4 Tdo 1049/2015
Datum rozhodnutí: 17.09.2015
Dotčené předpisy: § 248 odst. 1,2 tr. zák.



4 Tdo 1049/2015-33

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. září 2015 o dovolání obviněného M. K. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 7 To 136/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Plzni - sever pod sp. zn. 1 T 21/2010, takto:



Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Plzni - sever ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 1 T 21/2010, byl obviněný M. K. uznán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že

jako zaměstnanec podnikající fyzické osoby R. S. A., na pozici řidiče motorového vozidla, na čerpací stanici O. v N., okres P. s. i jinde, při tankování nafty vícekrát neoprávněně požadoval vykázat v pokladně větší množství nafty než skutečně načerpal do zaměstnavatele svěřených automobilů, když tuto fiktivně odebranou naftu následně uhradil svěřenými platebními kartami DKV, a to společně s A. P., do automobilu zn. IVECO 4x2, v měsíci srpnu 2006, kdy rozdíl mezi skutečnou a vykázanou spotřebou nafty činil 799,68 l, tj. 23.538,-Kč, sám do automobilu zn. MAN TG 26. 430 6x2, v měsíci září 2006, kdy rozdíl činil 1.241 l, tj. 36,671,-Kč, společně s A. P. do vozidla zn. MAN TG 26.430 6x2, v období od měsíce srpna 2006 do února 2007 byl vykázán rozdíl ve výši 9.304,27 l, což představuje částku 254.415,-Kč, o čemž zaměstnavatel nevěděl a uvedené množství proplatil, když celkově vyčíslená škoda, která byla způsobena jeho zaměstnavateli R. S. A., byla vyčíslena v celkové částce 314.624,-Kč.

Za uvedené jednání byl obviněný K. odsouzen podle § 248 odst. 2 tr. zákona k odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný povinen uhradit poškozenému R. S. AUTODOPRAVA, se sídlem Kamenný Přívoz 218 částku 314.624,- Kč jako náhradu vzniklé škody.

Proti rozsudku Okresního soudu v Plzni - sever ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 1 T 21/2010, podal obviněný M. K. v zákonné lhůtě odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 7 To 136/2015 tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 7 To 136/2015, podal následně obviněný M. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný namítá, že v jeho případě došlo k extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů provedenými důkazy; tvrdí, že skutek, tak jak je popsaný v obžalobě a následně v rozsudcích soudu 1. a 2. stupně se nestal, obviněný se ničeho negativního nedopustil a skutek, respektive skutky popsané v obžalobě a 2. rozhodnutí soudu 1. stupně a v rozhodnutích soudu 2. stupně neodpovídají provedenému dokazování a odůvodnění rozhodnutí těchto soudů. Nesprávné právní posouzení celé věci spatřuje v tom, že jednání, kterého se dopustil, bylo posouzeno jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, když jako podklad pro toto právní hodnocení posloužil především znalecký posudek, který fakticky není znaleckým posudkem. Namítá, že rozhodnutí soudů 1. a 2. stupně vycházejí ze znaleckého posudku, který nesplňuje náležitosti takového posudku a pochybnosti o tomto posudku nebyly odstraněny ani výslechem znalce. Obviněný poukazuje na stanovisko znalce Ing. Vaňka, který uvedl, že: V posudku zcela chybí objasnění technické podstaty problému. Dále poukazuje na sdělení předsedy Krajského soudu v Plzni ke stížnosti obviněného. Obviněný na konci svého dovolání uvádí, že soudy nerespektovaly jeho námitky proti znaleckému posudku, nezadaly vypracování nového znaleckého posudku a ani nezaslaly znalci Ing. Vaňkovi soudní spis k vypracování posudku, čímž zásadním způsobem porušily právo obviněného na obhajobu a na spravedlivý proces dané Listinou základních práv a svobod. Řízení je tak stiženo vadou, která měla, resp. mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále dodává, že podle něj nebyla řádným a dostatečným způsobem zjištěna výše škody, která je znakem skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 odst. 2 tr. zákona. Napadený rozsudek odvolacího soudu je tak podle obviněného stižen vadami ve výroku o vině, neboť neobsahuje řádný popis všech skutkových okolností, kterými by byly náležitě vyjádřeny všechny zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 a odst. 2 tr. zákona.

Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil, zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Plzni sever a aby věc vrátil těmto soudům k doplnění dokazování a novému rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 18. 8. 2015 Nejvyššímu soudu sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný M. K. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by skutkový stav zjištěný oběma soudy nenaplňoval zákonné znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Pouze takové námitky by korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný se snažil svými námitkami prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že předmětný trestný čin nespáchal. Touto koncepcí dovolání se obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud nad rámec dovolacích důvodů za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnotit způsob hodnocení důkazů soudy. Pro takový případ však Nejvyšší soud konstatuje, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav § 2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§ 125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru soudy obou stupňů postupovaly v souladu se zákonem.

Ohledně námitek obviněného ke znaleckému posudku znalce Ing. Karla Petrů Nejvyšší soud uvádí, že o tomto posudku nevznikají žádné důvodné pochybnosti. Objektivně byla zjištěna poměrně velká nadspotřeba na vozidlech, s nimiž jezdil obviněný, a je zřejmé, že k přečerpávání nafty docházelo. K námitce obviněného, že znalecký posudek je nepoužitelný, neboť on sám si našel znalce jiného, které závěry znalce Petrů zpochybňuje, pak Nejvyšší soud dodává, že obviněný měl možnost si nechat vypracovat vlastní znalecký posudek, k čemuž však nedošlo. Poté, co byla věc vrácena soudu 1. stupně k novému projednání a rozhodnutí, byl vypracován další dodatek ke znaleckému posudku znalce Petrů, jehož závěry jsou zcela objektivní. Vzhledem k tomu, že okresní soud neměl žádné pochybnosti ohledně znaleckého posudku Petrů ani jeho výpovědi u hlavního líčení, neshledal žádný důvod pro vypracování revizního znaleckého posudku, jak bylo ze strany obviněného navrhováno.

K námitce obviněného, že v jeho případě došlo k extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, Nejvyšší soud uvádí, že námitky obviněného ve vztahu k znaleckému posudku znalce Ing. Karla Petrů nemohou být akceptovány. Již samotný krajský soud ve svém prvním rozhodnutí konstatoval, že o správnosti závěrů znaleckého posudku nevznikají žádné důvodné pochybnosti. S tímto názorem se ztotožňuje také Nejvyšší soud a doplňuje, že znalec byl ke svému znaleckému posudku a jeho závěrům vyslechnut, zopakoval, jaké podklady měl k dispozici a okresní soud nepochybil, když ze závěrů tohoto znaleckého posudku při svém druhém rozhodování vycházel. Znalec hodnotil všechny faktory mající vliv na výši spotřeby nafty a tyto své závěry při ústním odůvodnění rozsudku dostatečně zdůvodnil. Tento znalec navíc působil i v trestních věcech vedených proti dalším bývalým řidičům poškozeného, kteří již byli pravomocně odsouzeni za totožnou trestnou činnost jako obviněný. Akceptovat nelze ani námitky obviněného v tom smyslu, že mu nebylo prokázáno, že by požadoval napsání většího množství pohonných hmot, než ve skutečnosti načerpal. Toto jednání obviněného bylo prokázáno jednak výpovědí poškozeného S., svědeckou výpovědí účetní T. a tyto výpovědi jsou zároveň podepřeny právě znaleckým posudkem, vypracovaným znalcem Ing. Karlem Petrů. Okresní soud při svém druhém rozhodování již provedl procesně správným způsobem všechny potřebné důkazy, splnil pokyny krajského soudu, opatřil si všechna rozhodnutí týkající se poškozeného, znovu vyslechl znalce Ing. Karla Petrů a tyto provedené důkazy pak postupem odpovídajícím ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. hodnotil.

Skutkové závěry o pachatelství obviněného jsou jasné a úplné, jsou založeny na v hlavním líčení provedených důkazech a na jejich logickém, korektním hodnocení tzv. volnou soudcovskou úvahou.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Plzni - sever, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také odvolací Krajský soud v Plzni, a provedenými důkazy, není žádný, natož extrémní rozpor. Z postupu soudů obou stupňů je zřejmé, že provedly všechny důkazy potřebné k prokázání viny obviněného M. K., hodnotily je jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, a dospěly ke skutkovým závěrům, které neodporují zásadám formální logiky. Nutno dodat, že soudy obou stupňů závěry ve svých rozhodnutích dostatečným a přesvědčivým způsobem odůvodnily.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. září 2015



JUDr. Jiří Pácal předseda senátu