4 Tdo 1017/2013
Datum rozhodnutí: 10.10.2013
Dotčené předpisy: § 250 odst. 1,3 tr. zák.



4 Tdo 1017/2013-63

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. října 2013 o dovolání obviněného RNDr. D. Ch. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 6 To 73/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 1/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2012, sp. zn. 54 T 1/2007, byl obviněný RNDr. D. Ch., Ph.D., uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. c) zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se dopustil jednáním specifikovaným v citovaném rozsudku.

Za uvedené jednání byl obviněný RNDr. D. Ch., Ph.D. odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 roky a 8 měsíců. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozenému Zdravotnímu ústavu se sídlem v O., P. n., peněžní částku 4.112.859,- Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený Zdravotní ústav se sídlem v O. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2012, sp. zn. 54 T 1/2007, podali obviněný RNDr. D. Ch., Ph.D. a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 6 To 73/2012, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný RNDr. D. Ch., Ph.D., byl uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že v období nejméně od začátku roku 2000 do konce roku 2005, v O., v rámci pracovního poměru ke Zdravotnímu ústavu se sídlem v O. (do roku 2002 Krajská hygienická stanice O.), P. n., ve funkci vedoucího oddělení bakteriologie a mikrobiologické technologie a Národní referenční laboratoře pro anaerobní bakterie, v zištném úmyslu získání majetkového profitu ke škodě tohoto svého zaměstnavatele, zneužívajíc svého oprávnění k zajišťování potřebných pracovních pomůcek a materiálu, mj. též půd a chemikálií, vyplývajícího ze stanovené pracovní náplně, a svého postavení z hlediska důvěryhodnosti dlouholetého a odborně fundovaného vedoucího pracovníka, s vědomím, že jeho pokyny k zajištění materiálu spotřebního charakteru budou akceptovány a nebudou podrobovány kontrole, při dobré znalosti pouze formálního mechanismu skladové evidence materiálu tohoto typu, za kooperace s J. S. MIRAKO, s místem podnikání O. Z., S., vyrábějícím soupravy pro anaerobní a mikroaerofilní kultivační vyšetření, označené jako ANAER kult, ANAER kult PLUS, CAMPY kult a CAMPY kult PLUS, jejichž výrobu na sebe převedl od obžalovaného RNDr. D. Ch., který jejich výrobu a distribuci v dřívější době realizoval v rámci svých aktivit ve společnosti MIKROMED TS, spol. s r. o., či jako samostatný podnikatelský subjekt fyzická osoba, ačkoli věděl, že pro vyšetření jsou Zdravotním ústavem (Krajskou hygienickou stanicí) využívány toliko soupravy typu CAMPY kult, v uvedeném období opakovaně předkládal ekonomickému oddělení písemné požadavky na realizaci objednávek nevyužívaných souprav ANAER kult, ANAER kult PLUS a CAMPY kult PLUS, jakož i výrazně objemově nadsazené požadavky na soupravy CAMPY kult, vždy výhradně u firmy J. S. MIRAKO, když na podkladě těchto účelově klamných požadavků byly pracovnicemi ekonomického úseku Zdravotního ústavu se sídlem v O., jménem jeho ředitele, jakožto statutárního zástupce, takové objednávky realizovány, načež po dohodě mezi obviněným RNDr. D. Ch. a J. S., obviněný RNDr. D. Ch. fiktivně vykazoval osobní převzetí tohoto objednaného zboží, přestože fakticky v uvedeném rozsahu dodáváno nebylo a případné potřeby souprav CAPY-kult byly řešeny pouze nahodile zajištěním tohoto materiálu obžalovaným dle požadavků laborantek, nicméně na podkladě dokladů, formálně dokumentujících převzetí materiálu obžalovaným RNDr. D. Ch., byly J. S. vystavovány faktury na dodávky souprav v plném rozsahu objednávek Zdravotního ústavu (Krajské hygienické stanice) a tyto následně i zaplaceny, když takto:

v roce 2000 na základě klamných údajů obžalovaného RNDr. D. Ch. byly Zdravotním ústavem se sídlem v O. vystaveny objednávky a jmenovaným formálně vykázáno dodání celkem
- 10.400 ks souprav ANAER-kult, v ceně 25,- Kč/1ks,
- 10.600 ks souprav CAMPY-kult, v ceně 25,- Kč/1ks,
- 240 ks souprav ANAER-kult PLUS, v ceně 90,- Kč/1ks,
- 240 ks souprav CAMPY-kult PLUS, v ceně 90,- Kč/1ks,

vše v celkové hodnotě 568.200,- Kč , aniž by takto vykazované dodávky materiálu byly fakticky uskutečněny, přičemž uvedená finanční částka byla zaplacena Zdravotním ústavem se sídlem v O. ve prospěch bankovního účtu J. S.,
když v období roku 2000 mohlo být k pracovní činnosti u Zdravotního ústavu se sídlem v O. reálně dodáno a využito maximálně 9.026 ks, a to pouze souprav CAMPY-kult v hodnotě 225.650,- Kč ,
v důsledku čehož byla Zdravotnímu ústavu se sídlem v O. za uvedené období způsobena škoda ve výši nejméně 342.550,- Kč ,

v roce 2001 na základě klamných údajů obžalovaného RNDr. D. Ch. byly Zdravotním ústavem se sídlem v O. vystaveny objednávky a jmenovaným formálně vykázáno dodání celkem
- 19.200 ks souprav ANAER-kult, v ceně 25,- Kč/1ks,
- 19.800 ks souprav CAMPY-kult, v ceně 25,- Kč/1ks,
- 420 ks souprav ANAER-kult PLUS, v ceně 90,- Kč/1ks,
- 420 ks souprav CAMPY-kult PLUS, v ceně 90,- Kč/1ks,
vše v celkové hodnotě 1.050.600,- Kč , aniž by takto vykazované dodávky materiálu byly fakticky uskutečněny, přičemž uvedená finanční částka byla zaplacena Zdravotním ústavem se sídlem v O. ve prospěch bankovního účtu J. S.,
když v období roku 2001 mohlo být k pracovní činnosti u Zdravotního ústavu se sídlem v O. reálně dodáno a využito maximálně 9.026 ks, a to pouze souprav CAMPY-kult v hodnotě 225.650,- Kč ,
v důsledku čehož byla Zdravotnímu ústavu se sídlem v O. za uvedené období způsobena škoda ve výši nejméně 824.950,- Kč ,

v roce 2002 na základě klamných údajů obžalovaného RNDr. D. Ch. byly Zdravotním ústavem se sídlem v O. vystaveny objednávky a jmenovaným formálně vykázáno dodání celkem
- 16.000 ks souprav ANAER-kult, v ceně 27,- Kč/1ks,
- 16.500 ks souprav CAMPY-kult, v ceně 27,- Kč/1ks,
- 350 ks souprav ANAER-kult PLUS, v ceně 96,- Kč/1ks,
- 350 ks souprav CAMPY-kult PLUS, v ceně 96,- Kč/1ks,
vše v celkové hodnotě 944.700,-Kč , aniž by takto vykazované dodávky materiálu byly fakticky uskutečněny, přičemž uvedená finanční částka byla zaplacena Zdravotním ústavem se sídlem v O. ve prospěch bankovního účtu J. S.,
když v období roku 2002 mohlo být k pracovní činnosti u Zdravotního ústavu se sídlem v O. reálně dodáno a využito maximálně 9.026 ks, a to pouze souprav CAMPY-kult v hodnotě 243.702,-Kč ,
v důsledku čehož byla Zdravotnímu ústavu se sídlem v O. za uvedené období způsobena škoda ve výši nejméně 700.998,- Kč ,

v roce 2003 na základě klamných údajů obžalovaného RNDr. D. Ch. byly Zdravotním ústavem se sídlem v O. vystaveny objednávky a jmenovaným formálně vykázáno dodání celkem
- 12.800 ks souprav ANAER-kult, v ceně 27,- Kč/1ks,
- 18.000 ks souprav CAMPY-kult, v ceně 27,- Kč/1ks,
- 400 ks souprav ANAER-kult PLUS, v ceně 96,- Kč/1ks,
- 400 ks souprav CAMPY-kult PLUS, v ceně 96,- Kč/1ks,
vše v celkové hodnotě 908.400,- Kč , aniž by takto vykazované dodávky materiálu byly fakticky uskutečněny, přičemž uvedená finanční částka byla zaplacena Zdravotním ústavem se sídlem v O. ve prospěch bankovního účtu J. S.,
když v období roku 2003 mohlo být k pracovní činnosti u Zdravotního ústavu se sídlem v O. reálně dodáno a využito maximálně 9.026 ks, a to pouze souprav CAMPY-kult v hodnotě 243.702,- Kč ,
v důsledku čehož byla Zdravotnímu ústavu se sídlem v O. za uvedené období způsobena škoda ve výši nejméně 664.698,- Kč ,

v roce 2004 na základě klamných údajů obžalovaného RNDr. D. Ch. byly Zdravotním ústavem se sídlem v O. vystaveny objednávky a jmenovaným formálně vykázáno dodání celkem
- 12.800 ks souprav ANAER-kult, v ceně 30,- Kč/1ks,
- 18.000 ks souprav CAMPY-kult, v ceně 30,- Kč/1ks,
- 400 ks souprav ANAER-kult PLUS, v ceně 105,- Kč/1ks,
- 400 ks souprav CAMPY-kult PLUS, v ceně 105,- Kč/1ks,
vše v celkové hodnotě 1.008.000,- Kč , aniž by takto vykazované dodávky materiálu byly fakticky uskutečněny, přičemž uvedená finanční částka byla zaplacena Zdravotním ústavem se sídlem v O. ve prospěch bankovního účtu J. S.,
když v období roku 2004 mohlo být k pracovní činnosti u Zdravotního ústavu se sídlem v O. reálně dodáno a využito maximálně 9.375 ks, a to pouze souprav CAMPY-kult v hodnotě 281.250,- Kč ,
v důsledku čehož byla Zdravotnímu ústavu se sídlem v O. za uvedené období způsobena škoda ve výši nejméně 726.750,- Kč ,

v roce 2005 na základě klamných údajů obžalovaného RNDr. D. Ch. byly Zdravotním ústavem se sídlem v O. vystaveny objednávky a jmenovaným formálně vykázáno dodání celkem
- 12.800 ks souprav ANAER-kult, v ceně 35,70 Kč/1ks,
- 18.000 ks souprav CAMPY-kult, v ceně 35,70 Kč/1ks,
- 400 ks souprav ANAER-kult PLUS, v ceně 125,- Kč/1ks,
- 400 ks souprav CAMPY-kult PLUS, v ceně 125,- Kč/1ks,
vše v celkové hodnotě 1.199.560,- Kč , aniž by takto vykazované dodávky materiálu byly fakticky uskutečněny, přičemž uvedená finanční částka byla zaplacena Zdravotním ústavem se sídlem v O. ve prospěch bankovního účtu J. S.,
když v období roku 2005 mohlo být k pracovní činnosti u Zdravotního ústavu se sídlem v O. reálně dodáno a využito maximálně 9.710 ks, a to pouze souprav CAMPY-kult v hodnotě 346.647,- Kč ,
v důsledku čehož byla Zdravotnímu ústavu se sídlem v O. za uvedené období způsobena škoda ve výši nejméně 852.913,- Kč ,

přičemž významná část peněz, podvodně získaných zaplacením fakturovaného avšak nedodaného zboží na úkor Zdravotního ústavu se sídlem v O., byla J. S., v časové korelaci s takto inkasovanými platbami, vždy poukazována ve prospěch bankovního účtu obžalovaného RNDr. D. Ch.,
když v důsledku popsaného jednání byla Zdravotnímu ústavu se sídlem v O.
za období let 2000-2005 způsobena škoda v celkové výši nejméně 4.112.859,- Kč ,

Za uvedené jednání byl obviněný RNDr. D. Ch., Ph.D., odsouzen podle § 250 odst. 3 tr.zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle § 39a odst. 3 tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce spojené s hmotnou odpovědností na dobu 3 let.

Podle § 228 odst. 1 tr.ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému Zdravotnímu ústavu se sídlem v O., P. n., částku ve výši 4.112.859,- Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený Zdravotní ústav se sídlem v O. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 6 To 73/2012, podal následně obviněný RNDr. D. Ch., Ph.D., prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení věci, neboť nerespektuje právní závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 4 Tz 49/2010, a to, že v daném případě je nepřípustná právní kvalifikace trestného činu podvodu. Poukázal na závěry výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterých právnická osoba může být uvedena v omyl pouze tak, že pachatel vyvolá omyl u fyzické osoby, která jménem právnické osoby jedná. Dovolatel uvedl, že dispozice týkající se objednávek materiálů prováděl výlučně on sám, a to jako osoba k tomu oprávněná, takže je vyloučeno, aby uváděl v omyl sám sebe. Dále uvedl, že závěry, podle kterých dispozice týkající se objednávek předmětného materiálu fakticky prováděl výlučně on sám, nebyly zpochybněny ani po doplnění dokazování na základě pokynu Nejvyššího soudu, takže nebylo důvodu se od závazného právního názoru Nejvyššího soudu odchýlit. Dále vytknul, že nalézací soud dospěl k závěru, podle kterého dovolatel uváděl při zadávání objednávky v omyl pracovnice ekonomického úseku, popř. ředitele poškozeného subjektu, přičemž uvedl, že při posuzování této otázky je třeba vycházet z hlediska faktického, nikoli formálního; je nutno akceptovat, kdo objednávky fakticky realizoval, nikoli kdo je formálně podepisoval. Dále dovolatel namítl, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin zpronevěry a po šesti letech byl odsouzen pro trestný čin podvodu a vyjádřil názor, že na změnu právní kvalifikace měl být upozorněn předem, když nebylo možno mechanicky aplikovat ustanovení trestního řádu, podle kterého je nutno obviněného upozornit na možné jiné právní posouzení skutku toliko v případě, že toto jiné právní posouzení je přísnější. Vzhledem k tomu, že v souvislosti s aplikací jiného hmotněprávního ustanovení došlo k zásadní změně skutkové věty vytýkaného jednání, došlo podle dovolatele postupem soudů k porušení jeho práva na obhajobu a zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí, neboť v případě, že by byl dovolatel na změnu právní kvalifikace upozorněn, navrhl by provedení řady důkazů, zejména zkoumání smluvní dokumentace a účetnictví J. S., které by měly vyvrátit závěr soudů o tom, že platby z bankovního účtu J. S. byly děleným ziskem z podvodné trestné činnosti. Dále pak obviněný v rozsáhle zpracovaných námitkách uvedl vlastní skutkovou verzi, podle které šlo o platby za poradenskou a konzultační činnost prováděnou na základě smlouvy uzavřené mezi dovolatelem a společností MIRAKO, spol. s r. o. V této souvislosti soudům vytknul, že nezkoumaly účetnictví J. S. a neprovedly tedy důkazy zásadního významu. V této souvislosti uvedl, že skutkové závěry nalézacího a odvolacího soudu jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, což mělo za následek nesprávnou hmotněprávní kvalifikaci. Vypočítává důkazy, jejichž provedení u hlavního líčení navrhoval, a vytýká, že jejich neprovedením byla porušena zásada objasňovat stejně pečlivě okolnosti svědčící v prospěch i v neprospěch obviněného. Odvolacímu soudu podatel vytýká, že neprovedl listinný důkaz posudek zpracovaný slovenskou znalkyní MUDr. Helenou Hupkovou. Dále dovolatel namítl nesprávné hodnocení provedených důkazů, především znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, zpracovaného znalcem MUDr. Luďkem Danešem, Dr.Sc., dále svědeckých výpovědí svědkyň Bc. B. a H. a opakovaně poukázal na nutnost vytvářet strategické zásoby materiálu pro případ teroristického útoku, resp. zneužití biologických zbraní hromadného ničení. Rovněž polemizuje s hodnocením důkazů soudy ohledně problematiky likvidace kontaminovaného a expirovaného zdravotnického materiálu a možností skladování materiálu v budově Zdravotního ústavu, přičemž se věnuje i některým vysoce odborným otázkám (rozdílnost kultivace v anaerobním a mikroaerofilním prostředí).

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že z dovolacích námitek obviněného RNDr. D. Ch., Ph.D. vyplývá, že část těchto námitek deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá, když skutkový charakter části svých námitek připouští i sám dovolatel. Jsou to všechny námitky, ve kterých podatel brojí proti hodnocení důkazů soudy v otázkách nakládání s materiálem soupravami pro kultivační vyšetření ve Zdravotním ústavu a množství souprav potřebných pro činnost tohoto ústavu, jakož i proti závěrům o okolnostech plateb činěných J. S. na účet dovolatele. Dle názoru státního zástupce nelze dovodit existenci podatelem uváděného extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, které z nich soudy vyvodily. Ryze procesního charakteru je též námitka, podle které dovolatel nebyl upozorněn na možnost použití jiné právní kvalifikace skutku, a byl tak zkrácen na svých obhajovacích právech. K této části dovolacích námitek nelze v dovolacím řízení přihlížet.

Relevantně byly dovolatelem uplatněny námitky, podle kterých byl skutek nesprávně právně posouzen jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Dovolatel namítá absenci zákonného znaku uvedení někoho v omyl , neboť veškeré dispozice týkající se dodávek zdravotnického materiálu prováděl sám. Dřívější rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 54 T 1/2007, vycházel z takové verze skutkového děje, podle které obviněný předmětný zdravotnický materiál skutečně odebral a naložil s ním dosud nezjištěným způsobem; v tzv. skutkových větách přitom bylo uvedeno, že obviněný RNDr. Ch. materiál objednal, aniž by byla zmíněna jakákoli součinnost dalších osob při těchto objednávkách. Především ze zjištění, že dispozice týkající se objednávek materiálu prováděl sám obviněný (a logicky tudíž nemohl uvádět v omyl jinou fyzickou osobu tyto dispozice provádějící) vycházel právní názor Nejvyššího soudu, podle kterého v daném případě nepřipadá v úvahu právní kvalifikace trestného činu podvodu. Dále Nejvyšší soud připomněl, že obligatorním znakem trestného činu podvodu je též obohacení pachatele, které ze skutkových vět výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 54 T 1/2007, nevyplývalo.

Podle skutkových zjištění vymezených ve výroku o vině rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 6 To 73/2012, nebyl předmětný zdravotnický materiál Zdravotnickému ústavu vůbec dodán, přesto však byl fakturován a zaplacen, přičemž významná část podvodně vylákaných peněz končila v dispozici obviněného RNDr. Ch., Ph.D. Z hlediska právní kvalifikace skutku je pak významné zjištění, podle kterého obviněný opakovaně předkládal ekonomickému oddělení písemně požadavky na realizaci objednávek nevyužívaných souprav ANAER kult, ANAER kult PLUS a CAMPY kult PLUS, jakož i výrazně objemově nadsazené požadavky na soupravy CAMPY kult, vždy u firmy J. S. MIRAKO, kdy na podkladě těchto účelově klamných požadavků byly pracovnicemi ekonomického úseku Zdravotního ústavu se sídlem v O., jménem jeho ředitele, jakožto statutárního zástupce, takové objednávky realizovány . S ohledem na tyto změny ve skutkových zjištěních nelze podle názoru státního zástupce v současné době trvat na bezpodmínečné závaznosti právního názoru Nejvyššího soudu. Ze skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě pak vyplývá, že obviněný RNDr. Ch., Ph.D., sice fakticky určoval množství objednaného zdravotnického materiálu, potřeboval však součinnost dalších osob, které tyto objednávky realizovaly. Tyto osoby přitom jednaly v obviněném vyvolaném omylu o skutečném smyslu a povaze prováděných dispozic. I když objednávky prováděly formálně v tom smyslu, že bez dalšího akceptovaly požadavky obviněného, zajisté nevěděly o tom, že skutečným smyslem prováděných dispozic není zajištění reálných dodávek zdravotnického materiálu, ale vytvoření podmínek k tomu, aby firma J. S. - MIRAKO mohla ke škodě Zdravotnického ústavu fakturovat úhradu materiálu nikdy nedodaného. S ohledem na výše uvedené zásady týkající se výkladu zákonného znaku trestného činu podvodu uvedení někoho v omyl ve vztahu k omylu právnické osoby mám za to, že právní kvalifikace trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. zvolená soudy v předmětné trestní věci je správná.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného RNDr. D. Ch., Ph.D.

Dále Nejvyšší soud zjistil, že obviněný RNDr. D. Ch., Ph.D., sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v části dovolání však nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného ohledně toho, že soudy nesprávně hodnotily důkazy - znalecký posudek z oboru zdravotnictví, zpracovaný znalcem MUDr. Luďkem Danešem, Dr.Sc. a svědecké výpovědi svědkyň Bc. Z. B. a M. H., dále námitky týkající se hodnocení důkazů v otázkách nakládání s materiálem pro kultivační vyšetření ve Zdravotním ústavu a množství souprav potřebných pro činnost tohoto ústavu, námitky proti závěrům o okolnostech plateb činěných J. S. na účet obviněného, a rovněž námitky týkající se závěru soudu ohledně otázky skladování předmětných souprav v budově poškozeného, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Dovolacím důvodem nejsou ani námitky týkající se navrhovaných důkazů, které soudy neprovedly. Tyto námitky mají rovněž ryze skutkovou povahu, neboť směřují proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. V dané věci se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť odvolací soud se na str. 21 a násl. odůvodnění rozsudku zabývá právě otázkou, proč neshledává návrhy na doplnění dokazování důvodnými. Je třeba konstatovat, že obviněný se v této části dovolání pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolacím důvodem není ani procesní námitka obviněného týkající se toho, že dovolatel nebyl upozorněn na možnost použití jiné právní kvalifikace skutku, proto byl tímto zkrácen na svých obhajovacích právech.

Námitka obviněného, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., přičemž dovolatel namítá absenci zákonného znaku uvedení někoho v omyl , je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitkou právně relevantní. Obviněný ve svém dovolání rovněž namítl, že soudy při rozhodování nerespektovaly závazný právní názor Nejvyššího soudu, který při rozhodování o stížnosti pro porušení zákona konstatoval, že vytýkané jednání není ani nemůže být trestným činem podvodu.

Podle ustanovení § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Právní názor, a to i právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v řízení o stížnosti pro porušení zákona, vychází vždy z určitého skutkového zjištění. Proto jestliže v důsledku provedení nových důkazů ztratil vyslovený právní názor svůj skutkový základ (ať již faktický nebo předpokládaný), na němž byl založen, není jím orgán, jemuž byla věc přikázána, nadále vázán.

Je třeba podotknout, že v dřívějším odsuzujícím rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 54 T 1/2007, ze skutkové věty výroku o vině vyplynulo, že obviněný předmětný materiál (kultivační soupravy) fakticky odebral a naložil s ním dosud nezjištěným způsobem . Rovněž zde bylo uvedeno, že obviněný jako vedoucí oddělení bakteriologie a mikrobiologické technologie Zdravotního ústavu se sídlem v O., s pravomocí závazně písemnými požadavky určovat množství, druh, jakost a dodavatele zdravotnického materiálu, objednal v období od 1. 1. 2000 do 31. 12. 2005 pro účely Zdravotního ústavu u dodavatele, obchodní firmy J. S. MIRAKO, soupravy pro kultivaci a stanovování citlivosti na ATB kmenů anaerobních bakterií, tzv. ANAER kulty, soupravy pro kultivaci, identifikaci a stanovování citlivosti na ATB kmenů, campylobakterů, heliobacterů a jiných mikroaerofilních mikroorganismů, tzv. CAMPY kulty, soupravy ANAER kult PLUS a CAMPY kult PLUS, přičemž z odebraného množství materiálu předal Zdravotním ústavu k využití pouze malý počet souprav CAMPY-kult, přičemž zbývající převzatý materiál Zdravotnímu ústavu O. nepředal a s tímto naložil dosud nezjištěným způsobem. Vzhledem ke zjištěním, že v předmětné věci dispozice týkající se objednávek materiálu prováděl sám obviněný, tedy osoba oprávněná dispozice s cizím majetkem provádět (proto nebylo možné uvádět v omyl jinou osobu tyto dispozice provádějící), nemohlo jednání obviněného vykazovat znaky trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., z čehož pak vycházel právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v rozsudku ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 4 Tz 49/2010. Zároveň Nejvyšší soud v citovaném rozsudku uvedl, že obligatorním objektivním znakem trestného činu podvodu je obohacení pachatele nebo jiné osoby, což ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně vyjádřeno nebylo.

Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Podle § 89 odst. 11 tr. zák. se značnou škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč.

Jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Ostravě, s nimž se v napadeném rozsudku ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 6 To 73/2012, ztotožnil také Vrchní soud v Olomouci, spočíval v podstatě v tom, že obviněný v období nejméně od začátku roku 2000 do konce roku 2005, v O., v rámci pracovního poměru ke Zdravotnímu ústavu se sídlem v O., ve funkci vedoucího oddělení bakteriologie a mikrobiologické technologie a Národní referenční laboratoře pro anaerobní bakterie, v zištném úmyslu získání majetkového profitu ke škodě tohoto svého zaměstnavatele, zneužívajíc svého oprávnění k zajišťování potřebných pracovních pomůcek a materiálu, vyplývajícího ze stanovené pracovní náplně, a svého postavení z hlediska důvěryhodnosti dlouholetého a odborně fundovaného vedoucího pracovníka, s vědomím, že jeho pokyny k zajištění materiálu spotřebního charakteru budou akceptovány a nebudou podrobovány kontrole, a při dobré znalosti pouze formálního mechanismu skladové evidence materiálu tohoto typu, za kooperace s J. S. MIRAKO, vyrábějícím soupravy pro anaerobní a mikroaerofilní kultivační vyšetření, označené jako ANAER kult, ANAER kult PLUS, CAMPY kult a CAMPY kult PLUS, ačkoli věděl, že pro vyšetření jsou Zdravotním ústavem využívány toliko soupravy typu CAMPY kult, v uvedeném období opakovaně předkládal ekonomickému oddělení písemné požadavky na realizaci objednávek nevyužívaných souprav ANAER kult, ANAER kult PLUS a CAMPY kult PLUS, jakož i výrazně objemově nadsazené požadavky na soupravy CAMPY kult, vždy výhradně u firmy J. S. MIRAKO, kdy na podkladě těchto účelově klamných požadavků byly pracovnicemi ekonomického úseku Zdravotního ústavu se sídlem v O., jménem jeho ředitele, jakožto statutárního zástupce, a podpisu ředitele takové objednávky realizovány, načež, po dohodě mezi obviněným RNDr. D. Ch. a J. S., obviněný RNDr. D. Ch. fiktivně vykazoval osobní převzetí tohoto objednaného zboží, přestože fakticky v uvedeném rozsahu dodáváno nebylo a případné potřeby souprav CAPY-kult byly řešeny pouze nahodile zajištěním tohoto materiálu obžalovaným dle požadavků laborantek, nicméně na podkladě dokladů, formálně dokumentujících převzetí materiálu obžalovaným RNDr. D. Ch., byly J. S. vystavovány faktury na dodávky souprav v plném rozsahu objednávek Zdravotního ústavu a tyto následně i zaplaceny, přičemž významná část peněz, podvodně získaných zaplacením fakturovaného avšak nedodaného zboží na úkor Zdravotního ústavu, byla J. S., v časové korelaci s takto inkasovanými platbami, vždy poukazována ve prospěch bankovního účtu obžalovaného RNDr. D. Ch., kdy v důsledku popsaného jednání byla Zdravotnímu ústavu se sídlem v O. za období let 2000-2005 způsobena škoda v celkové výši nejméně 4.112.859,- Kč.

Soudy nově rozhodly poté, co doplnily dokazování znaleckými posudky ohledně osudu předmětných kultivačních souprav, jejich doby použitelnosti a ceny a ohledně vyčíslení nejvýše možného spotřebovaného množství příslušného vyvíječe, provedly také další důkazy, (např. výslechy svědků) důležité pro rozhodnutí ve věci. Z výše uvedeného pak vyplynulo, že předmětný materiál (kultivační soupravy) nebyl Zdravotnímu ústavu se sídlem v O. v uvedeném rozsahu vůbec dodán, avšak na tento materiál byly vystaveny a následně i zaplaceny faktury. Jak správně uvedl již státní zástupce ve svém vyjádření, vzhledem k těmto změnám ve skutkových zjištěních nelze trvat na bezpodmínečné závaznosti právního názoru Nejvyššího soudu, neboť v důsledku provedení nových důkazů ztratil původně vyslovený právní názor svůj skutkový základ.

Zvláštním problémem je pak otázka, kdy lze učinit závěr, že právnická osoba byla uvedena v omyl, resp. navenek jednala v omylu právnická osoba ve vztahu k jiné fyzické nebo právnické osobě. U trestného činu podvodu je předpokladem, aby mýlící se osoba učinila majetkovou dispozici, v jejímž důsledku dojde ke škodě na majetku, resp. k obohacení. Takovou dispozici však nemůže činit právnická osoba jako celek, ale jsou k tomu oprávněny jen některé fyzické osoby, jejichž jednání navenek je považováno za jednání právnické osoby. Proto je důležité zkoumat, kdo je oprávněn činit jménem právnické osoby nebo v jejich zastoupení právní úkony a v rámci nich též nakládat s majetkem právnické osoby. Právnická osoba tedy jedná navenek v omylu, jestliže pachatel uvede v omyl fyzickou osobu, která jménem právnické osoby jedná. Právnickou osobu může uvést v omyl nejen osoba zvenčí (mimo struktury této právnické osoby), ale též takový její člen, zaměstnanec nebo jiný pracovník, který sám není v dané věci oprávněn jednat jménem této právnické osoby nebo v jejím zastoupení anebo není oprávněn jednat sám bez součinnosti další oprávněné osoby, pokud uvádí v omyl osobu oprávněnou v této věci jednat jménem právnické osoby nebo v jejím zastoupení. Podobně je tomu i tehdy, kdy sice zaměstnanec, člen nebo jiný člen právnické osoby je sice oprávněn za právnickou osobu v určitém rozsahu jednat, ale toto své oprávnění zpravidla ve spojení s dalšími osobami překročí a uvede v omyl své nadřízené nebo spolupracovníky o povaze a okolnostech právního úkonu, čímž vyláká zpravidla ve prospěch jiné právnické či fyzické osoby plnění od právnické osoby zaměstnávající pachatele (srov. Šámal P. a kol., Trestní zákoník II., Komentář 2. vydání, Praha, C.H.Beck, 2011, s. 2060).

Právní konstrukce prezentovaná obviněným vychází z okolnosti, že obviněný RNDr. D. Ch., Ph.D., dispozice týkající se objednávek materiálů prováděl výlučně sám, a to jako osoba k tomu oprávněná, takže je vyloučeno, aby uváděl v omyl sám sebe. Tato okolnost je obviněným interpretována tak, že pokud byl osobou oprávněnou, nemohl uvádět v omyl někoho jiného a předmětné jednání nemůže vykazovat znaky trestného činu podvodu. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že obviněný RNDr. D. Ch., Ph.D., určoval množství, druh a jakost specifického zdravotnického materiálu pro pracovní činnost, který je třeba objednat, avšak k realizaci objednávek potřeboval součinnost dalších osob (pracovnic ekonomického oddělení), které tyto objednávky realizovaly, a to jménem ředitele, jakožto statutárního zástupce Zdravotního ústavu se sídlem v O., který tyto objednávky podepisoval. Obviněný pak pod nepravdivou záminkou potřebnosti specifického materiálu opakovaně předkládal ekonomickému oddělení svého zaměstnavatele klamné písemné požadavky na realizaci objednávek tohoto materiálu, ačkoli věděl, že takový materiál není u zaměstnavatele vůbec využíván nebo výrazně objemově nadsadil požadavky materiálu okrajově používaného, když na podkladě těchto účelově nesprávných požadavků byly zaměstnankyněmi ekonomického oddělení takové objednávky realizovány po podpisu statutárního zástupce. Tyto skutečnosti jednoznačně vyplývají z výpovědí svědkyň Z. K. (č.l. 1225 spisu) a J. P. (č.l. 1279 spisu) učiněných dne 25. 11. 2008 při hlavním líčení a rovněž jsou patrny z objednávek předmětného materiálu podepsaných RNDr. P. H., který byl oprávněn jednat jménem této právnické osoby (č.l. 1300 a násl.). Z dokazování dále vyplynulo, že tyto osoby přitom jednaly v obviněném vyvolaném omylu o skutečném smyslu a povaze prováděných dispozic. I když objednávky prováděly formálně v tom smyslu, že bez dalšího akceptovaly požadavky obviněného, nevěděly o tom, že materiál nebude dodán vůbec nebo jen v minimálním množství, přičemž dodavatelem byly následně vystavovány faktury na dodávky materiálu v plném rozsahu objednávek a tyto faktury byly uhrazeny na základě pokynu a podpisu statutárního zástupce organizace. Pokud soudy kvalifikovaly jednání obviněného RNDr. D. Ch., Ph.D. jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., je toto právní posouzení skutku plně akceptovatelné.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahové zakotvení v důkazech, jimiž byly především svědecké výpovědi svědků M. H., Bc. Z. B., M. T., E. Š. a RNDr. A. A., které ve svých výpovědích velmi podrobně popisovaly činnost v Zdravotním ústavu a vyjadřovaly se k použití kultivačních souprav ANAER kult, ANAER kult PLUS, CAMPY kult a CAMPY kult PLUS a tyto byly rovněž doplněny velkým množstvím listinných důkazů a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, zpracovaným znalcem MUDr. Luďkem Danešem, Dr.Sc. K tomu přistupují důkazy svědčící o tom, že obviněný RNDr. D. Ch., Ph.D., sice určoval množství zdravotnického materiálu, který je třeba objednat, avšak k realizaci objednávek potřeboval součinnost dalších osob, které tyto objednávky realizovaly, a to jménem a po podpisu ředitele Zdravotního ústavu. Vzhledem k výše uvedenému lze konstatovat, že skutková zjištění soudů mají odpovídající návaznost na důkazy a že tato zjištění jsou výsledkem hodnocení důkazů, které je logické a srozumitelné. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně v rámci hodnocení důkazů jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, že hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.

Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný RNDr. D. Ch., Ph.D., svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného RNDr. D. Ch., Ph.D. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. října 2013
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal