4 Tdo 1220/2010
Datum rozhodnutí: 04.11.2010
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.



4 Tdo 1220/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. listopadu 2010 o dovolání obviněného J. P. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 6 To 335/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 155/2007, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 4 T 155/2007, byli obvinění J. P. a J. D. uznáni vinnými tím, že:

- jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), spáchali trestný čin kuplířství podle § 204 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. (v bodě I. skutkové věty výroku rozsudku),
- obviněný J. P. sám spáchal trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. /v bodě II.-1) skutkové věty výroku rozsudku/ a trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. /v bodě II.-2) skutkové věty výroku rozsudku/.
Uvedeného jednání se obvinění podle skutkové věty výroku daného rozsudku dopustili tak, že:

I. obvinění J. P. a J. D. společně s K. K., odsouzeným zvlášť

přesně nezjištěného dne v měsíci srpnu 2005 z V. p. P., m. č. L., okres B., do M. B., okres B., odvezli mladistvou M. M., kde ji předali K. K. s vědomím, že jí bude použito k poskytování pohlavních styků za peníze,

II. obviněný J. P.

1)
dne 29. 7. 2006 po 4. hodině ranní ve V. p. P., okres B., v baru herny N., když byl vzhledem ke své podnapilosti vykazován, opakovaně fyzicky napadal číšníka A. K., snažil se jej udeřit pivní lahví a pěstí, strhl ho na zem, roztrhal mu tričko a poškrábal ho na rukou a hrudníku,

2)
dne 15. 11. 2005 kolem 16.45 hodin ve V. p. P., okres B., na účelové komunikaci mezi chatou S. a penzionem U H., jako řidič osobního automobilu zn. Opel Vectra, nepřizpůsobil rychlost jízdy svým řidičským zkušenostem a technickému stavu komunikace široké 3,1 metrů, takže při průjezdu mírnou pravotočivou zatáčkou dostal při jízdě ze svahu smyk, který nevyrovnal, vjel do levé poloviny vozovky, kde se střetl s protijedoucím osobním automobilem zn. Peugeot 306, z majetku B. M., jehož řidič T. M. před střetem zastavil při pravém okraji vozovky, přičemž při nehodě utrpěla A. M., spolujezdkyně ve vozidle Peugeot, zranění ve formě zhmoždění hrudníku a hrudní kosti s dobou léčení do 18. 12. 2005.

Obviněný J. P. byl za jednání pod bodem I., II. 2 odsouzen podle § 204 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem a podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu trvání 1 roku. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 9. 1. 2006, č.j. 1 T 130/2005 258, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2006, sp. zn. 6 To 381/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za jednání pod bodem II. 1 byl obviněný J. P. odsouzen podle § 202 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.

Obviněný J. D. byl podle § 204 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let a podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 9. 1. 2006, č.j. 1 T 130/2005 258, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2006, sp. zn. 6 To 381/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 4 T 155/2007, podali oba obvinění odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 6 To 335/2009, tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c), e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině v bodě I. ohledně obou obviněných, ve výrocích o trestu za jednání popsané v bodech I., II.-2, II.-1 ohledně obviněného J. P., ve výroku o trestu ohledně obviněného J. D. a za podmínek uvedených v § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve výroku o vině v bodě II.-1, II.-2 ohledně obviněného J. P. zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Následně podal obviněný J. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 6 To 335/2009, resp. proti výroku, kterým odvolací soud rozhodl, že napadený rozsudkem zůstal nezměněn ve výroku o vině v bodě II. 1, prostřednictvím své obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel uvedl, že nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení věci lze spatřovat ve skutečnosti, že skutek byl nesprávně podřazen pod skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Dle názoru obviněného z rozhodnutí soudů prvního ani druhého stupně nelze zjistit, z jakých důvodů a důkazů byla vina dovolatele v daném bodě soudy určena, nebylo spolehlivě zjištěno jeho zavinění ve vztahu ke skutku a skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Rozhodnutí soudů obou stupňů v bodě týkajícího se podaného dovolání neobsahuje žádný myšlenkový postup soudu, z kterého by bylo patrné, jak soudy dospěly k závěru o vině obviněného. Dále obviněný v dovolání podrobně popisuje vlastní verzi skutkového děje s tím, že poškozeného K. v žádném případě nestrhl na zem a v řízení nebylo ani prokázáno, že by se obviněný tohoto poškozeného skutečně snažil lahví či pěstí udeřit. Podle názoru obhajoby i v případě, že by skutek byl prokázán, nejednalo by se o trestný čin, neboť skutek nevykazuje potřebný stupeň společenské nebezpečnosti. Dle obhajoby daný skutek pro společnost nijak nebezpečný nebyl a tato skutečnost nebyla tvrzena ani odůvodněna ani ze strany rozhodujících soudů. Z povahy vytýkaného trestného činu vyplývá, že má-li být nějaké jednání pokládáno za výtržnost, musí se výraznějším způsobem dotýkat veřejného pořádku jako hodnoty, která přesahuje individuální zájmy jednotlivců. Skutek, pro který byl dovolatel uznán vinným, však zákonné znaky trestného činu výtržnictví podle § 202 tr. zák. nevykazuje.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolatel poznamenal, že dle jeho názoru napadené rozhodnutí obsahuje výrok, který byl učiněn, ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím (prvoinstančním) dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadenou část výroku usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 6 To 335/2009, zrušil a současně zrušil i předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 4 T 155/2007, a to v části týkající se trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného J. P. se vyjádřil. Ve svém vyjádření uvedl, že dovolání považuje za nepřípustné, neboť směřuje proti usnesení, jímž bylo sice rozhodnuto mimo jiné i o vině obviněného trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. (bod II.-1 skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu), nikoli však o trestu za tento trestný čin. Lhůta pro podání dovolání začne proto běžet až poté, co bude rozhodnuto i o trestu. Z uvedeného důvodu státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací především přezkoumal, zda jsou v dané věci splněny zákonné podmínky vymezující vůbec přípustnost takto podaného dovolání, a to z hlediska ustanovení § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání přípustné není.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. lze podat dovolání proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání.

Nejvyšší soud České republiky z předloženého spisového materiálu zjistil, že v předmětné věci byl dovoláním napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 6 To 335/2009, zrušen rozsudek soudu prvního stupně (tj. Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 4 T 155/2007) mimo jiné i ve výroku o trestu za jednání popsané v bodě II.-1 (tj. za trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák.) s tím, že ve výroku o vině v tomto bodě zůstal napadený rozsudek nezměněn. Proti jednání popsaném v tomto bodě skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu (II.-1) podal následně obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání.

Z uvedených skutečností je zřejmé, že podané dovolání obviněného směřuje proti té části usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 6 To 335/2009, jímž bylo sice pravomocně rozhodnuto o jeho vině trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. (bod II.-1 skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu), nebylo však rozhodnuto o trestu za tento trestný čin, neboť v tomto směru byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Obviněný tedy podal dovolání proti rozhodnutí, které nebylo pravomocné ve výroku o trestu, proto vůbec nezačala běžet lhůta k podání dovolání. Ve vztahu k posuzovanému usnesení odvolacího soudu nelze přípustnost dovolání dovodit ani z ustanovení § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť v daném případě nebyl zamítnut řádný opravný prostředek odvolání proti rozsudku, kterým byl dovolatel uznán vinným a byl mu uložen trest. Uvedené ustanovení směřuje na případy, kdy je napadáno meritorní rozhodnutí ve věci samé, které učinil soud prvního stupně a rozhodnutí soudu druhého stupně je již konečné.

Za situace, kdy odvolací soud částečně zrušil odvoláním napadený rozsudek (včetně dovoláním napadeného výroku o trestu v bodě II.-1), v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí a právní moci nabyla jen odvolacím soudem nezměněná část výroku o vině mimo jiné i v předmětném bodě II.-1), nelze jen proti této pravomocné části výroku o vině podat dovolání, ale je třeba vyčkat i uložení trestu, popř. ochranného opatření nebo upuštění od potrestání. Takový postup lze vyvodit z dikce § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., podle něhož se musí jednat o odsuzující rozsudek ve smyslu § 122 odst. 1 tr. ř, jehož nezbytnou náležitostí je rovněž výrok o trestu. Lhůta k podání dovolání pak běží i ohledně úplného výroku o vině až od doručení rozhodnutí, v rámci kterého byl uložen i trest. Na tomto místě Nejvyšší soud České republiky ještě připomíná, že soud druhého stupně nemůže odvolání zamítnout podle § 256 tr. ř., pokud mu částečně vyhověl.

Nejvyšší soud České republiky pro úplnost poznamenává, že shora naznačený postup lze mimo jiné vyvodit i z toho, že podle § 12 odst. 10 tr. ř. se trestním stíháním rozumí úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, přičemž jeho součástí je i řízení a rozhodnutí o trestu. Trestní stíhání přitom nemůže skončit dříve, než je pravomocně rozhodnuto o vině i trestu, popř. upuštění od potrestání (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 3 Tdo 766/2006).

S poukazem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. P. podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. listopadu 2010

Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal