4 Tdo 1303/2015
Datum rozhodnutí: 25.11.2015
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



4 Tdo 1303/2015-65

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2015 dovolání obviněného S. A. Ch. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 5 To 37/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, pod sp. zn. 61 T 1/2015, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 16. 3. 2015, sp. zn. 61 T 1/2015, byl obviněný S. A. Ch. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 175 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku (pod bodem 1 skutkové věty), trestným činem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, dílem i odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (pod bodem 2 skutkové věty) a pokusem trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku (pod bodem 3 skutkové věty), kterých se podle skutkové věty výroku o vině rozsudku dopustil tím, že
1)
v přesně nezjištěné době nejméně od dubna 2010 do května 2014 na různých místech ve Z. a v jeho okolí přinutil různorodým násilím a hrozbou násilí a dalšími níže popsanými hrozbami svoji tehdejší přítelkyni P. P., k tomu, aby dodržovala jím stanovená pravidla a nařízení, která poškozené zásadním způsobem změnily život, kdy konkrétně se jednalo o nejméně 70 různých pravidel spočívající v různých zákazech a omezeních, kdy obviněný trvale dodržování těchto pravidel po celou dobu kontroloval, a to jak osobně, tak například telefonickou kontrolou, kdy poškozená po dobu svého studia na gymnáziu musela obviněnému soustavně telefonovat při své cestě do školy, během přestávek ve vyučování i po skončení výuky; v případech kdy obviněný zjistil porušení některého ze stanovených pravidel toto poškozené hrubým způsobem vyčítal a tlačil na ni verbálním nátlakem, aby dodržovala tato pravidla, musela mu slibovat, že se to již nebude opakovat, opakovaně ji i fyzicky napadal, kdy ji opakovaně bolestivě držel za její ruce a boky, rovněž ji opakovaně udeřil do obličeje, a poškozenou tak udržoval v trvalém strachu a obavách z porušení jím stanovených pravidel, až je začala striktně dodržovat a v důsledku toho zcela omezila svůj osobní život, mimo kontaktů s obviněným, přestala se stýkat se svými spolužáky a kamarády, omezila své kontakty s rodiči a celou rodinou a zcela tak ze strachu respektovala pravidla stanovená obviněným, kdy v rámci soužití s obviněným byla nucena přijmout i násilné formy pohlavního styku, kdy obviněný ji například bil řemenem přes hýždě nebo ji přikládal nůž na její krk, přičemž v důsledku zákazu obviněného navštěvovat lékaře, včetně zákazu gynekologických prohlídek, jí bylo zjištěno těhotenství až v 8. měsíci gravidity, kdy v důsledku tohoto dlouhodobého trvalého počínání vznikla u poškozené závažná újma na zdraví ve formě posttraumatické stresové poruchy, která se u poškozené objevila v září 2011 a trvala nejméně do srpna 2013, avšak její příznaky ve formě znovuprožívaní bývalých událostí, psychické přecitlivělosti a lability se u poškozené projevují do současné doby,

