4 Tdo 1395/2015
Datum rozhodnutí: 16.12.2015
Dotčené předpisy: § 265k odst. 1,2 tr. ř.



4 Tdo 1395/2015-21

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2015 dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněné H. S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 5 To 173/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 207/2014, a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 5 To 173/2015, a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 3 T 207/2014. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.


O d ů v o d n ě n í :
Dne 16. 12. 2014 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Hodoníně u Okresního soudu v Hodoníně návrh na potrestání obviněné H. S. pro skutek spočívající v tom, že

dne 4. 10. 2014 v době kolem 02:45 hodin nejméně po místních pozemních komunikacích v obci V. n. M., okres H., po předchozím vědomém požití alkoholu a pod jeho vlivem, řídila osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Felicie Combi, přičemž nejprve na ulici N. m. v areálu v. n. Č. se vlivem požitého alkoholu nevěnovala dostatečně řízení a levým předním rohem vozidla narazila do zděné budovy Č. v místě hlavního vstupu, čímž jednak způsobila poškození levé přední části vozidla a jednak drobné poškození omítky předmětné budovy, poté z místa nehody odjela a pokračovala v jízdě po ulici R., L., až na silnici I. třídy přes městskou část Z., kdy při jízdě kličkovala po komunikaci a najížděla do protisměru, až byla v obci V. zastavena a kontrolována smíšenou hlídkou Obvodního oddělení policie V. n. M. a Městské policie V. n. M., kdy dechovou zkouškou přístrojem Dräger byla zjištěna hladina alkoholu v její krvi ve 03:09 hodin ve výši 2,21 g/kg, ve 03:16 hodin ve výši 1,55 g/kg a ve 03:32 hodin ve výši 2,26 g/kg alkoholu v krvi.

Tento skutek byl právně kvalifikován jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.

Samosoudce Okresního soudu v Hodoníně pak trestním příkazem ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 3 T 207/2014, uznal obviněnou vinnou shora popsaným skutkem se stejnou právní kvalifikací. Za to byl obviněné podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Současně byl obviněné uložen podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu třiceti měsíců. Součástí trestního příkazu bylo také řádné poučení o možnosti podat proti němu odpor, a to do osmi dnů od jeho doručení u téhož soudu.

Trestní příkaz Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 3 T 207/2014, byl obviněné doručen dne 22. 12. 2014 (pondělí). Posledním dnem k podání odporu byl den 30. 12. 2014 (úterý).

Obviněná sice dne 30. 12. 2014 odpor proti trestnímu příkazu podala jako zásilku k poštovní přepravě, avšak podání adresovala Okresnímu státnímu zastupitelství v Hodoníně, kam byl doručen dne 31. 12. 2014. Příslušnému soudu byl odpor postoupen teprve dne 5. 1. 2015, tedy až po uplynutí lhůty k jeho podání.

Okresní soud v Hodoníně však považoval odpor za podaný včas a ve věci nařídil hlavní líčení. Následně rozsudkem ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 3 T 207/2014, uznal obviněnou vinnou shora uvedeným skutkem, v němž shledal shodný přečin a uložil jí shodné tresty jako v trestním příkazu.

Proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 3 T 207/2014, podala obviněná odvolání, o kterém Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 5 To 173/2015, tak, že podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. řádu napadený rozsudek zrušil a trestní stíhání obviněné zastavil.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 5 To 173/2015, podal nejvyšší státní zástupce jako osoba oprávněná, včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí dovolání v neprospěch obviněné H. S., ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že sice souhlasí s názorem odvolacího soudu v tom, že obviněná nepodala odpor proti shora specifikovanému trestnímu příkazu včas, proto nemělo být o předmětné věci dále jednáno v hlavním líčení, nesouhlasí však s tím, že odvolací soud učinil toto rozhodnutí podle § 257 odst. 1 tr. řádu a poté trestní stíhání obviněné zastavil bez bližšího odůvodnění. Nejvyšší státní zástupce má za to, že podmínky pro zastavení trestního stíhání nelze shledat za pouhého užití § 257 odst. 1 tr. řádu. Tyto procesní podmínky by mohly být nalezeny teprve v ustanovení nejkonkrétněji koncipovaném, a to v § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu. Překážka res iudicata je však důvodem k zastavení trestního stíhání jen pokud vzešla z jiného (dřívějšího) trestního stíhání, nikoliv pokud vzešla z trestního stíhání aktuálního. Z uvedených důvodů nemohly být naplněny důvody podle soudem mlčky užitých ustanovení § 223 odst. 1 tr. řádu a § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu. Odvolací soud nesprávně dovodil překážku res iudicata z předchozího rozhodnutí v téže trestní věci a nikoliv tedy z předchozího stíhání obviněné. Tím nebyly splněny podmínky k zastavení trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu a tedy ani podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Z uvedených důvodů nejvyšší státní zástupce ve svém mimořádném opravném prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu dovoláním napadené rozhodnutí zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného, než navrhovaného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu].

Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu zjistil, že opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v § 265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření obviněné H. S. (doručeno dne 19. 10. 2015) i jejímu obhájci JUDr. Jaromíru Josefovi (doručeno dne 17. 8. 2015).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu je naplněn tehdy, bylo-li rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.

Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem odvolacího soudu i nejvyššího státního zástupce v tom, že obviněná podala odpor proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 3 T 207/2014, opožděně, proto předmětný trestní příkaz nabyl právní moci dne 31. 12. 2014. Obviněná byla řádně poučena, že případný odpor má adresovat Okresnímu soudu v Hodoníně. Pokud činila své podání formou poštovní zásilky podle § 60 odst. 4 písm. a) tr. řádu, jednoznačně byla rozhodujícím údajem adresa na obálce zásilky. Skutečnost, že na samotném písemném podání uvedla adresu správnou, je z tohoto hlediska irelevantní.

Podle konstantní soudní judikatury je třeba k zachování lhůty u podání, které je podáno jako poštovní zásilka, aby bylo adresováno soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Je-li adresováno jinému orgánu činnému v trestním řízení, nebo sice správnému druhu orgánu, ale místně či věcně nepříslušnému, a v důsledku toho dojde příslušnému orgánu opožděně (po lhůtě), není lhůta zachována, třebaže by podání bylo doručeno nesprávnému druhu orgánu nebo věcně či místně nepříslušnému orgánu včas (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 671 s.).

Odvolací soud proto postupoval správně, když zrušil rozsudek soudu prvního stupně, avšak pochybil, pokud toto své rozhodnutí učinil podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. řádu a trestní stíhání obviněné bez dalšího zastavil.

Podle ustanovení § 257 odst. 1 písm. c) tr. řádu odvolací soud napadený rozsudek nebo jeho část zruší a v rozsahu zrušení trestní stíhání zastaví, shledá-li, že je tu některá z okolností, jež by odůvodňovaly zastavení trestního stíhání soudem prvního stupně (§ 223 odst. 1, 2 tr. řádu).

Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nijak blíže nezdůvodnil, na základě jakých úvah dospěl k závěru, že jsou v posuzované věci splněny podmínky pro zastavení trestního stíhání. Je třeba zdůraznit, že podmínky pro zastavení trestního stíhání nelze shledat za pouhého užití § 257 odst. 1 písm. c) tr. řádu, ale je třeba odkázat na konkrétní ustanovení, podle něhož se trestní stíhání zastavuje.

Podle mínění nejvyššího státního zástupce odvolací soud patrně trestní stíhání obviněné zastavil z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu, tj. z důvodu překážky res iudicata z předchozího rozhodnutí v téže trestní věci, čímž však nemohlo dojít ke splnění podmínek pro zastavení trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu, neboť citované ustanovení má na mysli pravomocný rozsudek (trestní příkaz) vynesený v nějakém stíhání dřívějším, nikoliv ve stíhání, v němž se o příslušné věci právě rozhoduje.

Shledal-li Krajský soud v Brně jako soud odvolací v předchozím řízení podstatnou vadu, měl postupovat podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu a rozsudek soudu prvního stupně zrušit (srov. rozhodnutí č. 64/1999 Sb. rozh. tr.). Odvolací soud však tímto způsobem nepostupoval, čímž došlo k situaci, že v předmětné věci pro stejný skutek existuje jak pravomocný odsuzující trestní příkaz, tak i pravomocné usnesení o zastavení trestního stíhání, což je z hlediska právní jistoty nepřípustné. Jedno trestní stíhání ohledně téhož skutku nemůže být u téže osoby ukončeno dvěma různými způsoby.

Není tedy pochyb o tom, že soud druhého stupně své rozhodnutí zatížil vadami ve smyslu § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu.

Vzhledem k tomu, že námitky nejvyššího státního zástupce byly z důvodů výše rozvedených shledány právně relevantními, zrušil Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu, stejně tak i rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 3. 2015. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil i všechna další rozhodnutí, která na zrušené usnesení a rozsudek obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímto způsobem byl plně konvalidován shora konstatovaný protiprávní stav.

Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 16. prosince 2015



JUDr. Danuše Novotná předsedkyně senátu