4 Pzo 5/2015
Datum rozhodnutí: 23.09.2015
Dotčené předpisy: § 88 tr. ř.



4 Pzo 5/2015-26

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2015 návrh na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, podaný odsouzeným L. L. , vydaných v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp. zn. 29 T 6/2012, a rozhodl podle 314n odst. 1 tr. ř. t a k t o :

Příkazy soudců Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 6. 2010 sp. zn. 0 Nt 6027/2010/V a ze dne 30. 9. 2010 sp. zn. 0 Nt 6047/2010/V k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ohledně odsouzeného L. L. z á k o n p o r u š e n n e b y l.


O d ů v o d n ě n í :


Dne 28. 7. 2015 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh odsouzeného L. L. (dále též navrhovatel) na přezkoumání zákonnosti níže označených příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v trestní věci Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 29 T 6/2012, resp. Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 To 4/2015. Navrhovatel zmiňuje, že byl sdělením ze dne 1. 7. 2015 Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci informován podle § 88 odst. 8 tr. ř., že opatřeními Okresního soudu v Olomouci 0 Nt 6027/2010/V z 1. 6. 2010 a 0 Nt 6047/2010/V z 30. 9. 2010 byl nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu účastnických čísel, emailové schránky, dále účastnické stanice identifikované podle IMEI. Navrhovatel zastává názor, že uvedené příkazy byly vydány místně nepříslušným soudem.

V odůvodnění návrhu je obsáhle popsán průběh celého trestního řízení od zahájení úkonů ve smyslu § 158 odst. 3 tr. ř., přes zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř., podání obžaloby až do vydání rozsudku soudem prvního stupně včetně popisu jeho výroku.

Konkrétní výhrady vztahující se k vydaným příkazům k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jsou zmíněny v části IV. učiněného návrhu, kdy navrhovatel vytýká, že úkony v rámci trestního řízení proti jeho osobě byly prováděny místně nepříslušným státním zastupitelstvím a tím i soudem pro přípravné řízení podle § 26 tr. ř.

V prvé řadě poukazuje na znění ustanovení § 18 odst. 1, 2 tr. ř. § 174 odst. 1 tr. ř., § 7 odst. 1, 2 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Zdůrazňuje, že impulsem pro zahájení trestního řízení měl být údajný anonymní dopis směřující proti L. L., jenž měl distribuovat ve fitcentrech v O. kraji přípravky obsahující látky s anabolickými a hormonálními účinky a přílohou měl být bílý prášek deklarovaný jako STAZOLOL (správně Stanozolol). Pro tyto údaje ale ve spise neexistuje relevantní důkaz. Předmětný anonym není součástí spisu a o jeho existenci je proto třeba pochybovat. S takto chabým podkladem pro podezření z trestného činu byly přesto zahájeny úkony trestního řízení a příslušný záznam byl podle § 158 odst. 3 tr. ř. zaslán na Krajské státní zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci. To nekriticky ve vztahu k přezkumu místní příslušnosti předmětný záznam přijalo a začalo působit jako dozorové státní zastupitelství ve smyslu § 174 tr. ř. a provádělo veškeré další procesní úkony. Rovněž založilo podle § 26 tr. ř. příslušnost soudu pro přípravné řízení, a to Okresního soudu v Olomouci, který k návrhům státní zástupkyně vydával navrhovatelem zpochybňované příkazy k odposlechu. Ze spisu je zřejmé, že policejní orgán neprováděl úkony ke zjištění, zda L. L. distribuuje předmětné přípravky v O. kraji, což by mohl být teoreticky jediný podklad pro místní příslušnost Krajského státního zastupitelství Ostrava, pobočka v Olomouci. Prověřováním ani vyšetřováním nebylo zjištěno, že by se L. L. a další osoby dopustili jednání, pro které bylo zahájeno jejich trestní stíhání a následně byla podána obžaloba, na území O. kraje. Takovou místní příslušnost jmenovaného státního zastupitelství nemohlo založit ani jednání L. L. s policejním agentem v OC O., neboť toto místo určil sám policejní agent a k dodání přípravků došlo na poštu v P. Přesto Krajské státní zastupitelství Ostrava, pobočka v Olomouci nadále působilo jako dozorové státní zastupitelství a nepostoupilo věc příslušnému státnímu zastupitelství. Tím zatížilo přípravné řízení zásadní vadou, která vyústila v rozhodování zejména o použití operativních úkonů nepříslušnými orgány působícími v procesním postavení dozorového státního zastupitelství a soudu pro přípravné řízení.

Navrhovatel proto v závěru žádá, aby Nejvyšší soud předmětné příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydané Okresním soudem v Olomouci jako nezákonné zrušil.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě naplněny podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Podle § 314 l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Podle § 88 odst. 8 tr. ř. Nejvyššímu soudu může po pravomocném skončení věci takový návrh podat osoba uvedená v § 88 odst. 2, a to do šesti měsíců ode dne, kdy jí byla předsedou senátu soudu prvého stupně doručena informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Tato informace má být podána bezodkladně po pravomocném skončení věci.

Z předloženého spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 29 T 6/2012 vyplývá, že předmětnou informaci L. L. obdržel dne 10. 7. 2015 a uvedený návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jím byl k Nejvyššímu soudu prostřednictvím obhájce podán elektronicky dne 28. 7. 2015. Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že navrhovatel je podle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětný návrh, neboť byl osobou odposlouchávanou a současně bylo shledáno, že jeho žádost byla podána v zákonné lhůtě.

Po přezkoumání dalšího obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 29 T 6/2012 a zejména pak spisů Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 0 Nt 6027/2010/V a sp. zn. 0 Nt 6047/2010/V dospěl Nejvyšší soud k následujícím zjištěním a závěrům.

Pokud se týká výhrady navrhovatele vztahující se k místní příslušnosti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci a tím i Okresního soudu v Olomouci, coby soudu pro přípravné řízení ve smyslu § 26 tr. ř., tak nelze než navrhovatele odkázat na ustanovení § 12 odst. 10 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2011), v němž je mj. stanoveno, co se rozumí pojmem přípravné řízení . Je to úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání, anebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.

Z písemného návrhu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 31. 5. 2010 sp. zn. 2 KZN 7/2010/V, č. j. V 104/2010-10 na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podaného dne 1. 6. 2010 u Okresního soudu v Olomouci vyplývá, že policejním orgánem Celní správy ČR, Generálního ředitelství cel, oddělení Celní protidrogová jednotka, expozitura Olomouc byly pod ČTS: GR 9312/TS-20/2010 zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání zločinu výroba a jiné nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, kterého se má dopouštět podezřelý L. L. spolu s dalšími osobami. Je v něm zároveň obsažen popis jakým způsobem z ciziny se podezřelý k těmto látkám dostává, že se jedná o látky s anabolickým účinkem obsažené v příloze 1A nařízení vlády č. 454/2009 Sb., a že je distribuuje do fitcenter v O. kraji, jakož i individuálním odběratelům. Dále se poukazuje na to, že v případě podezřelého se jedná o osobu, která byla v minulosti šetřena pro podezření z obdobného jednání. Vzhledem k tomu, že lze předpokládat pokračování v této činnosti, kdy podezřelý se bude kontaktovat jak s osobami v zahraničí, které mu anabolika zasílají, tak s prostředníky i následnými odběrateli v tuzemsku prostřednictvím emailové schránky a telefonu, bylo navrženo vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu čtyř účastnických telefonních čísel a jedné emailové schránky (v návrhu přesně konkretizovaných), které měl podezřelý L. L. užívat.

Ve spise se dále nachází dvě žádosti Generálního ředitelství cel, oddělení Celní protidrogové jednotky, expozitury Olomouc ze dne 26. 5. 2010 Č.j.: V194-2/2010-312-GR-9312/TS-20/2010 adresované Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, na podání návrhů na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu předmětných čtyř účastnických stanic a jedné emailové schránky (které jsou zde konkrétně uvedeny), jejichž uživatelem je L. L. Kromě popisu jednání, z něhož je jmenovaný podezříván, se zde mj. uvádí, že jednou z osob, která má přijímat zásilky s látkami s hormonálním účinkem z ciziny a poté je přeposílat podezřelému, je K. D., bytem V. I zde se objevuje, že zmíněné látky má podezřelý následně distribuovat odběratelům či uživatelům v rámci O. kraje.

Na základě výše uvedených bezpochyby prvotních poznatků, které svědčily o závažné trestné činnosti, na níž se významným způsobem měl podílet podezřelý L. L., přičemž tato měla být páchána i na území O. kraje, nebylo rozhodně nezákonným, pokud dozor nad průběhem trestního řízení převzalo Krajské státní zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci. Jestliže pak následně státní zástupkyně činná u pobočky tohoto státního zastupitelství podala dne 1. 6. 2010 ve smyslu § 88 odst. 2 tr. ř. návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu u Okresního soudu v Olomouci, tak ani v takovém postupu nelze spatřovat nic nezákonného z hlediska zkoumání místní příslušnosti, neboť podle § 26 odst. 1 tr. ř. k provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. O tom, že jmenovaná státní zástupkyně byla činná i v obvodě Okresního soudu v Olomouci, není třeba vést další polemiku.

Pokud se pak v pozdějším návrhu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu z 29. 9. 2010 sp. zn. 2 KZN 7/2010/V, č. j. V 141/2010-73 ohledně telefonní stanice IMEI uživatele L. L. vedle něj v odůvodnění objevují jména jiných osob podílejících se na páchání předmětné trestné činnosti, přičemž jejichž společné aktivity mají pokrývat jiné lokality v České republice včetně území Slovenska, přičemž se zde, ani v žádosti Generálního ředitelství cel, oddělení Celní protidrogové jednotky, expozitury Olomouc z 22. 9. 2010 Č.j.: V194-30/2010-312-GR-9312/TS-20/2010 již neobjevují poznatky vztahující se k O. kraji, ani zde není jmenována jako participující osoba K. D. bydlícího ve V., nemůže to nic změnit na následující skutečnosti. Pokud totiž dozor nad přípravným řízením stále vykonávalo Krajské státní zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci a u něj činná státní zástupkyně výše uvedený návrh podala u Okresního soudu v Olomouci, jednalo se o procesní postup, který byl souladný s ustanovením § 26 odst. 2 tr. ř., podle nějž soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu. Jelikož od doby podání v pořadí prvního návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a na něj navazujícího příkazu soudu k takovému postoupení věci v mezidobí nedošlo, nemohlo dojít ani ke změně příslušnosti okresního soudu, u kterého bylo nutno takový návrh podat, a ten byl zároveň povinen o něm rozhodnout.

Námitku navrhovatele vůči místní příslušnosti Okresního soudu v Olomouci k vydání příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve věci v níž byl podezřelým ze spáchání trestného činu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku tak Nejvyšší soud neakceptoval.

I když navrhovatel jiné námitky vůči výše citovaným příkazům k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve svém podání nevyslovil, podle § 314 l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud na návrh oprávněné osoby přezkoumá zákonnost takového příkazu, což jinými slovy znamená, že je povinen se zabývat i splněním v tomto případě navrhovatelem nevytýkaných zákonných předpokladů pro jeho vydání.

Podle § 88 odst. 1 tr. ř., účinného do 31. 12. 2010, příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může být vydán, je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný zločin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené.

Podle § 88 odst. 2 tr. ř., účinného do 31. 12. 2010, nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání odůvodňují.