2)
v období od dubna 2010 do června 2014 ve Z. a v jeho okolí obviněný kromě výše popsaného jednání opakovaně poškozené P. P. vyhrožoval usmrcením, a to i částečně v době, kdy věděl, že je mladší 18 let, kdy konkrétně celkem ve čtyřech případech poškozenou uchopil zepředu za krk a rdousil ji s odůvodněním, že poškozená je ovládána Černou princeznou v ní, že mu nedává dost lásky a je třeba tuto část její osobnosti zabít, poškozenou také takto napadl tehdy, když se chtěla zúčastnit nějaké školní akce po dobu svého studia na gymnáziu nebo když měla hlídat své nezletilé neteře, dále v přesně nezjištěný den v letních měsících roku 2011 ve Z., v bydlišti poškozené, ji napadl proto, že si měla stáhnout na elektronický nosič film obsahující milostnou scénu, kdy ji vyhrožoval zabitím, udeřil ji do zad, odtáhl ji za vlasy na postel a zde ji dusil přiloženým polštářem na obličeji, a to až do doby, kdy jej poškozená v obavách o život odprosila a ujistila ho o své lásce, načež dalšího jednání zanechal a vyjádřil se, že ji chtěl jen postrašit; ve vytýkaném jednání pak pokračoval i poté, co poškozená v květnu 2014 ukončila s pomocí svých rodičů a odborné pomoci jejich vztah, nadále ji kontaktoval a vyhrožoval cestou telefonické a emailové komunikace, kdy zejména dne 10. června 2014 zaslal poškozené výhružný email, kde mimo jiné poškozené sdělil, že jejich dcera je čisté zlo, je mučitelkou a Černou princeznou , která ji nyní ovládá, která je rozděluje a brání jejich lásce, hrozil jí likvidací tohoto dítěte a rovněž jejích rodičů, které nazýval největšími zrůdami, které si rovněž podá nejbrutálnějším způsobem, který má již vymyšlený a že již se blíží den vysvobození pro poškozenou, přičemž poškozená tyto hrozby brala s ohledem na své zkušenosti s obviněným jako reálné, měla obavy o život a zdraví své dcery a svých rodičů, a to i při vědomí skutečnosti, že obviněný měl již v minulosti verbální i fyzické konflikty s jejími rodiči, ale i se svými vlastními rodiči, zejména matkou,

3)
v přesně nezjištěný den na počátku července 2013 na chatě v obci V., okr. Z., kde byl obviněný společně s poškozenou P. P., v době, kdy leželi společně na posteli a poškozená mu sdělila, že má podezření, že je těhotná a že bude muset jít k lékaři a že se domnívá, že dle jejích výpočtů je asi v 6. měsíci gravidity, na to reagoval tím způsobem, že na poškozenou, která ležela na zádech, nalehl, uchopil ji za zápěstí obou rukou a se slovy, že se postará o to, aby zase potratila, jí zasunul penis do pochvy, znemožnil jí následně další pohyb a poté vykonal na poškozené velmi hrubým způsobem po dobu nejméně deseti minut soulož, kdy poškozené prudkými pohyby narážel opakovaně trupem do oblasti jejího břicha a podbřišku, kdy nedbal na pláč a prosby poškozené a musel být přinejmenším srozuměn se skutečností, že vytýkaným jednáním může vyvolat u poškozené potrat nebo předčasný porod, a že tak může ohrozit život a zdraví nejenom nenarozeného dítěte, ale i samotné poškozené, zvláště když mu bylo známo, že poškozená již v minulosti jednou samovolně potratila, kdy v přesně nezjištěné době v září 2011 poškozená potratila v místě svého bydliště plod mužského pohlaví, přičemž její těhotenství bylo opravdu diagnostikováno na lékařské prohlídce dne 4. 9. 2013, a dcera se narodila již dne 29. 9. 2013.

Za to byl podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku ve smyslu § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 58 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti jedna měsíců a podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu bylo dále uloženo ochranné psychiatrické léčení v ústavní formě a podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené P. P. částku 400.000 Kč.

Proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 16. 3. 2015, sp. zn. 61 T 1/2015, podali obviněný a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka ve Zlíně, odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 5 To 37/2015, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f) tr. řádu z podnětu obou podaných odvolání napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že uznal obviněného vinným trestným činem vydírání podle § 175 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku (pod bodem 1 skutkové věty) a přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku (pod bodem 2 skutkové věty) na tom skutkovém základě, že
1.
v době nejméně od měsíce dubna roku 2010 až do měsíce května roku 2014 na různých místech ve Z. a v jeho okolí přinutil verbálním i fyzickým násilím a pohrůžkami takového násilí a dalšími níže popsanými výhrůžkami svoji tehdejší přítelkyni P. P., k tomu, aby dodržovala jím stanovená pravidla a nařízení, která poškozené zásadním způsobem změnily život, kdy konkrétně se jednalo o nejméně 70 různých pravidel spočívající v různých zákazech a omezeních, dodržování těchto pravidel trvale po celou dobu kontroloval, a to jak osobně, tak i telefonicky tak, že poškozená musela po dobu svého studia na gymnáziu s obviněným soustavně udržovat telefonický kontakt při své cestě do školy, během přestávek ve vyučování i po skončení výuky a v případech, kdy obviněný zjistil porušení některého ze stanovených pravidel, toto poškozené hrubým způsobem nejen verbálně vyčítal, ale opakovaně ji i fyzicky napadal, a to tím způsobem, že jí bolestivě svíral ruce a boky a bil ji do obličeje, to vše proto, aby tato pravidla dodržovala, a přitom mu musela slibovat, že se to již nebude opakovat, při fyzickém napadání jí opakovaně vyhrožoval i usmrcením, kdy konkrétně celkem ve čtyřech případech ji uchopil oběma rukama zepředu za krk a rdousil ji s odůvodněním, že poškozená je ovládána Černou princeznou v ní, že mu nedává dost lásky a je třeba tuto část její osobnosti zabít, poškozenou také takto napadl tehdy, když se chtěla zúčastnit nějaké školní akce po dobu svého studia na gymnáziu nebo když měla hlídat své nezletilé neteře, dále v přesně nezjištěný den v letních měsících roku 2011 ve Z., v bydlišti poškozené, ji napadl proto, že si měla stáhnout na elektronický nosič film obsahující milostnou scénu, kdy jí vyhrožoval zabitím, udeřil ji do zad, odtáhl ji za vlasy na postel a zde ji dusil přiloženým polštářem na obličeji, a to až do doby, kdy jej poškozená v obavách o život odprosila a ujistila ho o své lásce, načež dalšího jednání zanechal a vyjádřil se, že ji chtěl jen postrašit,
a poškozenou tak udržoval v trvalém strachu a obavách z porušení jím stanovených pravidel, až je začala striktně dodržovat a v důsledku toho zcela omezila svůj osobní život, mimo kontaktů s obviněným, přestala se stýkat se svými spolužáky a kamarády, omezila své kontakty s rodiči a celou rodinou a zcela tak ze strachu respektovala pravidla stanovená obviněným, kdy v rámci soužití s obviněným byla nucena přijmout i násilné formy pohlavního styku, kdy ji obviněný například bil řemenem přes hýždě nebo ji přikládal nůž na její krk; v přesně nezjištěný den na počátku července 2013 na chatě v obci V., okr. Z., kde byl obviněný společně s poškozenou P. P., v době, kdy leželi společně na posteli a poškozená mu sdělila, že má podezření, že je těhotná a že bude muset jít k lékaři a že se domnívá, že dle jejích výpočtů je asi v 6. měsíci gravidity, na to reagoval tím způsobem, že na poškozenou, která ležela na zádech, nalehl, uchopil ji za zápěstí obou rukou a se slovy, že se postará o to, aby zase potratila, jí zasunul penis do pochvy, znemožnil jí následně další pohyb a poté vykonal na poškozené velmi hrubým způsobem po dobu nejméně deseti minut soulož, kdy poškozené prudkými pohyby narážel opakovaně trupem do oblasti jejího břicha a podbřišku, kdy nedbal na pláč a prosby poškozené a musel být přinejmenším srozuměn se skutečností, že vytýkaným jednáním může vyvolat u poškozené potrat nebo předčasný porod, a že tak může ohrozit život a zdraví nejenom nenarozeného dítěte, ale i samotné poškozené, zvláště když mu bylo známo, že poškozená v přesně nezjištěné době v září 2011 samovolně potratila v místě svého bydliště plod mužského pohlaví, přičemž v důsledku zákazu obviněného navštěvovat lékaře, včetně zákazu gynekologických prohlídek, jí bylo zjištěno těhotenství až v 8. měsíci gravidity na lékařské prohlídce dne 4. 9. 2013, a dcera se narodila již dne 29. 9. 2013, přičemž v důsledku tohoto dlouhodobého trvalého počínání vznikla u poškozené závažná újma na zdraví ve formě posttraumatické stresové poruchy, která se u poškozené objevila v září 2011 a trvala nejméně do srpna 2013, a jejíž příznaky ve formě znovuprožívaní bývalých událostí, psychické přecitlivělosti a lability se u poškozené projevují až do současné doby,

