4 Pzo 3/2014
Datum rozhodnutí: 10.11.2015
Dotčené předpisy: § 88 tr. ř., § 314n odst. 1 tr. ř., § 314m odst. 1 tr. ř.



4 Pzo 3/2014-67

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. listopadu 2015 návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podaného JUDr. J. T. , vydaném v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 3/2011, rozhodl t a k t o :


I. Podle § 314n odst. 1 tr. řádu příkazy soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 14. 10. 2008, sp. zn. 43 Nt 3092/2008, a 7. 11. 2008, sp. zn. 43 Nt 3131/2008, a příkazem soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. Nt 1115/2009, k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ohledně JUDr. J. T. n e b y l p o r u š e n z á k o n . II. Podle § 314m odst. 1 tr. řádu příkazem soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. Nt 1157/2009 k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazem soudce Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. Nt 1209/2009 k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ohledně JUDr. J. T., b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 88 odst. 4 tr. řádu.


O d ů v o d n ě n í :

Dne 7. 11. 2014 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh JUDr. J. T. na přezkoumání zákonnosti příkazu ke zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu a dále příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve výše označené trestní věci, v níž byl jmenovaný rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 40 T 3/2011, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 9 To 10/2014, uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon ), trestným činem pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona a trestným činem poškozování finančních zájmů Evropských společenství podle § 129a odst. 1, 4 písm. b) tr. zákona dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona k § 129a odst. 1, 4 písm. c) tr. zákona. Za to byl odsouzen podle § 158 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, podle § 60a odst. 1, 2 tr. zákona za použití § 58 odst. 1 tr. zákona byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let a podle § 49 odst. 1 tr. zákona mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání a podnikatelské činnosti v souvislosti s implementací regionálních operačních programů, hodnocením projektových žádostí o dotaci a čerpáním dotací ze strukturálních fondů Evropské unie, státního rozpočtu a rozpočtu krajů, a to na dobu deseti let.

V odůvodnění předmětného návrhu JUDr. J. T. uvedl, že byl dopisem Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2014, doručeným dne 17. 10. 2014, vyrozuměn podle § 88 odst. 8 tr. řádu o tom, že vůči němu byly vydány příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na telefonních číslech , registrovaných na jeho osobu, a to na období od 14. 10. 2008 do 18. 11. 2009. To se stalo na základě příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 3092/2008 a 43 Nt 3131/2008 a dále tří příkazů k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Městského soudu v Praze sp. zn. Nt 1115/2009, Nt 1157/2009 a Nt 1209/2009.

Navrhovatel především namítl, že bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce, které mu zaručuje čl. 38 Listiny základních práv a svobod, neboť ve všech shora zmíněných příkazech k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp. k prodloužení doby jejich trvání, rozhodoval místně nepříslušný soudce. Je toho názoru, že v daném trestním řízení nebyla zjištěna ani jen hypotetická pražská místní příslušnost, a nelze proto dovodit ani místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1 a následně Městského soudu v Praze.

Dále navrhovatel zpochybnil opodstatněnost všech výše citovaných příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp. k prodloužení doby jejich trvání, neboť přes cca 13 měsíců trvající odposlech nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro probíhající trestní řízení. Dodal, že v době povolování odposlechů byla primárně podezřelou osoba JUDr. J. Š., který podle tvrzení státního zástupce měl nabízet starostům a jiným subjektům služby a dojednávat výše odměn za ně. To se nakonec ukázalo jako nepravdivé, neboť osoba JUDr. Š. z trestního řízení postupem času vypadla , a nebylo vůči němu ani zahájeno trestní stíhání.

V další části navrhovatel zpochybňuje zákonnost jednotlivých vydaných soudních rozhodnutí týkajících se příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a k prodloužení doby jejich trvání. U příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 10. 2008, sp. zn. 43 Nt 3092/2008, namítá rychlost, s jakou bylo o návrhu státního zástupce soudcem rozhodnuto a dále poukazuje na absenci relevantního odůvodnění vydaného příkazu, které označuje za naprosto formální a odporující ustanovení § 88 odst. 2 tr. řádu. Údajné operativní poznatky nejsou ve spise obsaženy a z ničeho nevyplývá, že by soudu byly předloženy. V této souvislosti poukázal i na obsah návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 10. 2008, který dle něj obsahuje řadu nepravdivých tvrzení. Relevantní odůvodnění dle navrhovatele chybí i u rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 11. 2008, sp. zn. 43 Nt 3131/2008. I v tomto případě upozornil na nepravdivost skutečností tvrzených v návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 6. 11. 2008. Navrhovatel dále zpochybnil i rozhodnutí Městského soudu v Praze, jimiž byla postupně třikrát prodloužena doba trvání uskutečňovaného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a to z důvodu nedostatečnosti, obecnosti a paušálnosti jejich odůvodnění v rozporu s § 88 odst. 2, 4 tr. řádu. Zdůraznil při tom, že 4. výzva ROP Jihozápad v měsíci březnu 2009 nebyla a neměla být vyhlášena, což si soud neověřil. Ve skutečnosti byla vyhlášena již 4. 11. 2008, a to jako výzva kontinuální s možným předkládáním projektů do 30. 6. 2013. Předmětné tvrzení dle něj vyvolává dojem vědomého upravování faktů za účelem zvýšení pravděpodobnosti, že soud takové odposlechy povolí, resp. prodlouží dobu jejich trvání.

Navrhovatel má také za to, že byla porušena zásada subsidiarity odposlechů. V rozhodnutí údajně není vysvětleno, proč sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak, nebo proč by to bylo podstatně ztížené. Orgány činné v trestním řízení ve skutečnosti na pořizování jiných důkazů zcela rezignovaly. Porušení zmiňované zásady pak podle navrhovatele demonstruje i skutečnost, že výrok o vině ani výrok o trestu Vrchní soud v Praze ani částečně neopřel o pořízené odposlechy, tedy že odposlechy nikterak nepřispěly k objasnění příslušné trestné činnosti. Z toho dle něj vyplývá, že sledovaného účelu bylo možné dosáhnout i jinak či že jeho dosažení nebylo podstatně ztížené, proto všemi výše citovanými příkazy byl porušen zákon.

Na základě shora popsaných skutečností navrhovatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že všemi předmětnými příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl porušen zákon.

K návrhu navrhovatele na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru byly předmětné příkazy vydány místně příslušným soudem řádně a v souladu se zákonem. Námitku týkající se rychlosti vydání příkazů označil za irelevantní. Závěrem svého vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 314n odst. 1 tr. řádu usnesením vyslovil, že zákon porušen nebyl.

Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že ačkoli navrhovatel své písemné podání označil mj. i jako návrh na přezkoumání příkazu k zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu, tak ve vlastním obsahu svého podání, ale i v konečném návrhu se o tomto typu rozhodnutí (viz § 88a tr. řádu) nikterak nezmiňuje, necituje jej a také v podaném petitu není uveden žádný návrh, jak by Nejvyšší soud měl o takovém příkazu rozhodnout. Nejvyšší soud se proto touto částí návrhu nezabýval. Pokud se týká zbývající části návrhu na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, tak zde bylo nejprve zjišťováno, zda jsou pro tento postup Nejvyššího soudu naplněny zákonem stanovené podmínky.

Podle § 314 l odst. 1 tr. řádu na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 tr. řádu Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Podle § 88 odst. 8 tr. řádu Nejvyššímu soudu může po pravomocném skončení věci takový návrh podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. řádu, a to do šesti měsíců ode dne, kdy jí byla předsedou senátu soudu prvého stupně doručena informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Tato informace má být podána bezodkladně po pravomocném skončení věci.

Ze spisu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 3/2011 vyplývá, že předmětnou informaci obdržel JUDr. J. T. dne 17. 10. 2014 a návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl z jeho strany Nejvyššímu soudu doručen dne 7. 11. 2014.

Dle záznamu o zahájení úkonů v trestním řízení ze dne 10. 10. 2008, ČTS: OKFK-420/TČ-2008-24, byly Policií ČR, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura České Budějovice, dne 10. 10. 2008 zahájeny úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. řádu k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zákona (č. 140/1961 Sb.). Podezřelými byli pracovníci Úřadu regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad JUDr. J. T. a Ing. M. P., Dis, JUDr. J. Š., jednatel společností GP-Consulting s. r. o. a G-project s. r. o. a další v té době neustanovené osoby.

Za trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zákona bylo možné odposlechy podle § 88 tr. řádu nařídit, neboť šlo o zvlášť závažný trestný čin ve smyslu § 41 odst. 2 tr. zákona, u něhož je stanovena trestní sazba trestu odnětí svobody na dva až osm let. I tato podmínka tak byla splněna.

Nejvyšší soud tudíž shledal, že navrhovatel je podle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětný návrh, neboť byl osobou odposlouchávanou a současně bylo zjištěno, že jeho žádost byla podána v zákonné lhůtě.

Po přezkoumání obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 40 T 3/2011, spisů téhož soudu sp. zn. Nt 1115/2009, Nt 1157/2009 a Nt 1209/2009, jakož i spisů Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 3092/2008 a 43 Nt 3131/2008, dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům.

K námitce navrhovatele, vztahující se k místní příslušnosti výše uvedených pražských soudů, které napadené příkazy k odposlechu vydaly, případně rozhodly o prodloužení doby jeho trvání, je nutno odkázat na ustanovení § 12 odst. 10 tr. řádu, v němž je stanoveno, co se rozumí pojmem přípravné řízení . Je to úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupení věci jinému orgánu, zastavení trestního stíhání, nebo do rozhodnutí o vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, anebo jiného rozhodnutí ukončujícího přípravné řízení, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.

Z předloženého trestního spisu záznamu ČTS: OKFK-420/TČ-2008-24 vyplývá, že Policií ČR, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura České Budějovice, byly dne 10. 10. 2008 zahájeny úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. řádu, a to k objasnění a prověření skutečností nasvědčujících, že byl spáchán trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zákona (č. 140/1961 Sb.), přičemž podezřelými osobami byl navrhovatel spolu se dvěma dalšími osobami a dále i osoby dosud neustanovené. Předmětná věc byla dozorována státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Praze .

Podle § 26 odst. 1 tr. řádu k provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný okresní soud (obvodní soud), v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Podle odstavce 2 citovaného zákonného ustanovení soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu pro celé přípravné řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu.

Jestliže uvedená trestní věc byla dozorována státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Praze, který je obecně činný kromě jiných soudních obvodů i v obvodech všech soudů působících v Jihočeském kraji, ale i soudů působících v Praze, a pokud dne 13. 10. 2008 podal návrh na nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mj. dvou telefonních stanic navrhovatele u Obvodního soudu pro Prahu 1, pak tvrzení navrhovatele o místní nepříslušnosti tohoto soudu a poté i nadřízeného Městského soudu v Praze, není právně relevantní a nemá oporu v pozitivní právní úpravě. Stejný závěr nutno vztáhnout i na návrh činěný stejným státním zástupcem ohledně dalšího nově zjištěného telefonní stanice navrhovatele, učiněný dne 6. 11. 2008.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel učinil řadu obsáhlých připomínek k rychlosti a průběhu trestního řízení, Nejvyšší soud konstatuje, že v jeho kompetenci je dle zákona pouze to, aby posoudil, zda rozhodnutí o odposlechu či jeho prodloužení, byla učiněna v souladu se zákonem či zda naopak jimi byl porušen zákon.

Za daného stavu vydal Obvodní soud pro Prahu 1 na návrh státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 14. 10. 2008 pod sp. zn. 43 Nt 3092/2008, dvou účastnických stanic obviněného a dne 7. 11. 2008, sp. zn. 43 Nt 3131/2008, jedné stanice. Nejvyšší soud konstatuje, že byť jsou odůvodnění těchto rozhodnutí stručná, nechybí v nich argumentace, že odposlechem budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, zejména půjde o zjištění vzájemných vazeb a kontaktů mezi pachateli, jakož i rozsah prověřované trestné činnosti. Rovněž konstatuje, že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinými prostředky, neboť je dán předpoklad, že vzájemná komunikace mezi zainteresovanými osobami probíhá telefonicky. Je proto třeba uzavřít, že elementární náležitosti, které podle § 88 odst. 2 tr. řádu v tehdy platném znění mají být v odůvodnění takovéhoto příkazu obsaženy, v nich skutečně obsaženy jsou. Chybí pouze podrobnější popis skutkových okolností, ty ale vyplývají z návrhu státního zástupce, takže nelze uzavřít, že by oba návrhy byly vydány, aniž by soudkyně nebyla seznámena alespoň s prvotními skutkovými okolnostmi zjištěnými na prvopočátku trestního řízení. Rovněž doba, na kterou byl odposlech povolen - v prvém případě od 14. 10. 2008 do 14. 2. 2009, ve druhém případě od 11. 11. 2008 do 14. 2. 2009, nepřesáhla zákonnou lhůtu čtyř měsíců, v tomto ohledu rozhodnutí konvenují zákonu, nebylo však podrobněji zdůvodněno, proč je odposlech hned zpočátku povolován na maximálně přípustnou dobu, což však nemá charakter takové vady, jejímž důsledkem by bylo porušení zákona. Oba příkazy Nejvyšší soud považuje za vydané v souladu se zákonem.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že jeho přezkumná činnost z pochopitelných důvodů nemůže zahrnovat hodnocení skutečností, které vyšly najevo až následně v průběhu dalšího prověřování, či vyšetřování, nebo až v řízení před soudem. Trestní řád v ustanovení § 88 odst. 7 v tehdy platném znění, předpokládá i situaci, že uskutečněným odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu nebudou zjištěny skutečnosti důležité pro trestní řízení, což však automaticky neznamená, že v takovémto případě vydaný příkaz k odposlechu byl nezákonný. Je třeba si uvědomit, že na počátku každého přípravného řízení, zejména pak ve věcech tzv. hospodářské kriminality, je prokázaných skutečností minimum a k jejich prověření obvyklé vyšetřovací metody, jako jsou výslechy osob, ohledání místa činu, domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků, apod., rozhodně nepostačují a jejich použití by vedlo k předčasnému prozrazení, že předmětná věc či činnost se ocitla v zájmu policie, na což by případní pachatelé zcela logicky odpovídajícím způsobem reagovali. Tyto úvahy je nutno vztáhnout i na věc, v níž se podezřelou osobou, mimo jiných, stal navrhovatel.

Námitky navrhovatele směřující proti příkazům k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze strany soudců Městského soudu v Praze byly Nejvyšším soudem posouzeny následovně.

K tomuto hodnocení je především zapotřebí nejprve přičinit obecnější úvahu k ustanovení § 88 odst. 4 tr. řádu v tehdy platném znění. Soudce soudu vyššího stupně mohl podle tohoto zákonného ustanovení na základě vyhodnocení dosavadního stavu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce krajského soudu dobu trvání odposlechu prodloužit, a to i opakovaně, vždy na dobu nejdéle čtyř měsíců. Byť to není v citovaném ustanovení zákona výslovně uvedeno, je logické, že takový příkaz k prodloužení doby trvání odposlechu musí obsahovat též údaje a zjištění, jež vyhodnocují poznatky z dosavadního průběhu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jejich přínos v objasňování věci. Pokud naopak v žádosti o prodloužení doby odposlechu není nic v tomto ohledu uvedeno, nebo naopak je konstatováno, že dosavadní užití tohoto prostředku nepřineslo pro objasnění věci nic zásadního, mělo by to vést soudce, který o prodloužení doby odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu rozhoduje, k zásadní úvaze a posouzení, zda takovéto případné rozhodnutí o době prodloužení je žádáno důvodně a zda by jeho vydání konvenovalo zákonným požadavkům.

Vztáhne-li Nejvyšší soud tyto úvahy na v pořadí první rozhodnutí soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. Nt 1115/2009, jímž byla prodloužena doba trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na dobu od 15. 2. 2009 do 14. 6. 2009 u výše označených tří telefonních stanic JUDr. J. T., jde o rozhodnutí, které je se zákonnými požadavky trestního řádu v souladu. V odůvodnění tohoto příkazu je mj. zdůrazněn specifický charakter prověřované trestné činnosti, kdy jednotlivé osoby se dobře znají, některé mají i vzájemné rodinné vazby, a bez dalšího trvání odposlechu není možné toto jednání zadokumentovat běžnými procesními prostředky. Je rovněž poukázáno na budoucí vyhlášení výzvy pro ROP NUTS II Jihozápad od března 2009 a nutnost prodloužit dobu již realizovaného odposlechu navrhovatele pro potřebu zadokumentování případného protiprávního jednání zainteresovaných osob. Lze si jistě představit, že odůvodnění předmětného příkazu prodlužujícího dobu trvání odposlechu mohlo být obsáhlejší a použita podrobnější argumentace, ale i přes tuto drobnou výhradu, nelze toto rozhodnutí prohlásit za nezákonné, neboť jinak splňuje všechny požadavky na tento typ rozhodnutí zákonem kladené.

Stejný závěr však nelze učinit ve vztahu k dvěma rozhodnutím vydanými soudci Městského soudu v Praze o prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu výše označených telefonních stanic navrhovatele ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. Nt 1157/2009 a ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. Nt 1209/2009. Rozhodující soudci v podstatě opsali v pořadí první rozhodnutí o prodloužení doby odposlechu ze dne 12. 2. 2009, aniž měli k dispozici jakékoli zprávy o dosažených výsledcích dosavadními odposlechy, aniž by měli jakýkoli podklad pro úvahu, že navrhovatel je účasten na jednání, které může zakládat skutkovou podstatu trestného činu, ohledně něhož je trestní řízení vedeno. Návrh státního zastupitelství tyto údaje nevyhodnocuje, rozhodující soudci si o jejich doplnění nepožádali, a proto úvahy v tomto směru v jimi vydaných rozhodnutích zcela absentují. Nejvyšší soud pokládá za nutné upozornit na to, že v době rozhodování o prodloužení doby odposlechů již faktické odposlechy trvaly osm, posléze dvanáct měsíců, což je dostatečná doba pro získání alespoň některých základních či nezbytných informací o osobě, která je podezřelá z trestné činnosti. Pokud již byly takovéto údaje k dispozici, měly být předloženy Městskému soudu v Praze a rozhodující soudci měli posoudit, zda odůvodňují úvahu o dalším prodloužení doby odposlechu, v opačném případě již další prodlužování nepovolit.

Vzhledem k výše uvedené argumentaci Nejvyšší soud po provedeném zasedání rozhodl dvěma výroky.

V bodě I. rozhodl podle § 314n odst. 1 tr. řádu, že příkazy soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 10. 2008, sp. zn. 43 Nt 3092/2008, a ze dne 7. 11. 2008, sp. zn. 43 Nt 3131/2008, k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazem soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. Nt 1115/2009, k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ohledně JUDr. J. T., nebyl porušen zákon.

V bodě II. rozhodl podle 314m odst. 1 tr. řádu, že příkazem soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. Nt 1157/2009 k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazem soudce Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. Nt 1209/2009, k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ohledně JUDr. J. T. byl zákon porušen v ustanovení § 88 odst. 4 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 10. listopadu 2015



JUDr. Danuše Novotná předsedkyně senátu