4 Pzo 4/2013
Datum rozhodnutí: 21.01.2014
Dotčené předpisy: § 88 odst. 8 tr. ř., § 314n odst. 1 tr. ř.



4 Pzo 4/2013-23

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2014 návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podaný JUDr. J. B. , vydaného v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 147/2007, a podle § 314n odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o :


Příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 37 Nt 1404/2006 (V-24/2006), n e b y l p o r u š e n z á k o n .

O d ů v o d n ě n í :

Dne 19. 11. 2013 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh JUDr. J. B. na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve výše označené trestní věci, v níž byl jmenovaný rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 10. 2012, sp. zn. 37 T 147/2007, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 44 To 67/2013, zproštěn podle § 226 písm. a) tr. řádu obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 2 KZV 29/2007.

V odůvodnění své žádosti JUDr. J. B. uvedl, že odposlouchávanou telefonní stanici nikdy neužíval a nikdy na ní neprovedl žádný hovor. Dle jeho mínění policejní orgán IMV ČR Mgr. K. neuvedl pravdu státnímu zástupci a následně ani soudci v souvislosti se žádostí o odposlech telekomunikačního provozu na této telefonní stanici, když uvedl, že JUDr. J. B. si měl předávat prostřednictvím této telefonní stanice informace se spoluobžalovaným L. K. Navrhovatel JUDr. J. B. se domnívá, že odposlechem zmíněné telefonní stanice dosud nezjištěného uživatele byla porušena práva a svobody zaručená Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách, jimiž je Česká republika vázána.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě naplněny podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Podle § 314 l tr. řádu na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 tr. řádu Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Podle § 88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. řádu, a to do šesti měsíců ode dne, kdy jí byla předsedou senátu soudu prvého stupně doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Z předloženého trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 37 T 147/2007 vyplývá, že předmětnou informaci o nařízení odposlechu JUDr. J. B. obdržel dne 21. 5. 2013 (viz doručenka na č. l. 617 spisu) a jak již bylo zmíněno výše, návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního podal k poštovní přepravě dne 18. 11. 2013, který byl Nejvyššímu soudu doručen dne 19. 11. 2013. Nejvyšší soud nenabyl pochybností, že JUDr. J. B. je podle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat u Nejvyššího soudu předmětný návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, neboť byl osobou odposlouchávanou a současně bylo shledáno, že jeho žádost byla podána v zákonné lhůtě.

Po přezkoumání dalšího obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 37 T 147/2007 dospěl Nejvyšší soud k závěru, že shora označeným příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 19. 4. 2006 zákon porušen nebyl.

Podle ustanovení § 88 odst. 1, věta první, tr. řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2008, bylo-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazovala vyhlášená mezinárodní smlouva, mohl předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, pokud bylo možno důvodně předpokládat, že jím budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení.

Podle ustanovení § 88 odst. 2 tr. řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2008, příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musel být vydán písemně a odůvodněn. Současně v něm musela být stanovena doba, po kterou byl odposlech a záznam prováděn a která nesměla být delší než šest měsíců. Tuto dobu mohl soudce prodloužit vždy na dobu dalších šesti měsíců. Opis příkazu soudce bez odkladu zaslal státnímu zástupci. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděla pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky.

Podle ustanovení § 41 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon ) zvlášť závažnými trestnými činy byly trestné činy uvedené v § 62 tr. zákona a ty úmyslné trestné činy, na něž tento zákon stanovil trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let.

V posuzovaném případě je z obsahu spisu zjevné, že podmínky pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na příslušném telefonním čísle stanovené § 88 odst. 1 tr. řádu byly splněny.

Nejvyšší soud ověřil, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 19. 4. 2006, sp. zn. 37 Nt 1404/2006 (V-24/2006), byl vydán na žádost státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. V 9 3/2006/SZn 874/2006. Příkaz byl řádně odůvodněn a obsahoval veškeré náležitosti požadované ustanovením § 88 odst. 2 tr. řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2008.

Jak již bylo zmíněno výše, JUDr. J. B. v podaném návrhu na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu namítá, že telefonní stanici nikdy nepoužíval a nikdy na ní neprovedl žádný hovor, proto tímto odposlechem dle jeho názoru došlo k porušení práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními dokumenty o lidských právech a svobodách, jimiž je Česká republika vázána.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že pro přípustnost použití tohoto důkazu byla dle tehdy účinného znění trestního řádu (tj. do 30. 6. 2008) rozhodující pouze ta skutečnost, zda k odposlechu a pořízení záznamu o něm byly dány zákonné předpoklady obsažené v ustanovení § 88 odst. 1, 2 tr. řádu. Bylo-li tomu tak, pak nebylo rozhodné, zda odposlech byl povolen a záznam o něm pořízen u podezřelého, obviněného či jiné osoby (srov. R 19/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jak již bylo uvedeno výše, v případě projednávané věci byly splněny zákonem požadované podmínky k provedení odposlechu, proto námitku JUDr. J. B. nelze akceptovat. Pokud by se případný jiný uživatel zmíněné telefonní stanice cítil dotčen na svých právech, má sám možnost využít postupu uvedeného v ustanovení § 88 odst. 8 tr. řádu.
Pro úplnost je třeba uvést, že záznam o odposlechu shora uvedeného telefonního čísla se v trestním spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 37 T 147/2007, nenachází a v tomto řízení jím nebyl proveden důkaz. Ani Nejvyšší soud nemohl tedy při svém rozhodování vycházet ze záznamu odposlechu telefonního hovoru zmíněné telefonní stanice, neboť záznam byl v souladu se zákonem zničen.

Na základě výše uvedeného je možno učinit závěr, že skutečnosti, které JUDr. J. B. proti nařízenému odposlechu namítá, nelze považovat za dostatečně relevantní k tomu, aby mohl Nejvyšší soud konstatovat porušení zákona.

Nejvyšší soud proto v souladu s ustanovením § 314n tr. řádu rozhodl tak, že příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 37 Nt 1404/2006 (V-24/2006), zákon porušen nebyl.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. ledna 2014


Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná