4 Tdo 1024/2013
Datum rozhodnutí: 02.10.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



4 Tdo 1024/2013-32

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. října 2013 dovolání obviněného M. S. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 3 To 18/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, pod sp. zn. 61 T 24/2012, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 3. 12. 2012, sp. zn. 61 T 24/2012, byl obviněný M. S. uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že

1. v době od 21.09.2010 do 18.10.2010 v N., okr. Z., jako jediný jednatel obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., svévolně použil pro svou potřebu finanční prostředky, které přijal jako kupní cenu za prodej osobního motorového vozidla zn. Audi A6 Avant, majitele R. T., kterému tím způsobil škodu ve výši 80.000,- Kč,

2. v době od 22.09.2010 do 27.09.2010 v N., okr. Z., jako jediný jednatel obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., svévolně prodal osobní motorové vozidlo zn. Audi A8, majitele P. K., v tržní hodnotě 420.000,- Kč, za pouhých 325.000,- Kč, ačkoliv bylo společnosti svěřeno za účelem zprostředkování jeho prodeje za kupní cenu ve výši 469.000,- Kč, vyinkasované finanční prostředky navíc použil výhradně pro svou potřebu, čímž P. K. způsobil škodu ve výši 420.000,- Kč,

3. v době od 23.09.2010 do 08.12.2010 v N., okr. Z., jako jediný jednatel obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., svévolně použil pro svou potřebu finanční prostředky, které přijal jako kupní cenu za prodej osobního motorového vozidla zn. Audi A8 Quattro, majitele M. M., kterému tím způsobil škodu ve výši 64.736,- Kč,

4. dne 27.09.2010 v N., okr. Z., jako jediný jednatel obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., svévolně použil pro svou potřebu finanční prostředky, které přijal jako kupní cenu za prodej osobního motorového vozidla zn. Renault Megane Break, majitele Ing. Z. U., kterému tím způsobil škodu ve výši 75.208,- Kč,

5. v době od 03.09.2010 do 10.01.2011 v N., okr. Z., jako jediný jednatel obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., svévolně prodal osobní motorové vozidlo zn. AUDI A6, majitele obchodní společnosti ZAMET s. r. o., v tržní hodnotě 105.000,- Kč, za pouhých 100.000,- Kč, ačkoliv bylo společnosti svěřeno za účelem zprostředkování jeho prodeje za kupní cenu ve výši 185.000,- Kč, vyinkasované finanční prostředky navíc použil výhradně pro svou potřebu, čímž jmenované společnosti způsobil škodu ve výši 105.000,- Kč,

6. v době od 05.10.2010 do 13.10.2010 v N., okr. Z., jako jediný jednatel obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., svévolně prodal osobní motorové vozidlo zn. Volkswagen Bora TDI, majitelky I. S., v tržní ceně 120.000,- Kč, za pouhých 90.000,- Kč ačkoliv bylo společnosti svěřeno za účelem zprostředkování jeho prodeje za kupní cenu ve výši 155.000,- Kč, vyinkasované finanční prostředky navíc použil výhradně pro svou potřebu, čímž I. S. způsobil škodu ve výši 120.000,- Kč,

7. v době od 13.08.2010 do 18.10.2010 v N., okr. Z., jako jediný jednatel obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., svévolně použil pro svou potřebu finanční prostředky, které přijal jako kupní cenu za prodej osobního motorového vozidla zn. Opel Frontera, majitele Ing. M. B., kterému tím způsobil škodu ve výši 132.328,- Kč,

8. v době od 06.10.2010 do 18.10.2010 v N., okr. Z., jako jediný jednatel obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., svévolně prodal osobní motorové vozidlo zn. Volkswagen Golf 1J, majitele P. D., v tržní ceně 75.000,- Kč, za pouhých 60.000,- Kč, ačkoliv bylo společnosti svěřeno za účelem zprostředkování jeho prodeje za kupní cenu ve výši 90.440,- Kč, vyinkasované finanční prostředky navíc použil výhradně pro svou potřebu, čímž P. D. způsobil škodu ve výši 75.000,- Kč,

9. dne 07.10.2010 v N., okr. Z., jako jediný jednatel obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., svévolně použil pro svou potřebu finanční prostředky, které přijal jako kupní cenu za prodej osobního motorového vozidla zn. Škoda Felicia, majitelky Mgr. P. D., které tím způsobil škodu ve výši 40.000,- Kč,

