samotného odvolání obviněného, neboť při rozhodování o jeho vazbě jej dopředu označil za speciálního recidivistu, ačkoli měl jen jeden záznam v trestním rejstříku. Povšechně a nekriticky se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně vycházejícím z jediného (osamoceně stojícího) usvědčujícího důkazu výpovědí poškozeného, aniž by jej náležitě přezkoumal. Poškozený K. v průběhu trestního řízení opakovaně měnil výpovědi, je nevěrohodný (v této souvislosti k posouzení jeho věrohodnosti byl nedostatečně zkoumán úřední záznam o podání vysvětlení poškozeného ze dne 20. 11. 2015). Soudy dostatečně nevzaly v potaz ani jeho ovlivnění alkoholem, když mu bylo dne 19. 11. 2015 v 06:05 hodin naměřeno 2,02 alkoholu v krvi, takže prostým zpětným propočtem měl v době incidentu cca 3 promile, což se neslučuje s důvěrou v pravdivost v tomto stavu vnímaných událostí, takže poškozený nereprodukuje prožité, ale jen hádá, co se vlastně mohlo stát. Výpověď poškozeného měla potvrdit i jeho matka, která však pochopitelně nebude vypovídat proti synovi. O spolehlivosti této svědkyně vypovídá i to, že v hlavním líčení popřela, že by byl při příchodu domů opilý, a uvedla, že se incident stal někdy v dubnu či květnu. Dovolatel dále upozorňuje na časový sled úkonů poškozeného poté, co utekl z místa konfliktu ke své matce domů, kde si umyl ruce a obličej, a až poté za 50 minut zavolal policii. Během této doby se mohl se svou matkou domluvit na scénáři oloupení, což však učinili nedokonale, neboť mezi nimi později panovaly rozpory o vzhledu peněženky poškozeného, jíž se měli zmocnit oba obvinění. S touto skutečností se soudy nijak nevypořádaly, ačkoli je povinností soudu se v odůvodnění rozsudku vypořádat s obhajobou jako celkem, čímž porušily ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. Poškozený nebyl v hlavním líčení schopen tuto časovou proluku vysvětlit. Není zřejmé, zda údajně odcizenou peněženku vůbec u sebe měl, když svědkyně V. M. uvedla, že jí poškozený v Š. platil rum drobnými z kapsy.

Odvolací soud nesprávně tvrdí, že oba obvinění bagatelizovali svá jednání, ačkoli již od počátku konzistentně vypovídali o průběhu konfliktu s poškozeným a doznali se k jeho fyzickému napadení, přestože se mohli spolu domluvit, jak budou vypovídat s ohledem na devatenáctidenní odstup od incidentu do jejich zadržení, což neučinili a bezelstně bez kalkulu vypověděli, jak se potyčka odehrála. Oloupení poškozeného oběma obviněnými vyžadovalo vzájemnou součinnost a předchozí domluvu. Jelikož se podle poškozeného oba obvinění po cestě vůbec mezi sebou nebavili, čímž odpadá odvolacím soudem implantovaný motiv, že jako záminku pro loupež využili nevhodné poznámky poškozeného, zbývá jedině možnost, že se na tom domluvili již v restauraci Š., což je však nereálné a absurdní. Není jediný důvod nevěřit dovolateli, že se do jeho dispozice dostal telefon poté, co poškozenému při vzájemné šarvátce vypadl z kapsy. Proč by jinak říkal, že telefon nechce, že není jeho, a proto jej zahodil. Obviněný striktně popírá, že by se za použití násilí zmocnil peněženky a mobilního telefonu poškozeného, takže se nemohlo jednat o loupež. Telefon nebyl nalezen, neboť prohlídka místa činu jako velmi frekventovaného místa proběhla až dne 19. 11. 2015 od 09:50 do 10:20 hodin, tudíž jím prošly desítky lidí. Jeho zmocnění se obviněným neprokazuje ani skutečnost, že tentýž den do něj byla v 16:09 hodin vložena nová SIM karta.

Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2016 sp. zn. 3 To 161/2016 a aby sám dovolatele zprostil obžaloby v plném rozsahu.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se po seznámení s obsahem podaného dovolání rozhodla nevyužít svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. a sdělila, že se k němu věcně vyjadřovat nebude. Souhlasila pak s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2016 sp. zn. 3 To 161/2016 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se proto zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).

V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákoníku a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Nelze se tudíž spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).

Z dovolání obviněného je evidentní, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje argumenty, jimiž popírá spáchání trestné činnosti, pro niž byl odsouzen, a zpochybňuje zjištěný skutkový děj. Veskrze jde o námitky, ve kterých dovolatel obecně vytýká, že skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování, že dokazování bylo nedostatečné, popírá, že by trestnou činnost jemu kladenou za vinu spáchal, nesouhlasí s hodnocením výpovědi obviněného a jeho věrohodnosti a popírá, že by se násilím zmocnil peněženky a mobilního telefonu poškozeného. Tedy jeho dovolací argumentace směřuje výlučně do oblasti skutkových zjištění, tudíž deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá. Je proto třeba uzavřít, že obviněný ve skutečnosti v dovolání neuplatnil jedinou námitku vztahující se k hmotněprávnímu posouzení skutku, resp. skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových (procesních), kterými se snaží primárně dosáhnout změny soudy zjištěného skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku, aniž by jej podpořil jakýmkoli argumentem týkajícím se užité právní kvalifikace. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní, takže dovolací soud není ani oprávněn se jimi zabývat.

Obviněný dále zpochybnil spravedlivost provedeného procesu. Na tomto místě je třeba rovněž zdůraznit, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem poměrně přísně formalizovaným a z hlediska dovolacích důvodů striktně vymezeným trestním řádem, a nikoli jakýmsi druhým odvoláním, v němž lze opakovat již v dřívějším průběhu řízení uplatněné skutkové či procesní námitky jenom proto, že dovolatel není spokojen s učiněnými závěry a rozhodnutími soudů nižších stupňů, to celé v naději, že dovolací soud snad bude věc posuzovat jinak, než soudy předchozí. Nejvyšší soud nemá důvod jakkoli přehodnocovat závěry učiněné soudy nižších stupňů, a to jenom proto, že s nimi obviněný nesouhlasí. Spravedlivost provedeného procesu nespočívá v tom, že soud ve věci rozhodne vždy ve prospěch obviněného. Ta je dána tím, že obviněnému jsou především zachována procesní práva včetně práva na obhajobu, což se v daném případě stalo. Soudy pak rozhodly na základě provedených a v souladu s trestním řádem vyhodnocených důkazů (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) způsobem, který byl dostatečně pregnantně vyjádřen v jejich rozhodnutí.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného D. A. v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože se obviněný svým pojetím dovolání v celém jeho rozsahu ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud tak učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. 11. 2016

JUDr. František Hrabec předseda senátu