4 Tdo 1369/2015
Datum rozhodnutí: 26.11.2015
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1 tr. zákoník, § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoník



4 Tdo 1369/2015 -105

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. listopadu 2015 o dovolání obviněného I. B. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 9 To 58/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 58/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 1 T 58/2014, byl obviněný I. B. uznán vinným ze spáchání pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:

v období od září 2011 do prosince 2012, zejména v domě tehdejší manželky D. B., v O. ulici, v obci K., okres P.-v., jakož i na dalších místech ve S. k. a na území Hl. M. P., v úmyslu sebe obohatit, vylákal pod různými záminkami od níže uvedených poškozených finanční prostředky, které následně použil pro svoji potřebu, ačkoliv v období, kdy si peníze půjčoval, byl dlouhodobě bez zaměstnání a muselo mu být zřejmé, že nebude v jeho možnostech půjčené finanční prostředky vrátit vůbec nebo přinejmenším ve stanovených termínech a tyto doposud nevrátil, když
1. od poškozeného J. S. , a) pod záminkou koupě pozemků v obci T., okres K., vylákal v přesně nezjištěnou dobu v podzimních měsících roku 2011 v místě bydliště poškozeného půjčku ve výši 1.000.000,-Kč, kterou poškozený na základě požadavku obviněného převedl dne 3. 11. 2011 na účet, vedený u KB a.s., jehož majitelkou byla tehdejší manželka obviněného D. B., s tím, že tuto částku vrátí do 20. 1. 2012, kdy na tuto částku uzavřel s poškozeným dne 4. 11. 2011 v K. smlouvu o půjčce, v níž se zavázal půjčku vrátit do 20. 1. 2012, přičemž předmětné pozemky nezakoupil, výše uvedenou částku nevrátil, a tuto použil k přesně nezjištěným účelům, b) pod záminkou vybudování inženýrských sítí na pozemcích v obci T., okres K., vylákal v přesně nezjištěnou dobu v lednu 2012 v místě bydliště poškozeného bez uzavření písemné smlouvy půjčku ve výši 700.000,-Kč, kterou poškozený na základě požadavku obviněného převedl dne 10. 1. 2012 na účet vedený u KB a.s., jehož majitelkou byla tehdejší manželka obviněného D. B., přičemž termín vrácení nebyl stanoven, avšak obviněný žádné inženýrské sítě nevybudoval, půjčku nevrátil a takto získané finanční prostředky použil k přesně nezjištěným účelům, c) pod blíže nezjištěnou záminkou vylákal v přesně nezjištěnou dobu v únoru 2012 v místě bydliště poškozeného bez uzavření písemné smlouvy půjčku ve výši 200.000,-Kč, kterou poškozený na základě požadavku obviněného převedl dne 23. 2. 2012 na účet vedený u KB a.s., jehož majitelkou byla tehdejší manželka obviněného D. B., přičemž termín vrácení nebyl stanoven, avšak obviněný půjčku nevrátil a takto získané finanční prostředky použil k přesně nezjištěným účelům, d) pod záminkou výstavby rodinných domů na pozemcích v T., okres K., vylákal v přesně nezjištěnou dobu v únoru 2012 v místě bydliště poškozeného bez uzavření písemné smlouvy půjčku ve výši 1.000.000,-Kč, kterou poškozený na základě požadavku obviněného převedl dne 29. 2. 2012 na účet vedený u KB a.s., jehož majitelkou byla tehdejší manželka obviněného D. B., přičemž termín vrácení nebyl stanoven, avšak obviněný žádné domy v T. do současnosti nezačal stavět, půjčku doposud nevrátil a takto získané finanční prostředky použil k přesně nezjištěným účelům, e) pod nezjištěnou záminkou vylákal v přesně nezjištěnou dobu v září 2012 v místě bydliště poškozeného bez uzavření písemné smlouvy půjčku ve výši 300.000,-Kč, kterou poškozený na základě požadavku obviněného vložil hotově dne 4. 9. 2012 na účet vedený u KB a.s., jehož majitelkou byla tehdejší manželka obviněného D. B., přičemž termín vrácení nebyl stanoven, avšak obviněný půjčku doposud nevrátil a takto získané finanční prostředky použil k přesně nezjištěným účelům, f) pod nezjištěnou záminkou vylákal v několika případech v přesně nezjištěnou dobu od listopadu 2011 do září 2012 v místě bydliště poškozeného bez uzavření písemné smlouvy půjčku v celkové výši 2.000.000,-Kč, kterou mu poškozený předával postupně v hotovosti na nezjištěných místech, přičemž termín vrácení nebyl stanoven, avšak obviněný půjčku doposud nevrátil a takto získané finanční prostředky použil k přesně nezjištěným účelům,
načež následně za účelem zajištění těchto půjček obviněný vystavil dne 16. 10. 2012 ve prospěch poškozeného směnku na částku 7.000.000,-Kč splatnou 19. 1. 2013, kterou doposud neuhradil,

čímž poškozenému J. S. způsobil škodu v celkové výši nejméně 5.200.000,-Kč, 2. od poškozeného L. V. , a) pod záminkou blíže nezjištěných investic vylákal v blíže nezjištěnou dobu v září 2011, v místě bydliště poškozeného bez uzavření písemné smlouvy, půjčku ve výši 180.000,-Kč s termínem vrácení do 6-ti měsíců, kterou poškozený na základě požadavku obviněného převedl dne 20. 9. 2011 na účet vedený u KB a.s., jehož majitelkou byla tehdejší manželka obviněného D. B., přičemž půjčku doposud nevrátil a takto získané finanční prostředky použil k přesně nezjištěným účelům, b) pod záminkou opravy domu své bývalé manželky D. B., v K., v ulici O., vylákal v blíže nezjištěnou dobu v říjnu 2011 v místě bydliště poškozeného bez uzavření písemné smlouvy půjčku ve výši 60.000,-Kč, kterou mu poškozený předal v hotovosti dne 1. 10. 2011, přičemž termín vrácení byl stanoven do konce roku 2011, avšak půjčku doposud nevrátil a takto získané finanční prostředky použil k přesně nezjištěným účelům, c) pod záminkou své investice do nákupu blíže nezjištěných pozemků v T. vylákal v blíže nezjištěnou dobu v říjnu 2011 v místě bydliště poškozeného půjčku ve výši 900.000,-Kč, kterou převzal na přesně nezjištěném místě dne 18. 10. 2011 v hotovosti, přičemž termín vrácení byl na základě dodatečně sepsaného uznání dluhu stanoven na 2. 1. 2012, avšak obviněný doposud půjčku nevrátil a takto získané finanční prostředky použil k přesně nezjištěným účelům, d) pod záminkou nákupu autodílů vylákal v blíže nezjištěnou dobu v říjnu 2011 v místě bydliště poškozeného bez uzavření písemné smlouvy, půjčku ve výši 150.000,-Kč, kterou mu poškozený předal v hotovosti na přesně nezjištěném místě dne 28. 10. 2011, přičemž termín vrácení byl stanoven na leden 2012, avšak obviněný doposud půjčku nevrátil a takto získané finanční prostředky použil k přesně nezjištěným účelům, e) pod záminkou dodání kuchyňského vybavení poškozenému vylákal v blíže nezjištěnou dobu v prosinci 2011 v místě bydliště poškozeného částku ve výši 200.000,-Kč, kterou mu poškozený předal v hotovosti na přesně nezjištěném místě dne 21. 12. 2011, avšak obviněný žádné vybavení nedodal, peníze doposud nevrátil a takto získané finanční prostředky použil k přesně nezjištěným účelům, f) pod záminkou blíže nezjištěné investice vylákal v blíže nezjištěnou dobu v prosinci 2011 v místě bydliště poškozeného bez uzavření písemné smlouvy půjčku ve výši 100.000,-Kč, kterou na základě požadavku obviněného převedl dne 28. 12. 