10. v době od 07.10.2010 do 11.10.2010 v N., okr. Z., jako jediný jednatel obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., svévolně prodal osobní motorové vozidlo zn. Ford Focus, majitele R. S., v tržní ceně 65.000,- Kč, za pouhých 55.000,- Kč, ačkoliv bylo společnosti svěřeno za účelem zprostředkování jeho prodeje za kupní cenu ve výši 70.000,- Kč, vyinkasované finanční prostředky navíc použil výhradně pro svou potřebu, čímž R. S. způsobil škodu ve výši 65.000,- Kč,

11. v době od 08.10.2010 do 11.10.2010 v N., okr. Z., jako jediný jednatel obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., svévolně prodal osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia, majitele P. Z., v tržní ceně 200.000,- Kč, za pouhých 160.000 Kč ačkoliv bylo společnosti svěřeno za účelem zprostředkování jeho prodeje za kupní cenu ve výši 228.000,- Kč, vyinkasované finanční prostředky navíc použil výhradně pro svou potřebu, čímž P. Z. způsobil škodu ve výši 200.000,- Kč, 12. v době od 08.10.2010 do 06.04.2011 v N., okr. Z., jako jediný jednatel obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., svévolně použil pro svou potřebu finanční prostředky, které přijal jako kupní cenu za prodej speciálního přívěsu za osobní automobil vlastní výroby, majitele J. G., kterému tím způsobil škodu ve výši 20.000,- Kč,

13. v době od 13.10.2010 do 24.11.2010 v N., okr. Z., jako jediný jednatel obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., svévolně použil pro svou potřebu finanční prostředky, které přijal jako kupní cenu za prodej osobního motorového vozidla zn. Kia Sportage, majitele I. P., kterému tím způsobil škodu ve výši 370.328,- Kč, když takto způsobil na majetku výše jmenovaných klientů škodu v souhrnné výši 1.848.478,- Kč.


Za to byl obviněný odsouzen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku ve smyslu § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce pěti let a současně byl vysloven dohled v rozsahu uvedeném v §§ 49 51 tr. zákoníku. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným:
- R. T., bytem N., P., částku 80.000,- Kč;
- M. M., bytem Z., O., částku 64.736,- Kč;
- Ing. Z. U., bytem Z., P., částku 75.208,- Kč;
- obchodní společnost ZAMET, s.r.o., N. H., V., částku 105.000,- Kč;
- I. S., bytem J., částku 120.000,- Kč;
- Ing. M. B., bytem L., částku 132.328,- Kč;
- P. D., bytem K., T., částku 75.000,- Kč;
- Mgr. P. D., bytem Z., B. n., částku 40.000,- Kč;
- P. Z., bytem B., částku 200.000,- Kč;
- J. G., bytem V., částku 20.000,- Kč;
- I. P., bytem S. M., M., částku 370.328,- Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byli poškození: společnost ZAMET, s.r.o., I. S., Ing. M. B., P. D., P. Z. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Týmž rozsudkem byl obviněný M. S. podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek, že:

1. v době od 01.01.2009 do 27.04.2010 v N., okr. Z., jako osoba zmocněná k zastupování obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., při výkupu a prodeji vozidel, svévolně použil pro svou potřebu finanční prostředky v celkové výši 2.881.200,- Kč, které postupně přijal jako kupní ceny za prodaná vozidla a které byla tato společnost jako zprostředkovatel obchodů povinna vyplatit svým klientům, čímž jí způsobil škodu v uvedené výši,

protože nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán.

Dále byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutky, že:

1. v době od 30.04.2010 do 14.07.2010 v N., okr. Z., jako osoba zmocněná k zastupování obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., při výkupu a prodeji vozidel, svévolně použil pro svou potřebu finanční prostředky, které přijal jako kupní cenu za prodej osobního motorového vozidla zn. Mazda 626, majitele L. P., kterému tím způsobil škodu ve výši 16.000,- Kč,

2. v době od 22.05.2010 do 26.05.2010 v N., okr. Z., jako osoba zmocněná k zastupování obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., při výkupu a prodeji vozidel, svévolně použil pro svou potřebu finanční prostředky, které přijal jako kupní cenu za prodej osobního motorového vozidla zn. Toyota RAV4, majitelky P. P., které tím způsobil škodu ve výši 159.936,- Kč,

3. v době od 03.06.2010 do 23.06.2010 v N., okr. Z., jako osoba zmocněná k zastupování obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., při výkupu a prodeji vozidel, svévolně prodal osobní motorové vozidlo zn. Volkswagen Golf 19 E, majitelky D. L., v tržní hodnotě 20.000,- Kč, za pouhých 20.000,- Kč, ačkoliv bylo společnosti svěřeno za účelem zprostředkování jeho prodeje za kupní cenu ve výši 45.025,- Kč, vyinkasované finanční prostředky navíc použil výhradně pro svou potřebu, čímž D. L. způsobil škodu ve výši 20.000,- Kč,

4. v době od 07.06.2010 do 28.06.2010 v N., okr. Z., jako osoba zmocněná k zastupování obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., při výkupu a prodeji vozidel, svévolně použil pro svou potřebu finanční prostředky, které přijal jako kupní cenu za prodej osobního motorového vozidla zn. Škoda Fabia combi, majitele obchodní společnosti Bardos s. r. o., které tím způsobil škodu ve výši 140.896,- Kč,

5. v době od 30.06.2010 do 14.07.2010 v N., okr. Z., jako osoba zmocněná k zastupování obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., při výkupu a prodeji vozidel, svévolně použil pro svou potřebu finanční prostředky, které přijal jako kupní cenu za prodej osobního motorového vozidla zn. Škoda Fabia combi, majitele obchodní společnosti Bardos s. r. o., které tím způsobil škodu ve výši 146.608,- Kč, 6. v době od 16.07.2010 do 19.07.2010 v N., okr. Z., jako osoba zmocněná k zastupování obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., při výkupu a prodeji vozidel, svévolně použil pro svou potřebu finanční prostředky, které přijal jako kupní cenu za prodej osobního motorového vozidla zn. Peugeot 206, majitele obchodní společnosti KAROP s. r. o., které tím způsobil škodu ve výši 50.000,- Kč,

7. v době od 20.07.2010 do 15.09.2010 v N., okr. Z., jako osoba zmocněná k zastupování obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., při výkupu a prodeji vozidel, svévolně použil pro svou potřebu finanční prostředky, které přijal jako kupní cenu za prodej osobního motorového vozidla zn. Volkswagen Caravelle, majitele obchodní společnosti Bardos s. r. o., které tím způsobil škodu ve výši 522.648,- Kč,

8. v době od 06.09.2010 do 13.09.2010 v N., okr. Z., jako osoba zmocněná k zastupování obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., při výkupu a prodeji vozidel, svévolně použil pro svou potřebu finanční prostředky, které přijal jako kupní cenu za prodej osobního motorového vozidla zn. Renault Megane Scenic, majitele J. S., kterému tím způsobil škodu ve výši 85.680,- Kč,

9. v době od 09.09.2010 do 21.10.2010 v N., okr. Z., jako osoba zmocněná k zastupování obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., při výkupu a prodeji vozidel, resp. již jako jediný jednatel této společnosti, svévolně prodal osobní motorové vozidlo zn. Kia Sorento, majitelky Z. M., v tržní hodnotě 450.000,- Kč, za pouhých 100.000,- Kč, ačkoliv bylo společnosti svěřeno za účelem zprostředkování jeho prodeje za kupní cenu ve výši 499.000,- Kč, vyinkasované finanční prostředky navíc použil výhradně pro svou potřebu, čímž Z. M. způsobil škodu ve výši 450.000,- Kč,

10. v době od 09.09.2010 do 22.10.2010 v N., okr. Z., jako osoba zmocněná k zastupování obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., při výkupu a prodeji vozidel, resp. již jako jediný jednatel této společnosti, svévolně použil pro svou potřebu finanční prostředky, které přijal jako kupní cenu za prodej osobního motorového vozidla zn. Opel Zafira, majitele Z. K., kterému tím způsobil škodu ve výši 257.040,- Kč,

11. v době od 15.09.2010 do 29.11.2010 v N., okr. Z., jako osoba zmocněná k zastupování obchodní společnosti AUTOLINE CZ, s. r. o. se sídlem N., K., při výkupu a prodeji vozidel, resp. již jako jediný jednatel této společnosti, svévolně použil pro svou potřebu finanční prostředky, které přijal jako kupní cenu za prodej osobního motorového vozidla zn. Škoda Octavia, majitele obchodní společnosti Bardos s. r. o., které tím způsobil škodu ve výši 146.608,- Kč,

protože nebylo prokázáno, že tyto skutky spáchal obviněný.

Podle § 229 odst. 3 tr. řádu byli pak poškození:
- L. P., bytem T., M.
- P. P., bytem L., Z.
- J. S., bytem B., K.
- obchodní společnost Bardos, s.r.o., O., O.
- obchodní společnost Karop, s.r.o., L., U P.
- obchodní společnost AUTOLINE CZ, s.r.o., N., K.

odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 3 To 18/2013, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, obviněnému nově uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců. Podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl také uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 3 To 18/2013, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dovolání obsáhle cituje argumentaci odvolacího soudu, na základě které rozhodl o zpřísnění trestu a současně s touto argumentací polemizuje, neboť hodnocení polehčujících a přitěžujících okolností ze strany soudu druhého stupně nepovažuje za zcela objektivní. Podle jeho názoru odvolací soud spekuluje, pokud dovodil, že obviněný pracuje jako brigádník s minimální mzdou jen proto, aby se vyhnul případné exekuci ve prospěch poškozených, odmítá i ten závěr, že nespolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, ohrazuje se proti tvrzení soudu druhého stupně, že svůj díl viny popírá a svůj díl viny se snaží svalit na R. P. Má za to, že odvolací soud neprojevil ochotu zohlednit skutečnosti vyšlé najevo v průběhu řízení, zejména hodnocení jeho osoby ze strany svědků, že je osoba důvěryhodná, naopak R. P. byl těmito svědky označen za osobu nedůvěryhodnou. Dovolatel dále uvádí, že odvolací soud nezohlednil, že plnit závazky vůči majitelům vozidel mu nedovolovaly narůstající dluhy firmy, že u hlavního líčení projevil upřímnou lítost a byl ochoten nahradit škodu, kterou činem způsobil a že z trestné činnosti sám nezískal žádný přímý osobní prospěch.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle ustanovení § 265l tr. řádu ( přikázal věc soudu, o jehož rozhodnutí jde), pokud ve věci sám nerozhodne dle ustanovení § 265m tr. řádu, aniž by specifikoval jakého konkrétního výroku se v tomto případě domáhá.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se písemně vyjádřil. V tomto vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a uvedl, že dovolací námitky obviněného formálně neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani žádnému jinému dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Uložený trest odnětí svobody byl vyměřen v dolní polovině zákonné trestní sazby a rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních společnostech byl uložen v souladu s příslušným zákonným ustanovením.

Vzhledem k výše uvedenému proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ jiného, než výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu].

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obviněný v dovolání uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§ 125 odst. 1 tr. řádu) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného trestního spisu shledal, že obviněný M. S. sice podal dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však vznáší výlučně námitky proti nepřiměřené přísnosti trestu uloženého odvolacím soudem, když tato nepřiměřená přísnost má podle dovolatele vyplývat z nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností. Je třeba zdůraznit, že proti výroku o trestu lze zásadně podat dovolání jen z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k jeho naplnění, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž by byl uložen některý z druhů trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Trest ve výměře mimo trestní sazbu je pak uložen tehdy, pokud soud při jeho ukládání nedůvodně překročil horní či dolní hranici trestní sazby uvedené v příslušném zákonném ustanovení, pokud je v zákoně určena, a to včetně nesprávného použití ustanovení § 58 tr. zákoníku upravujícího mimořádné snížení trestu odnětí svobody.

Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze toliko namítat nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu. O žádný z těchto případů se ale v posuzované věci nejedná.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pachatel trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku je ohrožen trestem odnětí svobody v trestní sazbě dvě léta až osm let. Trest odnětí svobody na tři roky a šest měsíců, který byl obviněnému uložen a pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, není proto ani druhem trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Navíc byl trest vyměřen v dolní polovině zákonné trestné sazby a nelze jej tedy vnímat jako trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý. Stejně tak trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let byl uložen v souladu s ustanovením § 73 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný se trestné činnosti dopustil v souvislosti s výkonem funkce statutárního orgánu společnosti AUTOLINE, s. r. o. a uložený trest byl vyměřen v rámci zákonné trestní sazby.

Nejvyšší soud uzavírá, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uvedený zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.

K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Vzhledem k výše uvedeným závěrům Nejvyšší soud dovolání obviněného M. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).


V Brně dne 2. října 2013

Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše Novotná