4 Tdo 1378/2010
Datum rozhodnutí: 29.11.2010
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



4 Tdo 1378/2010-20

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2010 o dovolání obviněného L. Č. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 61 To 112/2010, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 97/2009, t a k t o :


Dovolání obviněného L. Č. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 2 T 97/2009, byl obviněný L. Č. uznán vinným jednak pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zákona, jednak trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, v obou případech ve znění tr. zákona č. 140/1961 Sb. platném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákona), kterých se dopustil tím, že dne 22. 7. 2009 kolem 17.20 hod. v P., V. ul. před domem s cílem pomstít se za údajnou krádež v bytě kamaráda oblečen do černé mikiny, černých džínsů, černých bot a s černou kuklou přes obličej, fyzicky napadl poškozené L. V. a J. V., ležící na trávníku pod stromem, které nejméně dvakrát udeřil baseballovou pálkou do hlavy, čímž způsobil poškozenému L. V. zlomeninu čelní kosti, vlevo s porušením čelní dutiny, zlomeniny obou očnic, vlevo tříštivou s vpáčením úlomků do měkkých tkání, krevní výrony víček, komunikace zlomenin s čelistními dutinami, s obsahem krve a vzduchu, podmozečnicové krvácení a podvrtnutí krční páteře s blokovým postavením dolní krční páteře, a poškozenému J. V. otřes mozku, pohmoždění v pravé spánkové krajině hlavy s krevními výrony a pohmoždění pravého ucha s lehkou percepční nedoslýchavostí, kterážto zranění omezila poškozeného V. v obvyklém způsobu života po dobu cca 5-6 týdnů a poškozeného V. po dobu cca 1-3 týdnů, takže ze soudně lékařského hlediska mají charakter ublížení na zdraví, přičemž pouhou shodou okolností nedošlo k závažnějšímu poranění důležitého orgánu mozku, např. pohmoždění mozku či nitrolebnímu krvácení .

Podle § 222 odst. 1 tr. zákona za použití § 43 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 306/2009 Sb. (dále jen tr. zákoníku) byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 70 odst.1 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks baseballové pálky, 1 ks mikiny černé barvy s nápisem Paco Jeans, 1 ks džínsů černé barvy, 1 ks černé kukly zimní, 1 páru černých bot.

Proti tomuto rozsudku podal v zákonné osmidenní lhůtě odvolání státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 61 To 112/2010, podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině oběma trestnými činy obviněnému L. Č. uložil podle § 222 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařadil do věznice s dozorem.

Obviněný L. Č. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e tr. řádu proti rozsudku Městského soudu v Praze dovolání, ve kterém napadl výrok o uloženém trestu s odkazem na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vznesl především výhrady k výroku o vině, neboť není pravdou, že by byl bez pochybností zjištěn motiv jeho jednání. Namítl, že odvolací soud hodnotil jeho pohnutku zcela odlišně od hodnocení, k jakému dospěl nalézací soud a odchýlil se od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, aniž by provedl či doplnil dokazování. Odvolací soud se nadto řádně nezabýval jeho vyjádřením k podanému odvolání státní zástupkyně, pominul řadu polehčujících okolností a rozhodl tak, jako by žádné polehčující okolnosti neexistovaly.

Dovolatel označil rozsudek odvolacího soudu za nepředvídatelný, a to s ohledem na to, že dle jeho názoru mělo být jeho jednání posuzováno podle ustanovení § 146a tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2010, nicméně s ohledem na to, že soud prvního stupně mu uložil podmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let, obviněný si uvědomil své pochybení a vzdal se práva odvolání, neboť nemohl spravedlivě očekávat, že mu odvolacím soudem, při opětovném nesprávném použití právní kvalifikace a při deformování zjištěného skutkového stavu bude uložen trest takto přísný . Po rozhodnutí odvolacího soudu dovolatel namítá, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován a jde o jiný trestný čin, než kterým byl uznán vinným. V důsledku toho došlo dle názoru dovolatele i k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.

Vůči uloženému trestu vznesl námitku i co do jeho výše. Odvolacímu soudu vytkl, že nepřihlédl k nálezu Ústavního soudu I. ÚS 554/04, dle kterého je při ukládání trestu odnětí svobody třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody je v souvislosti s délkou řízení ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Podle názoru dovolatele nemohl odvolací soud sám rozhodnout o trestu, neboť naznal-li, že skutkové okolnosti nebyly správně objasněny, měl provést nebo opakovat dokazování, popřípadě věc vrátit soudu prvního stupně. Procesní postup odvolacího soudu, který rozhodne údajně na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn, a přitom se zcela odchýlí od zjištění, která vedla soud prvního stupně k rozhodnutí o trestu, je postupem neodpovídajícím zásadě fair procesu .

V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě, aby ve věci rozhodl sám. Současně s tím dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl podle § 265o odst. 1 tr. řádu o odkladu výkonu uloženého trestu. K této žádosti nebyl Nejvyššímu soudu společně s dovoláním předložen návrh předsedy senátu soudu prvního stupně podle § 265h odst. 3 tr. řádu.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Především konstatoval, že pokud obviněný nepodal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání a odvolání státního zástupce směřovalo toliko do výroku o trestu, byla přezkumná povinnost soudu druhého stupně omezena pouze na výrok o trestu a obviněný je tedy oprávněn podat své dovolání pouze proti výroku o trestu, případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo. Dovolání v té části, v níž brojí i proti výroku o vině, je proto nepřípustné.

Pokud jde o tu část dovolání, ve které obviněný vznesl výhrady vůči výroku o trestu, poukázal státní zástupce na skutečnost, že obviněný namítá pouze přílišnou přísnost uloženého trestu, přičemž vychází z toho, že skutek měl být kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2010 a že tedy trest mu měl být uložen dle trestní sazby stanovené pro tento trestný čin. Jde tak primárně o námitku proti výroku o vině, neslučující se s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Podle státního zástupce jsou odkazy obviněného na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu nepřípadné, neboť tato judikatura se vesměs vztahovala k případům neodůvodněných průtahů v řízení, tedy k jiným případům než je nyní posuzovaná trestní věc dovolatele. Obiter dictum konstatoval, že ani řada námitek dovolatele učiněných s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tomuto dovolacímu důvodu svým obsahem neodpovídá, snad s výjimkou blíže nekonkretizovaného názoru, že jednání obviněného mělo být právně kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 1 tr. zákoníku. Této právní kvalifikaci však neodpovídají učiněná skutková zjištění soudu.

Vzhledem k tomu, že podané dovolání je v části týkající se výroku o vině nutno považovat za nepřípustné a ostatní část dovolání není v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S tímto způsobem projednání věci vyslovil souhlas i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu s odkazem na ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je v části, v níž je napadán výrok o trestu, přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Nejvyšší soud především konstatuje, že dovolání obviněného není přípustné v té části, v níž brojí s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu proti výroku o vině. Jak již Nejvyšší soud uvedl ve svém usnesení ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, předpokladem přípustnosti dovolání je skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných v ustanovení § 265a odst. 2 tr. řádu. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaným v ustanoveních § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně. Dovolatel tedy může úspěšně brojit proti rozhodnutí soudu druhého stupně jen tehdy, jestliže je takové rozhodnutí soudu druhého stupně zatíženo některou z vad uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu.

V posuzované trestní věci bylo proti rozsudku soudu prvního stupně podáno pouze odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného, a to jen proti výroku o trestu. Podle § 254 odst. 1 tr. řádu odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. řádu, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto jiné výroky a jim předcházející řízení nemůže zásadně přezkoumávat, i kdyby šlo o výroky, proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak toto odvolání nepodal.

Z uvedeného vyplývá, že dovolatel, ať již se jedná o obviněného nebo o státního zástupce, může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen věc přezkoumat a eventuálně změnit rozhodnutí soudu prvního stupně. V jiném rozsahu nelze mít podané dovolání za přípustné

S ohledem na tyto skutečnosti Nejvyšší soud v řízení o dovolání obviněného L. Č. nepřihlížel k té části jeho dovolání, která se týká výroku o vině, neboť tento výrok soudu prvního stupně nebyl napaden odvoláním a nebylo o něm soudem druhého stupně rozhodováno.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b odst. 1 tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Z obsahu podaného dovolání je zjevné, že s odkazem na tento dovolací důvod obviněný vznesl námitky pouze proti výroku o vině, kdy napadal právní kvalifikaci skutku. Jak však již bylo výše uvedeno, v této části je podané dovolání nepřípustné a Nejvyšší soud se jím proto věcně nezabýval.

Druhý dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že dovolatel namítl jednak nadměrnou přísnost trestu, jednak uložení trestu dle jiné trestní sazby, než která by odpovídala právní kvalifikaci skutku, o jejíž správnosti je on sám přesvědčen.

Žádná z těchto námitek tomuto zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Přísnost či naopak mírnost trestu není kriteriem, které má být dle citovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v dovolacím řízení přezkoumáváno. Stejně tak nelze v řízení o dovolání směřujícímu proti výroku o trestu s odkazem na tento dovolací důvod přezkoumávat správnost uloženého trestu ve vztahu k jinému trestnému činu, než kterým byl obviněný uznán vinným. V daném případě dovolatel zjevně usiluje primárně o změnu právní kvalifikace skutku (v této části je ovšem jeho dovolání nepřípustné) a teprve ve vazbě na toto přehodnocení se domáhá změny výroku o trestu. Je tedy zjevné, že ani tento uplatněný dovolací důvod není obsahem podaného dovolání naplněn.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Poněvadž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí ve vztahu k němu věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Vzhledem k tomu, že podané dovolání nebylo věcně přezkoumáváno, nýbrž odmítnuto a vzhledem k tomu, že předsedou senátu soudu prvního stupně nebyl předložen návrh podle § 265h odst. 3 tr. řádu na odklad výkonu rozhodnutí, Nejvyšší soud nepovažoval za nezbytné rozhodovat o odkladu výkonu trestu na podkladě žádosti dovolatele.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 29. listopadu 2010

Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á