4 Tdo 1340/2015
Datum rozhodnutí: 22.12.2015
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.



4 Tdo 1340/2015-93

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. prosince 2015 dovolání obviněných 1) M. H. , 2) O. K. a 3) J. M. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 6. 2015, sp. zn. 6 To 15/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 4/2012, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 45 T 4/2012, byli obvinění M. H., O. K. a J. M. (vedle spoluobviněných R. N., J. B., J. Š., P. L. a D. P.) uznáni vinnými: - obviněný M. H. organizátorstvím zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. a) k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (v bodě I/1,2), organizátorstvím zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. a) k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (v bodě II/1,2), organizátorstvím pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. a), § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (v bodě III), organizátorstvím pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. a), § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (v bodě IV), organizátorstvím pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. a), § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (v bodě V),
- obviněný O. K. pomocí k pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. c), § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (v bodech X, XI),
- obviněný J. M. pomocí k pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. c), § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (v bodě XII).
kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že

I.
1.
obviněný R. N. jako jednatel obchodní společnosti MEBAL DANIT CORPORATION s.r.o. se sídlem Ostrava-Martinov, Martinovská 3168/48, záměrně zaevidoval do účetnictví této obchodní společnosti fingovanou fakturu ze dne 21.5.2009 od dodavatele LP investment s.r.o. se sídlem Brno-Královo Pole, Křižíkova 70, na částku 3.850.000,- Kč a DPH ve výši 731.500,- Kč za kalhotky, v níž úmyslně deklaroval kupní cenu 550,- Kč za 1 ks, přestože si byl vědom toho, že na předmětné kupní ceně se se společností LP investment s.r.o. nedohodl a předmětné zboží za tuto cenu nenakoupil, neboť v běžné velkoobchodní síti je totožné zboží prodáváno za cenu 50,- Kč za 1 ks, přičemž tím zastřel skutečnou kupní cenu za předmětné zboží, a takto jednal s vědomím, že zboží, které bylo ve skutečnosti pořízeno bez úhrady odpovídající protihodnoty, a uvedená faktura budou použity k neoprávněnému vylákání nadměrného odpočtu DPH, čímž porušil ustanovení § 72 odst. 1 písm. d) zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty v tehdy platném znění (dále jen zákon o DPH), a následně na základě shora uvedeného fingovaného dokladu uplatnil v rozporu s § 73 odst. 1 písm. a) zákona o DPH odpočet na vstupu za plnění, které nepřevzal za deklarovanou cenu v rámci ekonomické činnosti pro účely vývozu, kdy taktéž Finančnímu úřadu Ostrava III předložil fakturu ze dne 2.7.2009 na částku 3.955.000,- Kč, o dodávce předmětných kalhotek subjektu TASHAROKIT ANKAA, se sídlem AWAL SEPTEMBRE 19, TRIPOLI - LIBIYA, přestože si byl vědom toho, že tento subjekt zboží za deklarovanou cenu nekoupí, přičemž dne 24.6.2009 na Finančním úřadu Ostrava III podal za zdaňovací období květen 2009 daňové přiznání k DPH, kde s vědomím shora konstatovaných skutečností úmyslně uplatňoval neoprávněný odpočet DPH ve výši 731.500,- Kč na základě uvedené faktury od společnosti LP investment s.r.o. s celkovou daní na vstupu 732.111,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, přičemž s ohledem na faktickou hodnotu zboží mohl uplatňovat pouze nadměrný odpočet DPH ve výši 66.500,- Kč a tímto svým jednáním vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši 665.000,- Kč ke škodě České republiky,
kdy obviněný R. N. v daném případě jednal na základě pokynů
a instrukcí obviněného M. H., který záměrně ze zištných důvodů vymyslel plán, dle kterého řídil činnost obviněného R. N. jednajícího za obchodní společnost MEBAL DANIT CORPORATION s.r.o., což vedlo především k dodání fingované faktury od společnosti LP investment s.r.o. a jejímu následnému zaúčtování, konkrétně faktury ze dne 21.5.2009 od dodavatele LP investment s.r.o. na částku 3.850.000,- Kč a DPH ve výši 731.500,- Kč za kalhotky, a k následnému neoprávněnému uplatnění odpočtu DPH z této faktury v daňovém přiznání za květen 2009 podaném na Finančním úřadu Ostrava III dne 24.6.2009 s celkovou daní na vstupu 732.111,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, následně obviněného R. N. instruoval a radil mu, jakým způsobem má vystupovat v rámci jednání na Finančním úřadě v Ostravě III, aby neoprávněně uplatněný nadměrný odpočet byl Finančním úřadem Ostrava III vyplacen a za tohoto komunikoval s Finančním úřadem Ostrava III i prostřednictvím elektronických komunikací, čímž aktivně participoval na vylákání nadměrného odpočtu DPH ve výši 665.000,- Kč ke škodě České republiky,

2.
obviněný R. N. jako jednatel obchodní společnosti MEBAL DANIT CORPORATION s.r.o. se sídlem Ostrava-Martinov, Martinovská 3168/48, záměrně zaevidoval do účetnictví této obchodní společnosti fingovanou fakturu ze dne 31.7.2009 od dodavatele LP investment s.r.o. se sídlem Brno-Královo Pole, Křižíkova 70, na částku 21.626.600,- Kč a DPH ve výši 4.109.054,- Kč za pánské slipy a kalhotky, v níž úmyslně deklaroval kupní cenu 630,- Kč za pánské slipy a 550,- Kč za kalhotky, a to za 1 ks, přestože si byl vědom toho, že na předmětné kupní ceně se se společností LP investment s.r.o. nedohodl a předmětné zboží za tuto cenu nekoupil, neboť v běžné velkoobchodní síti je totožné zboží prodáváno za částku 50,- Kč za 1 ks, přičemž tím zastřel skutečnou kupní cenu za předmětné zboží, a takto jednal s vědomím, že zboží, které bylo ve skutečnosti pořízeno bez úhrady odpovídající protihodnoty, a uvedená faktura budou použity k neoprávněnému vylákání nadměrného odpočtu DPH, čímž porušil ustanovením § 72 odst. 1 písm. d) zákona o DPH, následně na základě shora uvedeného fingovaného dokladu uplatnil v rozporu s § 73 odst. 1 písm. a ) zákona o DPH odpočet na vstupu za plnění, které nepřevzal za deklarovanou cenu v rámci ekonomické činnosti pro účely vývozu, kdy taktéž Finančnímu úřadu v Ostravě III předložil fakturu ze dne 31.8.2009 na částku 21.875.884,- Kč, týkající se dodávky předmětných pánských slipů a kalhotek subjektu TASHAROKET ALDWE, se sídlem AL NESR STREET 31, AL MOMER, Libye, přestože si byl vědom toho, že tento subjekt zboží za deklarovanou cenu nekoupí, přičemž dne 25.8.2009 na Finančním úřadu Ostrava III podal za zdaňovací období červenec 2009 daňové přiznání k DPH, kde s vědomím shora konstatovaných skutečností úmyslně uplatňoval neoprávněný odpočet DPH ve výši 4.109.054,- Kč na základě uvedené faktury od společnosti LP investment s.r.o. s celkovou daní na vstupu 4.111.232,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, přičemž s ohledem na faktickou hodnotu zboží mohl uplatňovat pouze nadměrný odpočet DPH ve výši 338.314,- Kč a tímto svým jednáním vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši 3.770.740,- Kč ke škodě České republiky,
kdy obviněný R. N. v daném případě jednal na základě pokynů
a instrukcí obviněného M. H., který záměrně ze zištných důvodů vymyslel plán, dle kterého řídil činnost R. N. jednajícího za obchodní společnost MEBAL DANIT CORPORATION s.r.o., což vedlo především k dodání fingované faktury od společnosti LP investment s.r.o. a jejímu následnému zaúčtování, konkrétně faktury ze dne 31.7.2009 od dodavatele LP investment s.r.o. na částku 21.626.600,- Kč a DPH ve výši 4.109.054,- Kč za pánské slipy a kalhotky, a k následnému neoprávněnému uplatnění odpočtu DPH z této faktury v daňovém přiznání za červenec 2009 podaném na Finančním úřadu Ostrava III dne 25.8.2009 s celkovou daní na vstupu 4.111.232,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, následně obviněného R. N. instruoval a radil mu, jakým způsobem má vystupovat v rámci jednání na Finančním úřadě Ostrava III, aby neoprávněně uplatněný nadměrný odpočet byl Finančním úřadem Ostrava III vyplacen a za tohoto komunikoval s Finančním úřadem v Ostravě III i prostřednictvím elektronických komunikací, čímž aktivně participoval na vylákání nadměrného odpočtu DPH ve výši 3.770.740,- Kč ke škodě České republiky,

II. 1.
obviněný J. B. jako jednatel obchodní společnosti Vrest s.r.o. se sídlem Ostrava-Třebovice, Na Valech 5509, záměrně zaevidoval do účetnictví této obchodní společnosti fingovanou fakturu ze dne 25.5.2009 od dodavatele LP investment s.r.o. se sídlem Brno-Královo Pole, Křižíkova 70, na částku 4.400.000,- Kč a DPH ve výši 836.000,- Kč za kalhotky, v níž úmyslně deklaroval kupní cenu 550,- Kč za 1 ks, přestože si byl vědom toho, že se na předmětné kupní ceně se společností LP investment s.r.o. nedohodl a předmětné zboží za tuto cenu nekoupil, neboť v běžné velkoobchodní síti je totožné zboží prodáváno za cenu 50,- Kč za 1 ks, přičemž tím zastřel skutečnou kupní cenu za předmětné zboží, a takto jednal s vědomím, že zboží, které bylo ve skutečnosti pořízeno bez úhrady odpovídající protihodnoty, a uvedená faktura budou použity k neoprávněnému vylákání nadměrného odpočtu DPH, čímž porušil ustanovením § 72 odst. 1 písm. d) zákona o DPH, a následně na základě shora uvedeného fingovaného dokladu uplatnil v rozporu s § 73 odst. 1 písm. a) zákona o DPH odpočet na vstupu za plnění, které nepřevzal za deklarovanou cenu v rámci ekonomické činnosti pro účely vývozu, kdy taktéž Finančnímu úřadu v Ostravě III předložil fakturu ze dne 2.7.2009 na částku 4.520.000,- Kč o dodávce předmětných kalhotek subjektu TASHAROKIT ANKAA, se sídlem AWAL SEPTEMBRE 19 TRIPOLI-LIBIYA, přestože si byl vědom toho, že tento subjekt zboží za deklarovanou cenu nekoupí, přičemž dne 24.6.2009 na Finančním úřadu Ostrava III podal za zdaňovací období květen 2009 daňové přiznání k DPH, kde s vědomím shora konstatovaných skutečností úmyslně uplatňoval neoprávněný odpočet DPH ve výši 836.000,- Kč na základě uvedené faktury od společnosti LP investment s.r.o., s celkovou daní na vstupu 836.798,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, přičemž s ohledem na faktickou hodnotu zboží mohl uplatňovat pouze nadměrný odpočet DPH ve výši 76.000,- Kč a tímto svým jednáním vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši 760.000,- Kč ke škodě České republiky,
kdy obviněný J. B. v daném případě jednal na základě pokynů
a instrukcí obviněného M. H., který záměrně ze zištných důvodů vymyslel plán, dle kterého řídil činnost obviněného J. B. jednajícího za obchodní společnost Vrest s.r.o., což vedlo především k dodání fingované faktury od společnosti LP investment s.r.o. a jejímu následnému zaúčtování, konkrétně faktury ze dne 25.5.2009 od dodavatele LP investment s.r.o. na částku 4.400.000,- Kč a DPH ve výši 836.000,- Kč za kalhotky, a k následnému neoprávněnému uplatnění odpočtu DPH z této faktury v daňovém přiznání za květen 2009 podaném na Finančním úřadu Ostrava III dne 24.6.2009 s celkovou daní na vstupu 836.798,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, následně obviněného J. B. instruoval a radil mu, jakým způsobem má vystupovat v rámci jednání na Finančním úřadě Ostrava III, aby neoprávněně uplatněný nadměrný odpočet byl tímto finančním úřadem vyplacen a za tohoto komunikoval s finančním úřadem i prostřednictvím elektronických komunikací, čímž aktivně participoval na vylákání nadměrného odpočtu DPH ve výši 760.000,- Kč ke škodě České republiky,

2.
obviněný J. B. jako jednatel obchodní společnosti Vrest s.r.o. se sídlem Ostrava-Třebovice, Na Valech 5509, záměrně zaevidoval do účetnictví této obchodní společnosti fingovanou fakturu ze dne 31.7.2009 od dodavatele LP investment s.r.o. se sídlem Brno-Královo Pole, Křižíkova 70, na částku 19.250.000,- Kč a DPH ve výši 3.657.500,- Kč za kalhotky, v níž úmyslně deklaroval kupní cenu 550,- Kč za 1 ks, přestože si byl vědom toho, že na předmětné kupní ceně se se společností LP investment s.r.o. nedohodl a předmětné zboží za tuto cenu nekoupil, neboť v běžné velkoobchodní síti je totožné zboží prodáváno za cenu 50,- Kč za 1 ks, přičemž tím zastřel skutečnou kupní cenu za předmětné zboží, a takto jednal s vědomím, že zboží, které bylo ve skutečnosti pořízeno bez úhrady odpovídající protihodnoty, a uvedená faktura budou použity k neoprávněnému vylákání nadměrného odpočtu DPH, čímž porušil ustanovením § 72 odst. 1 písm. d) zákona o DPH, následně na základě shora uvedeného fingovaného dokladu uplatnil v rozporu s § 73 odst. 1 písm. a) zákona o DPH odpočet na vstupu za plnění, které nepřevzal za deklarovanou cenu v rámci ekonomické činnosti pro účely vývozu, kdy taktéž Finančnímu úřadu v Ostravě III předložil fakturu ze dne 31.8.2009 na částku 19.495.000,- Kč, o dodávce předmětných kalhotek subjektu TASHAROKET ALDWE, se sídlem AL NESR STREET 31, AL MOMER, Libye, přestože si byl vědom toho, že tento subjekt zboží za deklarovanou cenu nekoupí, přičemž dne 25.8.2009 na Finančním úřadu Ostrava III podal za zdaňovací období červenec 2009 daňové přiznání k DPH, kde s vědomím shora konstatovaných skutečností úmyslně uplatňoval neoprávněný odpočet DPH ve výši 3.657.500,- Kč na základě uvedené faktury od společnosti Vrest s.r.o., s celkovou daní na vstupu 3.659.341,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, přičemž s ohledem na faktickou hodnotu zboží mohl uplatňovat pouze nadměrný odpočet DPH ve výši 332.500,- Kč a tímto svým jednáním vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši 3.325.000,- Kč ke škodě České republiky,
kdy obviněný J. B. v daném případě jednal na základě pokynů a instrukcí obviněného M. H., který záměrně ze zištných důvodů vymyslel plán, dle kterého řídil činnost obviněného J. B. jednajícího za obchodní společnost Vrest s.r.o, což vedlo především k dodání fingované faktury od společnosti LP investment s.r.o. a jejímu následnému zaúčtování, konkrétně faktury ze dne 31.7.2009 od dodavatele LP investment s.r.o. na částku 19.250.000,- Kč a DPH ve výši 3.657.500,- Kč za kalhotky, a k následnému neoprávněnému uplatnění odpočtu DPH z této faktury v daňovém přiznání za červenec 2009 podaném na Finančním úřadu Ostrava III dne 25.8.2009 s celkovou daní na vstupu 3.659.341,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, následně obviněného J. B. instruoval a radil mu, jakým způsobem má vystupovat v rámci jednání na Finančním úřadu Ostrava III, aby neoprávněně uplatněný nadměrný odpočet byl Finančním úřadem v Ostravě III vyplacen a za tohoto komunikoval s Finančním úřadem Ostrava III i prostřednictvím elektronických komunikací, čímž aktivně participoval na vylákání nadměrného odpočtu DPH ve výši 3.325.000,- Kč ke škodě České republiky,
III. obviněný J. B. jako jednatel obchodní společnosti Vrest s.r.o. se sídlem Ostrava-Třebovice, Na Valech 5509, záměrně zaevidoval do účetnictví této obchodní společnosti fingovanou fakturu ze dne 1.7.2010 od dodavatele PARD TRADE s.r.o. se sídlem Brno-Řečkovice, Ječná 1321/29a, na částku 30.215.030,- Kč a DPH ve výši 6.043.006,- Kč za hadicové trubkové spony, v níž úmyslně deklaroval kupní cenu 1.208,- Kč za typ MR 18 a 1.503,- Kč za typ MR67-71 za 1 ks, přestože si byl vědom toho, že na předmětné kupní ceně se se společností PARD TRADE s.r.o. nedohodl a předmětné zboží za tuto cenu nekoupil, neboť v běžné maloobchodní síti je totožné zboží prodáváno za 12,- Kč za 1 ks, přičemž tím zastřel skutečnou kupní cenu za předmětné zboží, a takto jednal s vědomím, že zboží, které bylo ve skutečnosti pořízeno bez úhrady odpovídající protihodnoty, a uvedená faktura budou použity k neoprávněnému vylákání nadměrného odpočtu DPH, čímž porušil ustanovení § 72 odst. 1 písm. d) zákona o DPH, následně na základě shora uvedeného fingovaného dokladu uplatnil v rozporu s § 73 odst. 1 písm. a) zákona o DPH odpočet na vstupu za plnění, která nepřevzal za deklarovanou cenu v rámci ekonomické činnosti pro účely vývozu, kdy taktéž Finančnímu úřadu v Ostravě III předložil fakturu ze dne 11.8.2010 na částku 30.245.035,- Kč, o dodávce předmětných hadicových trubkových spon subjektu EDAH & FILS Sarl., Adulalay Nassaradin, se sídlem B.P. 1702 N'DJAMENA,TCHAD, přestože si byl vědom toho, že tento subjekt zboží za deklarovanou cenu nekoupí, přičemž dne 26.8.2010 na Finančním úřadu Ostrava III podal za zdaňovací období červenec 2010 daňové přiznání k DPH, kde s vědomím shora konstatovaných skutečností úmyslně uplatňoval neoprávněný odpočet DPH ve výši 6.043.006,- Kč na základě uvedené faktury od společnosti PARD TRADE s.r.o., s celkovou daní na vstupu 6.043.006,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, přičemž s ohledem na faktickou hodnotu zboží mohl uplatňovat pouze nadměrný odpočet DPH ve výši 60.024,- Kč a tímto svým jednáním se pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH ve výši 5.982.982,- Kč ke škodě České republiky,
kdy obviněný J. B. v daném případě jednal na základě pokynů
a instrukcí obviněného M. H., který záměrně ze zištných důvodů vymyslel plán, dle kterého řídil činnost obviněného J. B. jednajícího za obchodní společnost Vrest s.r.o, což vedlo především k dodání fingované faktury od společnosti PARD TRADE s.r.o. a jejímu následnému zaúčtování, konkrétně faktury ze dne 1.7.2010 od dodavatele PARD TRADE s.r.o. na částku 30.215.030,- Kč a DPH ve výši 6.043.006,- Kč za hadicové trubkové spony, a k následnému neoprávněnému uplatnění odpočtu DPH z této faktury v daňovém přiznání za červenec 2010 podaném dne 26.8.2010 na Finančním úřadu Ostrava III s celkovou daní na vstupu 6.043.006,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, následně obviněného J. B. instruoval a radil mu, jakým způsobem má vystupovat v rámci jednání na Finančním úřadu Ostrava III, aby neoprávněně uplatněný nadměrný odpočet byl Finančním úřadem v Ostravě III vyplacen a za tohoto komunikoval s Finančním úřadem Ostrava III i prostřednictvím elektronických komunikací, čímž aktivně participoval na pokusu vylákání nadměrného odpočtu DPH ve výši 5.982.982,- Kč ke škodě České republiky,
IV. obviněný J. Š. jako jednatel obchodní společnosti GRENJA CONSULTING s.r.o. se sídlem Ostrava 1, Jiráskovo náměstí 159/10, záměrně zaevidoval do účetnictví této obchodní společnosti fingovanou fakturu ze dne 1.7.2010 od dodavatele PARD TRADE s.r.o. se sídlem Brno-Řečkovice, Ječná 1321/29a, na částku 48.320.000,- Kč a DPH ve výši 9.664.000,- Kč za hadicové trubkové spony, v níž úmyslně deklaroval kupní cenu 1.208,- Kč za 1 ks, přestože si byl vědom toho, že se na předmětné kupní ceně se společností PARD TRADE, s.r.o. nedohodl a předmětné zboží za tuto cenu nekoupil, neboť v běžné maloobchodní síti je totožné zboží prodáváno za 12,- Kč za 1 ks, přičemž tím zastřel skutečnou kupní cenu za předmětné zboží, a takto jednal s vědomím, že zboží, které bylo ve skutečnosti pořízeno bez úhrady odpovídající protihodnoty, a uvedená faktura budou použity k neoprávněnému vylákání nadměrného odpočtu DPH, čímž porušil ustanovení § 72 odst. 1 písm. d) zákona o DPH, a následně na základě shora uvedeného fingovaného dokladu uplatnil v rozporou s § 73 odst. 1 písm. a) zákona o DPH odpočet na vstupu za plnění, které nepřevzal za deklarovanou cenu v rámci ekonomické činnosti pro účely vývozu, kdy taktéž Finančnímu úřadu Ostrava I předložil fakturu ze dne 11.8.2010 na částku 48.400.000,- Kč, o dodávce předmětných hadicových trubkových spon subjektu EDAH & FILS Sarl., se sídlem Adulalay Nassaradin, B.P. 1702 N'DJAMENA, TCHAD, přestože si byl vědom tohoto, že tento subjekt zboží za deklarovanou cenu nekoupí, přičemž dne 27.8.2010
na Finančním úřadu Ostrava I podal za zdaňovací období červenec 2010 daňové přiznání k DPH, kde s vědomím shora konstatovaných skutečností úmyslně uplatnil neoprávněný odpočet DPH ve výši 9.664.000,- Kč na základě uvedené faktury od společnosti PARD TRADE s.r.o. s celkovou daní na vstupu 9.664.000,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, přičemž s ohledem na faktickou hodnotu zboží mohl uplatňovat pouze nadměrný odpočet DPH ve výši 96.000,- Kč a tímto svým jednáním se pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH ve výši 9.568.000,- Kč ke škodě České republiky,
kdy obviněný J. Š. v daném případě jednal na základě pokynů
a instrukcí obviněného M. H., který záměrně ze zištných důvodů vymyslel plán, dle kterého řídil činnost obviněného J. Š. jednajícího za obchodní společnosti GRENJA CONSULTING s.r.o., což vedlo především k dodání fingované faktury od společnosti PARD TRADE s.r.o., a jejímu následnému zaúčtování, konkrétně faktury ze dne 1.7.2010 od dodavatele PARD TRADE s.r.o. na částku 48.320.000,- Kč a DPH ve výši 9.664.000,- Kč za hadicové trubkové spony, a k následnému neoprávněnému uplatnění odpočtu DPH z této faktury v daňovém přiznání za červenec 2010 podaném dne 27.8.2010 na Finančním úřadu Ostrava I s celkovou daní na vstupu 9.664.000,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, následně obviněného J. Š. instruoval a radil mu, jakým způsobem má vystupovat v rámci jednání na Finančním úřadě v Ostravě I, aby neoprávněně uplatněný nadměrný odpočet byl Finančním úřadem v Ostravě I vyplacen a za tohoto komunikoval s Finančním úřadem v Ostravě I i prostřednictvím elektronických komunikací, čímž aktivně participoval na pokusu vylákání nadměrného odpočtu DPH ve výši 9.568.000,- Kč ke škodě České republiky,
V. obviněný J. B. jako jednatel obchodní společnosti BEXANO s.r.o. se sídlem Brno, Jakubské náměstí 1, záměrně zaevidoval do účetnictví této obchodní společnosti fingovanou fakturu ze dne 22.03.2010 od dodavatele Induco Trade s.r.o. se sídlem Brno-Ponava, Staňkova 103/18, na částku 7.840.000,- Kč a DPH ve výši 1.568.000,- Kč za pánské spodní prádlo, v níž úmyslně deklaroval kupní cenu 560,- Kč za 1 kus, přestože si byl vědom toho, že se na předmětné kupní ceně se společností Induco Trade s.r.o. nedohodl a předmětné zboží za tuto cenu nekoupil, neboť v běžné velkoobchodní síti je totožné zboží prodáváno za cenu 50,- Kč za 1 ks, přičemž tím zastřel skutečnou kupní cenu za předmětné zboží, a takto jednal s vědomím, že zboží, které bylo ve skutečnosti pořízeno bez úhrady odpovídající protihodnoty, a uvedená faktura budou použity k neoprávněnému vylákání nadměrného odpočtu DPH, čímž porušil ustanovení § 72 odst. 1 písm. d) zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty v tehdy platném znění (dále jen zákon o DPH), a následně na základě shora uvedeného fingovaného dokladu uplatnil v rozporu s ustanovením § 73 odst. 1 písm. a) zákona o DPH odpočet na vstupu za plnění, které nepřevzal za deklarovanou cenu v rámci ekonomické činnosti pro účely vývozu, kdy taktéž Finančnímu úřadu Brno I předložil fakturu ze dne 30.4.2010 na částku 7.910.000,- Kč, o dodávce předmětného pánského spodního prádla subjektu Kream shope for clothes, Ben Ashur 46, Tripoli, Libya, přestože si byl vědom toho, že tento subjekt zboží za deklarovanou cenu nekoupí, přičemž dne 27.4.2010 na Finančním úřadu Brno I podal za zdaňovací období březen 2010 daňové přiznání k DPH, kde s vědomím shora konstatovaných skutečností úmyslně uplatnil neoprávněný odpočet DPH ve výši 1.568.000,- Kč na základě uvedené faktury od společnosti Induco Trade s.r.o. s celkovou daní na vstupu 1.568.000,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, přičemž s ohledem na faktickou hodnotu zboží mohl uplatňovat pouze nadměrný odpočet DPH ve výši 140.000,- Kč a tímto svým jednáním se pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH ve výši 1.428.000,- Kč ke škodě České republiky,
kdy obviněný M. H. záměrně ze zištných důvodů vymyslel plán, dle kterého řídil činnost obviněného J. B., který v daném případě na základě jeho pokynů a instrukcí jednal za obchodní společnost BEXANO s.r.o., což vedlo především k dodání fingované faktury ze dne 22.3.2010 na částku 7.840.000,- Kč a DPH ve výši 1.568.000,- Kč za pánské spodní prádlo od obchodní společnosti Induco Trade s.r.o. a k následnému neoprávněnému uplatnění odpočtu DPH z této faktury v daňovém přiznání za březen 2010 podaném dne 27.4.2010 na Finančním úřadu Brno I s celkovou daní na vstupu 1.568.000,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč a následně obviněného J. B. instruoval a radil mu, jakým způsobem má vystupovat v rámci jednání na Finančním úřadě Brno I, aby neoprávněně uplatněný nadměrný odpočet byl tímto finančním úřadem vyplacen a za tohoto komunikoval i prostřednictvím elektronických komunikací, čímž aktivně participoval na pokusu vylákání nadměrného odpočtu DPH ve výši 1.428.000,- Kč ke škodě České republiky, který nebyl finančním úřadem vyplacen,
X. obviněný O. K. jako jednatel obchodní společnosti BACK STREET s.r.o. se sídlem Praha 8, Srbova 360/1, záměrně ze zištných důvodů vystavil obchodní společnosti PARD TRADE s.r.o. se sídlem Brno-Řečkovice, Ječná 1321/29a, fingovanou fakturu ze dne 27.8.2009 na částku 77.350.000,- Kč a DPH ve výši 14.696.500,- Kč za hadicové trubkové spony, v níž úmyslně deklaroval jednotkovou cenu 1.190,- Kč, přestože si byl vědom toho, že se na předmětné prodejní ceně se společností PARD TRADE s.r.o. nedohodl a předmětné zboží za tuto cenu neprodal, neboť ve skutečnosti fakturované zboží této společnosti přenechal bez úhrady deklarované protihodnoty, neboť v běžné maloobchodní síti je totožné zboží prodáváno za 12,- Kč za 1 ks, a dále na základě faktury ze dne 26.8.2009 od dodavatele HM Top reality s.r.o. na částku 77.025.000,- Kč a DPH ve výši 14.634.750,- Kč předstíral montáž těchto hadicových trubkových spon za částku 1.185,- Kč za 1 kus, které měl nakoupit v rozloženém stavu od obchodní společnosti Elaine, s.r.o. na základě faktury ze dne 27.10.2009 s datem dodání 3.8.2009 na částku 327.604,- Kč a DPH 62.244,76 Kč, ačkoliv věděl, že k montáži nedošlo, což vedlo u obchodní společnosti GRENJA CONSULTING s.r.o. k následnému neoprávněnému uplatnění odpočtu DPH ve výši 9.664.000,- Kč na základě uvedené faktury ze dne 1.7.2010 od společnosti PARD TRADE s.r.o. v daňovém přiznání za červenec 2010 podaném na Finančním úřadu Ostrava I dne 27.8.2010 s celkovou daní na vstupu 9.664.000,- Kč, daní ne výstupu 0,- Kč, čímž umožnil obviněnému J. Š., aby se pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH ve výši 9.568.000,- Kč ke škodě České republiky a této skutečnosti si byl vědom a za tímto účelem fiktivně deklaroval kupní cenu za dodané hadicové trubkové spony,

