4 Pzo 2/2010
Datum rozhodnutí: 13.04.2011
Dotčené předpisy: § 314n tr. ř.



4 Pzo 2/2010-12

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2011 návrh na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podané odsouzeným J. L. , vydanými v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 46/2010, podle § 314n tr. řádu t a k t o :

Příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 10 Nt 1901/2009-4 (V 59/2009), a příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 9. 2009, č. j. 10 Nt 1903/2009- 5 (V 65/2009), n e b y l p o r u š e n z á k o n.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 14. 12. 2010 byla Nejvyššímu soudu České republiky doručena žádost J. L. o přezkoumání zákonnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve výše označené trestní věci, v níž byl jmenovaný rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 5. 2010, sp. zn. 3 T 46/2010, který nabyl právní moci dne 26. 8. 2010, uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 2 písm. b), písm. e), odst. 2 tr. zákona, poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zákona a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zákona.

V odůvodnění své žádosti J. L. uvedl, že v rámci trestního řízení byly podle § 88 odst. 1 tr. řádu vydány dva příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a to příkaz Okresního soudu v Českých Budějovicích k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 10 Nt 1901/2009-4 (V 59/2009), a příkaz Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 9. 2009, č. j. 10 Nt 1903/2009-5 (V 65/2009). Po celou dobu trestního řízení J. L. jako obviněný namítal nezákonnost těchto odposlechů.

Nezákonnost nařízení odposlechů spatřuje v tom, že se v jeho případě nejednalo o spáchání zvlášť závažného trestného činu a nebyla tedy splněna podmínka dle ustanovení § 88 odst. 1 tr. řádu. Pokud jde o trestný čin krádeže podle § 247 tr. zákona, musela by dle jeho názoru škoda způsobená jeho jednáním přesáhnout částku 500.000,- Kč, avšak ze škody v této výši nebyl viněn ani podanou obžalobou, ani vyšetřujícími orgány při zahájení trestního stíhání při sdělení obvinění. Obviněn, obžalován ani odsouzen nebyl rovněž za skutky uvedené ve výčtu jednotlivých skutků v příkazech k odposlechům.

Další námitkou J. L. bylo údajné nedodržení ustanovení § 88 odst. 3 tr. řádu týkající se průběžného vyhodnocování, zda trvají důvody k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

J. L. ve své žádosti adresované Nejvyššímu soudu vznesl i výhrady proti odůvodnění usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 4 To 649/2010 v té části, ve které se odvolací soud vypořádal s námitkami proti nařízení předmětných odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě naplněny podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Podle § 314 l tr. řádu na návrh uvedený v § 88 odst. 8 Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Podle § 88 odst. 8 tr. řádu může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v § 88 odst. 2, a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že J. L. je dle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětnou žádost u Nejvyššího soudu, neboť byl osobou odposlouchávanou. Současně bylo ověřeno, že jeho žádost byla podána v zákonné lhůtě.

Na podkladě přezkoumání spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 T 46/2010 dospěl Nejvyšší soud k závěru, že shora označenými příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu zákon porušen nebyl.

Podle § 88 odst. 1 věty prvé tr. řádu může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené.

Podle § 41 odst. 2 tr. zákona zvlášť závažnými trestnými činy jsou trestné činy uvedené v § 62 a ty úmyslné trestné činy, na něž tento zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let.

V posuzovaném případě je z obsahu spisu zjevné, že trestní řízení bylo vedeno pro podezření ze spáchání mj. trestného činu krádeže podle § 247 tr. zákona. Tento trestný čin je nutno považovat za zvlášť závažný úmyslný trestný čin (a tedy vyhovující vymezení uvedenému v ustanovení § 88 odst. 1 tr. řádu) buď v případě, že pachatel tímto činem způsobí škodu velkého rozsahu (§ 247 odst. 4 tr. zákona) a v takovém případě jde o jeden z trestných činů vyjmenovaných v ustanovení § 62 tr. zákona, nebo kdy
a) spáchá takový čin jako člen organizované skupiny, nebo
b) způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek (§ 247 odst. 3 tr. zákona),
neboť pro takový trestný čin je citovaným ustanovením stanovena trestní sazba v horní hranici osm let.

Ze shora označených příkazů Okresního soudu v Českých Budějovicích k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vyplývá, že v obou případech se jednalo o příkaz vydaný na podkladě návrhu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích s tím, že v průběhu trestního řízení se u J. L. jednalo mimo jiné o podezření ze spáchání trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákona, tedy zvlášť závažného úmyslného trestného činu. Nejvyšší soud ověřil, že jak návrh státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, tak i příkazy nařízené Okresním soudem v Českých Budějovicích byly řádně odůvodněny a obsahovaly veškeré důvody dle výše citovaného ustanovení § 88 odst. 1 tr. řádu a všechny potřebné náležitosti.

Jednalo se především o celkovou výši krádežemi způsobené škody přesahující částku 500.000,- Kč a tedy odpovídající výše uvedené právní kvalifikaci, přičemž bylo odůvodněno, proč je ze způsobené škody důvodně podezříván i J. L.

Byly rovněž vysvětleny i další důvody k nařízení odposlechů, tedy že v dané fázi trestního řízení nebylo možno dosáhnout jiným vhodnějším způsobem dostatečného objasnění trestné činnosti. Vysvětlen byl i cíl nařízených odposlechů.

Skutečnosti, které J. L. proti nařízeným odposlechům namítá, tedy že pro krádeže v tak značném rozsahu pokud jde o jeho osobu nebylo trestní řízení zahájeno, ani z nich nebyl obžalován a odsouzen, nelze považovat za dostatečně relevantní, aby mohl Nejvyšší soud konstatovat porušení zákona. Jestliže totiž § 88 odst. 1 stanoví jako podmínku, že musí být trestní řízení vedeno pro zvlášť nebezpečný úmyslný trestný čin, pak je nutno toto ustanovení vztáhnout na celý průběh tohoto řízení ve smyslu § 12 odst. 10 tr. řádu, nikoli pouze k okamžiku např. zahájení trestního řízení, podání obžaloby apod.

V posuzovaném případě je nepochybné, že v průběhu trestního řízení vzniklo podezření ze spáchání zvlášť závažného úmyslného trestného činu a v takové fázi řízení tedy je nutno mít za to, že pro takový čin bylo řízení vedeno. Na této skutečnosti nic nemění okolnost, že spáchání takového činu (resp. způsobení škody odcizením v takovém rozsahu) se v procesu dokazování neprokázalo a v dalším průběhu řízení byla použita mírnější právní kvalifikace činu.

Pokud jde o vznesenou námitku týkající se plnění povinností dle § 88 odst. 3 tr. řádu, Nejvyšší soud se touto námitkou věcně nezabýval, neboť dle ustanovení § 314 l tr. řádu mu přísluší přezkoumávat toliko zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Ze stejného důvodu se Nejvyšší soud nezabýval ani námitkami směřujícími proti odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně.

S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno shora ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. dubna 2011
JUDr. Danuše N o v o t n á předsedkyně senátu