Z obsahu předložených spisů lze zjistit, že v přezkoumávaném případě bylo vedeno trestní řízení od 26. 5. 2010 pro trestný čin výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku. Tento trestný čin je zvlášť závažným zločinem, neboť jeho pachateli lze uložit trest odnětí svobody od 5 do 12 let. Za zvlášť závažný zločin trestní zákoník ve svém ustanovení § 14 odst. 3 označuje úmyslné trestné činy, na něž je stanoven trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let. Základní podmínka pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu zde tak splněna byla. Důvodnost spočívající v předpokladu, že tímto způsobem budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení je ze souvislostí celého případu nasnadě a ve svém příkazu ze dne 1. 6. 2010 sp. zn. 0 Nt 6027/2010/V na to poukazuje i soudce Okresního soudu v Olomouci. Byť se to v příkazu výslovně neuvádí, je zároveň i zřejmé, že sledovaného účelu by nebylo možno dosáhnout jiným způsobem. Předmětný příkaz obsahuje zařízení, jež budou odposlouchávána (celkem 4 účastnická telefonní čísla a 1 emailová schránka) i totožnost osoby jejich uživatele, dále je v něm vymezena doba odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v trvání od 1. 6. 2010 do 1. 10. 2010, tedy doba (4 měsíců) která je maximálně přípustná. V odůvodnění jsou uvedeny stručně, ale dostatečně výstižně skutkové okolnosti, které vydání příkazu opodstatňují. Nedostatkem je, že v něm není uvedeno, proč byla doba odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu povolena na maximální čtyřměsíční dobu. I zde lze ale z charakteru a povahy šetřené trestné činnosti dovodit, že kratší doba odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu by nemusela umožnit zjištění skutečností významných pro trestní řízení, které povedou k zahájení trestního stíhání proti konkrétní osobě či osobám.

V podstatě identicky lze hodnotit i druhý z vydaných příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 9. 2010 sp. zn. 0 Nt 6047/2010/V, v němž je mj. reagováno na mezitím nově zjištěné skutečnosti týkající se aktivit konkrétních osob včetně L. L. na území Slovenska.

Je tak možno konstatovat, že zákonem vymezené předpoklady pro povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly v obou přezkoumávaných případech splněny a ve vydaných příkazech soudců Okresního soudu v Olomouci jsou obsaženy podstatné údaje, které zákon požaduje. Celkově je tak třeba s ohledem i na specifický charakter trestné činnosti, pro níž byly v daném případě zahájeny úkony trestního řízení, označit tyto příkazy za vydané v mezích zákona. Nejvyšší soud z obsahu předložených spisů též nezjistil, že by provedení povolených odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu bylo uskutečněno v rozporu se zákonem, např. že by nebyla respektována doba, na kterou byl ten který odposlech povolen.

V této souvislosti nelze nezmínit, že přezkumná činnost Nejvyššího soudu, z pochopitelných důvodů, nemůže zahrnovat hodnocení skutečností, které vyšly ve známost až následně během dalšího prověřování, či vyšetřování, nebo až v řízení před soudem, a jsou pak obsaženy např. v konečných meritorních soudních rozhodnutích. Je třeba vzít v úvahu, že na počátku každého přípravného řízení, zejména pak ve věcech tohoto charakteru, je prokázaných skutečností minimum a k jejich prověření obvyklé vyšetřovací metody, jako jsou výslechy osob, ohledání místa činu, domovní prohlídky, či prohlídky jiných prostor a pozemků apod. rozhodně nepostačují, a jejich předčasné použití by dokonce mohlo vést k prozrazení, že předmětná věc se ocitla v zájmu policie, na což by případní pachatelé bezpochyby odpovídajícím způsobem zareagovali. To platí i ohledně věci, v níž se podezřelou osobou stal navrhovatel.

Taktéž pokud navrhovatel poukazuje na některé jiné úkony, které byly v průběhu trestního řízení orgány přípravného řízení realizovány, Nejvyšší soud v tomto typu přezkumného řízení sui generis není tyto oprávněn zkoumat, hodnotit je či dokonce posuzovat jejich případnou souladnost se zákonem.

Na základě výše uvedeného pak Nejvyšší soud rozhodl usnesením podle § 314n odst. 1 tr. ř. tak, že příkazy soudců Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 6. 2010 sp. zn. 0 Nt 6027/2010/V a ze dne 30. 9. 2010 sp. zn. 0 Nt 6047/2010/V k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ohledně odsouzeného L. L. zákon porušen nebyl.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. září 2015



JUDr. František Hrabec předseda senátu