4 Tdo 119/2009
Datum rozhodnutí: 26.03.2009
Dotčené předpisy:




4 Tdo 119/2009

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. března 2009 dovolání obviněných P. S. a Ing. A. Ž., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 4 To 212/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 195/2006, a rozhodl t a k t o :

Dovolání obviněného Ing. A. Ž. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

Dovolání obviněného P. S. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 17 T 195/2006, byl obviněný Ing. A. Ž. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, za který byl podle § 250 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona a § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce předsedy představenstva, člena představenstva akciové společnosti, dále statutárního orgánu nebo jeho člena u jiných obchodních společností a družstev na dobu pěti let. Součástí rozsudku je i rozhodnutí podle § 228 odst. 1 tr. řádu o povinnosti obviněného nahradit způsobenou škodu.

Podle § 226 písm. b) a podle § 226 písm. e) tr. řádu byl obviněný Ing. A. Ž. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Znojmě z 20. 12. 2006 č.j. ZT 15/2005-50, neboť prvý skutek popsaný v žalobním návrhu není trestným činem a trestnost druhého činu popsaného v žalobním návrhu zanikla účinnou lítostí dle § 147a tr. zákona.

Týmž rozsudkem byl obviněný P. S. uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zákona a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona.

Za tyto trestné činy byl podle § 250 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona a § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce předsedy představenstva, člena představenstva akciové společnosti, dále statutárního orgánu nebo jeho člena u jiných obchodních společností a družstev na dobu devíti let. Součástí rozsudku je i rozhodnutí podle § 228 odst. 1 tr. řádu o povinnosti obviněného nahradit způsobenou škodu.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že

I.

obviněný Ing. A. Ž.

jako předseda představenstva společnosti C. v. H. a.s., se sídlem H., okres Z., zapsané v obchodním rejstříku Krajského soudu v Brně, přestože společnost v důsledku zhoršující se ekonomické situace v průběhu roku 2002, následnému převodu akcií, kdy jedním z akcionářů byl obžalovaný Ing. Ž., změnám ve statutárních orgánech firmy, nebyla schopna reálně hradit ve stanovených lhůtách splatnosti za dodané zboží, na což vyjmenované dodavatele neupozornili, což mu jako předsedovi představenstva muselo být známo

-v době od 27. 1. 2003 do 11. 2. 2003 přestože věděl, že C. v. H. nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení, odebral prostřednictvím zaměstnanců firmy od Ing. J. P., bytem V., okr. Z., 3 ks jatečních býků v celkové hodnotě 55.441,- Kč, ze splatných faktur č. 5837, 5854, 5858 bylo uhrazeno pouze 10.000,- Kč, tímto svým jednáním způsobil Ing. J. P. škodu ve výši 45.411,56,- Kč,

-dne 5. 2. 2003 přestože věděl, že C. v. H. nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení, odebral prostřednictvím zaměstnanců firmy od společnosti Ing. O. a s. s.r.o., Š., okr. Z., vepřový žír v hodnotě 47.861,- Kč z faktury č. 5855 splatné dne 7. 3. 2003 bylo uhrazeno dne 25. 3. 2003 a 30. 4. 2003 pouze 12.000,- Kč, zbývající částka 35.861,- Kč uhrazena nebyla, čímž na majetku společnosti Ing. O. a s. s.r.o. Š., okr. Z., způsobil škodu ve výši 35.861,- Kč,

-dne 26. 2. 2003 přestože věděl, že C. v. H. nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení, odebral prostřednictvím zaměstnanců firmy od V. R., bytem H. D., okr. Z., 7 ks jatečních prasat v celkové hodnotě 21.334,40 Kč, dne 29. 4. 2003 bylo uhrazeno pouze 11.334,40,- Kč, zbytek uhrazen nebyl, přičemž tímto svým jednáním způsobil M. a V. R., bytem H. D., okr. Z., škodu ve výši 10.000,- Kč,

-v době od 3. 2. 2003 do 17. 2. 2003 přestože věděl, že C. v. H. nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení, odebral prostřednictvím zaměstnanců firmy od A. R., bytem S., okr. Z., 16 ks jatečních prasat v celkové hodnotě 54.803,66 Kč, z vystavených splatných faktur č. 5866 a 5850 bylo uhrazeno dne 29. 4. 2003 pouze 5.416,30 Kč a dne 18. 4. 2003 bylo uhrazeno 34.387,40 Kč, tímto svým jednáním způsobil A. R. škodu ve výši 14.999,96 Kč,

-dne 15. 1. 2003 přestože věděl, že C. v. H. nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení, odebral prostřednictvím zaměstnanců firmy od M. V., bytem R., okr. Z., vepřový žír v hodnotě 46.949,84 Kč, který nebyl uhrazen, tímto svým jednáním způsobil M. V. škodu ve shora uvedené výši,

-dne 17. 2. 2003 přestože věděl, že C. v. H. nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení, odebral prostřednictvím zaměstnanců firmy od J. V., bytem M., okr. Z., 4 ks jatečních prasat v celkové hodnotě 13.305,02 Kč, které nebyly uhrazeny, tímto svým jednáním způsobil J. V. škodu ve shora uvedené výši.

II.

obviněný P. S.

1.

od 3. 3. 2003 jako předseda představenstva společnosti C. v. H. a.s., se sídlem H., okres Z., zapsané v obchodním rejstříku Krajského soudu v Brně, jako zaměstnavatel v H., okr. Z. a jinde úmyslně z hrubých mezd srazil a neodvedl za své zaměstnance, přestože si byl této povinnosti vědom

-od 1. 4. 2003 do 30. 11. 2003 daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, čímž porušil ust. § 38h zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů v platném a účinném znění a na účet České republiky zastoupené Finančním úřadem M. K., Z., tak dluží 185.111,- Kč,

-v období od 4. 3. 2003 do 30. 11. 2003 každý měsíc pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti v rozporu s § 8 odst. 1 a § 9 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v platném a účinném znění, a na účet České republiky zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení ve Z., V., tak dluží 65.402,91 Kč,

-v období od 4. 3. 2003 do 10. 12. 2003 každý měsíc dávky zdravotního pojištění, čímž porušil § 5 odst. 1, odst. 2 zákona č. 592/92 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění v platném znění, a § 9 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění v platném znění, a za uvedené období tak dluží na účet Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, územní pracoviště Z., V., částku 74.338,- Kč,

-v období od 4. 3. 2003 do 11. 12. 2003 měsíčně dávky zdravotního pojištění, čímž porušil § 5 odst. 1, odst. 2 zákona č. 592/92 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění v platném znění, a § 9 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění v platném znění, a za uvedené období tak dluží na účet Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky, D., P., zastoupené pobočkou B., B., částku 7.968,- Kč,

celková dlužná částka činí 332.819,91 Kč,

2.

jako předseda představenstva společnosti C. v. H. a.s. se sídlem H., okres Z., zapsané v obchodním rejstříku Krajského soudu v Brně, přestože společnost nebyla schopna řádně hradit závazky ve lhůtách splatnosti v důsledku zhoršující se ekonomické situace, na což nebyli dodavatelé upozorněni, což mu jako předsedovi představenstva muselo být známo

-podepsal dne 27. 8. 2003 a následně 29. 9. 2003 dvě smlouvy o podmínkách dodávky masa a masných výrobků, v době od 1. 10. 2003 do 15. 10. 2003 přestože věděl, že C. v. H. nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení, a následně odebral prostřednictvím zaměstnanců firmy od společnosti M. p. K. s.r.o., se sídlem H., V. M., zboží v celkové hodnotě 1.020.798,- Kč, faktury č. 3115572 ze dne 1. 10. 2003, splatnou dne 15. 10. 2003, č. 3122914 ze dne 15. 10. 2003, splatnou dne 29. 10. 2003 neuhradil, čímž na majetku firmy MP K., a.s. se sídlem H., V. M., způsobil škodu ve výši 1.020.798,- Kč,

-podepsal dne 8. 8. 2003 smlouvu o dodávkách masa, masných výrobků, masových konzerv a vakuově baleného zboží, následně v době od 11. 9. 2003 do 2. 10. 2003 přestože věděl, že C. v. H. nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení, a následně odebral prostřednictvím zaměstnanců firmy od společnosti K. M. K. a.s., K., Telč, zboží v celkové hodnotě 2.523.385,10 Kč, vystavené splatné faktury neuhradil, čímž na majetku společnosti K. M. K. a.s., K., T., způsobil škodu ve výši 2.526.385,10 Kč,

-dne 30. 9. 2003 podepsal kupní smlouvu o prodeji a koupi mlékárenských výrobků, následně v době od 8. 10. 2003 do 15. 10. 2003 přestože věděl, že C. v. H. nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení, a následně odebral prostřednictvím zaměstnanců firmy od společnosti A. e.-i. spol. s.r.o., P., V M., zboží v celkové hodnotě 228.855,- Kč, vystavené splatné faktury neuhradil, čímž na majetku společnosti A. e.-i. spol. s.r.o., P., V M., způsobil škodu ve výši 228.855,- Kč,

-v době od 12. 6. 2003 do 22. 8. 2003 přestože věděl, že C. v. H. nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení, odebral prostřednictvím zaměstnanců firmy od společnosti Z. M., a.s., V., Č. B., zboží v celkové hodnotě 159.512,- Kč, vystavené splatné faktury č. 23112940, 23113200, 23113581, 23113945, 23114640, 23114336 neuhradil a na majetku společnosti Z. M., a.s., V., Č. B., způsobil škodu ve shora uvedené výši,

-od 24. 3. 2003 do 29. 4. 2003 přestože věděl, že C. v. H. nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení, odebral prostřednictvím zaměstnanců firmy od společnosti A. s.r.o. Č. Ř., závod J., zboží v celkové hodnotě 50.619,10 Kč, vystavené splatné faktury č. 5933, 5904 neuhradil a na majetku společnosti A. s.r.o. Č. Ř., způsobil škodu ve výši 5. 619,10 Kč,

-od 12. 3. 2003 do 10. 4. 2003 přestože věděl, že C. v. H. nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení, odebral prostřednictvím zaměstnanců firmy od Z. N., bytem P., Z., prasata v celkové hodnotě 47.345,98 Kč, které do dnešní doby není uhrazeno, tímto svým jednáním způsobil Z. N. škodu ve shora uvedené výši,

-dne 24. 3. 2003 přestože věděl, že C. v. H. nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení, odebral prostřednictvím zaměstnanců firmy od C. K., bytem O., Z., 1 ks jatečního býka v hodnotě 20.454,- Kč, kterého neuhradil, tímto svým jednáním způsobil C. K. škodu ve shora uvedené výši,

-dne 22. 4. 2003 přestože věděl, že C. v. H. nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení, odebral prostřednictvím zaměstnanců firmy od F. A., bytem M., okr. Z., 4 ks jatečních prasat v hodnotě 12. 369,- Kč, které neuhradil, tímto svým jednáním způsobil F. A. škodu ve shora uvedené výši,

-dne 18. 3. 2003 přestože věděl, že C. v. H. nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení, odebral prostřednictvím zaměstnanců firmy od Ing. J. P., bytem V., okr. Z., 1 ks jatečního býka v hodnotě 20. 416,20 Kč, vystavenou splatnou fakturu č. 5899 neuhradil, tímto svým jednáním způsobil Ing. J. P. škodu ve shora uvedené výši,

-dne 10. 3. 2003 a 11. 3. 2003 přestože věděl, že C. v. H. nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení, odebral prostřednictvím zaměstnanců firmy od A. R., bytem S., okr. Z., 13 ks jatečních prasat a 1 ks jalovice vyfakturované pod č. 5890, 5893, v celkové hodnotě 43.339,10 Kč, které do dnešního dne neuhradil, tímto svým jednáním způsobil A. R. škodu v uvedené výši.

V zákonné osmidenní lhůtě podali proti tomuto rozsudku odvolání oba obvinění, která projednal ve veřejném zasedání konaném dne 2. 9. 2008 Krajský soud v Brně. Rozsudkem ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 4 To 212/2008, rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu u obou obviněných zrušil ve výroku o trestech zákazu činnosti a podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám nově rozhodl tak, že oběma obviněným podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona uložil tresty zákazu činnosti, spočívající v zákazu funkce předsedy představenstva, člena představenstva akciové společnosti, statutárního orgánu, nebo jeho člena u jiných obchodních společností a družstev, a to obviněnému Ing. A. Ž. v trvání dvou let a obviněnému P. S. v trvání pěti let.

Oba obvinění podali prostřednictvím svých obhájců ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e tr. řádu proti označenému rozsudku Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě dovolání.

Obviněný Ing. A. Ž. se ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu s tím, že napadeným rozsudkem soudu druhého stupně bylo fakticky rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně, ačkoli pro takové rozhodnutí nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když soud prvního stupně věc po právní stránce nesprávně posoudil.

Dovolatel má za to, že pokud jde o jednotlivé skutky popisující odběry zboží, které měl realizovat jako předseda představenstva a které měl zaplatit, v procesu dokazování nebylo prokázáno jeho jednání spočívající v tom, že odebere zboží pro C. v. H. s úmyslem toto zboží nezaplatit. Podle jeho názoru se jednalo o klasický obchodní vztah, který byl provázen běžnými dodavatelsko-odběratelskými problémy spočívajícími v tom, že sice C. v. H. nebyla schopna dodávky uhradit ke dni splatnosti, nicméně tak učinila, byť s určitým prodlením. Z tohoto pohledu má tedy dovolatel za to, že soudy obou stupňů po právní stránce pochybily, když skutek vyhodnotily jako úmyslné jednání, kterým se dopustil trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona. V petitu svého mimořádného opravného prostředku proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc přikázal (patrně soudu prvního stupně) k novému projednání.

Obviněný P. S. ve svém dovolání odkazuje na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu s tím, že rozsudek Krajského soudu v Brně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Kromě toho, že v dovolání odkazuje na obsah podaného odvolání v této věci, vytýká tento dovolatel soudům obou stupňů další pochybení: Především nesouhlasí se závěrem, že se měl trestného činu podvodu dopustit prostřednictvím svých zaměstnanců. Má za to, že tento trestný čin spáchat prostřednictvím zaměstnanců nelze, nadto zaměstnance neznal a oni neznali jeho. V této souvislosti rovněž z procesního hlediska namítá, že zaměstnanci nebyli v obžalobě jmenovitě uvedeni, takže jim nebylo možno klást otázky v rámci výslechu svědků. Dovolatel nesouhlasí se zjištěním soudu prvního stupně, že musel vědět, že od 31. 12. 2001 je společnost v úpadku v důsledku insolvence. Dle jeho názoru nelze mít tento závěr za správný, aniž by bylo uvedeno, z jakých účetních dokladů či jiných důkazů vyplývá, že by takovou vědomost měl nebo alespoň mohl mít.

Vyslovil nesouhlas i se zjištěním, že odebíral zboží, byť věděl, že společnost nemá dostatek finančních prostředků na úhradu, když ani zde není uvedeno, z jakých účetních dokladů či jiných důkazů vyplývá, že by měl či mohl mít takovou vědomost. Kromě toho konstatuje, že bylo svědecky dokázáno, že zboží dle připravené výroby objednávaly výhradně osoby odpovědné za výrobu a výrobu organizující. Obviněný nevystavil a nesjednal ani jednu dílčí objednávku na suroviny a ani nedal komukoliv pokyn k objednávkám. Tvrdí, že neměl žádné vědomosti o výrobě a objednaném objemu výroby a dalším nakládáním s tržbami za vyrobené zboží.

Podle dovolatele je paradoxní, aby na jedné straně dle Okresního státního zastupitelství a soudů obou stupňů na zákonem stanovené odvody byl dostatek finančních prostředků, které však na zaplacení těchto odvodů nebyly použity, na druhé straně však obžaloba tvrdí, že společnost byla insolventní. Dovolatel uvádí, že Okresní státní zastupitelství k tomuto závěru dospělo za situace, kdy nebyla dohledána účetní evidence; dovolatel zdůrazňuje, že tato evidence se ztratila až po 12. 12. 2003.

Soudům obou stupňů vytýká, že se nevypořádaly se stěžejní otázkou jeho právního postavení ve společnosti vyplývajícího z ustanovení § 191 a násl. obchodního zákoníku a nezjistily, kdo byli v kritickém období akcionáři, a také zda a jaké úkoly dovolateli zadali, resp. proč mu nezadali úkoly žádné. Dovolatel uvádí, že s ním nebyla sjednána žádná manažerská smlouva a ani žádná odměna za výkon funkce předsedy představenstva. Žádnou peněžní odměnu ani odměnu v naturální podobě také neobdržel a tudíž se nikterak neobohatil. Vyslovil názor, že úmyslem neustanovených osob bylo nasměrovat společnost do konkurzního řízení a odpovědnost za úpadek připsat jemu.

Obviněný ve svém dovolání napadl i rozsah dokazování. Uvedl, že v průběhu řízení navrhoval provedení znaleckého posudku, který by měl nahradit ztrátu účetní evidence o výrobě a tržbách, leč tento důkaz, který by byl v jeho prospěch, nebyl proveden. Dle názoru obviněného by tento důkaz musel potvrdit, že společnost měla dostatek finančních prostředků na placení svých závazků. Orgány činné v trestním řízení však po celou dobu nezajímalo, kdy tržby skončily. Nikdo ze zaměstnanců včetně účetních neuvedli, že by obviněný dal komukoliv pokyn cokoliv neplatit, zejména neplatit odvody do státního rozpočtu nebo úhrady za odebrané zboží.

Orgánům činným v trestním řízení obviněný rovněž vytýká, že se náležitě nevěnovaly důkazům svědčícím v jeho prospěch, zejména že se nevypořádaly s otázkou, kde je účetnictví společnosti a kdo měl zájem na jeho ztrátě. Uvádí, že ke dni, kdy ukončil výkon funkce představenstva, bylo účetnictví kompletní v prvotních účetních dokladech i na záznamových médiích počítačů a bylo vedeno jak v provozně, kde byla výroba lahůdek a doprava, tak na hlavní účtárně v sídle F. Orgány činné v trestním řízení se ani nezajímaly o to, zda výkup živých zvířat po zrušení provozu jatek byl soukromou aktivitou zaměstnanců nebo zda skutečně šlo o trestnou činnost obviněného páchanou prostřednictvím zaměstnanců. Obviněný dále namítl, že během dokazování mu nebyl prokázán jakýkoli úmysl někoho poškodit, úmysl spáchat trestný čin podvodu ani úmysl se k cizí škodě obohatit. Rovněž nebylo dokázáno, že by se na vzniklých škodách jakkoliv obohatil. Také nebylo v přípravném řízení ani při hlavním líčení prokázáno, jakým způsobem měl trestnou činnost spáchat, tedy kterým zaměstnancům dával pokyny ke spáchání trestné činnosti. Vyslovuje názor, že samotným podepsáním rámcové smlouvy trestný čin spáchat nelze.

V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně. Vyslovil názor, že věc by měla být vrácena do přípravného řízení, což odůvodňuje výše uvedenými výhradami.

K dovolání obou obviněných se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství.

Ve vztahu k obviněnému P. S. uvedla, že u trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona byl dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku, když za nesprávné označil vyvození trestněprávní odpovědnosti v případě, kdy sám neinicioval dodávky zboží, tyto zajišťovali pracovníci společnosti v rozsahu jejich pravomoci a dále proto, že nevěděl, jaká je ekonomická situace společnosti a tedy nemohl naplnit subjektivní stránku trestného činu podvodu. S tímto názorem obviněného však nesouhlasí, neboť z tzv. právní věty výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že jako přisouzený trestný čin bylo posouzeno jednání obviněného spočívající v tom, že ke škodě cizího majetku jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, zamlčel podstatné skutečnosti a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Skutková věta rozsudku pak obsahuje dostatečně konkrétní skutková zjištění, která všechny zákonné znaky tohoto trestného činu naplňují.

Státní zástupkyně považuje z hlediska naplnění zákonného dovolacího důvodu za relevantní i námitky obviněného týkající se výroku o vině trestným činem neodvedení daně pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zákona. Vzhledem k tomu, že výrok o vině tohoto obviněného trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona byl z hlediska naplnění subjektivní stránky postaven na zjištění, že obviněný věděl o stavu insolvence společnosti, má státní zástupkyně za to, že závěr o vině téhož obviněného i trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti není přesvědčivý, když soudy dovodily, že naopak společnost měla peníze na výplatu hrubých mezd zaměstnanců, ze kterých mohly být povinné odvody sráženy. Státní zástupkyně z tohoto důvodu navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, jakož i rozsudek Okresního soudu ve Znojmě a aby soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Pokud jde o dovolání podané obviněným Ing. A. Ž., pak dovolatelem uplatněný dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je spatřován v absenci subjektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Státní zástupkyně považuje za zásadní pro závěr soudů o zavinění obviněného prokázání skutečnosti, zda obviněný ji v době, kdy prostřednictvím svých zaměstnanců objednávky činil, měl takto objednané zboží v úmyslu uhradit či nikoli. Subjektivní stránku trestného jednání obviněného bylo možno dovodit ze skutečností objektivní povahy, a to především z aktuální ekonomické situace společnosti C. v. H., a.s., která byla ve věci posouzena znalcem, včetně skutečnosti, že obviněný v uvedeném období zastával funkci předsedy představenstva společnosti. Z toho vyplývá, že byl odpovědný za její obchodní vedení, což podporují i výpovědi ve věci slyšených svědků, kteří potvrdili, že o obchodní vedení společnosti se podstatě výlučně staral obviněný, když ostatní orgány společnosti fungovaly pouze formálně.

Podle státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství konkrétně učiněná skutková zjištění jsou obsažena ve výroku o vině a všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr.zákona byly naplněny. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu byl uplatněn zjevně neopodstatněně, se stejným výsledkem nutno hodnotit i uplatnění § 265b odst. 1 písm.- l) tr. řádu, neboť jej bylo možné uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného Ing. A. Ž. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, a aby tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

V případě dovolání obviněného Ing. A. Ž. Nejvyšší soud konstatuje, že odkaz na ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu výslovně opakovaně uvedený v jeho dovolání je nesprávný zřejmě v důsledku písařské chyby a má za nesporné, že dovolatel měl na mysli odkaz na ustanovení § 265b odst. 1 písm l) tr. řádu, neboť slovní doplnění tohoto dovolacího důvodu tomuto zákonnému ustanovení odpovídá. Jedná se tedy zjevně o omyl, kterému není třeba přikládat rozhodující význam.

Za podstatnou však Nejvyšší soud považuje skutečnost, že v rámci svého mimořádného opravného prostředku obviněný Ing. A. Ž. ve skutečnosti zpochybňuje toliko skutková zjištění soudu, konkrétně ve vztahu k prokázání subjektivní stránky trestného činu, byť tvrdí, že napadá právní posouzení skutku.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [a s odkazem na jeho naplnění i v rámci dovolacího důvodu dle § 265bodst. 1 písm. l) tr. řádu] je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce i smyslu tohoto zákonného ustanovení je nutno dovodit, že k tomu, aby byl tento dovolací důvod skutečně dán a mohl být relevantně uplatněn, musí jít o takovou dovolatelem namítanou vadu, kdy napadené rozhodnutí trpí samotným nesprávným právním posouzením jako primární vadou. Nemůže tedy být za relevantní uznána taková námitka, v níž dovolatel poukazuje na nesprávné skutkové zjištění a teprve v důsledku toho i na nesprávné první posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Dovolání není tím druhem mimořádného opravného prostředku, v rámci kterého by bylo možno revidovat samotná skutková zjištění soudu, byť by tato revize logicky mohla vést i k jinému právnímu posouzení skutku. Dovolací soud není soudem řádné třetí instance, v řízení o dovolání je předchozími skutkovými zjištěními vázán.

V posuzovaném případě obviněný Ing. A. Ž. opřel své dovolací námitky o tvrzení, že mu v řízení nebyl prokázán podvodný úmysl. Námitku tohoto druhu nelze vyložit jinak, než jako námitku proti nedostatečnému rozsahu provedeného dokazování nebo proti nesprávně provedenému hodnocení důkazů, v daném případě ve vztahu k naplnění subjektivní stránky posuzovaného protiprávního jednání. Tyto námitky hodnotí Nejvyšší soud jako námitky primárně zpochybňující nedostatečnost či nesprávnost skutkových zjištění, byť dovolatel výslovně uvádí, že napadá nesprávnost právního posouzení. Námitky proti učiněným skutkovým zjištěním, včetně skutkových zjištění ve vztahu k subjektivní stránce, však nelze v řízení o dovolání jako specifickém druhu mimořádného opravného prostředku relevantně uplatnit, a to v rámci žádného z dovolacích důvodů obsažených v taxativním výčtu dle ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací soud se jimi v tomto řízení proto nemůže zabývat a posuzovat jejich opodstatněnost.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uvedeno v ustanovení § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v posuzovaném případě konstatuje, že dovolání nebylo podáno z důvodu výslovně v zákoně uvedeného, rozhodl v souladu s výše citovaným zákonným ustanovením tak, že se dovolání obviněného Ing. A. Ž. odmítá.

Pokud jde o dovolání obviněného P. S., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že toto dovolání je svým obsahem s uplatněnými dovolacími důvody v souladu toliko částečně.

Jako relevantní z hlediska naplnění zákonných dovolacích důvodů není možno akceptovat - a v řízení o dovolání tedy ani posuzovat jejich opodstatněnost - ty námitky obviněného, ve kterých napadá samotná skutková zjištění soudu. Ve vztahu k výroku o vině oběma trestnými činy, jimiž byl uznán vinným, jde konkrétně o námitky obviněného ve vztahu k prokázání jeho vědomí o finanční situaci společnosti, o rozsahu výroby a objednávek, o nakládání s tržbami, námitky týkající se nedostatečného rozsahu dokazování (např. neprovedení navrhovaného důkazu znaleckým posudkem) apod. Jak již bylo uvedeno výše ve vztahu k obsahu dovolání obviněného Ing. A. Ž., v řízení o dovolání je Nejvyšší soud vázán učiněnými skutkovými zjištěními, není jeho úkolem v rámci kteréhokoli ze zákonných dovolacích důvodů revidovat učiněná skutková zjištění a posuzovat jejich opodstatněnost, neboť není soudem řádné třetí instance a dovolání jako specifický mimořádný opravný prostředek k přezkoumávání skutkových zjištění neslouží, byť se jich dovolatel de facto domáhá s odkazem na údajné nesprávné právní posouzení.

V souladu se zákonným dovolacím důvodem není ani námitka procesního charakteru, že zaměstnancům firmy nebylo možno klást otázky v rámci výslechu svědků, když obžaloba neobsahovala jejich jmenovité uvedení.

Nejvyšší soud má za to, že ve vztahu k trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona je odkaz dovolatele na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu relevantní v té části, kde dovolatel namítá, že nebylo správné právní posouzení skutku, jestliže soud dospěl k závěru, že je možno vyvodit trestní odpovědnost i v případě, že se obviněný podvodného jednání dopustil prostřednictvím zaměstnanců, neboť posouzení této otázky je svou povahou posouzením právním, nikoli skutkovým.

Nejvyšší soud posoudil otázku, zda dovolatel namítá nesprávné právní posouzení tohoto skutku důvodně či nikoliv a dospěl k závěru, že v této části je dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na učiněná skutková zjištění pokládá Nejvyšší soud za nesporné, že dovolatel jako předseda představenstva v předmětném období reálně řídil společnost, vystupoval jejím jménem v obchodních vztazích, přičemž musel být dostatečně obeznámen s ekonomickou situací firmy. Ze skutkových zjištění soudu, náležitě dokumentovaných a odůvodněných, dostatečně vyplývá závěr o naplnění jak objektivních znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, tak i o naplnění subjektivní stránky jeho jednání, byť dovolatel sám tvrdí opak.

Nelze se ztotožnit ani s názorem dovolatele, že uvedený trestný čin není možno spáchat prostřednictvím zaměstnanců. Trestní odpovědnost obviněného jako tzv. nepřímého pachatele není vyloučena tím, že sám objednávky zboží neinicioval a nedával pokyny k jejich nezaplacení, ale je ji nutno vyvodit ze situace, že obviněný své zaměstnance objednávající zboží ponechával ve skutkovém omylu, že zboží bude zaplaceno. Ze skutkových zjištění rovněž vyplývá, že obviněný již v době uzavírání kupních smluv a objednávek věděl, že kupní cenu nebude moci zaplatit, a že tak činil s úmyslem vylákat zboží od poškozených za účelem obohacení společnosti, jejímž jménem jednal.

Pokud jde o tu část dovolání, která se týká výroku o vině obviněného trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zákona, neztotožnil se Nejvyšší soud v této části s názorem státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v jejím výše uvedeném vyjádření, že námitky obviněného v této části dovolání lze podřadit pod právně relevantně uplatněné námitky právní. Nejvyšší soud nemíní zpochybňovat hodnocení opodstatněnosti těchto námitek a polemizovat s nimi, neboť sám k hodnocení opodstatněnosti těchto námitek nepřistoupil. Nejvyšší soud je totiž toho názoru, že svou povahou jde rovněž (obdobně jako u některých z výše uvedených námitek) o námitky proti skutkovým zjištěním soudu (např. z důvodu jejich nedostatečnosti či nesprávného hodnocení důkazů), a to proti skutkovým zjištěním ve vztahu k otázce, do jaké míry byl obviněný obeznámen s ekonomickou situací společnosti a zda si byl či nebyl vědom stavu insolvence.

Jakkoli se může jevit nestejný závěr soudu ohledně subjektivní stránky jednání obviněného u dvou přisouzených trestných činů jako paradoxní, má Nejvyšší soud za to, že vždy jde o závěr skutkový. Je-li pak u jednoho a téhož obviněného závěr soudu vnitřně rozporný, jedná se dle názoru Nejvyššího soudu primárně o rozpor ve skutkových zjištěních, o jejichž správnosti je sice možno polemizovat, nikoli však relevantně v řízení o dovolání.

Jestliže státní zástupkyně dospívá k názoru, že s ohledem na tento rozpor se nezdá být závěr o vině obviněného trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti přesvědčivý, pak tento názor o nepřesvědčivosti tohoto výroku o vině lze opřít o zpochybnění skutkových zjištění, nikoli primárně o údajné nesprávné právním posouzení skutku.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde- li o dovolání zjevně neopodstatněné.

Vzhledem k tomu, že dovolání bylo v té části, ve které je v souladu s uplatněnými zákonnými dovolacími důvody v souladu, shledáno jako zjevně neopodstatněné, rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání P. S. v souladu s výše uvedeným ustanovením tr. řádu.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 26. března 2009

JUDr. Danuše N o v o t n á

předsedkyně senátu