4 Tdo 1202/2009
Datum rozhodnutí: 27.10.2009
Dotčené předpisy:




4 Tdo 1202/2009

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2009 dovolání obviněného M. F., obviněného J. Č. a obviněné P. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2009, sp. zn. 11 To 111/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 22/2007, a rozhodl t a k t o :

Dovolání obviněných M. F., J. Č. a P. P. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 5. 2008, sp. zn. 16 T 22/2007, byli dále uvedení obvinění uznání vinnými, a to

M. F. jednak trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona, dílem formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona, za skutky uvedené pod body 6 -10) a 47) výroku rozsudku, jakož trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona za skutek popsaný pod bodem 51) výroku rozsudku;

J. Č. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona za skutek uvedený pod bodem 46) výroku rozsudku a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zákona za skutek uvedený pod bodem 49) výroku rozsudku;

P. P. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, dílem formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona za skutky uvedené pod body 1), 3 - 5) výroku rozsudku a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zákona za skutek uvedený pod bodem 50) výroku rozsudku.

Za tyto trestné činy byl odsouzen obviněný M. F. podle § 187 odst. 4 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 29 odst. 1 věta třetí tr. zákona se doba výkonu trestu odnětí svobody ve věznici se zvýšenou ostrahou pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona byl dále uložen i trest propadnutí věci, a to 18 věcí v tomto výroku jednotlivě specifikovaných.

Obviněný J. Č. výrokem učiněným ad I.) byl odsouzen za trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zákona a sbíhající se trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zákona, spáchaný ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona, a trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 tr. zákona, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 3 T 39/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 9 To 699/2004, trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona a trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zákona, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. 6. 2005, č.j. 1 T 26/2005-298 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 6 To 562/2005, a trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zákona, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 9 T 155/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2006, sp. zn. 9 To 384/2006, podle § 187 odst. 1 tr. zákona za užití § 35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks brokovnice značky IŽ 58, ráže 16/16, bez výrobního čísla. Podle § 35 odst. 2 věta druhá tr. zákona byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 9 T 155/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2006, sp. zn. 9 To 384/2006, výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 3 T 39/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 9 To 699/2004, výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 1 T 26/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 6 To 562/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu;

Výrokem učiněným ad II.) byl obviněný Č. odsouzen za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 2 tr. zákona k samostatnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 29 odst. 1 věta třetí tr. zákona se doba výkonu trestu odnětí svobody ve věznici se zvýšenou ostrahou pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává;

Obviněná P. P. byla odsouzena podle § 187 odst. 2 tr. zákona za užití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona jí byl uložen trest propadnutí věci, a to 19 věcí jednotlivě specifikovaných ve výroku rozsudku.

Podkladem výroku o vině u těchto obviněných se stalo zjištění soudu prvního stupně, že

obviněný M. F.:

6.) v přesně nezjištěné době od dubna 2005 do 18. 12. 2006 na základě objednávky P. P. v místě svého tehdejšího bydliště (H. K., okres K.) vyrobil přesně nezjištěné množství pervitinu ze surovin, které si sám opatřoval nebo které získal i prostřednictvím I. K. a na zařízení, které měl k dispozici nebo které mu částečně opatřil i P. P. sám nebo prostřednictvím dalších osob, následně vyrobený pervitin prodal částečně P. P., a to v množství přesně nezjištěném, a částečně i dalším osobám, a to:

7.) v době od srpna 2005 do prosince 2005 v M., okres D., a jinde prodal nejméně v deseti případech pervitin Z. F., v celkovém množství 10 g za částku celkem nejméně 10.000,- Kč,

8.) v přesně nezjištěné době na různých místech v P. a jinde prodal nejméně v pěti případech pervitin V. K., v celkovém množství nejméně 3 g za částku celkem nejméně 3.000,- Kč,

9.) v přesně nezjištěných letních měsících v roce 2005 v K. prodal nejméně ve čtyřech případech pervitin M. P., v celkovém množství nejméně 1 g za částku celkem nejméně 900,- Kč,

10.) v přesně nezjištěných letních měsících v roce 2005 v K. prodal nejméně ve dvou případech přesně nezjištěné množství marihuany M. P., v uzavíratelném pytlíku z PVC (celkem čtyři jointy), za částku celkem nejméně 300,- Kč;

obviněný M. F. společně s dalším pachatelem:

47.) v přesně nezjištěné době od 15. 6. 2005 do konce srpna 2005, prostřednictvím T. S., dojednával P. P. obchod s pervitinem do S. r. N., kdy nejprve poskytl T. S. přesně nezjištěné množství pervitinu jako vzorek odběratelům v cizině, T. S. k žádosti P. P. pro něho opatřil ve S. r. N. nejméně 200 g efedrinu v tabletách v hodnotě 1.000 euro k výrobě pervitinu, vlastní výroba se uskutečnila ve S. na chatě v místě zvaném N. H., kam P. P. přivezl T. S. a na místo se dostavil i M. F., který výrobu sám provedl, když prostředky a další suroviny k výrobě si přivezl sám, takto vyrobil nejméně 15 g pervitinu, přitom mělo jít o výrobu pervitinu v hodnotě nejméně 4.500 euro, následně se však P. P. s T. S. nepohodl a z dohadovaného obchodu s pervitinem sešlo;

obviněný M. F.:

51.) dne 11. 11. 2005 v době od 10.13 hodin řídil osobní motorové vozidlo tovární značky AUDI 100, černé barvy, ze S., okres K., od domu směrem na H., H. M. B., D., V., M. a zpět, přičemž jízdu ukončil v době kolem 16.23 hodin v S., okres K., když registrační značka vozidla byla v evidenci motorových vozidel přidělena vozidlu tovární značky Mercedes majitele D. K.,

a takového jednání se dopustil přesto, že mu byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 1. 2005, č.j. 3T 149/2004-101 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2005, č.j. 9 To 124/2005-123 uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 5 let.

obviněný J. Č. :

46.) v období nejméně od dubna 2005 do 18. 12. 2005 si ve Vazební věznici P. prostřednictvím I. K. opatřil nejméně 70 g pervitinu, který mu zasílala v balíkových zásilkách nebo v šipkách vystřelovaných z kuše na vězeňský dvůr, a tento zčásti sám zkonzumoval, zčásti prodal, vyměnil za jiné věci nebo daroval v přesně nezjištěném množství a případech spoluvězňům, a to J. J., V. C., D. V. S., P. B., M. H., F. K., G. S., L. T., M. Č. a M. B.,

obviněný J. Č. společně s další pachatelkou:

49.) v přesně nezjištěné době do září 2004 si J. Č. bez zákonného povolení (zákon č. 119/2002 Sb.) opatřil od neustanovené osoby nekompletní a nefunkční šestiranný revolver typu Bulldog, nezjištěného výrobního čísla, belgické výroby, nekompletní samonabíjecí pistoli značky Atlas, nezjištěného výrobního čísla, španělské výroby, upravenou jednorannou zlamovací vzduchovou pušku značky Slavia 631, model 77, cal. 22 (původně ráže 4,5 mm), 11 ks vojenských puškových nábojů cal. 30-06 Springfield, 2 ks ostrých nábojů 9 mm Makarov, 46 ks ostrých malorážkových nábojů cal. 22 Short, 48 ks malorážkových nábojů cal. 22 LR, 1 ks ostrý náboj brokové ráže 12-67,5 s hromadnou střelbou, 5 ks ostrých nábojů ráže 7,65 mm Browning, 3 ks ostrých nábojů ráže 6,35 mm, tyto zbraně a střelivo přechovával v místě společného bydliště s I. K. (V., N. H., okres S.), I. K. bez zákonného povolení (zákon číslo 119/2002 Sb.) tyto zbraně a střelivo nejméně do prosince 2005 přechovávala na stejném místě;

obviněná P. P. společně s další pachatelkou:

1.) v přesně nezjištěné době nejméně od 22. 4. 2005 do 18. 12. 2005, ale i dříve, na základě objednávky P. P. za předem stanovenou finanční částku ve varně v místě bydliště I. K. (V., N. H., okres K.), ze surovin a na zařízení, které si samy opatřovaly a měly k dispozici nebo které jim částečně opatřil i P. P., I. K. s P. P. vyráběla pervitin, za uvedené období vyrobily nejméně 450 g pervitinu, který zčásti I. K. prodala P. P., kdy pro něho vyrobila nejméně 50 g pervitinu, částečně předala nebo prodala i dalším osobám, a to v množství nejméně 400 g, P. P. se podílela na výrobě tohoto množství, sama i sjednávala zakázky pro výrobu pervitinu a pervitin prodávala,

3.) v přesně nezjištěném období zimních měsíců v roce 2005 vyrobily a prodaly M. H., nejméně 50 g pervitinu za cenu 500,- Kč za 1 gram, pokud nedodal suroviny k jeho výrobě, za který jim zaplatil nejméně 300 euro a 2.000,- Kč, tento obchod dojednala P. P., která v místě jejího bydliště (H., S., okres K.), zpravidla pervitin předávala,

obviněná P. P. sama:

4.) v přesně nezjištěné době v roce 2005 na různých místech v S., okres K., prodala pervitin nejméně ve třech případech M. P., vždy v množství 0,5 g za částku 500,- Kč, tedy celkem nejméně 1,5 g pervitinu za celkem nejméně 1.500,- Kč,

5.) v přesně nezjištěné době v roce 2005 v S., okres K., prodala pervitin nejméně ve třech případech M. Z., v celkovém množství nejméně 5 g, za cenu celkem nejméně 4.000,- Kč,

obviněná P. P. společně s dalším pachatelem:

50.) v přesně nezjištěné době od 27. 9. 2005 do 6. 10. 2005 si Z. W. nezjištěným způsobem opatřil bez zákonného povolení (zákon číslo 119/2002 Sb.) upravený expanzní šestiranný revolver značky Alfa 2, model 020, ráže 9 mm Knall, kdy úpravou došlo ke změně charakteru zbraně z expanzní na palnou, spolu s 54 ks nábojkami ráže 9 mm Knall, tuto zbraň a střelivo umístil v místě společného bydliště s P. P. (S., H., okres K.) a P. P. tuto zbraň a střelivo nejméně do prosince 2005 přechovávala bez zákonného povolení (zákon číslo 119/2002 Sb.) na stejném místě.

Označeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích byl obviněný M. F. podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. KZV 65/2005, pro dílčí útok trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona.

Tímto rozsudkem byla obviněná P. P. podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěna obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. KZV 65/2005 pro dílčí útok trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona.

Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podali v zákonné osmidenní lhůtě odvolání obvinění M. F., P. P., J. Č., jakož i další spoluobvinění. Ta projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. ledna 2009 Vrchní soud v Praze. Rozsudkem z téhož dne sp. zn. 11 To 111/2008, mimo jiné z podnětu odvolání obviněného M. F. napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu ve výroku o vině v bodech 6 - 10 a 47 a ve výrocích o trestu odnětí svobody a trestu propadnutí věci, z podnětu odvolání J. Č. napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu ve výroku o trestu v bodě II, a z podnětu odvolání obviněné P. P. napadený rozsudek ohledně této obviněné zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu ve výroku o vině v bodě 50 a ve výrocích o trestu odnětí svobody a trestu propadnutí věci.

Za podmínek uvedených v ustanovení § 259 odst. 3 tr. řádu v uvedených zrušených částech napadeného rozsudku Vrchní soud v Praze nově rozhodl tak, že

obviněného M. F.

uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona. Za tento trestný čin a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona - skutek v bodě 51 nezrušené části výroku o vině napadeného rozsudku, podle § 187 odst. 2 tr. zákona za užití § 35 odst. 1 tr. zákona odsoudil obviněného M. F. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to 18 věcí jednotlivě uvedených v tomto výroku rozsudku.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění odvolacího soudu, že obviněný M. F., přestože věděl, že pervitin obsahuje psychotropní látku methamfetamim, zařazenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, že marihuana, usušená forma konopí setého, je omamnou látkou zařazenou v příloze č. 3 citovaného zákona a nakládání s těmito látkami je třeba zákonného povolení, které neměl,

1) v přesně nezjištěné době od dubna 2005 do 18. 12. 2006 na základě objednávky P. P. v místě svého tehdejšího bydliště (H. K., okres K.) vyrobil přesně nezjištěné množství pervitinu ze surovin, které si sám opatřoval nebo které získal i prostřednictvím I. K. a na zařízení, které měl k dispozici nebo které mu částečně opatřil i P. P. sám nebo prostřednictvím dalších osob, následně vyrobený pervitin prodal částečně P. P., a to v množství přesně nezjištěném, a částečně i dalším osobám, a to:

2) v době od srpna 2005 do prosince 2005 v M., okres D., a jinde prodal nejméně v deseti případech pervitin Z. F., v celkovém množství 10 g za částku celkem nejméně 10.000,- Kč,

3) v přesně nezjištěné době na různých místech v P. a jinde prodal nejméně v pěti případech pervitin V. K., v celkovém množství nejméně 3 g za částku celkem nejméně 3.000,- Kč,

4) v přesně nezjištěných letních měsících v roce 2005 v K. prodal nejméně ve čtyřech případech pervitin M. P., v celkovém množství nejméně 1 g za částku celkem nejméně 900,- Kč,

5) v přesně nezjištěných letních měsících v roce 2005 v K. prodal nejméně ve dvou případech přesně nezjištěné množství marihuany M. P., v uzavíratelném pytlíku z PVC (celkem čtyři jointy), za částku celkem nejméně 300,- Kč;

6) v přesně nezjištěné době od 15. 6. 2005 do konce srpna 2005, prostřednictvím T. S., dojednával P. P. obchod s pervitinem do S. r. N., kdy nejprve poskytl T. S. přesně nezjištěné množství pervitinu jako vzorek odběratelům v cizině, T. S. k žádosti P. P. pro něho opatřil ve S. r. N. nejméně 200 g efedrinu v tabletách v hodnotě 1.000 euro k výrobě pervitinu, vlastní výroba se uskutečnila ve S. na chatě v místě zvaném N. H., kam P. P. přivezl T. S. a na místo se dostavil i M. F., který výrobu sám provedl, když prostředky a další suroviny k výrobě si přivezl sám, takto vyrobil nejméně 15 g pervitinu, přitom mělo jít o výrobu pervitinu v hodnotě nejméně 4.500 euro, následně se však P. P. s T. S. nepohodl a z dohadovaného obchodu s pervitinem sešlo,

tedy dílem samostatně, dílem společným jednáním neoprávněně vyrobil, nabízel a prodal jinému omamnou a psychotropní látku a takový čin spáchal ve větším rozsahu.

obviněného J. Č.

při nezměněném výroku o trestu v bodě I. napadeného rozsudku, v bodě II. odsoudil podle § 187 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou.

obviněnou P. P.

I. podle § 187 odst. 2 tr. zákona odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou leta šesti měsíců, pro jejíž výkon ji podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařadil do věznice s dohledem.

Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona byl obviněné uložen trest propadnutí věci, a to 19 věcí jednotlivě v tomto výroku uvedených.

II. Podle § 226 písm. c) tr. řádu byla obviněná zproštěna obžaloby Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 2007 sp. zn. KZV 65/2005, a to pro skutek, kterým měla obviněná spáchat trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zákona, protože nebylo prokázáno, že tento skutek spáchala obviněná.

Obvinění M. F., J. Č. a P. P. podali ve lhůtě podle § 265e tr. řádu prostřednictvím svých obhájců proti výše citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolání.

Obviněný M. F. podal svůj mimořádný opravný prostředek s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm, g), k) tr. řádu.

V odůvodnění svého dovolání obviněný vyslovil názor, že v řízení, které předcházelo napadenému rozsudku, mu nebylo prokázáno, že by se dopustil všech skutků, za které byl odsouzen. Současně vznesl námitku, že chybí podstatná část výroku o trestu propadnutí věci, když ve výčtu zde uvedených věcí není uveden automobil Mazda 626, který mu byl policejním orgánem zabaven a dosud nebyl vrácen a dále dva mobilní telefony zn. Sony Ericsson a Siemens N55, které mu rovněž byly zabaveny a dosud nevráceny. Nadto trest, který mu byl odvolacím soudem uložen, měl být uložen jako trest souhrnný a nikoliv úhrnný. Další námitku vznesl k odposlechům záznamů telekomunikačního provozu, když měl pochybnost o tom, že jejich přepisy byly pořízeny striktně na základě zvukových záznamů. On sám se domnívá, že doslovný přepis nebyl možný vzhledem k jejich kvalitě. V petitu svého dovolání obviněný M. F. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, případně též i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný J. Č. podal svůj mimořádný opravný prostředek s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu s tím, že bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel především akcentoval nesouhlas se způsobem hodnocení svědeckých výpovědí soudem prvního stupně. Současně vznesl námitku proti nezákonnému postupu soudu prvního stupně, pokud byly v průběhu hlavního líčení čteny výpovědi svědků J. J. a M. P. z přípravného řízení podle § 211 odst. 1 tr. řádu. Dovolatel uvedl, že o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti žádal pouze tehdy, pokud by se další průběh hlavního líčení netýkal jeho osoby a trestné činnosti, jež je mu kladena za vinu, což dle jeho názoru není vzdálení se z jednací síně bez vážného důvodu , jak má na mysli ustanovení § 211 odst. 1 tr. řádu. K bodu II.) obžaloby dovolatel uvedl, že se domníval, že zbraně jsou nefunkční, nikdy je neupravoval a nestřílel jimi. Rovněž uložený trest označil za nepřiměřeně přísný. Soudu prvního stupně vytknul, že porušil zákon při ukládání trestu a má zato, že mu měl být uložen souhrnný trest, neboť byly splněny zákonné podmínky pro jeho uložení. Nesouhlasil ani se závěrem odvolacího soudu, který neshledal porušení zásad pro ukládání souhrnného trestu, a k tíži mu přičetl, že mu nic nepolehčuje, nadto se dopouštěl trestné činnosti ve výkonu trestu a navíc za okolností, kdy vydíral svou družku I. K. Dle dovolatele tyto závěry z provedených důkazů nevyplývají.

Dále dovolatel upozornil na skutečnost, že Vrchní soud v Praze v samostatném řízení rozsudkem ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 11 To 6/2009, změnil výrok o trestu uložený obviněné I. K. z důvodu, že vyhodnotil výpověď svědka M. I. jako nevěrohodnou. S ohledem na tuto skutečnost pak dle dovolatele v rámci zásady beneficia coahesionis měl odvolací soud postupovat stejně i v jeho případě. V petitu svého dovolání obviněný J. Č. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a aby věc tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněná P. P. podala své dovolání s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l) a c) tr. řádu s tím, že v jejím případě bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, jímž byla uznána vinnou a uložen jí trest a v řízení mu předcházejícím neměla obhájce, ač ho podle zákona mít měla.

Tuto námitku dovolatelka uplatnila ve vztahu k řízení o dílčím skutku uvedeném pod bodem 5) výroku rozsudku soudu prvního stupně, neboť při výslechu svědka M. Z. provedeného dne 19. 10. 2006 nebylo respektováno ustanovení § 165 odst. 2, 3 tr. řádu a proto při závěrečném hodnocení její viny k tomuto důkazu nemělo být přihlédnuto, pokud toto pochybení nebylo napraveno zákonem předvídatelným způsobem. S ohledem na tuto skutečnost nemělo být užito jako důkazu ani doplnění výpovědi svědka M. Z. obsažené v protokolu ze dne 15. 11. 2006. Výrok týkající se dílčího útoku pod bodem 5) výroku rozsudku je jediným, který z ní činí samostatně činného pachatele při trestném činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, zejména při prodeji pervitinu, když jinak jednala společně s další obviněnou podle jejích pokynů a v podřízeném postavení. Změna výroku o vině v intencích dovolací námitky by zmírňovala stupeň společenské nebezpečnosti trestného činu, jehož se dopustila, pokud jde o míru zavinění. V petitu svého dovolání obviněná P. P. navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v odsuzující části, jež se jí týká, a aby Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Ke všem výše označeným dovoláním podal své písemné vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství.

K dovolání obviněného M. F. uvedl, že pokud jde o uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je s tímto dovolacím důvodem formálně v souladu toliko ta část dovolání, ve které dovolatel namítá, že mu měl být uložen souhrnný a nikoliv úhrnný trest. K této námitce však státní zástupce upozornil, že se jí není možno zabývat, neboť dovolatel žádným způsobem nenaznačil, k jakému trestu by měl být uložený trest ve vztahu souhrnnosti a námitka tak postrádá náležitosti předpokládané ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu.

Ostatní uplatněné námitky státní zástupce označil za neslučitelné s tímto dovolacím důvodem, neboť napadají samotná skutková zjištění soudu, přičemž pokud jde o námitku týkající se použití zásady benefitia coahesionis , státní zástupce uvedl, že použití této zásady v případě obviněného J. Č. nepřicházelo v úvahu, neboť zmíněnou zásadu lze použít toliko ve prospěch osoby, která si sama opravný prostředek nepodala.

Pokud jde o námitku dovolatele uplatněnou s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu s tím, že ve výroku o trestu propadnutí věci chybí zmínka o osobním automobilu Mazda 626 a o dvou jeho mobilních telefonech zn. Sony Ericsson a Siemens N55, označil státní zástupce tuto námitku za zjevně neopodstatněnou, neboť propadnutí obou mobilních telefonů bylo ve výroku o tomto trestu uvedeno pod body 13) a 14) a naopak trest propadnutí osobního automobilu Mazda 626 nebyl obviněnému uložen.

S ohledem na toto stanovisko státní zástupce navrhl, aby dovolání M. F. bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

K dovolání obviněného J. Č. státní zástupce uvedl, že pokud jde o tu část dovolání podanou s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, považuje ji za zjevně neopodstatněnou. K tomu státní zástupce upozornil, že dne 10. 3. 2008 obviněný žádal o konání hlavního líčení bez jeho přítomnosti, neboť se další výslechy již jeho trestné činnosti netýkají. Žádná z jím vyslýchaných osob toho dne vyslýchána nebyla a nebyla ani čtena jeho výpověď z přípravného řízení, byla toliko konstatována zpráva Policie ČR týkající se svědka I. Dne 11. 3. 2008 obviněný po poradě s obhájkyní rovněž požádal o konání hlavního líčení bez jeho přítomnosti, ačkoli mu bylo známo nebo dotazem mohl zjistit, že na tentýž den je předvolán i svědek M. P. Jelikož se tento svědek nedostavil, postačil ke čtení jeho výpovědi souhlas státní zástupkyně, neboť obviněný se z jednací síně vzdálil bez vážného důvodu. Státní zástupce konstatoval, že výpověď svědka I. byla přečtena podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. řádu, což souhlas obviněného nevyžaduje, svědek J. J. nebyl v uvedených dnech vyslechnut ani jeho výpověď nebyla dle § 211 tr. řádu přečtena.

Pokud jde o dovolatelem uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pak s obsahem uvedeného důvodu formálně koresponduje argumentace o nutnosti uložení souhrnného trestu. Tuto část dovolání však státní zástupce označil za zjevně neopodstatněnou, neboť dovolatel žádným způsobem nenaznačil, k jakému trestu by měl být ukládaný trest ve vztahu souhrnnosti. Námitka tak postrádá náležitosti dle ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu a nelze se jí proto dle názoru státního zástupce zabývat. Závěrem navrhl, aby dovolání J. Č. bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

K dovolání obviněné P. P. státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud i toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Pokud jde o dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, státní zástupce nemohl z jemu dostupných materiálů ověřit, zda obhájkyně této obviněné ve smyslu § 165 odst. 3 tr. řádu policejnímu orgánu oznámila, že se chce výslechu svědka Z. dne 19. 10. 2006 zúčastnit a zda při realizaci tohoto výslechu policejní orgán vůbec nějak pochybil. Nicméně státní zástupce poukázal na to, že dne 15. 11. 2006 byl uskutečněn další výslech tohoto svědka, jemuž byla obhájkyně přítomna a mohla svědkovi klást otázky. Případné vady předchozího výslechu tak byly zhojeny. Námitky týkající se taktiky výslechu svědka policejním orgánem nelze v rámci dovolání řešit, neboť nejsou slučitelné se žádným ze zákonných dovolacích důvodů. totéž platí o čtení výpovědi svědka u hlavního líčení podle § 211 odst. 1 tr. řádu. Státní zástupce upozornil, že obviněná P. P. k namítanému dni 11. 3. 2008 obhájkyni měla a tato se hlavního líčení osobně zúčastnila.

Pokud jde o dovolatelkou uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, státní zástupce uvedl, že tento dovolací důvod není uplatněn relevantně, neboť dovolání obviněné nebylo zamítnuto ani odmítnuto a naopak mu bylo ve významné části vyhověno. V závěru svého písemného vyjádření státní zástupce vyslovil souhlas s tím, aby o podaných dovoláních Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že označená dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opřeli, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, na které je v dovoláních odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odkázali ve svých dovoláních obvinění M. F. a J. Č. Z obsahu námitek uplatněných oběma těmito dovolateli s odkazem na tento dovolací důvod je zjevné, že obě dovolání tento dovolací důvod naplnila pouze zčásti, neboť z hlediska výše uvedené dikce i smyslu tohoto ustanovení nelze považovat za relevantní ty části dovolání, které směřují k rozsahu a způsobu provedeného dokazování a hodnocení provedených důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu. U obou dovolání lze za relevantní námitku z hlediska tohoto dovolacího důvodu označit pouze tu část dovolání, kde oba dovolatelé namítli údajnou nesprávnost uložení úhrnného trestu namísto trestu souhrnného. Z hlediska důvodnosti této námitky obou těchto obviněných však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se jedná o námitku zjevně nedůvodnou, neboť jednak dovolatelé řádně nespecifikovali, s jakým trestem by měl být jim uložený trest ve vztahu souhrnnosti, jednak taková skutečnost ani ze spisového materiálu nikterak nevyplývá.

Obviněnému Č. byl důvodně již soudem prvního stupně ukládán trest souhrnný v sazbě § 185 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona (výrokem ad I.) tohoto rozsudku) v trvání čtyř roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou. Současně byly zrušeny výroky o trestech v rozsudcích Okresního soudu v Tachově ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 9 T 155/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2006, sp. zn. 9 To 384/2006, jakož i výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 3 T 39/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 9 To 699/2004, a konečně v rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 1 T 26/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 6 To 562/2005. Obviněný trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zákona dokonal počátkem měsíce září 2004, tedy před vyhlášením všech výše citovaných zrušených rozsudků, a proto bylo namístě aplikovat ustanovení § 35 odst. 2 tr. zákona o souhrnném trestu.

Skutek pod bodem 46) rozsudku soudu prvního stupně dokončil obviněný dne 18. 12. 2005, tedy poté, co již byly vyhlášeny všechny výše citované rozsudky okresních soudů, a soud prvního stupně důvodně za toto jednání ukládal trest samostatný. Pokud i odvolací soud z podnětu odvolání obviněného Č. rušil výrok o samostatně uloženém trestu ad II.) výroku rozsudku, neporušil zákon pokud nově uložený trest vyslovil jako trest samostatný. Nejvyšší soud podotýká, že důvodem zrušení původního výroku samostatného trestu byla úvaha vrchního soudu o zmírnění způsobu výkonu trestu takže výrok o trestu odnětí svobody vůbec rušit nemusel, pokud ponechal výměru ve stejném rozsahu jako soud prvního stupně, a mohl pouze zrušit výrok o způsobu výkonu trestu, neboť jde o oddělitelný výrok (srov. R 10/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

U obviněného M. F. nebylo zjištěno, že by k některému z předchozích odsouzení pro různorodou trestnou činnost přicházela v úvahu aplikace ustanovení § 35 odst. 2 tr. zákona a jak již výše konstatováno, jde pouze o ničím nepodloženou úvahu obviněného.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, na který odkazuje ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný M. F., je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že i v této části je nutno považovat dovolání obviněného M. F. za zjevně neopodstatněné, neboť dovolatel patrně přehlédl, že oba jím uváděné mobilní telefony jsou ve výčtu propadnutých věcí ve výroku o trestu propadnutí věci uvedeny, přičemž dále pokud jde o osobní automobil Mazda 626, trest propadnutí věci se tohoto automobilu netýkal a nemohl být proto součástí výroku o tomto trestu.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, na který se odkazuje obviněný J. Č., je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

V posuzovaném případě k námitce obviněného, týkající se konání hlavního líčení bez jeho nepřítomnosti, Nejvyšší soud z protokolu o hlavním líčení konaném dne 10. 3. 2008 od 9.10 hodin, č.l. 3420 zjistil, že obviněný po poradě s obhájcem uvedl: Dovoluji si požádat soud, aby se hlavní líčení dnešního dne konalo v mé nepřítomnosti, neboť se stejně žádní svědci ke mně dnes nevztahují . Na č.l. 3421 je následně nato v protokolu zaprotokolováno vyhlášení usnesení soudu prvního stupně, že podle § 202 odst. 5 tr. řádu se hlavní líčení toho dne bude konat v nepřítomnosti obviněných P. K. (požádal o totéž ze zdravotních důvodů) a J. Č. Z téhož protokolu ze dne 10. 3. 2008 je mimo pochybnost patrné, že tohoto dne výpovědi svědků J. J. a M. P. nebyly čteny.

V protokolu o pokračování hlavního líčení dne 11. 3. 2008 je na č.l. 3445 uvedeno, že obviněný J. Č. po poradě s obhájkyní uvádí: Žádám, aby hlavní líčení dnešního dne bylo konáno v mé nepřítomnosti . Této žádosti bylo opět vyhověno usnesením soudu podle § 202 odst. 5 tr. řádu, přičemž obvinění P. K. a J. Č., jakož i ostatní přítomní, byli předsedou senátu uvědoměni o tom, že ve dnech 12. 3. a 13. 3. 2008 se hlavní líčení konat nebude, neboť na den 12. 3. 2008 byly plánovány závěrečné řeči a na den 13. 3. 2008 vyhlášení rozhodnutí, leč s ohledem na skutečnost, že soud trvá na výslechu některých svědků, kteří se opakovaně nedostavili k hlavnímu líčení, stran nichž je reálné, že tito se v dohledné době dostaví k soudu, nezbude než hlavní líčení odročit. Z výše citované žádosti obviněného o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti vyplývá, že tato nebyla nijak odůvodněna a nejsou zde obsaženy ani žádné okolnosti, jimiž by obviněný svou případnou přítomnost podmiňoval. Na č.l. 3446 protokolu z téhož dne je dále uvedeno konstatování předsedy senátu, že výpověď svědka M. I. bude čtena za užití § 211 odst. 2 písm. a)tr. řádu. Tato výpověď (na č.l. 1907 1913 spisu) byla čtena přísedící J. S. V další části protokolu ze dne 11. 3. 2008 je pak na č.l. 3449 3450 uvedeno, že se ve 13.30 nedostavil svědek M. P., přičemž jeho výpověď byla čtena se souhlasem státní zástupkyně podle § 211 odst. 1 tr. řádu. Z protokolu ze dne 11. 3. 2008 nevyplývá, že by byla čtena výpověď svědka J. J.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že dne 10. 3. 2008 požádal obviněný J. Č. o konání hlavního líčení tohoto dne bez jeho přítomnosti, neboť měl za to, že se jej toho dne již hlavní líčení týkat nebude, zatímco tutéž žádost dne 11. 3. 2008 neodůvodnil vůbec. Není tedy v souladu se zjištěnými a ověřitelnými údaji jeho tvrzení v podaném dovolání, že požádal o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti pouze tehdy, pokud by se další průběh hlavního líčení netýkal jeho trestní věci.

Jestliže tedy nyní obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu namítá, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, pak se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou, neboť jednak k jeho nepřítomnosti došlo v obou vytýkaných případech na jeho vlastní žádost, jednak Nejvyšší soud neshledal žádné porušení zákona, včetně ustanovení § 211 tr. řádu, které by naplnění tohoto dovolacího důvodu mohlo odůvodňovat.

Dovolací důvod podle § 26b odst. 1 písm. c) tr. řádu, na který se odkazuje ve svém dovolání obviněná P. P., je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. V posuzovaném případě dovolatelka odkázala na citovaný dovolací důvod s poukazem na skutečnost, že k výslechu svědka M. Z. dne 19. 10. 2006 došlo v nepřítomnosti její obhájkyně, přičemž s touto skutečností se soud prvního stupně řádně nevypořádal, když při hlavním líčení dne 11. 3. 2008 byla tato svědecká výpověď se souhlasem státní zástupkyně čtena. Dovolatelka rovněž namítla, že i když pokračování výslechu tohoto svědka dne 15. 11. 2006 již proběhlo za účasti její obhájkyně, přesto ani tato výpověď neměla být soudem kvalifikována jako důkaz.

Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu na č.l. 2247- 2251 ověřil, že k výslechu svědka M. Z. dne 19. 10. 2006 došlo skutečně bez účasti obhájkyně obviněné P. P., a to z toho důvodu, že sice tato obhájkyně se společně s ostatními obhájci k výslechu v určenou hodinu dostavila, nicméně odešla vzhledem k tomu, že se ve stanovený čas nedostavil svědek Z., resp. dostavil se až opožděně po jejím odchodu. Dle poznámky na č.l. 2250 byl výslech uskutečněn i přes to, že obhájci odjeli, protože se svědek dostavil k výslechu opožděně, jak uvedl na začátku svého výslechu . Dle úředního záznamu na č.l. o této skutečnosti byla obhájkyně obviněné následujícího dne 20. 10. 2006 telefonicky informována policejním komisařem kpt. JUDr. P. B.

Nejvyšší soud dále ověřil, že k pokračování výslechu svědka M. Z. došlo dne 15. 11. 2006, již za přítomnosti obhájkyně obviněné P. P., který využila i možnosti klást svědkovi dotazy viz pokračování protokolu na č.l. 2253 2258.

V protokolu o hlavním líčení ze dne 11. 3. 2008 je na č.l. 3439 uvedeno, že předseda senátu se ve smyslu § 211 odst. 1 tr. řádu dotázal státní zástupkyně, zda souhlasí se čtením výpovědi svědka M. Z. na č.l. 2247 2251 spisu a na č.l. 2253 2258 spisu, přičemž dotaz ve vztahu k obviněným přítomným v jednací síni vznesen nebyl, neboť důkaz se vztahuje k obviněnému P. P. Státní zástupkyně s tímto vyslovila souhlas a podle § 211 odst. 1 tr. řádu byla čtena výpověď svědka M. Z. na č.l. 2247 2251 a na č.l. 2253 2258.

S ohledem na zjištěné skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolatelka P. P. poukazuje oprávněně na skutečnost, že k výslechu svědka M. Z. dne 19. 10. 2006 došlo bez přítomnosti její obhájkyně, což bez ohledu na okolnosti, za kterých k tomuto došlo (pozdní příchod svědka k výslechu) lze vytknout jako procesní pochybení zejména z pohledu ustanovení § 165 odst. 2 věty prvé tr. řádu. Na druhé straně však již nelze jako procesní pochybení označit postup soudu prvního stupně, když při hlavním líčení dne 11. 3. 2008 byla čtena i ta část výpovědi svědka Z., která se uskutečnila dne 19. 10. 2006 a je uvedena na č.l. 2247 2251. Ke čtení této výpovědi totiž došlo za dodržení podmínek podle § 211 odst. 1 tr. řádu. Námitku, že v hlavním líčení protokol o výslechu svědka nelze přečíst, neboť výslech nebyl proveden způsobem odpovídajícím ustanovení tohoto zákona, by totiž bylo možno relevantně uplatnit tehdy, jestliže by byl takový protokol čten podle § 211 odst. 2 tr. řádu, což ovšem není posuzovaný případ.

Nejvyšší soud rovněž zhodnotil skutečnost, že jednak dle výše citovaného konstatování předsedy senátu na č.l. 3439, že důkaz čtením předmětné výpovědi svědka Z. se vztahuje k obviněnému P., jednak skutečnost, že procesní pochybení spočívající v konání výslechu svědka Z. dne 19. 10. 2006 bez přítomnosti obhájkyně dovolatelky bylo zhojeno její přítomností v pokračování výslechu dne 15. 11. 2006, což ostatně dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku sama připouští. Kromě toho je z obsahu spisového materiálu zcela zjevné, že zmíněné procesní pochybení nemělo a ani nemohlo mít vliv jak na rozhodnutí soudu o vině dovolatelky, tak ani na rozhodnutí o trestu.

Nejvyšší soud vzhledem k okolnostem výše uvedeným odmítl dovolání obviněných M. F., J. Č. a P. P. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné, neboť dovolání těchto obviněných shledal v té části, ve které jsou slučitelná s uplatněnými dovolacími důvody, jako zjevně neopodstatněná.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný ( § 265n tr. řádu ).

V Brně dne 27. října 2009

Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše N o v o t n á