2011 na účet vedený u KB a.s., jehož majitelkou byla tehdejší manželka obviněného D. B., přičemž termín vrácení byl stanoven do konce ledna 2012, obviněný doposud půjčku nevrátil a takto získané finanční prostředky použil pro svoji potřebu, g) pod záminkou zakoupení služebního bytu od Ministerstva vnitra vylákal v blíže nezjištěnou dobu počátkem roku 2012 v místě bydliště poškozeného půjčku ve výši 350.000,-Kč, kterou převzal v hotovosti v blíže nezjištěném místě, přičemž termín vrácení nebyl stanoven, avšak obviněný žádný byt nezakoupil, půjčku doposud nevrátil a takto získané finanční prostředky použil pro svoji potřebu, h) pod záminkou zajištění léčby tehdejší manželky D. B. vylákal v blíže nezjištěnou dobu v červnu 2012 v místě trvalého bydliště poškozeného půjčku ve výši 25.000,-Kč, kterou převzal od poškozeného v hotovosti na přesně nezjištěném místě dne 28. 6. 2012, přičemž termín vrácení byl stanoven na 31. 8. 2012, avšak žádnou léčbu nezajistil, půjčku doposud nevrátil a takto získané finanční prostředky použil pro svoji potřebu, ch) pod záminkou dodání výpočetní techniky vylákal v blíže nezjištěnou dobu v říjnu 2012 v místě trvalého bydliště poškozeného částku ve výši 45.000,-Kč, kterou převzal v hotovosti na blíže nezjištěném místě dne 2. 10. 2012, přičemž počítače měly být dodány v říjnu 2012, avšak obviněný poškozenému žádnou výpočetní techniku nedodal, peníze doposud nevrátil a takto získané finanční prostředky použil pro svoji potřebu, i) pod záminkou platby nezjištěnému kolegovi ze zaměstnání vylákal v blíže nezjištěnou dobu v říjnu 2012 v místě bydliště poškozeného, půjčku ve výši 40.000,-Kč, kterou převzal v hotovosti na nezjištěném místě dne 9. 10. 2012, přičemž termín vrácení byl stanoven do konce října 2012, avšak obviněný půjčku doposud nevrátil a takto získané finanční prostředky použil pro svoji potřebu, j) pod záminkou úprav bezpečnostního kamerového systému vylákal v blíže nezjištěnou dobu v měsíci říjnu 2012 v místě bydliště poškozeného, bezpečnostní kamerový systém v hodnotě 23.628,-Kč, přičemž tento kamerový systém doposud nevrátil a tento použil k nezjištěným účelům, k) pod záminkou zakoupení kosmetiky pro tehdejší manželku D. B. vylákal v blíže nezjištěnou dobu v prosinci 2012 v místě bydliště poškozeného půjčku ve výši 7.000,-Kč, kterou převzal v hotovosti na blíže nezjištěném místě, přičemž doposud tyto finanční prostředky nevrátil,
čímž poškozenému L. V. způsobil škodu celkem ve výši 2.080.628,-Kč,
3. od poškozeného J. B. ,
pod záminkou investice do blíže nezjištěného casina vylákal v blíže nezjištěnou dobu v srpnu 2012 v K., O. ulici, v domě jeho tehdejší manželky D. B. půjčku ve výši 200.000,-Kč, kterou převzal v hotovosti dne 9. 8. 2012 na základě smlouvy o půjčce, přičemž k vrácení půjčky mělo dojít na základě ústní dohody do konce roku 2012, přičemž obviněný takto získané finanční prostředky doposud nevrátil a tyto použil pro svoji potřebu