XI. obviněný O. K. jako jednatel obchodní společnosti BACK STREET s.r.o. se sídlem Praha 8, Srbova 360/1, záměrně ze zištných důvodů vystavil obchodní společnosti PARD TRADE s.r.o. se sídlem Brno-Řečkovice, Ječná 1321/29a, fingovanou fakturu ze dne 27.8.2009 na částku 77.350.000,- Kč a DPH ve výši 14.696.500,- Kč za hadicové trubkové spony, v níž úmyslně deklaroval jednotkovou cenu 1.190,- Kč, přestože si byl vědom toho, že se na předmětné prodejní ceně se společností PARD TRADE s.r.o. nedohodl a předmětné zboží za tuto cenu neprodal, neboť ve skutečnosti fakturované zboží této společnosti přenechal bez úhrady deklarované protihodnoty, neboť v běžné maloobchodní síti je totožné zboží prodáváno za 12,- Kč za 1 ks, a dále na základě faktury ze dne 26.8.2009 od dodavatele Top reality s.r.o. na částku 77.025.000,- Kč a DPH ve výši 14.634.750,- Kč předstíral montáž těchto hadicových trubkových spon za částku 1.185,- Kč za 1 kus, které měl nakoupit v rozloženém stavu od obchodní společnosti Elaine, s.r.o. na základě faktury ze dne 27.10.2009 s datem dodání 3.8.2009 na částku 327.604,- Kč a DPH 62.244,76 Kč, ačkoliv věděl, že k montáži nedošlo, což vedlo u obchodní společnosti Vrest s.r.o. k následnému neoprávněnému uplatnění odpočtu DPH ve výši 6.043.006,- Kč na základě uvedené faktury ze dne 1.7.2010 od společnosti PARD TRADE s.r.o. v daňovém přiznání za červenec 2010 podaném na Finančním úřadu Ostrava III dne 26.8.2010 s celkovou daní na vstupu 6.043.006,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, čímž umožnil obviněnému J. B., aby se pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH ve výši 5.982.982,- Kč ke škodě České republiky a této skutečnosti si byl vědom a za tímto účelem fiktivně deklaroval kupní cenu za dodané hadicové trubkové spony,
XII. obviněný J. M. jako jednatel obchodní společnosti Induco Trade s.r.o. se sídlem Brno-Ponava, Staňkova 103/18, záměrně ze zištných důvodů vystavil obchodní společnosti BEXANO s.r.o. se sídlem Brno, Jakubské náměstí 1, fingovanou fakturu ze dne 22.3.2010 na částku 7.840,000- Kč a DPH ve výši 1.568.000,- Kč za pánské spodní prádlo, v níž úmyslně deklaroval jednotkovou cenu 560,- Kč, přestože si byl vědom toho, že se na předmětné prodejní ceně se společností BEXANO s.r.o. nedohodl a předmětné zboží za tuto cenu neprodal, neboť ve skutečnosti zboží této společnosti přenechal bez úhrady deklarované protihodnoty a dále na základě faktury ze dne 22.3.2010 od dodavatele DAM servis s.r.o. na částku 7.826.000,- Kč a DPH ve výši 1.565.200,- Kč za pánské spodní prádlo předstíral nákup předmětného zboží za jednotkovou cenu 559,- Kč, přestože si byl vědom toho, že se na předmětné kupní ceně se společností DAM servis s.r.o. nedohodl a fakturované zboží za tuto cenu nekoupil, neboť v běžné velkoobchodní síti je totožné zboží prodáváno za cenu 50,- Kč za 1 ks, což vedlo u společnosti BEXANO s.r.o. k následnému neoprávněnému uplatnění odpočtu DPH ve výši 1.568.000,- Kč na základě uvedené faktury od společnosti Induco Trade s.r.o. v daňovém přiznání za březen 2010 podaném na Finančním úřadu Brno I dne 27.4.2010 s celkovou daní na vstupu 1.568.000,- Kč, daní na výstupu 0,- Kč, čímž umožnil obviněnému J. B., aby se pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH ve výši 1.428.000,- Kč ke škodě České republiky a této skutečnosti si byl vědom a za tímto účelem fiktivně deklaroval kupní cenu za dodané pánské spodní prádlo.

Za to byli obvinění odsouzeni k následujícím trestům: - obviněný M. H. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou,
- obviněný O. K. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití
§ 58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, podle § 84, § 85 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v délce pěti roků a současně byl nad ním vysloven dohled,
- obviněný J. M. podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v délce dvou roků.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 45 T 4/2012, podali odvolání státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě a obvinění M. H., O. K. a J. M. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 4. 6. 2015, sp. zn. 6 To 15/2015, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek částečně zrušil ve výrocích o trestech uložených obviněným R. N., J. B., J. Š., D. P. a O. K. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu pak nově rozhodl mimo jiné tak, že obviněnému O. K. za pomoc k pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. c), § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině v bodech X), XI) nezměněn, uložil podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání pěti roků. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou, současně mu byl podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti roků. Odvolání obviněných M. H., D. P., O. K. a J. M. byla podle § 256 tr. řádu zamítnuta jako nedůvodná.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 6. 2015, sp. zn. 6 To 15/2015, podali obvinění M. H., O. K. a J. M. dovolání.

Obviněný M. H. v dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spatřuje zejména ve způsobu zjištění výše způsobené daňové škody a následně z toho vyplývající právní kvalifikaci. Znalecký posudek znalce JUDr. Jiřího Dvořáka, kterým byla cena dámských kalhotek a pánského spodního prádla jednotně stanovena na 50 Kč za kus, označil za naprosto neprůkazný. V této souvislosti znalecký posudek obsáhle ze svého hlediska hodnotí a konstatuje, že obhajoba požadovala jeho doplnění nebo vypracování nového znaleckého posudku, tento návrh však nebyl soudem akceptován. Vytýká, že postup nalézacího soudu byl v rozporu s pokyny obsaženými ve zrušovacím rozhodnutí soudu odvolacího, který přesto v dalším řízení o odvolání podle § 256 tr. řádu toto zamítl. Námitky byly soustředěné právě na problematiku stanovení výše ceny dámského a pánského prádla a následně z toho stanovení výše zjištěné daňové škody.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný uvedl,
že svoje námitky směřuje do druhu a výměry nepodmíněného trestu odnětí svobody. Má za to, že trest měl být uložen jako společný, když trestná činnost byla páchána v pokračování, které navazovalo na jednání, za něž byl pravomocně odsouzen ve věci Krajského soudu v Brně, sp. zn. 48 T 1/2006. Kromě toho je pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby stíhán též ve věci Krajského soudu v Brně, sp. zn. 50 T 3/2010. Ve všech třech věcech se podle něj jedná o pokračující trestný čin a tudíž by měl být odsouzen ke společnému, nikoli k úhrnnému trestu.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný O. K. podal dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že v řízení byla nesprávně hmotně právně posouzena otázka zavinění
a otázka příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem. Závěr o jeho úmyslu spáchat předmětný trestný čin nelze podle něj ze skutkových závěrů učiněných soudy učinit. V této souvislosti odkázal na obecné závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 5 Tdo 1466/2005, které se týkají znaků účastenství ve formě pomoci. Současně tvrdí, že skutkové závěry neobsahují žádné konkrétní okolnosti, které by svědčily o jeho srozumění s úmyslem jiných osob dopustit se konkrétního protiprávního jednání. Podle dovolatele chybějí též skutková zjištění o příčinném vztahu mezi jeho údajným protiprávním jednáním v podobě údajného vystavení faktur a následkem v podobně uplatnění údajného neoprávněného odpočtu DPH odlišnými daňovými subjekty. Se společnostmi Grenja Consulting, s. r. o., a Vrest, s. r. o., nepřišel do osobního ani smluvního vztahu a nemohl ovlivnit, že se tyto společnosti prostřednictvím svých jednatelů dopustily protiprávního jednání v podobě uplatnění vratky DPH. Obviněný proto nesdílí názor, že by svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným.

Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a zprostil ho předmětné obžaloby, případně aby věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný J. M. v dovolání deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že učiněná skutková zjištění nebyla z hlediska hmotného práva správně posouzena, když mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu existuje extrémní nesoulad. Mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a právními závěry není podle dovolatele logická návaznost. Ze svědeckých výpovědí ani ze záznamů telekomunikačního provozu nevyplynuly žádné skutečnosti svědčící o tom, že by se vědomě či nevědomě podílel na jakékoli trestné činnosti zbylých odsouzených, proto nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka souzeného zločinu, neboť provedeným dokazováním nebyla odstraněna pochybnost o hodnotě prodávaného spodního prádla. Společnost Induco Trade, s. r. o., jejímž je jednatelem, neuplatnila žádné odpočty na DPH a chování třetího subjektu (společnosti BEXANO, s. r. o.) nelze přičítat k tíži dovolatele. Dále dovolatel na základě obsáhlých výkladů o fungování trhu odmítá, že by cena spodního prádla byla jakkoli nadhodnocena. V této souvislosti pak odmítá závěry znalce JUDr. Dvořáka a hodnotí jeho znalecký posudek, když mj. uvádí, že byl zpracován pouze na podkladě nekvalitních fotografií předmětného zboží. Uzavírá, že výrok o vině ve spojení s odůvodněním rozhodnutí neobsahuje konkrétní skutková zjištění, která by přesvědčivě naplňovala všechny zákonné znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, resp. dle něj nebylo jednoznačně prokázáno, že by se daného zločinu dopustil. Domnívá se, že soud hodnotil důkazy výlučně v jeho neprospěch a ignoroval princip presumpce neviny.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí, příp. aby sám obviněného předmětné obžaloby zprostil.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněných se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního stíhání a jeho výsledky. Námitky dovolatele M. H. uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podle jeho názoru směřují výlučně proti kvalitě znaleckého posudku znalce JUDr. Jiřího Dvořáka, jde tak o námitky primárně skutkového charakteru, které formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Ani námitky uplatněné podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, podle kterých měl být obviněnému ukládán společný trest, podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť se netýkají přípustnosti trestu ani jeho výměry. Dodal, že by je bylo sice formálně možno podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak jde o námitky nedůvodné.

K dovolání obviněného O. K. státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že uplatněné námitky týkající se absence úmyslného zavinění a příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem je možno pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit, avšak námitky jsou nedůvodné. Obviněný zcela pomíjí konkrétní skutková zjištění o jednání spoluobviněných J. Š. a J. B. směřující k vylákání nadměrného odpočtu DPH, jak jsou vymezeny pod bodem X., IV. a III. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, v rámci kterých bylo zjištěno, že si byl vědom zamýšleného vylákání nadměrného odpočtu DPH obviněnými Š. a B. a za tímto účelem fiktivně deklaroval kupní cenu za dodané hadicové trubkové spony. Pokud se týká příčinné souvislosti, pak je dle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství zjevné, že vystavení předmětných nepravdivých faktur obviněným bylo nezbytným předpokladem k tomu, aby v řetězci příslušných obchodních společností mohly být provedeny další operace směřující k vylákání nadměrného odpočtu DPH.

Námitky obviněného J. M. jsou dle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství z velké části skutkového charakteru a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obsahově neodpovídají. Pod deklarovaný dovolací důvod lze dle jeho názoru s jistou dávkou tolerance podřadit pouze námitku, že nelze přičítat k tíži dovolatele chování třetího subjektu. V tomto směru ovšem obviněný (stejně jako obviněný O. K.) zcela pomíjí skutková zjištění obsažená v tzv. skutkové větě rozsudku, podle kterých si byl vědom, že u společnosti BEXANO, s. r. o., jejímž jednatelem byl spoluobviněný J. B., dojde k neoprávněnému uplatnění nadměrného odpočtu DPH, a za tím účelem fiktivně deklaroval kupní cenu za dodané pánské prádlo. Obviněnému nebylo přičítáno, že by se sám pokusil vylákat nadměrný odpočet DPH, jeho protiprávní jednání bylo spatřováno v tom, že k takovému jednání hlavnímu pachateli (obviněnému B.) opatřil prostředky. Z hlediska znaků pomoci k pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 21 odst. 1, § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku jsou tedy podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství skutková zjištění učiněná soudy ve vztahu k obviněnému J. M. zcela dostačující.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání všech tří obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněná a aby tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ jakéhokoli jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu].

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím jejich obhájců [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Všichni tři obvinění ve svých dovoláních shodně deklarovali dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že převážnou část námitek deklarovaných v dovoláních obvinění uplatnili již jak v předchozích stádiích trestního řízení, tak i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tudíž pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).

Obviněný M. H. spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve způsobu zjištění výše způsobené daňové škody a následně z toho vyplývající právní kvalifikaci. V této souvislosti označil vypracovaný znalecký posudek znalce JUDr. Dvořáka za naprosto neprůkazný.

Zmíněnými námitkami obviněný brojí výlučně proti kvalitě znaleckého posudku znalce JUDr. Jiřího Dvořáka, jde proto o námitky čistě skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Již odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, na které je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně a srozumitelně zdůvodnil, proč soud prvního stupně postupoval správně, když neakceptoval návrh obhajoby na doplnění dokazování dalším znaleckým zkoumáním ve vztahu k cenám hadicových trubkových spon a zejména spodního prádla. Znalecký posudek znalce JUDr. Jiřího Dvořáka byl správně posouzen jako důkaz zcela relevantní s tím, že závěry předmětného znaleckého posudku jmenovaný znalec u hlavního líčení obhájil. Nelze tak nic namítat proti závěru odvolacího soudu v tom, že nebylo třeba doplňovat dokazování dalším znaleckým posudkem, nadto hodnocení důkazu a potřebnosti jej opakovat či doplnit je ostatně plně v kompetenci rozhodujícího soudu.

Nejvyšší soud konstatuje, že v tomto směru se obviněný domáhá pouze toho, aby na základě jiného, jím provedeného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Požaduje, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán, čímž zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek plně konvenujících důvodům dovolání taxativně uvedeným v § 265b tr. řádu.

Obviněný O. K. v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítl absenci úmyslného zavinění a příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem. Tyto námitky lze sice formálně pod deklarovaný dovolací důvod podřadit, avšak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jde o námitky nedůvodné.

Obviněný je přesvědčen, že na základě učiněných skutkových zjištění nelze dospět ke zjištění o jeho úmyslu spáchat předmětný trestný čin. Ve své podstatě však nevytýká nesoulad mezi skutkovými zjištěními a pomocí k pokusu souzeného zločinu, ale učiněná skutková zjištění naopak pomíjí. Přehlíží totiž konkrétní skutková zjištění týkající se jednání spoluobviněných J. Š., jednatele obchodní společnosti GRENJA CONSULTING, s. r. o., a J. B., jednatele společnosti Vrest, s. r. o., které směřovalo k vylákání nadměrného odpočtu DPH. V průběhu řízení bylo mimo pochybnost prokázáno, že obviněný O. K. věděl, že cílem jednání obviněných J. Š. i J. B. bylo vylákat nadměrný odpočet DPH a za tímto účelem fiktivně deklaroval kupní cenu za dodané hadicové trubkové spony. Byla to právě firma BACK STREET, s. r. o., jejímž byl obviněný O. K. jednatelem, u níž došlo k významnému navýšení ceny hadicových trubkových spon. Výpověďmi pracovníků obchodní společnosti R. TRANSPORT, s. r. o. (především svědka V.), bylo vyvráceno, že by reálně došlo k přepravě hadicových trubkových spon, eventuálně jejich komponent, mezi obchodními společnostmi HM Top Reality, s. r. o., a BACK STREET, s. r. o. Svědek V. potvrdil, že faktury, které mají prokazovat zmíněné přepravy, jsou fiktivní, když ve skutečnosti vozidla společnosti ROZLÍVKA TRANSPORT, s. r. o., která měla tyto přepravy vykonat, v konkrétní den prováděla zcela jiné přepravy pro jiné zákazníky. Svědek V. také uvedl, že se se zástupcem firmy BACK STREET, s. r. o., dohodl na tom, že budou vystavovány fiktivní faktury za přepravy z Č. T. do D. a zpět, přičemž ve skutečnosti přeprava neproběhne, ale obchodní společnost BACK STREET, s. r. o., tuto neexistující přepravu zaplatí. Tuto zcela zásadní nelogičnost pak svědek V. vysvětlil tím, že byl odměňován podle obratu v provedených přepravách, a proto vytvářel tyto fiktivní faktury. Rovněž bylo prokázáno, že společnost HM Top Reality, s. r. o., která měla provádět montáž hadicových trubkových spon z komponentů, které jí měly být dodány firmou Elaine, s. r. o., je nekontaktní a fakticky k žádné montáži nikdy nedošlo. K faktické úhradě kupní ceny za údajně dodané hadicové trubkové spony společnosti BACK STREET, s. r. o., přitom nikdy nedošlo a z obsahu trestního spisu ani nevyplývá, že by obviněný O. K. jakkoliv urgoval či vymáhal nezaplacenou kupní cenu. Stejně tak ze spisového materiálu nevyplývá, že by obchodní společnost BACK STREET, s. r. o., uhradila cenu za zakoupené hadicové trubkové spony svému dodavateli, tj. firmě HM Top reality, s. r. o., potažmo firma Elaine, s. r. o.

Všechny zmíněné okolnosti svědčí dle názoru Nejvyššího soudu, ve shodě s názorem nalézacího i odvolacího soudu, o tom, že obviněný O. K. si byl dobře vědom toho, že obchodní společnost BACK STREET, s. r. o., je zařazena do řetězce obchodních společností, který byl vytvořen pouze a jedině s cílem vylákání nadměrného odpočtu DPH. Není proto pochyb o tom, že zavinění obviněného O. K. bylo úmyslné, ani o existenci subjektivní stránky účastenství ve formě pomoci. K námitce obviněného, že s obviněnými J. Š. a J. B. nepřišel do osobního kontaktu, je třeba zdůraznit, že tato skutečnost je z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty souzeného trestného činu naprosto irelevantní.

K tvrzení obviněného o absenci příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem v případě pomoci k trestnému činu, který zůstal nedokonán ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jde podle Nejvyššího soudu o osobitý právní názor, neboť pokus trestného činu je charakterizován právě absencí následku. Je však zjevné, že vystavení předmětných nepravdivých faktur obviněným O. K. bylo předpokladem k tomu, aby ve shora zmíněném řetězci obchodních společností mohly být provedeny další operace směřující k vylákání nadměrného odpočtu DPH, i když škodlivý následek ve formě zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody nakonec nevznikl, neboť k vyplacení nadměrných odpočtů nedošlo.

Obviněný J. M. v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu poukázal na extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními a na skutečnost, že jeho jednáním nedošlo k naplnění zákonných znaků zločinu podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.

Jak bylo již výše zmíněno, tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními sice může odůvodnit výjimečný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění, avšak existenci takového extrémního rozporu nelze dovozovat z pouhých obecných tvrzení obviněného o absenci logické návaznosti mezi vykonanými důkazy a právními závěry. Obviněný v rámci namítaného tzv. extrémního nesouladu nesouhlasí s hodnocením důkazů ze strany rozhodujících soudů, obdobně jako obviněný M. H. odmítá znalecké závěry znalce JUDr. Dvořáka, tvrdí, že jeho vina nebyla prokázána a má za to, že soudy postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení tedy vyvozuje z vlastní verze skutkového děje. Takové námitky jsou však námitkami čistě skutkovými, které pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani pod žádný jiný ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů podřadit nelze.

V případě posuzované věci se příslušné soudy ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro rozhodnutí a učinily závěr o tom, že obhajoba obviněného je ryze účelová, činěná pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Odvolací soud se odpovídajícím způsobem zabýval také námitkami vyjádřenými v odvolání obviněného, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z učiněných skutkových zjištění, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Odvolací řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, proto Nejvyšší soud nemá důvod ani povinnost znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které obviněný deklaroval již ve svém řádném opravném prostředku.

Lze uzavřít, že v posuzované věci se nejedná o situaci, kdy jsou skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005 sp. zn. III. ÚS 578/04 ).

Obviněný namítl také nesprávnou právní kvalifikaci skutku, avšak nikterak nekonkretizoval, v čem spatřuje nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a zákonnými znaky trestného činu, kterým byl uznán vinným, proto se Nejvyšší soud touto námitkou blíže nezabýval.

Nejvyšší soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mimo jiné vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy .

Jedinou námitkou obviněného J. M., kterou lze formálně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tvrzení, že nelze přičítat k jeho tíži chování třetího subjektu. I v tomto případě se však dle názoru Nejvyššího soudu jedná o námitku nedůvodnou. Stejně jako u obviněného O. K. bylo na základě učiněných skutkových zjištění prokázáno, že si byl obviněný J. M. vědom toho, že u společnosti BEXANO, s. r. o., jejímž jednatelem byl spoluobviněný J. B., má dojít k neoprávněnému uplatnění nadměrného odpočtu DPH v rámci shora specifikovaného řetězce firem. Za tímto účelem obviněný J. M. fiktivně deklaroval kupní cenu za dodané pánské prádlo. V řízení vyšlo najevo, že firma Induco Trade, jejímž byl obviněný J. M. jednatelem, za zboží svému dodavateli neplatila a na druhé straně za ně sama nedostala od společnosti BEXANO, s. r. o., zaplaceno. Protiprávní jednání obviněného J. M. spočívalo v tom, že k pokusu o vylákání nadměrného odpočtu DPH opatřil obviněnému J. B. prostředky. Není proto pochyb o tom, že svým jednání naplnil všechny zákonné znaky pomoci k pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 21 odst. 1, § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.

Obviněný M. H. ve svém dovolání uplatnil kromě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž by byl uložen některý z druhů trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Trest ve výměře mimo trestní sazbu je pak uložen tehdy, pokud soud při jeho ukládání nedůvodně překročil horní či dolní hranici trestní sazby uvedené v příslušném zákonném ustanovení, pokud je v zákoně určena, a to včetně nesprávného použití ustanovení § 58 tr. zákoníku upravujícího mimořádné snížení trestu odnětí svobody.

Obviněný namítá, že mu měl být trest uložen jako společný, když trestná činnost byla páchána v pokračování, přičemž toto pokračování navazovalo na jednání, za které byl pravomocně odsouzen ve věci Krajského soudu v Brně sp. zn. 48 T 1/2006. Dále uvedl, že kromě toho je pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby stíhán též ve věci Krajského soudu v Brně sp. zn. 50 T 3/2010. Ve všech třech věcech se podle něj jedná o pokračující trestný čin a má za to, že by měl být odsouzen ke společnému, nikoli k úhrnnému trestu.

Obviněnému M. H. byl za účastenství na předmětném trestném činu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, tedy trest, který je dle zákona přípustný a který je vyměřený v rámci trestní sazby stanovený zákonem.

Pokud obviněný v dovolání namítá, že mu měl být uložen společný trest, tato námitka uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu neodpovídá, neboť se netýká přípustnosti trestu ani jeho výměry. Pokud by ji bylo možno formálně podřadit (a to měl výslovně učinit obviněný v podaném dovolání) pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nebyla by důvodná.

Dle informací v předloženém trestním spise byl obviněný v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 1/2006 uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to za zločin spáchaný v letech 2003 - 2005. V nyní posuzované trestní věci byl stíhán za jednání spočívající v účastenství ve smyslu § 24 odst. 1 tr. zákoníku na trestných činech různých hlavních pachatelů, s jehož pácháním započal dne 24. 6. 2009.

Ustanovení § 45 odst. 1 tr. zákoníku mimo jiné stanoví, že soud ukládá společný trest tehdy, odsuzuje-li pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§ 116 tr. zákoníku), za jehož ostatní útoky byl odsouzen rozsudkem, který již nabyl právní moci.

Pokračováním v trestném činu se ve smyslu § 116 tr. zákoníku rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.

Z uvedených zákonných ustanovení plyne, že v projednávané trestní věci nejde o pokračování, zejména již jen z důvodu absence podmínky blízké časové souvislosti mezi jednotlivými útoky, ale také proto, že jednání spočívající v účastenství na trestných činech různých hlavních pachatelů nelze považovat za útoky jednoho pokračujícího trestného činu, i kdyby jinak byly splněny podmínky pokračování.

Je proto zřejmé, že ukládání společného trestu ve vztahu k trestné činnosti souzené ve věci Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 1/2006 nepřicházelo v úvahu. Z hlediska podmínek pro ukládání společného trestu je také irelevantní, že obviněný je v současné době stíhán za daňovou trestnou činnost ještě v další pravomocně neskončené trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 3/2010.

Na základě shora uvedených skutečností se Nejvyšší soud ztotožnil s názorem nalézacího i odvolacího soudu v tom, že všichni tři obvinění jednáním specifikovaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně naplnili všechny zákonné znaky skutkových podstat souzených trestných činů. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jejich vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Nejvyšší soud proto shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, z toho důvodu dovolání obviněných M. H., O. K. a J. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná. O dovoláních bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 22. prosince 2015


JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu