4 Tdo 1044/2013
Datum rozhodnutí: 10.10.2013
Dotčené předpisy: § 265k odst. 1, 2 tr. ř., § 265l odst. 1 tr. ř.



4 Tdo 1044/2013-20

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. října 2013 dovolání obviněného O. O. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 5 To 13/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 106/2012, a rozhodl t a k t o:

Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 5 To 13/2013, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 1 T 106/2012.

Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. řádu s e Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.


O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 1 T 106/2012, byl obviněný O. O. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že

poté, co dne 2. 8. 2012 kolem 05.00 až 05.15 hodin v P., v ulici N. M., před domem, pojala hlídka Policie ČR ve složení pprap. T. P. a pprap. J. H. podezření, že zde může docházet ze strany obviněného O. O. k prodeji drog, objevila u něho při jeho zadržení na uvedeném místě a poté při osobní prohlídce na Místním oddělení Policie ČR, P., B., 6 plastových sáčků s obsahem sušeného rostlinného materiálu a dalších 5 sáčků plastových s obsahem bílé hrudkovité látky, následným odborným zkoumáním z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, bylo zjištěno, že sáčky s rostlinnou drtí o celkové hmotnosti 3,858 g obsahovaly cannabinoidní látky včetně psychoaktivní složky delta-9-tetrahydrokanabinolu charakteristické pro rostlinu konopí, které je vedeno v příloze č. 3 zákona č. 167/98 Sb., o návykových látkách, v platném znění, jako omamná látka a jeho psychoaktivní složka je vedena v příloze č. 5 téhož zákona jako psychotropní látka, dále odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie pak bylo zjištěno, že 5 sáčků s bílou hrudkovitou látkou o hmotnosti celkem 2,816 g netto shodně obsahovaly kokain doprovázený dalšími tropanovými alkaloidy, přičemž kokain je veden jako omamná látka v příloze č. 1 zákona č. 167/98 Sb., o návykových látkách, v platném znění.

Za popsané jednání byl obviněnému uložen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, podle § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a současně byl nad ním stanoven dohled pracovníka Probační a mediační služby ČR.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 1 T 106/2012, podal obviněný O. O. odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 5 To 13/2013, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 5 To 13/2013, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že v řízení byla porušena jeho práva na spravedlivý proces, neboť skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, nevykazuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Soudům obou stupňů vytýká nesprávné hodnocení důkazů, jež bylo podle jeho názoru v rozporu se zásadami logiky, zpochybňuje výpovědi slyšených svědků a odkazuje na judikaturu vztahující se k aplikaci principu in dubio pro reo , který byl dle jeho mínění ve vztahu k jeho osobě porušen. Pokud jde o zajištěnou omamnou látku má zato, že jím držené množství nedosahovalo množství většího než malého ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009 Sb., proto jeho jednání nemohlo být trestným činem, ale pouze přestupkem. Rovněž nesouhlasí s argumentací nalézacího soudu v tom, že proti němu použil odsouzení týmž soudem sp. zn. 1 T 1/2012, které však bylo zrušeno v důsledku amnestie.

Z uvedených důvodů dovolatel závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení zrušil a sám ve věci rozhodl nebo aby věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se písemně vyjádřil. Ve svém vyjádření především stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a uvedl, že za právně relevantní lze považovat tu námitku obviněného, že popis skutku ve výrokové části rozsudku nevykazuje všechny zákonné znaky přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Dle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství z popisu skutku tak, jak je specifikován ve skutkové větě nalézacího soudu, nelze zjistit jakým konkrétním vlastním jednáním měl obviněný skutkovou podstatu daného přečinu v přisouzené variantě naplnit, když o jím prováděné distribuci drog skutková věta hovoří pouze v rovině pravděpodobnosti a jednoznačně z ní vyplývá pouze to, že u obviněného byla inkriminovaná substance nalezena. Za neopodstatněný pak státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství považuje poukaz obviněného na nařízení vlády č. 467/2009 Sb. a neztotožnil se ani s ostatními námitkami obviněného, jimiž zpochybnil proces dokazování a namítal porušení principu in dubio pro reo , neboť se jedná toliko o námitky skutkové povahy, resp. povahy procesní, jimiž se však nelze v dovolacím řízení zabývat.

Pokud jde o námitky obviněného proti té pasáži odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně, v níž je odkázáno na předchozí odsouzení obviněného týmž soudem pod sp. zn. 1 T 1/2012, jež bylo následně dotčeno amnestií prezidenta republiky, považuje je státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vzhledem k ustanovení § 265a odst. 4 tr. řádu za obsahově nepřípustné. Zároveň však dodal, že z citovaného předchozího odsouzení soud prvého stupně nedovozoval v podstatě žádné hmotně právně relevantní závěry.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu dovoláním napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyslovil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné, než navrhované rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obviněný v dovolání uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

První část dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.

V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve svém dovolání neuplatňuje. Pro úplnost je třeba dodat, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán a není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné a podané odvolání podle § 256 tr. řádu zamítl. Tím, že odvolací soud postupem podle § 254 odst. 1 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je zřejmé že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu a obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen.

Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku deklaroval druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§ 125 odst. 1 tr. řádu) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem se Nejvyšší soud ztotožnil s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v tom, že z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě je možno považovat za právně relevantní námitku obviněného, že popis skutku v tzv. skutkové větě nevykazuje všechny zákonné znaky přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

Přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.

Pro úplnost je třeba dodat, že přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle ustanovení § 284 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává v množství větším než malém omamnou látku konopí, pryskyřici z konopí nebo psychotropní látku obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC). Podle tohoto ustanovení musí být přechovávání vykonáváno pro vlastní potřebu, čímž se liší od ustanovení § 283 tr. zákoníku, které dopadá na případy přechovávání pro jiného. Ustanovení § 284 je subsidiární privilegovanou skutkovou podstatou ve vztahu k ustanovení § 283 tr. zákoníku.

V případě posuzované trestní věci tzv. skutková věta výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně zní: pojala hlídka Policie ČR ve složení pprap. T. P. a pprap. J. H. podezření, že zde může docházet ze strany obviněného O. O. k prodeji drog, objevila u něho při jeho zadržení na uvedeném místě a poté při osobní prohlídce na Místním oddělení Policie ČR, P., B., 6 plastových sáčků s obsahem sušeného rostlinného materiálu a dalších 5 sáčků plastových s obsahem bílé hrudkovité látky . .

Skutková věta tedy hovoří o distribuci omamných a psychotropních látek ze strany obviněného pouze v rovině pravděpodobnosti a nelze z ní jednoznačně dovodit, že obviněný tyto látky vědomě přechovával pro jiného (za účelem další distribuce).

Naproti tomu dle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu obviněný neoprávněně pro jiného přechovával omamnou nebo psychotropní látku .

S ohledem na zmíněné skutečnosti Nejvyšší soud přisvědčil námitce obviněného v tom, že nalézací soud pochybil, neboť skutek byl v tzv. skutkové větě popsán tak, že z něj nelze dovodit, jakým konkrétním jednáním měl obviněný skutkovou podstatu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku v přisouzené variantě (tj. že neoprávněně pro jiného přechovával omamnou nebo psychotropní látku) naplnit.

Soud, který rozhoduje v trestní věci rozsudkem, jímž obviněného uznává vinným, je povinen splnit všechny obsahové náležitosti stanovené pro výrok takového rozhodnutí v § 120 odst. 3 tr. řádu. Mimo jiné je proto povinen do rozsudku pojmout takovou skutkovou větu, jež poskytuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným (srov. rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 18/2002, č. 436).

V dané souvislosti je pak nutno vytknout rovněž odvolacímu soudu, že se blíže nezabýval hmotněprávním posouzením jednání obviněného, když pouze konstatoval, že použitou právní kvalifikaci považuje za správnou a pochybení nalézacího soudu svým rozhodnutím nezhojil.

K dalším v dovolání uplatněným námitkám (tj. námitky, kterými obviněný vytýká rozhodujícím soudům nesprávné hodnocení důkazů, zpochybňuje výpovědi slyšených svědků a odkazuje na judikaturu vztahující se k aplikaci principu in dubio pro reo, který byl dle jeho mínění vzhledem k jeho osobě porušen) Nejvyšší soud podotýká, že se jedná o námitky čistě skutkové, kterými obviněný ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Je tak zřejmé, že v tomto směru se svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.


Pokud se týká tvrzení obviněného, že jím držené množství drogy nedosahovalo množství většího než malého ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009 Sb., proto jeho jednání nemohlo být trestným činem, k tomu je třeba zdůraznit, že citované nařízení, které bylo již navíc zrušeno nálezem Ústavního soudu č. 259/2013 Sb., upravovalo povolené množství příslušných látek, které však bylo možno přechovávat pouze pro vlastní potřebu, což však na případ projednávané věci nedopadá. Stejně tak je irelevantní námitka obviněného týkající se odsouzení týmž soudem ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 1/2012, které bylo následně dotčené amnestií prezidenta republiky, když navíc z tohoto předchozího odsouzení nalézací soud nedovozoval žádné právní závěry.

Na základě výše uvedených skutečností proto Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 5 To 13/2013 i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 1 T 106/2012, podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265 l odst. 1 tr. řádu přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání a rozhodnutí bude tento soud podle § 265s odst. 1 tr. řádu vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto usnesení.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. října 2013
Předsedkyně senátu JUDr. Danuše Novotná