4 Tdo 1252/2015
Datum rozhodnutí: 10.11.2015
Dotčené předpisy: § 265k odst. 1, 2 tr. ř., § 265l odst. 1 tr. ř.



4 Tdo 1252/2015-26

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. listopadu 2015 dovolání prvního náměstka nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného Ing. O. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 6 To 115/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 150/2009, a rozhodl t a k t o:

Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 6 To 115/2015.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. řádu s e Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.


O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 2 T 150/2009, byl obviněný Ing. O. V. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon ), kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že

v době od 25.4.2006 do 3.3.2008 v B., nejdříve jakožto fyzická osoba soukromě podnikající pod obchodním jménem Ing. O. V. V., a posléze již jako nepodnikatelský daňový subjekt, nepodal na Finančním úřadu v Bruntále
1) daňové přiznání k DPH za první čtvrtletí roku 2006 přesto, že byl až do 3.5.2006 registrován jako plátce DPH a přesto, že v době od 28.2.2006 do 15.3.2006 vystavil vůči společnostem a firmám ISOTRA s.r.o., HEKRA O. s.r.o., AQUA stop v.o.s., Z. B. Autozam, Autozam B. s.r.o., a V+K M. s.r.o. za provedené služby faktury na celkovou částku 131.062,16 Kč a na DPH ve výši 24.902,20 Kč, kdy v důsledku této jeho nečinnosti Finanční úřad Bruntál ve smyslu § 44 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. dovodil, že daňová povinnost činí 0,- Kč, ačkoli ve skutečnosti s přihlédnutím k tomu, že současně nedošlo ani k uplatnění nároku na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění ve výši 7.034,- Kč, činila 17.868,- Kč,

2) daňové přiznání k DPFO za rok 2006 přesto, že v daňových přiznáních k DPFO za léta 2003 a 2004 uplatnil jako daňově uznatelný výdej vytvoření rezervy ve výši 3.000.000,- Kč určené k opravě domu v obci R., zapsaného u Katastrálního úřadu pracoviště Bruntál pro obec R., s tím, že oprava bude zahájena v roce 2005, přičemž tuto opravu v roce 2005 ani v roce 2006 nezahájil, a nemovitost byla dne 2.10.2006 v rámci dražby prodána, kdy v důsledku této skutečnosti byl podle § 7 odst. 5 zákona č. 593/1992 Sb. povinen v roce 2006 rezervu rozpustit a z částky 3.000.000,- Kč daň z příjmů fyzických osob dodatečně odvést a dále přesto, že jeho příjmy z podnikatelské činnosti vyúčtované společnostem a firmám ISOTRA s.r.o., HEKRA O. s.r.o., AQUA stop v.o.s., Z. B. Autozam, Autozam B., s.r.o., K. CZ s.r.o., Ager spol. s r.o., FERRUM FORM spol. s r.o., M. N., J. H., ING. J. H., ALDERO s.r.o., FORTEX-AUTOSERVIS v.o.s, V.-FORTEX s.r.o., OPAVLEN O. a.s., KARETA s.r.o., WERA NOVA s.r.o., Ing. J. K., J. V., I. N., SLUŽBY J.P. spol. s r.o., VODEKO s.r.o., Slezskomoravské telekomunikace O. spol. s r.o., LUNA-OVO s.r.o., Ing. R. V., Městská knihovna B., Ing. J. V., FITCOM s.r.o., POLYGON stavební a.s., Gatro s.r.o., EKO-Alu Krnov s.r.o., AGZAM s.r.o., TUBUS R. s.r.o., ATRO R. s.r.o., OAZA M+M s.r.o., INTERTOGA s.r.o., SOLEX AGRO s.r.o., STORES s.r.o., POTRAVINY U Š., NORD SERVISE s.r.o., KOALA spol. s r.o., V. J. Herna Squash, ELEKTRONIK Centrum s.r.o., DŘEVOKON spol. s r.o., SYSTÉM-COMMERCE s.r.o., LENAS a.s., G spol. s r.o., V. P., Mateřská škola H. v. S., LINMASTER s.r.o., SPEDIT v.o.s., Ing. Z. K., GVER spol. s r.o., TINA PRÁDLO s.r.o., HEKRA CAR spol. s r.o., AUTO KADO spol. s r.o., Liberecký servis VZV spol. s r.o., MiCar-CZ spol. s r.o., ELIPROM spol. s r.o., Autocolor Design s.r.o., STAFI CZ s.r.o., RIMA Design s.r.o., G-SYSTEM a.s., OPAVLEN O. a.s., FITCOM s.r.o., Řemeslné potřeby s.r.o., M. K., J. K., Kumi-K. s.r.o., D. N. a V+K M. s.r.o. fakturami činily celkem 911.071,- Kč, takže celkový daňový základ s přihlédnutím k daňově uznatelným výdajům ve výši 125.818,- Kč dosáhl částky 3.785.253,- Kč, kdy v důsledku této jeho nečinnosti Finanční úřad Bruntál ve smyslu § 44 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. dovodil, že daňová povinnost činí 0,- Kč, ačkoli ve skutečnosti činila 1.037.046,- Kč,
čímž způsobil Finančnímu úřadu Bruntál škodu v celkové výši 1.054.914,- Kč.

Za to byl odsouzen podle § 148 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a podle § 58 odst. 1 tr. zákona a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků.

Proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 2 T 150/2009, podal obviněný odvolání, které projednal Krajský soud v Ostravě a rozsudkem ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 6 To 115/2015, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu obviněného podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil předmětné obžaloby Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 1 ZT 58/2009, pro týž skutek, v němž byl spatřován trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona.

Je třeba připomenout, že výše zmíněná rozhodnutí byla již několikátými rozhodnutími v předmětné trestní věci. Trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona byl obviněný Ing. O. V. uznán vinným již rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. 2 T 150/2009, ten však byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 6 To 437/2010 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Následně byl obviněný rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 4. 2012, sp. zn. 2 T 150/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 6 To 405/2012, zproštěn obžaloby pro stíhaný skutek. Tato rozhodnutí však byla na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 4 Tdo 551/2013 a Okresnímu soudu v Bruntále bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Soud prvního stupně pak rozsudkem ze dne 8. 10. 2013, sp. zn. 2 T 150/2009, znovu uznal obviněného vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákona. Na podkladě odvolání obviněného byl však i tento rozsudek zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2014, sp. zn. 6 To 410/2013 a věc byla znovu vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Poté byla učiněna rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 2 T 150/2009 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 6 To 115/2015.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 6 To 115/2015, podal v souladu s § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, první náměstek nejvyššího státního zástupce jako osoba oprávněná, včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí dovolání v neprospěch obviněného Ing. O. V., ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dovolání namítl, že odvolací soud se svým postupem dostal zcela mimo rámec limitů stanovených trestním řádem pro vlastní meritorní rozhodování věci odvolacím soudem, resp. pro postup odvolacího soudu v případě, že činí vlastní skutková zjištění odchylná od zjištění soudu prvního stupně, neboť při veřejných zasedáních konaných ve dnech 20. 4. 2015 a 30. 4. 2015 nebyly prováděny žádné důkazy. Zdůraznil, že krajský soud svoje výrazně odlišné skutkové závěry o výši daňové povinnosti obviněného založil výlučně na odlišném hodnocení výpovědi obviněného, znaleckého posudku, výpovědí znalkyně Ing. Jany Jarošové a dalších provedených důkazů. Fakticky tedy dle prvního náměstka nejvyššího státního zástupce dospěl odvolací soud ke zprošťujícímu výroku na základě toho, že pouze přehodnotil důkazy již provedené a zhodnocené soudem nalézacím, čímž porušil ustanovení § 263 odst. 7, věty druhé, tr. řádu. Tímto postupem odvolacího soudu došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť postup odvolacího soudu zcela mimo zákonné požadavky trestního řádu měl za následek, že právní závěr odvolacího soudu se ocitl v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, která odvolací soud nijak procesně relevantním způsobem nepozměnil. Navíc podle mínění prvního náměstka nejvyššího státního zástupce skutková zjištění nalézacího soudu zcela řádně a logicky navazovala na provedené důkazy, tedy ani nebyl dán důvod k zásahu odvolacího soudu.

Z uvedených důvodů první náměstek nejvyššího státního zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu zrušil v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 6 To 115/2015, jakož i všechna případná rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, aby podle § 265 l odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a aby v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu].

Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu zjistil, že opis dovolání prvního náměstka nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v § 265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření obviněnému Ing. O. V. (doručeno dne 7. 9. 2015 č. l. 914 spisu) i jeho obhájci JUDr. Vilému Urbišovi (doručeno dne 11. 9. 2015 č. l. 914 spisu).

Nalézací soud na základě učiněných skutkových zjištění shledal obviněného vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona, když neuvěřil jeho tvrzení o vytváření rezervy na opravu domu na ulici H. v B., resp. měl za prokázané, že rezerva vytvářena vůbec nebyla. Při stanovení rozsahu zkrácení daně z příjmu fyzických osob za rok 2006 vycházel z částky 1.037.000,- Kč, kterou znalkyně z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, Ing. Jana Jarošová stanovila jako výši daňové povinnosti pro variantu, že k údajné tvorbě rezervy nebylo přihlíženo. V rozsudku mimo jiné konstatoval, že při daňové kontrole prováděné u obviněného v roce 2008 nebyly zjištěny žádné skutečnosti nebo důkazy svědčící pro tvorbu rezervy ve výši 7.500.000,- Kč na opravu domu na H. ulici v B. Podání dodatečného daňového přiznání obviněným dne 8. 3. 2010, tj. po provedení daňové kontroly a již v době probíhajícího řízení před soudem, ve kterém obviněný přiznal pouze minimální daňovou povinnost ve výši 6.348,- Kč, hodnotil nalézací soud jako účelové.

Skutková zjištění nalézacího soudu logicky a řádně navazovala na provedené dokazování a zjištěnému skutkovém stavu proto plně odpovídala i zvolená právní kvalifikace protiprávního zaviněného jednání obviněného jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona.

Veřejná zasedání v posuzované věci konal odvolací soud dne 20. 4. 2015 a 30. 4. 2015. Z protokolů o těchto veřejných zasedáních jednoznačně plyne, že v jejich průběhu nebylo prováděno žádné dokazování (viz č. l. 881 a násl; 889 a násl.). I přes tuto skutečnost však odvolací soud dospěl ke zcela odlišným skutkovým závěrům. Nezpochybnil sice zjištění o zkrácení daně z přidané hodnoty za první čtvrtletí roku 2006 o částku 17.868,- Kč, ale zkrácení daně z příjmu fyzických osob za rok 2006 podle jeho názoru činilo pouze 6.348,- Kč. Odvolací soud nepřisvědčil argumentaci soudu prvního stupně, že obviněný byl povinen rozpustit vytvořenou rezervu na opravu hmotného majetku objektu R. a následně toto promítnout v daňovém přiznání, čímž by mu vznikla daňová povinnost v částce nejméně 1.037.046,- Kč. Podle závěrů odvolacího soudu nebyla vyvrácena obhajoba obviněného, podle které ve zdaňovacím období roku 2006 tzv. rozpustil rezervu na opravu hmotného majetku domu v obci R., současně však v tomto roce začal tvořit novou rezervu na opravu jiného hmotného majetku bytového domu na ulici H. v B. Takový postup byl podle odvolacího soudu z hlediska daňových předpisů přípustný, tudíž údajně nešlo ze strany obviněného o simulovaný nebo z jiného důvodu neplatný právní úkon, který by byl pouze prostředkem k dosažení snížení daňového základu, resp. daňové povinnosti. Pokud obviněný v následujících zdaňovacích obdobích opravy bytového domu na ulici H. nerealizoval, vytvořenou rezervu nezrušil a nezvýšil o ni svůj daňový základ, šlo o jiný skutek, pro který nebyl obviněný Ing. O. V. stíhán. Celkový prokázaný rozsah zkrácení daně proto dle odvolacího soudu dosáhl pouze částky 24.216,- Kč. Jednáním obviněného tak podle jeho přesvědčení nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona ani základní skutkové podstaty tohoto trestného činu podle § 148 odst. 1 tr. zákona.

Odvolací soud tedy dospěl k naprosto odlišným skutkovým závěrům o výši daňové povinnosti obviněného, avšak své rozhodnutí založil pouze a výlučně na jiném hodnocení důkazů již provedených a zhodnocených soudem nalézacím, aniž by sám jakékoliv další dokazování prováděl.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že podle ustanovení § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení

a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo

b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.

Podle ustanovení § 263 odst. 7 tr. řádu z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl.

Nejvyšší soud při své rozhodovací činnosti respektuje názor opakovaně vyslovený v judikatuře Ústavního soudu, podle nějž o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů je s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces nutno uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4/04, III. ÚS 84/94, III. ÚS 3136/09). Takovýto rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí soudu zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popřípadě zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Nejvyšší soud konstatuje v rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě existenci posledně citovaného rozporu, který je nutno vzhledem k výše řečenému označit za extrémní. Pokud odvolací soud v řízení o opravném prostředku pouze přehodnotil již provedené a soudem prvního stupně zhodnocené důkazy v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, přičemž sám ve věci neprovedl jakýkoli jiný důkaz, ocitl se procesně mimo zákonný rámec ustanovení § 263 odst. 7, věty druhé tr. řádu, podle něhož je vázán hodnocením nalézacího soudu u těch důkazů, které sám neprovedl. Právní závěr odvolacího soudu se tak ocitl v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, a tento konstatovaný stav tak plně odůvodňuje právní relevanci dovolatelem uplatněné dovolací námitky podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.


Vzhledem k výše uvedeným závěrům Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 6 To 115/2015, podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. řádu pak přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž v tomto novém řízení bude vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. řádu). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno z podnětu dovolání podaného prvním náměstkem nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněného, není odvolací soud povinen aplikovat ustanovení § 265s odst. 2 tr. řádu, podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).

Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 10. listopadu 2015


JUDr. Danuše Novotná předsedkyně senátu