2.
poté, co poškozená v květnu 2014 ukončila s pomocí svých rodičů a odborné pomoci jejich vztah, ji v době nejméně od 22. 5. 2014 do dne 10. 6. 2014 průběžně nadále kontaktoval a vyhrožoval cestou mnohačetné telefonické a emailové komunikace několikrát denně, kdy zejména dne 10. června 2014 zaslal poškozené výhružný email, v němž mimo jiné poškozené sdělil, že jejich dcera je čisté zlo, je mučitelkou a Černou princeznou , která ji nyní ovládá, která je rozděluje a brání jejich lásce, hrozil jí likvidací tohoto dítěte a rovněž jejích rodičů, které nazýval největšími zrůdami, které si rovněž podá nejbrutálnějším způsobem, který má již vymyšlený a že již se blíží den vysvobození pro poškozenou, přičemž poškozená tyto hrozby brala s ohledem na své zkušenosti s obviněným jako reálné, měla obavy o život a zdraví své dcery a svých rodičů, a to i při vědomí skutečnosti, že obviněný měl již v minulosti verbální i fyzické konflikty s jejími rodiči, ale i se svými vlastními rodiči, zejména matkou.

Za to byl obviněný podle § 175 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 40 odst. 1, 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu bylo dále uloženo ochranné psychiatrické léčení v ústavní formě . Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená P. P. odkázána se svým nárokem na náhradu majetkové škody, nemajetkové újmy v penězích a vydání bezdůvodného obohacení na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 5 To 37/2015, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace zrekapituloval průběh trestního řízení po stránce procesní s tím, že podle něj nebyla zachována totožnost skutku. V další části dovolání pak striktně popírá jednání, které je mu kladeno za vinu, a to až na jednání částečně popsané bod bodem 2) skutkové věty rozsudku odvolacího soudu. I u tohoto však odkazuje na závěry znaleckého posudku, podle kterého jeho hrozby byly činěny toliko v jeho virtuálním světě a neměly mít žádný dopad ve světě reálném. Podle obviněného soudy nedisponovaly jediným přímým důkazem, vyjma výpovědi poškozené, kterou označil za nevěrohodnou, který by ho usvědčoval ze spáchání předmětného jednání. Z těchto důvodů shledává ve věci extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a závěry soudu vyjádřenými v napadeném rozhodnutí.

Obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého zákonného práva a k dovolání obviněného se písemně vyjádřila. V tomto vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a jeho výsledky. Podle jejího názoru dovolatel na podporu uplatněného důvodu dovolání uplatňuje argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z obsahu jeho odvolání, se kterou se soudy obou stupňů již vypořádaly a učinily jednoznačný závěr, že obviněný neuváděl pravdu. Kromě toho se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými a svými námitkami se domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obviněný v dovolání uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.

Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.

Podstatou dovolání obviněného je jeho tvrzení, že nebyla zachována totožnost skutku a dále že se ničeho trestného nedopustil, že soudy vyjma výpovědi samotné poškozené nedisponovaly jediným přímým důkazem, který by ho usvědčoval ze spáchání předmětné trestné činnosti. Jedná se tak dle něj o extrémní nesoulad skutkových zjištění se závěry soudů vyjádřenými v napadeném rozsudku.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení jako součást své obhajoby, tvoří také zásadní námitky odvolání, které podal proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak pouze o opětovné opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí.

Pod žádný ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů nelze podřadit ryze procesní námitku obviněného, že nebyla zachována totožnost skutku, pro který byla na jeho osobu podána obžaloba a jímž byl uznán vinným. Jde totiž o otázku aplikace procesního práva, tj. trestního řádu (§ 2 odst. 8 tr. řádu, § 220 odst. 1 tr. řádu), zatímco dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívá v porušení hmotného práva, tj. trestního zákona, resp. trestního zákoníku. Nicméně Nejvyšší soud pod vlivem judikatury Ústavního soudu (viz např. I. ÚS 55/04) opakovaně připustil, že tento přístup neplatí bezvýhradně, a to v případě, že vytýkané procesní vady by měly za následek porušení základních práv a svobod v podobě porušení zásady spravedlivého procesu. O takový případ se však v projednávané věci nejedná.

Je třeba zdůraznit, že totožnost skutku neznamená naprostou shodu mezi skutkem popsaným v obžalobě a výrokem rozhodnutí soudu. V obecné poloze nelze změny v popisu skutku považovat za nic nezákonného. Naopak orgány činné v trestním řízení jsou povinny přizpůsobit popis skutku výsledkům postupně prováděného dokazování. Je tedy zcela přirozené, že popis skutku, pro který je stíhání zahájeno, může doznat po provedení všech důkazů v přípravném řízení změn. Stejně tak je zcela obvyklé, že soud, jehož hlavní úlohou je provést a prověřit kvalitu důkazů shromážděných v přípravném řízení, dospěje po zhodnocení těchto důkazů podle § 2 odst. 6 tr. řádu k závěru, že skutek se odehrál jinak. V důsledku toho mohou některé okolnosti charakterizující skutek přibýt, jiné naopak odpadnout, jednání zjištěné soudem může být závažnější, ale i méně závažné, než které měla za prokázané obžaloba. Totožnost skutku bude zachována (v poměru mezi obžalobou a rozhodnutím soudu o ní) v případě úplné shody jednání při rozdílném následku, dále v případě úplné shody následku při rozdílném jednání, ale i v případě jen částečné shody jednání nebo následku, musí ovšem jít o shodu v podstatných okolnostech, které jsou relevantní pro právní kvalifikaci činu. Zachování totožnosti skutku nebrání změny v okolnostech, které pouze individualizují žalovaný skutek z hlediska času, místa a způsobu spáchání činu, formy zavinění, rozsahu následku a motivace, když jinak shoda v následku či jednání zůstala nedotčena.

V posuzované věci dospěl Nejvyšší soud k názoru, že z přehledu popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání, v obžalobě a ve výroku rozsudku soudu i přes provedené změny byla totožnost skutku ve smyslu shora uvedených zásad zachována. Odvolací soud sice zjistil, že soud prvního stupně z úplných a správných skutkových zjištění nevyvodil správné závěry hmotněprávní, když jednání obviněného, stejně jako státní zástupce v podané obžalobě, rozdělil do tří samostatných skutků, které právně kvalifikoval jako tři samostatné trestné činy. V této souvislosti odvolací soud zdůraznil, že posttraumatická stresová porucha u poškozené P. P. je důsledkem celého jednání obviněného, proto nelze o jednotlivých útocích rozhodovat samostatně, neboť nelze přehlédnout, že se jednalo o každodenní ponižování oběti, zákazy a příkazy, útoky proti tělesné integritě poškozené a agresivní útoky vůči okolí včetně rodičů poškozené i samotné matky obviněného. Ze strany obviněného se jednalo o trvalé udržování protiprávního vztahu. Z uvedeného důvodu odvolací soud z podnětu podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně zrušil a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu ve věci nově rozhodl tak, že protiprávní jednání obviněného vůči poškozené posoudil jako dva skutky, mezníkem mezi nimiž bylo ukončení vztahu s obviněným poškozenou v měsíci květnu roku 2014, když po této události jednáním popsaným v bodě 2) obviněný začal naplňovat odlišné znaky skutkové podstaty trestného činu oproti skutku popsanému v bodě 1) tohoto rozhodnutí. Ve výrokové části o vině odvolací soud pouze přesněji vyjádřil jednání obviněného naplňující zákonné znaky skutkových podstat příslušných trestných činů a v bodě 2) navíc upřesnil i období, během kterého obviněný poškozené vyhrožoval cestou mnohačetné telefonické a e-mailové komunikace. Za tím účelem nemusel doplňovat dokazování podle § 259 odst. 3 a § 263 odst. 7 tr. řádu, neboť se od skutkových zjištění soudu prvního stupně nijak neodchýlil. Žádným způsobem se pak neodchýlil ani od podstaty skutku, proto totožnost skutku zůstala bezpochyby zachována. V usneseních o zahájení trestního stíhání obviněného je podrobně popsáno protiprávní jednání obviněného, ze kterého následně vycházela obžaloba a poté i rozsudky soudů prvního a druhého stupně. Z hlediska zachování totožnosti skutku je přitom v tomto případě zcela nerozhodné, že odvolací soud rozdělil jednání kladené obviněnému za vinu do dvou skutků (když původně bylo rozděleno do tří skutků), čímž napravil jisté pochybení soudu nalézacího.

K námitce obviněného, že pokud měl násilně jednat v úmyslu přivodit poškozené těžkou újmu na zdraví, potrat, což se nezdařilo, tak jeho jednání mělo být kvalifikováno jako pokus trestného činu ve smyslu § 21 tr. zákoníku, Nejvyšší soud uvádí, že odvolací soud nemohl jednání obviněného v části, kdy se snažil na počátku měsíce července 2013 u poškozené vyvolat potrat plodu, posoudit jako pokus trestného činu nedovoleného přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy podle § 159 tr. zákoníku, neboť by muselo jít o umělé přerušení těhotenství, za které nelze považovat pouhé brachiální násilí vůči tělu ženy, která měla s obviněným dobrovolný pohlavní styk. Ostatně i s touto námitkou se již odvolací soud vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí (srov. č. l. 955 spisu).

Přestože obviněný v dovolání odkazuje na to, že nebyla zachována totožnost skutku, pravá podstata jeho námitek spočívá v jeho tvrzení, že byl uznán vinným pro jednání, jehož se nedopustil a že jeho odsouzení bylo vybudováno pouze na údajně nevěrohodné výpovědi poškozené. Takovou argumentaci je však nutno z pohledu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu označit za právně irelevantní. Obviněný svými námitkami pouze napadá učiněná skutková zjištění a hodnocení důkazů se strany rozhodujících soudů, což pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zahrnout nelze.

Je proto možno shrnout, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení vyvozuje z vlastní verze skutkového děje. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením. Jak již bylo uvedeno výše, takovými námitkami je dovolací soud povinen se zabývat pouze a jedině v případě, pokud dojde k závěru o tzv. extrémním nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotně právním posouzením.

V případě posuzované věci se ale příslušné soudy ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro rozhodnutí a učinily závěr o tom, že obhajoba obviněného je ryze účelová, učiněná pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Obviněným popisovaný skutkový stav je v příkrém rozporu nejen s výpovědí svědkyně P. P., k jejíž osobě nebyla v průběhu trestního řízení zjištěna žádná skutečnost, která by jakýmkoliv způsobem snižovala věrohodnost jejích tvrzení, ale i s výpověďmi dalších svědků P. P., L. P., B. M. i matky samotného obviněného L. S. Také dle závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie, byla výpověď poškozené posouzena jako pravdivé vylíčení skutečně prožitých událostí. S těmito důkazy jsou plně v souladu i výpověď svědkyně M. S., vedoucí oddělení sociálně právní ochrany dětí ve Zlíně, a další listinné důkazy založené na č. l. 794 813 spisu.

Je třeba uzavřít, že v posuzované věci se nejedná o situaci, kdy jsou skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005 sp. zn. III. ÚS 578/04 ).

Nejvyšší soud nadto odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.

Dovolatel se ve svém mimořádném opravném prostředku míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v něm neuvedl a současně také neodůvodnil jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku, případně že by konstatoval, ale současně také odůvodnil jiné nesprávné hmotně právní posouzení .

Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání bylo uplatněno obviněným ryze formálně. Na tento případ dopadá rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, v němž mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. řádu nemůže být pouze formální . Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného S. A. Ch. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).


V Brně dne 25. listopadu 2015



JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu