4 Tdo 1327/2015
Datum rozhodnutí: 25.11.2015
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.



4 Tdo 1327/2015-44

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2015 o dovolání obviněného J. R. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2015 sp. zn. 6 To 11/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 6/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. R. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 2. 12. 2014 sp. zn. 68 T 6/2014 uznán vinným ze zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že

1. jako jediný j. obchodní společnosti OPTIMAL RAVO, s. r. o. se sídlem Zlín, Kvítková 3687/8, IČ 28271459, v době od 5. 10. 2010 do 31. 1. 2012, sám či prostřednictvím svých zaměstnanců objednal u níže uvedených dodavatelů stavební materiál, ačkoli věděl, že jím vedená společnost je předlužená a tedy v dohledné době nebude mít z čeho za poskytnutá plnění zaplatit, konkrétně - u obchodní společnosti CEMEX Czech Republic s. r. o., IČ 27892638, objednal dodávky betonové a jiné potěrové směsi celkem za 1.112.804,70 Kč, přičemž ani jednu ze 60 vystavených faktur neuhradil a poškozené společnosti tím způsobil škodu v uvedené výši, - u obchodní společnosti KM Beta a. s., IČ 25316583, objednal dodávky střešního materiálu celkem za 223.916 Kč, přičemž ani jednu ze 4 vystavených faktur neuhradil a poškozené společnosti tím způsobil škodu v uvedené výši, - u obchodní společnosti DEKTRADE a. s., IČ 48589837, objednal dodávky střešního materiálu celkem za 1.300.627 Kč, přičemž z 21 vystavených faktur částečně uhradil pouze jedinou a poškozené společnosti tím způsobil škodu ve výši 1.247.836 Kč, - u obchodní společnosti STAVEBNINY VANTO s. r. o., IČ 26915804, objednal dodávky střešního materiálu celkem za 164.728 Kč, přičemž ani jednu ze 6 vystavených faktur neuhradil a poškozené společnosti tím způsobil škodu v uvedené výši, - u obchodní společnosti PROFIDACH s. r. o., IČ 26941597, objednal dodávky střešního materiálu celkem za 200.284 Kč, přičemž ani jednu ze 3 vystavených faktur neuhradil a poškozené společnosti tím způsobil škodu v uvedené výši, - u obchodní společnosti STAVOSPOL s. r. o., IČ 15545521, objednal dodávky střešního materiálu celkem za 681.244 Kč, přičemž ze 7 vystavených faktur částečně uhradil pouze jedinou a poškozené společnosti tím způsobil škodu ve výši 664.060 Kč, - u obchodní společnosti Anaveksystém s. r. o., IČ 26812169, objednal dodávky střešního materiálu celkem za 101.372 Kč, přičemž ani jednu z 21 vystavených faktur neuhradil a poškozené společnosti tím způsobil škodu v uvedené výši, - u obchodní společnosti BAUMIT s. r. o., IČ 48038296, objednal dodávky izolačního a spojovacího materiálu celkem za 685.416, přičemž z 24 vystavených faktur částečně uhradil pouze jedinou a poškozené společnosti tím způsobil škodu ve výši 673.438 Kč, - u obchodní společnosti CZ Profil s. r. o., IČ 25538144, objednal dodávku spojovacího materiálu za 54.283 Kč, přičemž vystavenou fakturu neuhradil a poškozené společnosti tím způsobil škodu v uvedené výši, - u obchodní společnosti Virtual Buildings s. r. o., IČ 28804597, objednal dodávky střešního materiálu celkem za 381.473 Kč, přičemž ani jednu z 9 vystavených faktur neuhradil a poškozené společnosti tím způsobil škodu v uvedené výši, - u obchodní společnosti MPL TRADING s. r. o., IČ 47909358, objednal dodávky izolačního materiálu celkem za 138.184 Kč, přičemž ani jednu z 8 vystavených faktur neuhradil a poškozené společnosti tím způsobil škodu v uvedené výši, - u obchodní společnosti PRVNÍ CHODSKÁ s. r. o., IČ 14704013, objednal dodávky střešního materiálu celkem za 1.047.434 Kč, přičemž ani jednu z 26 vystavených faktur neuhradil a poškozené společnosti tím způsobil škodu v uvedené výši, - u obchodní společnosti IT PRO SOLUTIONS s. r. o., IČ 27745091, objednal dodávky polystyrenu celkem za 135.005,77 Kč, přičemž ani jednu ze 4 vystavených faktur neuhradil a poškozené společnosti tím způsobil škodu v uvedené výši, - u obchodní společnosti HPI - CZ spol. s. r. o., IČ 63219611, objednal dodávky stavebního materiálu celkem za 44.167 Kč, přičemž ani jednu ze 4 vystavených faktur neuhradil a poškozené společnosti tím způsobil škodu v uvedené výši, přitom jen zlomek faktur uhradil po jejich splatnosti, o vyrovnání většiny závazků z těchto obchodů sám nijak neusiloval, na upomínky reagoval výmluvami nebo nereagoval vůbec, později se pro zástupce dodavatelů stal zcela nekontaktním a nakonec se dne 28. 2. 2012 odvolal z funkce jednatele společnosti OPTIMAL RAVO s. r. o. a svůj obchodní podíl v ní prodal, čímž poškozeným společnostem způsobil škodu v celkové výši 6.188.985,44 Kč. 2. jako jediný j. obchodní společnosti OPTIMAL RAVO s. r. o. se sídlem Zlín, Kvítková 3687/8, IČ 28271459, v době od 19. 12. 2011 do 17. 2. 2012 vystavil níže uvedeným zákazníkům zálohové faktury na dodávky stavebního materiálu a na účet společnosti od nich přijal peněžité zálohy, ačkoli věděl, že stávající dodavatelé kvůli neuhrazeným splatným závazkům toto zboží jeho společnosti neposkytnou, konkrétně
- od J. G., na základě zálohové faktury ze dne 19. 12. 2011, přijal zálohu na dodávku střešní krytiny ve výši 70.722 Kč, - od B. P., na základě zálohové faktury ze dne 20. 12. 2011, přijal zálohu na dodávku stavebního materiálu ve výši 90.753 Kč, - od J. K., na základě zálohové faktury ze dne 21. 12. 2011, přijal zálohu na dodávku střešní krytiny ve výši 60.000 Kč, - od Ing. M. M., na základě zálohové faktury ze dne 29. 12. 2011, přijal zálohu na dodávku stavebního materiálu ve výši 257.000 Kč, - od P. D., na základě faktury ze dne 29. 12. 2011, přijal zálohu na dodávku střešní krytiny ve výši 46.500 Kč, - od J. C., na základě zálohové faktury ze dne 30. 1. 2012, přijal zálohu na dodávku stavebního materiálu ve výši 69.600 Kč, - od F. Š., na základě zálohové faktury ze dne 9. 2. 2012 přijal zálohu na dodávku střešní krytiny ve výši 126.925 Kč přičemž objednaný stavební materiál svým zákazníkům nedodal, přijaté finanční prostředky v rozporu s deklarovaným účelem použil zčásti na úhradu předchozích splatných závazků společnosti a zčásti pro svoji osobní potřebu, pro poškozené následně nebyl k zastižení a na jejich podmínky nereagoval, místo toho se dne 28. 2. 2012 odvolal z funkce jednatele společnosti OPTIMAL RAVO s. r. o. a svůj obchodní podíl v ní prodal, čímž poškozeným způsobil škodu v celkové výši 721.500 Kč.
Za to mu byl podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, prokuristy a obdobné funkce v obchodních společnostech a družstvech po dobu pěti roků.

Zároveň mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozeným
- EXPERATA a. s., se sídlem Václavské náměstí 823/33, Praha 1, IČ 25918940, škodu ve výši 1.086.870,30 Kč, - KM Beta a. s., se sídlem Dolní Valy 3739/4, Hodonín, IČ 25316583, škodu ve výši 183.533 Kč, - DEKTRADE a. s., se sídlem Tiskařská 10/257, Praha 10, IČ 48589837, škodu ve výši 1.247.836 Kč, - STAVEBNINY VANTO s. r. o., se sídlem Obchodní 1676, Kunovice, IČ 26915804, škodu ve výši 164.728 Kč, - PROFIDACH s. r. o., se sídlem K Botiči 1458, Praha 10, IČ 26941597, škodu ve výši 180.284 Kč, - STAVOSPOL s. r. o., se sídlem Staňkova 41, Brno, IČ 15545521, škodu ve výši 664.060 Kč, - Anaveksystém s. r. o., se sídlem Hnojník 408, IČ 26812169, škodu ve výši 87.017 Kč, - BAUMIT s. r. o., se sídlem Průmyslová 1841, Brandýs nad Labem Stará Boleslav, IČ 48038296, škodu ve výši 669.838 Kč, - CZ Profil s. r. o., se sídlem Bánov 701, IČ 25538144, škodu ve výši 84.001 Kč, - Virtual Building s. r. o., se sídlem Maleč 41, IČ 28804597, škodu ve výši 381.420,60 Kč, - MPL TRADING spol. s r. o., se sídlem Příluky 228, Zlín, IČ 47909358, škodu ve výši 138.184 Kč, - PRVNÍ CHODSKÁ s. r. o., se sídlem Sadová 636, Domažlice, IČ 14704013, škodu ve výši 616.915 Kč, - IT PRO SOLUTIONS s. r. o., se sídlem Řeznická 1486/5, Praha 1, IČ 27745091, škodu ve výši 135.005,77 Kč, - HPI - CZ s. r. o., se sídlem Kotrčova 306, Hradec Králové, IČ 63219611, škodu ve výši 44.167 Kč, - J. G., škodu ve výši 70.722 Kč, - B. P., škodu ve výši 90.753 Kč, - J. K., škodu ve výši 60.000 Kč, - Ing. M. M., škodu ve výši 257.000 Kč, - P. D., škodu ve výši 46.500 Kč, - J. C., škodu ve výši 69.500 Kč, - a F. Š., škodu ve výši 126.925 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost Anaveksystém s. r. o. se sídlem Hnojník 408, IČ 26812169, odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti předmětnému rozsudku soudu prvého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání v celém rozsahu. Vrchní soud v Olomouci z tohoto podnětu rozsudkem ze dne 28. 5. 2015 sp. zn. 6 To 11/2015 předmětný rozsudek soudu prvého stupně podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku, jímž byl obviněný zavázán povinností zaplatit na náhradě škody poškozené PRVNÍ CHODSKÁ s. r. o., se sídlem Sadová 636, Domažlice, IČ 14704013, částku ve výši 616.915 Kč, poškozené CZ Profil s. r. o., se sídlem Bánov 701, IČ 25538144, částku ve výši 84.001 Kč, poškozené STAVOPOL s. r. o., se sídlem Staňkova 41, Brno, IČ 15545521, částku ve výši 664.060 Kč a konečně poškozené DEKTRADE a. s., se sídlem Tiskařská 257/10, Praha 10, IČ 48589837, částku ve výši 1.247.836 Kč, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uložil obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit poškozené CZ Profil s. r. o., se sídlem Bánov 701, IČ 25538144, škodu ve výši 54.283 Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále odvolací soud nově rozhodl tak, že poškozená B. P., byla odkázána ve smyslu § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a poškozená V. Š., byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvého stupně nezměněn.

Tento rozsudek soudu druhého stupně obviněný napadl prostřednictvím svého obhájce dovoláním, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný uvedl námitky v zásadě dvojího druhu. Zaprvé brojil proti skutečnosti, že skutek, který mu byl kladen za vinu, byl právně kvalifikován jako jeden pokračující trestný čin podvodu, když podle jeho názoru nebyly splněny podmínky § 116 tr. zákoníku, zejm. v aspektu stejného či podobného jednání. Ve věci se totiž jednalo o tři výrazně se odlišující druhy chování obviněného zaprvé závazky vůči fyzickým osobám platícím zálohy na dodaný materiál, zadruhé závazky vytvořené J. F. a zatřetí závazky vůči ostatním dodavatelům. Rozdíl obviněný viděl v subjektivní stránce trestného činu podvodu, když u podvodu vůči fyzickým osobám je naplnění subjektivní stránky trestného činu jasnější než v případech závazků naplněných J. F. Pokud by soudy obou stupňů akceptovaly výše zmíněné a tudíž rozlišily tyto skutky, škoda by nedosáhla takové výše a došlo by pravděpodobně k překvalifikování celého jednání.

V rámci druhé části námitek obviněný konstatoval, že v případě záloh zaplacených fyzickými osobami svou odpovědnost nezpochybňuje, nicméně tyto nechtěl podvést, neboť spoléhal na to, že akce J. F. budou přinášet peníze. Co se ale týče ostatních případů, nesouhlasil, že by o předlužení společnosti OPTIMAL RAVO s. r. o. věděl už na konci roku 2010, protože k tomu došlo až v polovině roku 2011, přičemž tato společnost sice měla závazky, ale také pohledávky, které je umořovaly, a v pokladně v průběhu roku zbývaly ještě dva miliony Kč, načež při prodeji společnosti v únoru 2012 již v pokladně nezbývalo nic.

Dále obviněný popřel, že by byl J. F. upozorňován na neuhrazené závazky, neboť obviněný neměl k dispozici informace o realizacích z období srpna až prosince 2011, které mu dotyčný předal až v prosinci roku 2011. Soudy obou stupňů poté nedostatečně zhodnotily výpověď svědka J. F., zejména v tom směru, že měl podle tvrzení obviněného vybírat zálohy na materiál.

Nad rámec dovolacího důvodu obviněný upozornil, že u soudů obou stupňů nebyl skoro puštěn ke slovu, aby mohl v souvislosti vysvětlit výše uvedené skutečnosti, a to s odůvodněním, že tyto u soudu již zazněly, což se nezakládalo na pravdě. Rovněž se nezakládalo na pravdě tvrzení soudu, že obviněný neměl objednané zboží pro fyzické osoby, což obviněný může doložit. Ani další tvrzení soudu, že ještě během února a března obviněný komunikoval se zákazníky a vymlouval se ohledně dodání materiálu, není pravdou, neboť telefonní SIM kartu začátkem února předal spolu s dalšími věcmi novému jednateli společnosti OPTIMAL RAVO s. r. o.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a věc podle § 265l tr. ř. přikázal soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po stručném shrnutí projednávané trestní věci a samotného dovolání obviněného uvedl, že většina námitek nespadá pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný fakticky odmítá skutková zjištění učiněná soudy a opakuje svoji obhajobu z předchozího řízení v tom směru, že nebyl informován o ekonomické situaci společnosti OPTIMAL RAVO s. r. o., přičemž za část závazků společnosti je odpovědný toliko J. F.

Pod uplatněný dovolací důvod podle státního zástupce naopak spadá námitka stran toho, že nešlo o jeden pokračující trestný čin podvodu, ale o více jednotlivých skutků, neboť způsob provedení nebyl totožný, nicméně tato námitka je nedůvodná. Všechny dílčí útoky totiž byly spáchány v souvislosti s podnikatelskou činností obviněného, když podstata jeho jednání spočívala v tom, že v záměru se obohatit přijímal plnění od svých obchodních partnerů a současně je uvedl v omyl, když věděl, že nedostojí svým závazkům, přičemž není podstatný rozdíl v okolnosti, zda dílčí útoky směřovaly proti dodavatelům, nebo zákazníkům společnosti. Rozdíl státní zástupce spatřoval toliko v subjektivní stránce trestného činu podvodu, když dílčí útoky pod bodem 1) skutkové věty rozsudku odpovídají spíše nepřímému úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a dílčí útoky pod bodem 2) skutkové věty rozsudku odpovídají spíše úmyslu přímému podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

Pro úplnost státní zástupce dodal, že pokud by dílčí útoky vymezené pod body 1) a 2) skutkové věty byly posouzeny jako dva samostatné trestné činy, jednalo by se o rozhodnutí v neprospěch obviněného, neboť na skutek pod bodem 1) by se stále nahlíželo jako na trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a v případě skutku pod bodem 2) by se jednalo o trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, načež by byl obviněnému ukládán úhrnný trest odnětí svobody za dva trestné činy, a to ve stejné sazbě, jako nyní.

Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž současně vyslovil souhlas, aby toto rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání i v případě jiného než navrženého rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2015 sp. zn. 6 To 11/2015 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Evropská úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Evropské úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Pro úplnost Nejvyšší soud odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena ve zprávě trestního kolegia Nejvyššího soudu o analýze a vyhodnocení účinnosti novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. ve vztahu k soudnímu řízení ze dne 29. 9. 2004 sp. zn. Ts 42/2003, uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. nebo v dalších četných rozhodnutích Nejvyššího soudu, zejména v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 15 Tdo 574/2006, uveřejněné pod č. 21/2007 Sb. rozh. tr. Uvedenou problematikou se pak zabýval i Ústavní soud, např. v usnesení ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 1692/07 a v usnesení ze dne 5. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž zdůraznil, že Ústavní soud se ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci .

Jak plyne z výše uvedeného poučení k předmětnému dovolacímu důvodu, významná část námitek obviněného, uvedená v narativní části tohoto usnesení jako druhá část námitek, nespadá pod deklarovaný dovolací důvod, ač je pod tento obviněným formálně podřazena. Obviněný toliko opakuje svou obhajobu z předchozího řízení, se kterou se soudy věrohodně vypořádaly, a nabízí svou verzi skutkového stavu, jež se však významně odlišuje od skutkových zjištění soudů obou stupňů, ze kterých dovolací soud musí vycházet při zjišťování, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu.

Jak bylo řečeno, s veškerými námitkami v této části dovolání se soudy obou stupňů věrohodně vypořádaly a v souladu se zákonnými požadavky (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) zjistily skutkový stav tak, jak je vyjádřen ve skutkové větě rozsudku soudu prvého stupně, a to bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud nemá, co by nad rámec argumentace soudů obou stupňů dodal, neboť tato je zcela výstižná (srov. zejm. str. 11-13 rozsudku soudu druhého stupně), a týká se právě námitek stran údajné nevědomosti obviněného o ekonomické situaci společnosti OPTIMAL RAVO s. r. o., jakož i komunikace a celkové spolupráce s J. F., dále komunikace obviněného s dodavateli apod. Lze tedy shrnout, že tyto námitky bez dalšího nespadají pod uplatněný dovolací důvod, neboť směřují toliko k procesní stránce trestního řízení, konkrétně k přehodnocení provedených důkazů. Stejný osud stíhá i námitky, které sám obviněný uvádí nad rámec dovolacího důvodu.

Jiná situace se týká první části námitek obviněného, které spočívají v údajně nesprávné právní kvalifikaci skutku, jako pokračujícího trestného činu podvodu, když charakter jednání obviněného v rámci závazků vůči fyzickým osobám a vůči ostatním dodavatelům je podle obviněného výrazně odlišný (subkategorii obviněného závazky vytvořené J. F. je třeba vyloučit, neboť by se opět jednalo o nepřípustnou změnu skutkového stavu zjištěného soudy v předchozím řízení).

Pokračující trestný čin definuje výkladové ustanovení § 116 tr. zákoníku následovně: Pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Jinak řečeno jde o takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.

Jde tak vlastně o jeden trestný čin trvající delší dobu, který má tyto čtyři pojmové znaky: 1) útoky musí naplňovat, byť i v souhrnu, stejnou skutkovou podstatu, 2) musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost), 3) musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a 4) blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku (objektivní souvislost) blíže srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník : Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1289.

Z obsahu dovolání není zcela zřejmé, jaké ze čtyř znaků pokračujícího trestného činu obviněný zpochybňuje [srov. např. tvrzení obviněného v tomto kontextu Domníval jsem se, že je rozdíl mezi poškozenými podnikateli, kterým nebylo zaplaceno odebrané zboží (stavební materiál), a mezi fyzickými osobami, kteří poskytli zálohu na kupní cenu za stavební materiál mé tehdejší společnosti ]. V úvahu tak lze z kontextu projednávaného případu připustit toliko zhodnocení podmínek týkající se subjektivní souvislosti (záměr), dále stejného nebo podobného způsobu provedení a konečně souvislosti v předmětu útoku.

V případě podmínky subjektivní souvislosti jako rozhodujícího znaku pokračujícího trestného činu byl soudy obou stupňů věrohodně prokázán jednotný záměr k podvodnému jednání obviněného, když obviněný od počátku jednání, přestože věděl, že je společnost OPTIMAL RAVO s. r. o. předlužená, zamýšlel i další útoky, což se projevilo v objektivních souvislostech podobný způsob jednání, časová souvislost a souvislost v předmětu útoku což se shoduje jak s požadavky zákonnými, tak i s požadavky vytvořenými soudní praxí (přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 7. 12. 1971 sp. zn. 2 Tzf 3/71, uveřejněný pod č. 3/1972 Sb. rozh. tr.). K tomu je třeba připomenout, že obviněný musel být přinejmenším srozuměn s tím, že objednané zboží nebude moci uhradit, resp. že nebude moci dodat zboží, které bylo zákazníky částečně (zálohově) uhrazeno, a tak tyto uvedl v omyl. Jinak řečeno lze ve shodě se státním zástupcem prohlásit, že dílčí útoky pod bodem 1) skutkové věty rozsudku byly vedeny přinejmenším nepřímým úmyslem objednané zboží nezaplatit (ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku) a v případě dílčích útoků pod bodem 2) skutkové věty rozsudku spíše úmyslem přímým ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku objednané zboží zákazníkům nedodat. Rozdílnost ve stupni úmyslu ale vůči závěru o tom, že v daném případě jde o pokračování v trestném činu, není rozhodná.

V případě podmínky stejného nebo podobného způsobu provedení (kterou je třeba vykládat ve spojitosti se společným záměrem pachatele) je podle názoru Nejvyššího soudu jediný rozdíl v jednání obviněného v té okolnosti, zda bylo podvodné jednání obviněného vedeno vůči dodavatelům společnosti OPTIMAL RAVO s. r. o., či proti jejím zákazníkům (odběratelům), což ovšem rovněž není pro kvalifikaci jednání jako pokračujícího trestného činu podvodu okolnost relevantní, neboť z rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu vyplývá, že k naplnění podmínky stejnorodosti provedení jednotlivých útoků se nevyžaduje úplná totožnost způsobu spáchání, ale postačí jako v projednávaném případě podobnost způsobu spáchání jednotlivých útoků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 9. 3. 1976 sp. zn. 3 To 5/76, uveřejněné pod č. 29/1977 Sb. rozh. tr.), která byla dána jednáním v úmyslu sebe, resp. společnost obviněného obohatit na základě uvedení někoho (fyzické osoby zákazníky a právnické osoby dodavatele) v omyl a dále způsobením škody těmto subjektům, vše v rámci podnikatelské činnosti obviněného.

Konečně v případě podmínky objektivní souvislosti, lépe řečeno souvislosti v předmětu útoku, není v případě majetkové trestné činnosti podstatná okolnost, zda v případě dílčích útoků pod bodem 1) skutkové věty rozsudku bylo předmětem útoku zboží (stavební materiály) a v případě dílčích útoků pod bodem 2) skutkové věty rozsudku byly předmětem útoku peníze. Naopak rozličnost předmětu útoku je u majetkové trestné činnosti poměrně typická a není důvod striktně požadovat naprosto totožný předmět útoku pro kvalifikaci skutku jako pokračujícího trestného činu. Rovněž ze stejného důvodu ani okolnost, že se v prvém případě jednalo o osoby právnické a v druhém případě o osoby fyzické, není podstatná (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník : Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1292).

Závěrem lze shrnout, že všechny pojmové znaky pro tvrzení, že se jednalo o pokračující trestný čin podvodu, byly soudy obou stupňů zhodnoceny správně a tudíž závěr o jejich naplnění byl v souladu se zákonem.

Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud, stejně jako státní zástupce, uvádí, že pokud by dílčí útoky vymezené pod body 1) a 2) skutkové věty byly posouzeny jako dva samostatné trestné činy, jednalo by se o rozhodnutí v neprospěch obviněného. Je tomu proto, že skutek pod bodem 1) by bylo nadále třeba posuzovat jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a skutek pod bodem 2) jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, načež by obviněnému musel být uložen úhrnný trest odnětí svobody za dva trestné činy v sazbě podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku. Takový postup je však nepřípustný, již jenom proto, že Nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného nepodal. Obviněný měl zřejmě na mysli, že by na základě jeho dovolání byly tyto skutky odděleny, jelikož podle jeho názoru nebyla v případě jednání pod bodem 1) naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu. K tomuto závěru ale dospěl na základě vlastního (tedy jiného) hodnocení provedených důkazů, a nikoliv na základě hodnotících závěrů a výsledných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů v předchozím řízení. To, jak bylo rovněž již výše konstatováno, není v dovolacím řízení přípustné.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů proto Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. R. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, což učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. listopadu 2015
JUDr. František Hrabec předseda senátu