čímž způsobil poškozenému J. B. škodu ve výši 200.000,-Kč,
4. od poškozeného P. P. , a) pod záminkou investice do větrných elektráren, vylákal v blíže nezjištěném období v létě 2012 v sídle společnosti L. v S., Ř. ulici, hotovost ve výši 100.000,-Kč s termínem vrácení do 3 týdnů od zapůjčení, přičemž tyto finanční prostředky doposud nevrátil a tyto použil pro svoji potřebu, b) pod záminkou investic do větrných elektráren vylákal v blíže nezjištěném období v létě 2012, a to po poskytnutí předcházející půjčky, v sídle společnosti L., v S., Ř. ulici, hotovost ve výši 30.000,-Kč, přičemž na četné urgence půjčku doposud nevrátil a takto získané finanční prostředky použil pro svoji potřebu, c) pod záminkou dodání elektroniky vylákal v blíže nezjištěném období ve druhé polovině roku 2012 v sídle společnosti L., v S., Ř. ulici, hotovost ve výši nejméně 16.000,-Kč, přičemž do současné doby slibovanou elektroniku nedodal, finanční prostředky doposud nevrátil a tyto použil pro svoji potřebu, čímž způsobil poškozenému P. P. škodu ve výši 146.000,-Kč
5. od poškozeného R. Š. , a) pod záminkou dodání televizoru vylákal v měsíci květnu nebo červnu 2012 v sídle společnosti L. v P., na V., hotovost ve výši 12.000,-Kč, kdy televizor měl dodat ve lhůtě 2 měsíce od předání hotovosti,
avšak doposud televizor poškozenému nepředal, finanční prostředky nevrátil a tyto použil pro svoji potřebu,
b) pod záminkou platby poplatků v celním skladu vylákal v měsíci říjnu 2012 před pobočkou Č. v P., hotovost ve výši 13.000,-Kč, kterou se zavázal vrátit v termínu do 1 týdne od převzetí hotovosti, přičemž finanční prostředky do současné doby nevrátil a tyto použil pro svoji potřebu, c) pod záminkou dodání 2 kusů mobilních telefonů vylákal v blíže nezjištěný den v měsíci říjnu 2012 v K., O. ulici, v domě jeho tehdejší manželky D. B., hotovost ve výši 10.000,-Kč, přičemž do současné doby mobilní telefony poškozenému nepředal, finanční prostředky nevrátil a tyto použil pro svoji potřebu, čímž způsobil poškozenému R. Š. škodu ve výši 35.000,-Kč, 6. od poškozeného V. Š. , před nímž se vydával za policistu, a) pod záminkou pomoci s vymáháním dluhu částky 250.000,-Kč, vylákal v blíže nezjištěnou dobu v květnu 2012 v místě bydliště poškozeného v Ch., B. ulici, zálohu ve výši 25.000,-Kč, kterou poškozený na základě požadavku obviněného převedl dne 7. 5. 2012 z účtu své manželky na účet vedený u KB a.s., jehož majitelkou byla tehdejší manželka D. B., přičemž obviněný se na vymáhání dluhu nepodílel, finanční prostředky doposud nevrátil a tyto použil pro svoji potřebu, b) pod stejnou záminkou vylákal v blíže nezjištěnou dobu v květnu 2012 v místě bydliště poškozeného hotovost zálohu ve výši 80.000,-Kč, kterou dle jeho instrukce poškozený převedl z účtu své manželky dne 14. 5. 2012 na účet vedený u KB a.s., jehož majitelkou byla tehdejší manželka D. B., přičemž obviněný se na vymáhání dluhu nepodílel, finanční prostředky doposud nevrátil a tyto použil pro svoji potřebu, čímž způsobil poškozenému V. Š. škodu ve výši 105.000,-Kč, 7. od poškozeného V. Č. , a) pod záminkou zhodnocení finančních prostředků při podnikání v oblasti výherních hracích automatů vylákal v blíže nezjištěnou dobu v dubnu 2012 v K., O. ulici, v domě jeho tehdejší manželky D. B. finanční prostředky ve výši 100.000,-Kč, které poškozený na základě požadavku obviněného převedl dne 30. 4. 2012 na účet vedený u KB a.s., jehož majitelkou byla tehdejší manželka obviněného D. B., přičemž obviněný doposud tyto finanční prostředky s výjimkou částek 10.000,-Kč a 20.000,-Kč, tedy celkem 30.000,-Kč nevrátil a tyto použil pro svoji potřebu, b) bez uvedení důvodu vylákal v blíže nezjištěnou dobu v červnu 2012 v K., O. ulici, v domě jeho tehdejší manželky D. B. částku ve výši 50.000,-Kč, kterou poškozený na základě požadavku obviněného vložil v hotovosti dne 18. 6. 2012 na účet vedený u KB a.s., jehož majitelkou byla tehdejší manželka obviněného D. B., přičemž finanční prostředky doposud nevrátil a tyto použil pro svoji potřebu, čímž způsobil poškozenému V. Č. škodu ve výši 120.000,-Kč, 8. od poškozeného V. N. ,
pod záminkou pořízení klimatizační jednotky Toshiba vylákal v srpnu 2012 v místě bydliště poškozeného, hotovost ve výši 70.000,-Kč, přičemž slibovanou klimatizaci doposud nedodal, finanční prostředky doposud nevrátil a tyto použil pro svoji potřebu,

čímž způsobil poškozenému V. N. škodu ve výši 70.000,-Kč, 9. od poškozeného R. M. ,
pod záminkou zakoupení spotřební elektroniky vylákal v blíže nezjištěnou dobu v srpnu 2012 v P., Č., v místě bydliště V. N. částku ve výši 600.000,-Kč, kterou poškozený na základě požadavku obviněného převedl dne 22. 8. 2012 na účet vedený u KB a.s., jehož majitelkou byla tehdejší manželka obviněného D. B., přičemž termín vrácení byl stanoven do 1 měsíce od doby zapůjčení, avšak obviněný doposud žádnou elektroniku poškozenému nedodal, finanční prostředky nevrátil a tyto použil pro svoji potřebu,

čímž způsobil poškozenému R. M. škodu ve výši 600.000,-Kč, 10. od poškozeného MUDr. O. P. , a) pod záminkou zakoupení služebních bytů od Ministerstva vnitra vylákal telefonicky v blíže nezjištěnou dobu v říjnu 2012 půjčku ve výši 248.000,-Kč, kterou poškozený na základě požadavku obviněného převedl dne 22. 10. 2012 na účet vedený u KB a.s., jehož majitelkou byla tehdejší manželka obviněného D. B., přičemž termín vrácení půjčky byl stanoven na konec měsíce listopadu 2012, avšak obviněný doposud žádný byt nekoupil, přes četné urgence půjčku nevrátil a takto získané finanční prostředky použil pro vlastní potřebu, b) pod stejnou záminkou vylákal v blíže nezjištěný den v měsíci listopadu 2012 v K., O. ulici, v domě jeho tehdejší manželky D. B. hotovost ve výši 100.000,-Kč, kterou převzal na pracovišti poškozeného ve fakultní nemocnici M. v P., přičemž i v tomto případě byl termín vrácení dohodnut na konec měsíce listopadu 2012, když obviněný byty nezakoupil, přes četné urgence půjčku nevrátil a takto získané finanční prostředky použil pro vlastní potřebu, c) pod stejnou záminkou vylákal v blíže nezjištěný den v měsíci listopadu 2012 v K., O. ulici, v domě jeho tehdejší manželky D. B. hotovost ve výši 52.000,-Kč, kterou obviněný převzal v místě bydliště poškozeného, kdy termín vrácení byl i v tomto případě stanoven na konec měsíce listopadu 2012, když obviněný doposud byty nekoupil, přes četné urgence půjčku nevrátil a takto získané finanční prostředky použil pro vlastní potřebu, čímž způsobil poškozenému MUDr. O. P. škodu ve výši 400.000,-Kč,

a způsobil tak výše uvedeným poškozeným škodu v celkové výši 8.956.628,-Kč.
Za uvedené jednání byl obviněný I. B. odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 roků. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným škodu:

J. S., ve výši 5.200.000,-Kč,

J. B., ve výši 200.000,-Kč,

P. P., ve výši 146.000,-Kč,

R. Š., ve výši 35.000,-Kč,

R. M., ve výši 600.000,-Kč

MUDr. O. P., ve výši 400.000,-Kč,

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený P. P., se zbytkem nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený L. V., s nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 1 T 58/2014, podal obviněný I. B. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 9 To 58/2015, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 9 To 58/2015, podal následně obviněný I. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, dále opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a dále také proto, že byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr.ř. Obviněný v dovolání namítl, že skutkový stav zjištěný Krajským soudem v Praze a potvrzený Vrchním soudem v Praze nenaplňuje znaky trestného činu pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily skutek jako podvod, neboť podstatou podvodu je skutečnost, že někdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. V tomto případě však poškození nebyli uváděni v omyl o tom, z jakého titulu poskytují obviněnému finanční prostředky.

V dovolání dále namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a narušena zásada ultima ratio . V této souvislosti poukázal na okolnost, že institut zápůjčky, resp. půjčky dle občanského zákoníku účinného v době, kdy skutek nastal, je běžným soukromoprávním i obchodněprávním jednáním a v případě, že osoby, které obviněnému finanční prostředky zapůjčily, byly poškozeny ze strany obviněného tím, že jim peníze nebyly v dohodnuté lhůtě anebo po vyzvání vráceny, jedná se o soukromoprávní nárok těchto poškozených osob vůči obviněnému. V daném případě tak trestní represe byla aplikována na čistě civilně-právní nebo obchodně-právní vztahy, a to ačkoliv poškození měli být v plném rozsahu odkázáni se svými nároky na civilní řízení, čímž byla narušena zásada subsidiarity trestní represe a zásada trestního postihu jako ultima ratio. Jednání obviněného tak, jak odpovídá skutkovým zjištěním soudů obou stupňů, je tedy pouze soukromoprávním, resp. občansko - či obchodně právním, a nenaplňuje znaky skutku v trestněprávní rovině. Poškození jakožto věřitelé se měli a mají domáhat svých nároků cestou občanského soudního řízení, a nikoli snad pro ulehčení své situace cestou podávání trestních oznámení a cestou postavení poškozeného v trestním řízení, aby nemuseli hradit soudní poplatky za vymáhání svých pohledávek. Zásada subsidiarity trestní represe je tak upozaděna a přednost dostává majetkový aspekt celého případu, přičemž trestní právo se zde stalo pouze prostředkem k tomu, jak dosáhnout pravomocného rozhodnutí ohledně přiznání nároku na náhradu újmy věřitelů, resp. poškozených.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 9 To 58/2015 a aby zrušil též vadný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 1 T 58/2014, na nějž uvedené usnesení navazuje a zprostil obviněného viny a poškozené odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolací námitky obviněného v podstatě odpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu. Uvedl, že majetkový trestný čin, tedy i trestný čin podvodu, může být spáchán i v rámci civilněprávního vztahu. Existence občanskoprávního vztahu, do kterého pachatel vstoupil se záměrem spáchat trestný čin, nevylučuje uplatnění trestní odpovědnosti. Podstatné je totiž to, že pachatel v rámci uvedeného vztahu naplnil znaky trestného činu, na který je třeba reagovat prostředky trestního práva (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 8 Tdo 784/2010). Jestliže se pachatel v rámci soukromoprávního vztahu dopustil jednání, které vykazuje všechny znaky trestného činu, pak uplatnění trestního postihu nebrání ani skutečnost, že k ochraně zájmů poškozených by bylo možno použít i prostředků jiných právních odvětví, např. práva občanského nebo obchodního, když stát v takových případech nemůže rezignovat na svoji povinnost uplatňovat trestní odpovědnost pachatelů trestných činů. Dovolateli lze přisvědčit v tom směru, že samotné nesplnění závazku vypůjčitele k vrácení peněz ve sjednané lhůtě ještě nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, byť odpovídá objektivním znakům obohacení a škody na cizím majetku. K naplnění zákonných znaků subjektivní stránky trestného činu podvodu spáchaného formou podvodného vylákání půjčky se vyžaduje, aby bylo prokázáno, že pachatel již v době půjčky peněz jednal v úmyslu vypůjčené peníze vůbec nevrátit nebo nevrátit je ve smluvené lhůtě, a že tím uvedl zapůjčitele v omyl, aby se obohatil ke škodě jeho majetku. Jednání obviněného sice bylo spácháno v rámci občanskoprávních vztahů, do těchto vztahů však vstupoval již s úmyslem podvodně se obohatit ke škodě majetku jednotlivých poškozených. Jednání dovolatele tedy vykazovalo všechny objektivní i subjektivní znaky pokračujícího trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a v žádném případě nešlo pouze o občanskoprávní delikt. K dovolatelem vytýkanému porušení zásady subsidiarity trestní represe nedošlo, neboť trestní řízení nesměřovalo pouze k ochraně majetkových práv jednotlivých poškozených, ale především k naplnění základního účelu trestního řízení uvedeného v ustanovení § 1 tr. ř., tj. ke zjištění dovolatelovy trestné činnosti a jeho spravedlivému potrestání.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného I. B.

Obviněný uplatnil právní námitku relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tím, že uvedl, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.

Trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo sebe obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu.

Z výpovědí všech poškozených i dalších slyšených svědků (Z. B., D. B., K. F., S. H., J. K. a M. V.) shodně vyplývá, že se obviněný při jednání s jinými osobami projevoval jako velmi schopný fabulátor vybavený značnou fantazií a přesvědčovacími schopnostmi, které využíval ve svůj prospěch k oklamání osob, s nimiž přicházel do styku za účelem, aby vytvářel dojem, že je významnou osobou s bohatou minulostí ze svého působení v cizině, disponující značnými finančními prostředky a zároveň provozující rozsáhlé podnikatelské aktivity. Díky tomu dokázal jednotlivě poškozené uvedením klamavých údajů natolik zmást, že byli ochotni poskytnout mu formou půjček významné finanční prostředky. O závažnosti tohoto jednání svědčí skutečnost, že během období od září 2011 do prosince 2012 takto dokázal získat prostřednictvím půjček nejméně od 10 poškozených (v celkovém počtu 34 dílčích útoků) finanční prostředky ve výši dosahující téměř deseti milionů Kč. Z provedeného dokazování vyplývá, že obviněný od samého počátku již při převzetí peněz neměl v úmyslu půjčky vrátit, avšak vylákal je s příslibem, že je ve slíbené době poškozeným uhradí, což neučinil. Ze skutkových zjištění nalézacího soudu vyplývá, že v době, kdy si obviněný peníze půjčoval, byl dlouhodobě bez zaměstnání a muselo mu být zřejmé, že nebude v jeho možnostech peníze vrátit. Četnost a různorodost a často i smyšlenost důvodů, které uváděl jako záminku půjček, pak svědčí o jeho nevěrohodnosti a zřejmém podvodném úmyslu vylákání půjček. Právní kvalifikace zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku je tedy zcela přiléhavá. Obviněný jednal vůči poškozeným při uzavření půjček klamavým způsobem tak, že je uvedl v omyl o své způsobilosti k vrácení vypůjčených částek, aby se na jejich úkor obohatil, tímto jednáním způsobil na cizím majetku škodu velkého rozsahu, tj. škodu ve smyslu § 138 odst. 1 tr. zákoníku přesahující hranici 5 milionů Kč.
Obviněný dále v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítal, že soudy obou stupňů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a narušena zásada ultima ratio , a poukázal na okolnost, že institut zápůjčky, resp. půjčky dle občanského zákoníku účinného v době, kdy skutek nastal, je běžným soukromoprávním i obchodněprávním jednáním a v případě, že osoby, které obviněnému finanční prostředky zapůjčily, byly poškozeny ze strany obviněného tím, že jim peníze nebyly v dohodnuté lhůtě anebo po vyzvání vráceny, jedná se o soukromoprávní nárok těchto poškozených osob vůči obviněnému. Nejvyšší soud k této námitce uvádí, že zásada subsidiarity trestní represe je obsažena v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Z tohoto vymezení, které navazuje na zásadu zákonnosti vyjádřenou v § 12 odst. 1 tr. zákoníku, podle níž jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze uložit, plyne, že trestní represe, tj. prostředky trestního práva, je možné v konkrétní věci použít jen tehdy, když jde o společensky škodlivé jednání a uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu nepostačuje.

Takto definovaným principem ultima ratio je zajištěno, aby prostředky trestního práva byly použity zdrženlivě, především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní. Tím je vyjádřena funkce trestního práva jako krajního prostředku ve vztahu k ostatní deliktní právní úpravě (správněprávní, občanskoprávní, obchodněprávní apod.). Z uvedeného vyplývá, že trestnými činy mohou být pouze závažnější případy protispolečenských jednání, a to podle zásady, že tam, kde postačí k regulaci prostředky správního nebo civilního práva v širším slova smyslu, jsou trestněprávní prostředky nejen nadbytečné, ale z pohledu principu právního státu také nepřípustné. Ochrana majetkových vztahů má být v prvé řadě uplatňována prostředky občanského a obchodního práva a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení občanskoprávních vztahů svou intenzitou dosahuje zákonem předpokládané společenské škodlivosti, je namístě uvažovat o trestní odpovědnosti (v podrobnostech k tomu srov. nálezy Ústavního soudu například ve věcech sp. zn. II. ÚS 372/2003, I. ÚS 558/2001, I. ÚS 69/2006, I. ÚS 541/2010, II. ÚS 1098/2010, dále celou řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a zejména stanovisko jeho trestního kolegia ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
Trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§ 13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v tr. zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je pouze v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty.
Zjištěné jednání obviněného je přitom zcela standardním případem jednání podřaditelného pod ustanovení § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Jak již zjistily soudy obou stupňů, je zřejmé, že v případě obviněného takováto ochrana prostředky práva civilního již nepostačovala. V době spáchání činu jednal obviněný vůči poškozeným při vylákání půjček klamavě a opakovaně a úmyslně je uvedl v omyl o své schopnosti vrátit poskytnuté půjčky řádně a včas. Právnímu posouzení učiněnému soudy nižších stupňů proto nelze nic vytknout a dovolací argumentaci obviněného nebylo možno v daném rozsahu přisvědčit.

Podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl mimo jiné zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

V posuzované věci nebylo odvolání obviněného zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů podle § 253 odst. 1, odst. 3 tr. ř. bez meritorního přezkoumání rozsudku, ale bylo zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku. Proto byl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnitelný ve variantě vymezené tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), tj. v dané věci důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z konstrukce této varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je zřejmá vázanost tohoto dovolacího důvodu na jiné dovolací důvody, na nichž je závislý. Pokud je tedy dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.

Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný I. B. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného I. B. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2015

JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu