4 Tdo 120/2017
Datum rozhodnutí: 15.02.2017
Dotčené předpisy: § 143 odst. 1,2 tr. zákoníku



4 Tdo 120/2017-25

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2017 o dovolání obviněné Bc. I. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 5 To 401/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 17/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 2 T 17/2016, byla obviněná Bc. I. H. uznána vinnou ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterých se dopustila jednáním popsaným ve skutkové větě daného rozsudku.

Za uvedené jednání byla obviněná Bc. I. H. odsouzena podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s dohledem.

Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti let.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, regionální pobočce Ostrava, pobočka pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj se sídlem Zarámí 160, Zlín, IČ 41197518, způsobenou škodu ve výši 184.883 Kč.

Proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 2 T 17/2016, podala obviněná Bc. I. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 5 To 401/2016, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněná Bc. I. H. byla uznána vinnou ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že:

dne 28. 11. 2014 kolem 8:25 hodin v prostoru ulice P. P. v B. p. H. na okrese K. jako řidička vlastního osobního motorového vozidla Ford Focus, porušila ustanovení § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. b) a § 53 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb., když při jízdě po hlavní silnici ve směru k ulici H. v prostoru tříramenné křižovatky s vedlejší silnicí k M. n. z důvodu snížené pozornosti a nevěnování se řízení vozidla s tímto vyjela po projetí pravotočivé zatáčky bezdůvodně vpravo přes vyvýšený obrubník na chodník, po kterém, aniž by si byla svého chování vědoma, pokračovala v jízdě, přitom pravou boční částí vozidla narazila do betonové zídky majitele Města Bystřice pod Hostýnem, když následně přední částí vozidla narazila do skupiny čtyř chodkyň, stojících na chodníku poblíž vyznačeného přechodu pro chodce, bez zastavení sjela zpět na vozovku, kdy za křižovatkou projela přes protisměrný jízdní pruh, přes vyvýšený obrubník a přes travnatou plochu zpět na vozovku, kde v protisměru s vozidlem zastavila; v důsledku tohoto jednání způsobila sražené chodkyni Z. H., mnohočetná poranění životně důležitých orgánů, kterým tato na místě nehody podlehla, sražené chodkyni E. T., mnohočetná poranění životně důležitých orgánů, kterým tato dne 1. 12. 2014 v nemocnici podlehla, sražené chodkyni M. M., zejména mozkovou komoci, pohmoždění plic, zlomeniny kosti stydké, 2.-6. žebra vlevo, lopatky vlevo a kosti křížové, což si vyžádalo léčení s výrazným omezením v běžném způsobu života do současné doby, a sražené chodkyni J. P., zejména zlomeninu baze přední jámy lební a stropu očnice, otřes mozku a subdurální hydrom, což si vyžádalo léčení po dobu tří měsíců s výrazným omezením v běžném způsobu života po dobu 10 dnů.

Za uvedené jednání byla obviněná Bc. I. H. odsouzena podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s dohledem.

Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti let.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, regionální pobočce Ostrava, pobočka pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj se sídlem Zarámí 160, Zlín, IČ 41197518, způsobenou škodu ve výši 184.883 Kč.

Podle § 299 odst. 1. tr. ř. byla poškozená M. M. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 5 To 401/2016, podala následně obviněná Bc. I. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukazuje na skutečnost, že znalecký posudek prof. MUDr. Karla Urbánka, CSc. ze dne 20. 6. 2016, na základě kterého soud dovodil skutkové závěry, vychází z celého spisového materiálu, včetně výpovědi obviněné ze dne 28. 11. 2014, tedy výpovědi okamžitě po dopravní nehodě. Výpověď před sdělením podezření je sama o sobě výpovědí procesně nepoužitelnou a lze ji číst dle § 211 odst. 1 tr. ř. pouze za situace, kdy s tímto souhlasí státní zástupce a obžalovaný, což se v řízení nestalo. Absenci tohoto souhlasu není možné jakkoliv zhojit, a to ani například výpovědí policisty, který s vypovídající osobou výpověď sepsal. Z toho vyplývá, že výpověď obviněné před sdělením obvinění nelze v řízení použít. Ačkoliv se fakticky nachází v trestním spise, dle obviněné nelze její obsah do rozhodnutí ani do úvah o vině či případného trestu reflektovat. Znalec tak vtáhl do řízení skutečnosti, které neměly být vůbec v řízení použity, protože u hlavního líčení nikdy nezazněly a v přípravném řízení obviněná nevypovídala. Nad rámec považuje obviněná nutno podotknout, že obsahem její procesně nepoužitelné výpovědi ze dne 28. 11. 2014 byla pouze její úvaha, jakožto úvaha laika a nikoliv odborníka, ve které se snaží si racionálně zdůvodnit, co se stalo. Současně byla tato výpověď učiněna přímo po nehodě, takže lze odkázat na absolutní emocionální rozladěnost. Závěry, ke kterým dochází, tak nelze mít v žádném případě za prokázané. Odkazuje na nález Ústavního soudu II. ÚS 268/03 a dodává, že možnost použití úředního záznamu je značně limitováno jednak zákonným rámcem, když jeho provedení v řízení je podmíněno souhlasem jak státního zástupce, tak obžalovaného dle § 211 tr. ř., tak rámcem dovozeným judikaturou Ústavního soudu, když absenci souhlasu dle § 211 tr. ř. není možné zhojit výpovědí policisty o skutečnostech, které smyslově vnímal během výpovědi, jež se stala podkladem pro úřední záznam o podání vysvětlení. Obviněná je tedy toho názoru, že pokud současná soudní rozhodnutí umožňují použití obsahu úředního záznamu o podaném vysvětlení pro potřeby znaleckého posudku, čímž tento obsah vtáhnou do řízení, je to v rozporu se zákonem. S odkazem na nález Ústavního soudu III. ÚS 299/06 namítá, že pokud jsou v řízení dva znalecké posudky, které jsou vzájemně v přímém rozporu, není možné uzavřít, že větší váhu v hodnocení bude soud přikládat znaleckému posudku znalce prof. MUDr. Karla Urbánka, CSc. před MUDr. Ungerovou bez jakéhokoliv zkoumání obsahu a zdrojů obou posudků, ze kterých znalci vycházeli. Závěrem uvádí, že se zcela neztotožňuje s odůvodněním odvolacího soudu, který vzhledem k absenci její sebereflexe nepostupoval podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a trest odnětí svobody podmíněně neodložil. Má za to, že soud v takovém případě pochybil, když vyvodil závěry v rozporu se spisovým materiálem a rozhodl o trestu v přímém rozporu se zásadou obsaženou v § 38 tr. zákoníku.

Z uvedených důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 5 To 401/2016, zrušil a sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že se obviněná zprošťuje obhajoby dle § 226 písm. b) tr. ř. Popřípadě aby dovolací soud rozhodl tak, že výkon trestu odnětí svobody v délce 24 měsíců uložený rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 5 To 401/2016, se dle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odkládá.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 9. 1. 2017 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněné nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněná Bc. I. H. sice podala dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněné, v jejichž rámci namítala nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie prof. MUDr. Karla Urbánka, CSc.) a vytýkala nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněná neuplatnila žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněná se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byla stíhána. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněnou považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Ve vztahu k námitkám obviněné považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnotit způsob hodnocení důkazů soudy. Pro takový případ však Nejvyšší soud konstatuje, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav § 2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§ 125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebylo Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k § 125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř. zjištěno pochybení.

Ve svém dovolání obviněná namítá, že znalecký posudek prof. MUDr. Urbánka, CSc. vychází z výpovědi obviněné ze dne 28. 11. 2014, tedy z výslechu konaného bezprostředně po dopravní nehodě, výpověď před sdělením podezření je sama o sobě procesně nepoužitelná, a tudíž i tento posudek je procesně nepoužitelný a nelze k němu přihlížet. Obviněná se snaží vyvinit ze svého zavinění na předmětné dopravní nehodě s poukazem na ztrátu vědomí z důvodu retrográdní amnesie, způsobené akutním onemocněním boreliózou, jak vyplývá ze závěrů znaleckého posudku MUDr. Evy Ungerové, která uvádí, že vlivem nachlazení, bolestí páteře a boreliózy mohla být obviněná unavená, mít sníženou pozornost, když výrazný vliv měla právě borelióza, která mohla způsobit kardinální obtíže, čímž mohlo dojít ke chvilkové ztrátě vědomí i amnesii. Dále znalkyně podotkla, že byla informována obviněnou, že od září 2014 trpí krátkodobými poruchami paměti, což potvrdila i během hlavního líčení, konaného dne 17. 3. 2016, kde vypověděla, že ji obviněná sdělila, že měla již třikrát výpadek paměti. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 4. 2016 vyplývá, že na dotaz státního zástupce obviněná uvedla, že si není vědoma, že by před nehodou někdy výpadek paměti řešila a že si nemyslí, že by nějaký výpadek před nehodou měla, což je v rozporu s tím, co sdělila znalkyni MUDr. Ungerové. Její obhajoba je vyvrácena závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie prof. MUDr. Karla Urbánka, CSc. Podle závěru tohoto znalce nebyla schopnost obviněné řídit motorové vozidlo v den dopravní nehody z neurologického hlediska snížena a její schopnost vnímat svůj zdravotní stav byla plně zachována. Dle něj se nelze ztotožnit s názorem znalkyně MUDr. Evy Ungerové na možnou, a to dokonce významnou či hlavní roli boreliózy jako příčinného faktoru předmětné dopravní nehody. Borelióza jako taková nebyla nikdy u obviněné jako definitivní diagnóza stanovena. Pozitivita protilátek v séru sama o sobě není průkazem choroby, ale pouze skutečností, že obviněná přišla v minulosti do styku s původcem této nemoci a vypracovala si proti němu jistou obranyschopnost. Projevy boreliózy, které znalkyně MUDr. Ungerová v daném případě vidí jako možnou příčinu ztráty vědomí, jsou v 99% případů omezeny na subjektivní pocity bušení srdce, vzácněji objektivně prokazatelné poruchy pravidelnosti srdečního rytmu. Záchvatové poruchy vědomí jsou dle znalce prof. MUDr. Karla Urbánka, CSc. naprostou raritou. U obviněné pak odborným vyšetřením nebyl zjištěn žádný patologický nález, když tato si na bušení srdce nikdy nestěžovala. Dle názoru prof. MUDr. Karla Urbánka, CSc. nelze přičíst borelióze významný či dokonce hlavní vliv na průběh dopravní nehody tak, jak to učinila znalkyně MUDr. Ungerová. Výše uvedené závěry znaleckého vyšetření pak tento znalec blíže rozvedl při své výpovědi u hlavního líčení ze dne 19. 7. 2016 a uvedl, že mu ze své dlouholeté praxe není dosud známo, že by borelióza způsobila výpadek paměti, když k tomuto by mohlo dojít snad až ve třetím stadiu tohoto onemocnění. Obviněná si však nikdy na příznaky boreliózy nestěžovala, a to dokonce ani po této dopravní nehodě. Tento znalec rovněž podotkl, že obviněná byla po dopravní nehodě vyšetřena na I. neurologické klinice v Brně, která se zabývá právě touto problematikou, a kde vyšetřením na této klinice namítaná porucha vědomí v době dopravní nehody nebyla objektivně prokázána. Odvolací soud na č. l. 6-7 odůvodnění rozsudku hodnotil závěry znaleckých posudků obou znalců a přesvědčivě vysvětlil, proč se přiklonil k závěrům znalce prof. MUDr. Karla Urbánka, CSc.

Znalec prof. MUDr. Karel Urbánek, CSc. ve svém posudku vyšel zejména ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, výpovědi svědka A. W., dále z nálezu internistky MUDr. W., neurologa MUDr. P., z neurologického nálezu MUDr. P., z nálezu revmatologické ambulance FN Brno, z EMG nálezu IB centrum Brno, z nálezu kliniky infekčních chorob FN Brno, z propouštěcí zprávy I. neurologické kliniky NUSA Brno a z nálezu kardiologické ambulance Centra pro Zdraví Brno. Pokud tedy obviněná namítá, že znalec vycházel z výpovědi ze dne 28. 11. 2014, která je procesně nepoužitelná, Nejvyšší soud konstatuje, že znalec prof. MUDr. Karel Urbánek, CSc. na tuto výpověď sice reagoval (připustil možnost mikrospánku), a i přes procesní nepoužitelnosti výpovědi obviněné (srov. Rozhodnutie Najvyššieho súdu SSR z 24. 3. 1987 sp. zn. 7 Tz 16/87, publikované pod č. 46/1988 Sb. rozh. tr.) měl dostatek podkladů k výše učiněným závěrům, že poruchy vědomí jako projev boreliózy, jsou naprostou raritou a borelióze nelze tudíž přičíst vliv na průběh dopravní nehody tak, jak to učinila znalkyně MUDr. Ungerová. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že mikrospánek obviněné nebyl zjištěn ani objektivně prokázán. Ohledně mikrospánku nebylo možno použít ani závěr znaleckého posudku znalce prof. MUDr. Karla Urbánka, CSc., jak uzavírá Nejvyšší soud. Obviněná svým předmětným jednáním naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud navíc dodává, že námitky uváděné obviněnou v dovolání byly již uplatněny v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Kroměříži, z nichž v napadeném rozhodnutí vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají potřebný obsahový základ ve výpovědích svědků M. M., J. P., A. W., J. P., dále ve výpovědích soudních znalců MUDr. Kateřiny Hrubé, MUDr. Petra Chromce a Ing. Jaroslava Sedláka, ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie prof. MUDr. Karla Urbánka CSc. a dále v protokolu o nehodě v silničním provozu, lékařských zprávách a protokolu o vyšetřovacím pokusu. Soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněná nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněné Bc. I. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. 2. 2017

JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu