4 Tdo 1182/2015
Datum rozhodnutí: 29.10.2015
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.



4 Tdo 1182/2015-15

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. října 2015 dovolání obviněného M. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. 4 To 16/2015, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 247/2014, a rozhodl t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 9 T 247/2014, byl obviněný M. H. uznán vinným přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že

v blíže nezjištěné době na blíže nezjištěném místě na území města B. získal údaje k platební kartě, vydané společností mBank, uživatele P. Ch., a to číslo platební karty, platnost karty a kód, pomocí kterých z účtu uživatele P. Ch. dne 10.3.2014 v 10.23 hodin na blíže neurčeném místě v B. neoprávněně odčerpal částku 4.000,- Kč, kterou použil na dobití svého herního účtu vedeného u společnosti Fortuna Game, a. s., a následně pro svoji potřebu, čímž způsobil společnosti mBank, organizační složka, Sokolovská číslo 668/136d, Praha 8, škodu ve výši 4.000,- Kč.

Za to byl podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla současně obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené mBank škodu ve výši 4.000,- Kč.

Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 9 T 247/2014, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. 4 To 16/2015, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. 4 To 16/2015, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu namítl, že v řízení bylo zkráceno jeho právo na obhajobu a právo na spravedlivý proces, neboť hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Podle jeho názoru k takovému postupu nebyly splněny zákonné podmínky, neboť se z nařízeného jednání řádně a včas omluvil, požádal o jeho odročení z důvodu vyhledání obhájce a měl za to, že jeho žádosti bude vyhověno. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pak dovolatel uvedl, že podle jeho názoru z důkazů, jež byly v řízení provedeny, nelze bez porušení principu presumpce neviny učinit závěr o jeho vině. Soud vyslechl pouze svědka P. Ch., který uvedl, že údaje z platební karty musely být opsány v době, kdy nechával vozidlo v myčce. Podle názoru obviněného však k odcizení údajů mohlo dojít i kdekoli jinde. Nepřímé důkazy, z nichž rozhodující soudy vycházely, musí tvořit logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících důkazů, která ve svém důsledku vylučuje jakoukoliv pochybnost o vině obviněného, což však v posuzované věci nenastalo. V závěru dovolání obviněný příslušným soudům vytkl, že k jeho tíži přičetly předchozí trestnou činnost, tj. za skutky, u kterých již uplynuly zkušební doby podmíněných odsouzení, ve kterých se vždy osvědčil.

Z uvedených důvodů obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil, aniž navrhl další způsob jak má Nejvyšší soud ve věci procesně pokračovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obviněný v dovolání uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu a § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu lze uplatnit tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Podle ustanovení § 202 odst. 2 tr. řádu v nepřítomnosti obžalovaného se může hlavní líčení provést, jen když má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr. řádu) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. řádu).

Podle ustanovení § 202 odst. 3 tr. řádu nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obžalovaného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v § 211 tr. řádu. K aplikaci tohoto ustanovení může soud přistoupit tehdy, kdy obviněný svou nepřítomnost u hlavního líčení buď nezdůvodní vůbec, anebo sice omluví svou neúčast, ale důvody omluvy nemůže soud akceptovat.

Podle ustanovení § 202 odst. 4 tr. řádu hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§ 36 tr. řádu) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.

Z obsahu předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že samosoudce svým referátem ze dne 17. 10. 2014, který byl soudní kanceláří realizován dne 20. 10. 2014, nařídil ve věci hlavní líčení na den 11. 11. 2014. Z doručenky zásilky, jíž byl obviněnému doručen návrh na potrestání, předvolání k hlavnímu líčení podle vzoru 6a a sdělení termínu jeho konání, je patrno, že první pokus o její doručení byl učiněn dne 23. 10. 2014. Obviněnému byla zanechána poštovní doručovatelkou výzva o uložení zásilky na poště s poučením, kdy a kde si ji může vyzvednout. Obviněný osobně tuto zásilku převzal dne 4. 11. 2014 v 8.02 hodin, převzetí potvrdil vlastnoručním podpisem, o jehož pravosti při porovnání podpisu na doručence a podpisů obviněného na protokolech na č. l. 13 až 20 spisu není pochyb.

Tato zjištění jsou v rozporu s tvrzením obviněného obsaženém v jeho Omluvě z hlavního líčení , kde tvrdí, že v době od 3. 11. do pátku 7. 11. 2014 byl služebně v P. a proto neměl možnost zvolit si obhájce. Není však pochyb o tom, že v úterý dne 4. 11. 2014 byl v B. a zásilku osobně převzal. Dále bylo zjištěno, že v době své údajné pracovní cesty do P. byl obviněný bez pracovního poměru (srov. č. l. 18 spisu), přičemž brigádně občas vypomáhal při umývání aut v myčce na H. v B., majitele T. B., jak vyplývá z listinného důkazu založeného na č. l. 31 spisu. Pokud obviněný tvrdí, že je osobou samostatně výdělečně činnou, ničím svá tvrzení o pracovní cestě nedoložil.

Omluva kromě toho, že má být uplatněna řádně, musí být uplatněna také včas a toto kriterium obviněným zaslaná omluva nesplňuje.

Dle názoru Nejvyššího soudu nelze v tomto ohledu soudu prvního stupně ničeho vytknout, protože obecné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného byly splněny. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci nejde o případ nutné obhajoby, obviněný nebyl v době hlavního líčení ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody a nebyl ani stíhán pro trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, nebylo nutno přihlížet k ustanovení § 202 odst. 4 tr. řádu. Pokud bylo aplikováno ustanovení § 202 odst. 3 tr. řádu, ani v tomto směru rozhodující soud nepochybil. Obviněný sice zaslal soudu písemnou omluvu z hlavního líčení, avšak důvody, které v dané písemnosti uvedl, nelze považovat za důvody omluvitelné. Obviněnému nic nebránilo v tom, aby si obhájce zvolil již dříve a pokud tak neučinil, nemůže to být důvodem pro průtahy trestního řízení. Soud proto zcela správně přečetl výpověď obviněného z přípravného řízení a provedl další důkazy v jeho nepřítomnosti.

S ohledem na shora rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl nejen k závěru, že všechny zákonné podmínky pro konání hlavního líčení dne 11. 11. 2014 v nepřítomnosti obviněného byly respektovány, ale také k závěru, že postup nalézacího soudu nebyl v kolizi ani s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. K tomu je nutno doplnit, že obviněný byl k věci řádně vyslechnut ve veřejném zasedání konaném soudem druhého stupně o jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tím spíše tedy lze uzavřít, že řízení jako celek netrpělo deficitem pravidel spravedlivého procesu.

Dalším dovolacím důvodem, který obviněný v dovolání deklaroval, je důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.

Pro úplnost je třeba dodat, že zásah do skutkových zjištění lze připustit i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a současně učiní-li dovolatel tento nesoulad , resp. nesprávnost předmětem dovolání (tedy právně relevantně jej namítne). O takový případ se však v posuzované věci nejedná.

Dovolací námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění. Obviněný je toho mínění, že na základě provedených důkazů nebylo možno učinit závěr o jeho vině. V této souvislosti soudům nižších stupňů vytýká nesprávné hodnocení důkazů, porušení zásady in dubio pro reo a vadná skutková zjištění. Neuplatňuje tedy žádné konkrétní hmotně právní argumenty.

Je tak zřejmé, že obviněný primárně sleduje změnu ve skutkových zjištěních a teprve v návaznosti na ni se domáhá změny právního posouzení. Takové námitky však s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nekorespondují, protože fakticky jimi obviněný nesprávnou kvalifikaci skutku nebo nesprávnost hmotně právního posouzení nenapadá. Obviněný se tak svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením.

Obviněný byl ze spáchání posuzované trestné činnosti usvědčen na základě logického řetězce na sebe navazujících nepřímých důkazů, které ve svém důsledku svědčí o jeho vině. Nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o vině obviněného a proč naopak jeho obhajobu vyhodnotily jako ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Nejvyšší soud se s jejich názorem plně ztotožnil.

Nezbývá než konstatovat, že se dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v něm neuvedl jedinou námitku vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem.

Již nad rámec uplatněných dovolacích důvodů Nejvyšší soud podotýká, že pokud nalézací soud poukázal na trestní minulost dovolatele, hodnotil ji pouze jako přitěžující okolnost, neboť obviněný byl v minulosti již vícekrát soudně trestán pro majetkovou trestnou činnost a uložené tresty zjevně k jeho nápravě nevedly. Rozhodně tedy nedošlo k situaci prezentované v dovolání, že by odvolací soud přičetl dovolateli k tíži jeho předchozí trestnou činnost, tj. že by je opětovně trestal za předchozí skutky.

Na základě shora uvedených skutečností se Nejvyšší soud ztotožnil s názorem nalézacího i odvolacího soudu v tom, že obviněný jednáním specifikovaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Nejvyšší soud proto shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, z toho důvodu dovolání obviněného M. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 29. října 2015



JUDr. Danuše Novotná předsedkyně senátu